ar-Razí
8. – 9. století n. l.
-
též zvaný Rhenes
-
ve spisu Secretum secretorum omnium (Tajemství všech tajemství) rozdělil chemické látky do tří skupin: nerostné, rostlinné a živočišné látky
-
popsal způsob přípravy sádry a navrhl její použití při zlomeninách kostí
-
poprvé připravil kovový antimon
-
k principu rtuti a síry přidal třetí princip – sůl – princip tvrdosti; podle tohoto principu mohou rtuť a síra vytvořit pevnou látku jedině za přítomnosti soli
Wilhelm Conrad Roentgen
27. 3. 1845 - 10. 2. 1923
-
německý fyzik,
-
nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 1901 za významný objev paprsků, které byly na jeho počest pojmenovány jeho jménem
-
ve svých prvních pracích se zabýval základními vlastnostmi kapalin, elektrickými jevy v dielektriku (zejména v krystalech)
-
roku 1895 objevil nový druh paprsků, které pojmenoval paprsky X (dnes rentgenové paprsky); paprsky rychle nabyly obrovského významu ve vědeckém výzkumu, technice i lékařství
9. 12. 1742 – 21. 5. 1786
-
švédský lékárník a badatel
-
izoloval a určil např. kyselinu fluorovodíkovou, šťavelovou, mléčnou, glycerol, oxid barnatý aj.
-
objevil chlor a jeho odbarvovací účinek;
-
působil na oxid manganičitý kyselinou chlorovodíkovou, při této chemické reakci unikal štiplavý plyn – chlor, který nazval „deflogistovaná kyselina“, neboť byl přesvědčen, že oxidem manganičitým odebral z kyseliny chlorovodíkové její spalitelnou složku neboli flogiston
-
v roce 1771 objevil kyslík, který nazval „ohnivý vzduch“, avšak svou práci publikoval až v roce 1777
-
věděl, že kyslík je součástí obyčejného vzduchu, z něhož se dá odstranit absorpcí pomocí různých látek nebo např. spálením fosforu
-
domníval se, že kyslík s flogistonem dávají „tepelnou látku“, čímž vysvětloval ubývání kyslíku při spalování látek v uzavřeném prostoru
| Georg Ernst Stahl
22. 10. 1659 – 24. 5. 1734
-
německý přírodovědec, lékař, chemik, žák a následovatel J. J. Bechera
-
autor několika spisů, v nichž vyložil a objasnil flogistonovu teorii
-
působil v Halle jako profesor lékařství a chemie, později byl jmenován osobním lékařem pruského krále
-
základem pro jeho bádání se stala teorie tří principů (rtuť, síra, sůl),
-
měl schopnost uvádět různé poznatky v ucelený systém, což jej přivedlo k rozpracování nauky o flogistonu
-
zjistil, že při žíhání kovů na vzduchu je hmotnost produktů větší než hmotnost výchozího kovu, na základě toho formuloval vlastní teorii o existenci flogistonu
Thalés z Milétu
asi 624 – 547/548 př. n. l.
-
řecký filozof, matematik, vědec, inženýr, zakladatel milétské filozofické školy
-
autor spisů O slunovratu a O rovnodennosti
-
určil délku roku na 365 dní, zavedl rozeznávání čtyř ročních období, správně vypočítal zatmění Slunce, objevil souhvězdí Malého vozu
-
autor matematické „Thaletovy věty“
-
za pralátku všech věcí a vesmíru považoval vodu, která byla věčně v pohybu a živá, zřeďováním či vypařováním vody podle Thaléta vznikl vzduch a oheň, naopak zhušťováním vody vznikly všechny pevné látky
Basilius Valentinus z Erfurtu
15. století
-
benediktinský mnich
-
své alchymistické práce psal v němčině a latině, podle obsahu spisů odborníci usuzují, že si velké množství chemických znalostí „vypůjčil“ z Paracelsových děl
-
k jeho nejznámějším dílům patří Triumphwagen des Antimonii (Vítězný vůz antimonu)
-
z jeho spisů vyplývá znalost arsenu, bismutu, skalice zelené a modré, octanu olovnatého; jako první se zmiňuje o kyselině chlorovodíkové
Arnaldus Villanovanus
asi 1240 – 1311
-
italský alchymista a lékař, současník R. Bacona
-
stejně jako Bacon zdůrazňoval význam experimentů a přírodních věd
-
k jeho nejznámějším dílům patří spis Rosarius philosophorum (Růženec filozofů), kde jednomu ze základních cílů alchymie – Kameni mudrců - přisuzoval léčivé vlastnosti
-
zabýval se destilací, vyráběl „tekuté zlato“ (Aurum potabile) – energetický lék dodávající tělu odolnost vůči nemocím, znal vlastnosti alkoholu, složení mnoha jedů aj.
-
varoval před užíváním měděných nádob v kuchyni a v lékárně
Friedrich Wöhler
31. 7. 1800 - 23. 9. 1882
-
německý chemik, který prokázal propojenost anorganické chemie s organickou tím, že připravil organickou sloučeninu z anorganických látek
-
nejprve se věnoval studiu lékařství a získal doktorát
-
roku 1823 se odebral do Stockholmu, kde strávil rok v laboratoři J. J. Berzelia – od této doby se věnoval chemii
-
po návratu do Německa se stal učitelem na průmyslové škole v Berlíně, později na škole v Kasselu, roku 1856 byl povolán na univerzitu do Göttingenu, kde působil jako profesor chemie až do své smrti
-
připravil čistý hliník, yttrium, beryllium a křemík, přispěl svými pokusy k objevu titanu, vanadu, niobu, tantalu a uranu, studoval chemii acetylenu, chinonů a alkaloidů nikotinu a kokainu
-
spolu s J. von Liebigem, s nímž vychoval mnoho mladých chemiků, je objevitelem izomerie, v roce 1823 společně ukázali, že kyanatan stříbrný a třaskavé stříbro jsou látky stejného složení, avšak úplně odlišných vlastností a zkoumali také benzoylové sloučeniny – jejich společné práce objasnily teorii radikálů a substituce v chemických sloučeninách
-
roku 1824 připravil první syntetickou organickou látku z anorganických látek, šťavelovou kyselinu, roku 1828 syntetizoval močovinu – tím byla vyvrácena vitalistická teorie.
Dostları ilə paylaş: |