Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Richard Errett Smalley

6. 7. 1943 - 28. 10. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s R. F. Curlem a H. W. Krotem za objev fullerenů

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Michiganu
    
• 
  po studiích odešel do průmyslového výzkumu k firmě Shell Chemical
  
• 
  v letech 1969_1973 pracoval na doktorátu na univerzitě v Princetonu
  
• 
  od roku 1981 byl profesorem chemie a od roku 1990 profesorem fyziky na univerzitě v Houstonu
  
• 
  byl jmenován ředitelem nového Centra pro vědu a techniku v nanometrovém měřítku v Houstonu
  
• 
  během stáže na univerzitě v Chicagu se podílel na vývoji techniky, která umožňuje izolovat molekulární klastry (seskupení molekul) - takové zařízení, které posloužilo také k objevu fullerenů, později vybudoval na univerzitě v Houstonu
  

Michel Smith

26. 4. 1932 - 4. 10. 2000

Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s K. B.Mullisem za svou práci v oboru molekulární genetiky

• 
  kanadský chemik anglického původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru
    
• 
  přednášel na univerzitě ve Wisconsinu
  
• 
  až do své smrti působil v kanadském Vancouveru na University of British Columbia (UBC), kde se zabýval především molekulární genetikou
  
• 
  jeho první práce z oboru molekulární genetiky se datují již z jeho působení v Anlii, kde pracoval na světoznámé laboratoři dvojnásobného laureáta Nobelovy ceny za chemii Frederica Sangera v Ústavu molekulární biologie Lékařské výzkumné rady Británie v Cambridgi
  
• 
  vypracoval metody chemické syntézy krátkých úseků deoxyribonukleové kyseliny (DNA), které se používají k sestavování celých genů a při zavádění cílených změn do genů izolovaných z organismů
  
• 
  užitím dnešních genetických metod, které z velké části umožnily právě Smithovy práce, lze přesně a specificky obměňovat genetickou informaci, která je obsažena v genech - takto pozměněné geny pak mohou sloužit jako předloha pro syntézu pozměněných molekul bílkovin - taková změna umožňuje i produkci inzulínu, jehož část je specificky modifikována tak, že je rozpustnější a lépe odolácá odbourání v organismu - mimo to však metody cílené obměny genů umožňují sledovat funkci jednostlivých enzymů a hormonů v molekulách bílkovin
  

Frederick Soddy

1877-1956

Nobelovu cenu získal v roce 1921 za výzkum radioaktivních látek a izotopů

• 
  anglický radiochemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    University College ve Walesu
    
  • 
    Merton College v Oxfordu
    
• 
  po ukončení studia absolvoval dvouletý studijní pobyt na univerzitě v Montrealu, kde pracoval pod vedení E. Rutheforda
  
• 
  po návratu z Montrealu pracoval jako asistent u W. Ramsaye na univerzitě v Londýně
  
• 
  v letech 1904-1914 byl docentem fyzikální chemie na univerzitě v Glasgowě, na univerzitě v Aberdeenu a profesorem chemie na univerzitě v Oxfordu
  
• 
  v roce 1910 se stal členem anglické akademie věd Royal Society v Londýně
  
• 
  již během studijního pobytu v Montrealu zkoumal problémy radioaktivity a společně s E. Ruthefordem vytvořili teorii radioaktivního rozpadu, podle které je přirozená radioaktivita následkem samovolné přeměny prvků provázené vznikem záření, jehož zdrojem je atomové jádro
  
• 
  spolu s Ruthefordem přišli s tvrzením, že radium neustále vysílá radioaktivní plyn – tzv. radiovou emanaci. Pomocí spektrální analýzy Soddy společně s W. Ramsayem zjistil, že tento radioaktivní plyn se mění na helium a tím dokázali přeměnu prvků při radioaktivním rozpadu. Tímto vyřešili problém manželů Curieových, kteří zjistili, že vzduch v okolí radia se stává radioaktivním.
  
• 
  v roce 1910 Soddy objevil izotopii a v roce 1913 společně s A. S. Russelem a K. Fajansem zákon alfa a beta rozpadu
  

Wendell Meredith Stanley

16. 8. 1904 – 15. 7. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1946 společně s J. N. Northropem za objev přípravy enzymů a virů v čisté formě

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    různé americké univerzity
    
• 
  od roku 1934 působil v Rockefellerově ústavu pro lékařský výzkum v Princetonu
  
• 
  byl členem Národní akademie věd Spojených států a různých vědeckých společností
  
• 
  nejprve se věnoval výzkumu chemické povahy enzymů
  
• 
  již v roce 1934 dosáhl prvního významného úspěchu, když společně s J. Northropem prozkoumal enzym proteinázu, který rozkládá bílkoviny
  
• 
  proslavil se pracemi o virech – nejprve zkoumal živočišné viry, které jsou původci mnoha známých infekčních nemocí (např. dětská obrna, chřipka, neštovice, slintavka, vzteklina)
  
• 
  již v roce 1935 izoloval v čisté krystalické formě podobnou metodou, kterou použili Summer a Northrop při získávání krystalické formy enzymů, vir, který způsobuje mozaikovou nemoc tabáku
  
• 
  určil molekulovou hmotnost izolovaného viru
  
• 
  roku 1945 se mu podařilo získat malé množství velmi aktivních virových krystalů, které mu posloužily pro další výzkumy
  
• 
  jeho zásluhou získala věda mnoho nových poznatků o virech a jeho výzkumy mají obrovský význam pro tvorbu biologického obrazu světa, neboť jeho poznatky umožňují pochopit chemické děje v životních procesech
  
• 
  molekulový virus, který poprvé prozkoumal Stanley, reprezentuje nejjednoduší typ v dlouhé řadě různých forem, které se svými vlastnostmi postupně přibližují živým bakteriím
  

Hermann Staudinger

23. 3. 1881 – 8. 9. 1965

Nobelovu cenu získal v roce 1953 za objevy v makromolekulární chemii

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině profesora filosofie a sociologie
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Halle (chemie)
    
  • 
    technika v Darmstadtu
    
  • 
    univerzita v Mnichově
    
  • 
    univerzita ve Strassburgu
    
• 
  v roce 1907 se stal mimořádným profesorem na technice v Karlsruhe
  
• 
  v roce 1926 se stal profesorem na univerzitě ve Freiburku, kde v roce 1940 založil výzkumný ústav makromolekulární chemie a stal se jeho ředitelem
  
• 
  ve své vědecké práci se zaměřil na výzkum ketonů, autooxidace, alifatických diazoniových sloučenin a insekticidů
  
• 
  jeho celoživotním dílem byl systematický výzkum makromolekul, který mu přinesl celosvětové uznání
  
• 
  s výzkumem makromolekulárních sloučenin začal v roce 1920 a o výsledcích své práce vydal okolo pěti set vědeckých studií (přes sto o celulóze, kolem šedesáti o kaučuku a isoprenu)
  
• 
  zkoumal přírodní makromolekulární látky (škrob, celulózu, přírodní kaučuk) a také syntetické makromolekulární látky (polyoxymetylen, polystyren, polyvinylacetát)
  
• 
  rozpracoval nejdůležitější metody ke zkoumání struktur makromolekulárních látek, hlavně rentgenovou strukturní analýzu
  
• 
  zjistil, že makromolekuly vznikají polymerizací, při níž se nenasycené molekuly základní látky slučují do větších celků (polymerů) řetězovým mechanismem
  
• 
  jeho poznatky se uplatnily při výrobě plastických hmot