Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Peter Mitchell

29. 9. 1920 – 10. 8. 1992

Nobelovu cenu získal v roce 1978 za objasnění procesu biologické energie

• 
  anglický biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie, fyziologie, matematika, biochemie)
    
• 
  svou vědeckou dráhu začal jako mikrobiolog, ale jeho teorie jsou biofyzikální
  
• 
  podařilo se mu objasnit princip přeměny energie v živých organismech – nejprve teoreticky odvodil a poté také experimentálně prokázal, že pro využití energie těchto zdrojů je potřeba biologických membrán nacházejících se v organismu a že hlavní úlohu v tomto procesu hrají protony
  
• 
  katalytické bílkoviny, které se podílejí na využívání energie, jsou uloženy v membránách a fungují tak, že pumpováním protonů přes membránu vzniká gradient protonů mezi oběma částmi oddělenými biologickou membránou
  
• 
  základním principem buňkové energetiky je přeměna světelné a chemické energie na potenciální energii protonů, které jsou nerovnoměrně rozloženy po obou stranách membrány
  
• 
  velmi důležitým „protonovým vodičem“ biologických membrán je enzymový komplex, který umožňuje využít protonovou sílu, která je generována absorpcí světelných kvant na syntézu adenozintrifosfátu (ATP)
  

Henri Moissan

28. 9. 1852 – 12. 2. 1907

Nobelovu cenu získal v roce 1906 za výzkum a izolaci fluoru a za konstrukci speciální elektrické pece pojmenované jeho jménem

• 
  francouzský chemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Paříži
    
• 
  své první vědecké práce začal psát již během svého působení v pařížském přírodovědném muzeu
  
• 
  působil na vyšší farmaceutické škole
  
• 
  v roce 1900 se stal profesorem chemie na pařížské Sorbonně
  
• 
  od roku 1891 byl členem Francouzské akademie věd
  
• 
  jeho první vědecká práce se zabývala problémem dýchání listů ve tmě
  
• 
  od roku 1879 se věnoval výlučně chemii kovů a dosáhl výsledků, které mu přinesly celosvětové uznání
  
• 
  v roce 1886 jako první připravil čistý fluor elektrolýzou fluoridu draselného, který byl rozpuštěn v bezvodém kapalném fluorovodíku
  
• 
  v roce 1893 zkonstruoval elektrickou obloukovou pec, s jejíž pomocí získal nové poznatky z oblasti kovů a oxidů (získal v ní například karbidy vápníku, draslíku a dusíku, připravil v ní v čistém stavu molybden, wolfram a další kovy)
  
• 
  od roku 1883 se zabýval umělou syntézou diamantu a s použitím uvedené pece provedl první pokus výroby umělých diamantů z uhlí při vysokém tlaku a částečné krystalizaci, kterým byl poprvé vědecky vysvětlen vznik diamantu
  

Mario José Molina

19. 3. 1943

Nobelovu cenu získal v roce 1995 společně s P. Crutzenem a F. S. Rowlandem za práci v chemii atmosféry

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Kaliforsnká univerzita v Berkeley (obhájil zde doktorskou disertaci v oboru fyzikální chemie - zabýval se v ní chemickými lasery)
    
• 
  po studiích získal místo asistenta ve skupině profesora Rowlanda na kalifornské univerzitě v irvine
  
• 
  po získání profesorského titulu přesídlil na kalifornskou techniku
  
• 
  je členem Národní akademie věd USA
  
• 
  od roku 1973 se začal společně s Rowlandem věnovat výzkumu atmosféry
  
• 
  v letech 1974-2004 pracoval v oddělení Vědy země, atmosféry a planet na Massachussetské technice v Cambridge
  
• 
  v roce 1974 publikovali společně s Rowlandem článek o možném ovlivnění ozonové vrstvy freonovými plyny - vypočetli, že molekuly freonů mohou v atmosféře setrvávat více jak padesát let, a uvědomili si, jaké následky pro lidstvo by neustále rostoucí produkce těchto látek mohla mít
  
• 
  v roce 1974 pracovali společně s Rowlandem na rozsáhlé zprávě pro Komisi pro atomovou energii, o výsledcích své práce informovali na zasedání Americké chemické společnosti - od té doby věnovali velké úsilí tomu, aby byla omezena produkce látek poškozujích ozonovou vrstvu
  
• 
  práce Molina a Rowlanda vyvolaly rozporuplnou reakci, nebož jim někteří vytýkali spekulativní charakter pro jejich kvantitativně nepodložené závěry - jejich zpráva ale vedla k jistým omezením produkce freonů a iniciovala podrobnější studium mechanizmu reakcí vedoucích ke snižování obsahu ozonu ve stratosféře
  
• 
  v současné době (od roku 2007) pracuje na univerzitě California v San Diegu na fakultě chemie a na Scripps Institution of Oceanography
  

Stanford Moore

4. 9. 1913 – 23. 8. 1982

Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s Ch. B. Anfinsenem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Vanderbiltova univerzita
    
  • 
    Wisconsinská univerzita
    
• 
  působil jako profesor na Rockefellerově univerzitě v New Yorku
  
• 
  těžištěm jeho práce byla chemie bílkovin
  
• 
  v roce 1941 publikoval společně se Steinem a M. Bergmannem práci o izolaci aminokyseliny L-serinu z fibroinu (bílkovina hedvábí) – jejich cílem, který byl ztížen nedokonalostí srážecích metod, neboť bylo nutno vycházet z gramových množství, bylo stanovení chemického složení bílkovinných molekul a již v další práci přicházejí s podstatně zdokonalenou metodou na srážecím principu
  
• 
  v roce 1947 společně se Steinem publikovali svou první práci o dělení aminokyselin chromatografií na škrobových sloupcích, dále novou kvantitativní kolorimetrickou metodu jejich stanovení a popis jednoho z prvních přesných a spolehlivých jímačů frakcí pro sloupcovou chromatografii