26
uvnitř.“
168
Je to tedy odlesk krásy duchovní, což Plótínos považuje za nejdokonalejší,
a zároveň za jedinou možnou dokonalou vlastnost světa smyslového.
169
Dalším krokem, kterým se bude odlišovat od tradičního pojetí vnímání krásy
v helénistické době, je názor na symetrii. Princip symetrie krásy, jako souladu mezi mírou,
proporcí a matematickou pravidelností, Plótínos zavrhl.
170
Např. jeden z Plótínových
argumentů, které uvádí Tatarkiewicz ve své knize, se týká souladu: „Krása se nemůže
zakládat na souladu, protože soulad může být i ve zle, a zlo nikdo nenazve krásným.
171
Pokud
tedy bude Plótínos používat pojmy, jako je symetrie, soulad atp., nebude se to týkat hmoty
jako takové, ale projevu ducha v hmotě. „Krásná není hmota, ale duch, který se v ní projevuje,
to skutečné bytí, které má v sobě jednotu a tvořivost.“
172
Zde se tedy skrze vjemový svět,
v kterém se krása projevuje duchem, posouváme do světa mimosmyslového.
173
Opět tedy
nastupujeme na Plótínovu cestu výstupu k Dobru. Nyní skrze krásu. Duch je totiž schopen být
rozpoznán pouze duchem, z tohoto důvodu a z důvodu příbuznosti s krásou je také pouze on
schopný ji zaznamenat (postihnout).
174
Abychom viděli krásno, je nutné očistit duši od všech
zlých příměsí smyslového světa, až následně uvidíme vzor a ne pouze jeho obraz v obraze.
„Ten totiž kdo viděl krásná těla, se k nim nesmí navracet, nýbrž protože ví, že to jsou obrazy,
stopy a stíny, musí se utíkat k tomu, čeho jsou to obrazy.“
175
A jak nahlíží Plótínos na uměleckou činnost? Přesná nápodoba skutečnosti, nebo
reprodukce není pravý cíl umění, byl by to jen obraz obrazu. Je třeba, aby umělec objevoval
skrze umění věčnost, tedy nejvyšší princip - Dobro.
176
Skutečný smysl a hodnota pro umění je
až v případě, že se stane „zrcadlem ducha“.
177
Umělec musí pochopit:
„…
že umění dává
hodně ze sebe; protože mají krásu, nedostává-li se něčemu, připojuje to; tak ani Feidias
nevytvořil Dia podle vzoru smyslům přístupného, nýbrž pojal ho tak, jaký by byl, kdyby se
chtěl zjevit naším očím.“
178
168
PLÓTÍNOS, Enn. I 6,3. In: REZEK, P. Dvě pojednání o kráse, s. 29.
169
TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky I, s. 299.
170
Tamt., s. 299.
171
Tamt., s. 299.
172
Tamt., s. 300.
173
KUISMA, O. Art or experience, s. 154-155.
174
TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky I s. 300.
175
PLÓTÍNOS, Enn. I 6,3. In: REZEK, P. Dvě pojednání o kráse, s. 49.
176
HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 10.
177
TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky I s. 300.
178
PLÓTÍNOS, Enn. V 8,1. In: REZEK, P. Dvě pojednání o kráse, s. 75.
27
Krása a umění je v Plótínově učení jednou z částí filosofie. Je to jedna z „pomůcek,“
stejně jako např. ctnost, jež pomáhá na cestě návratu k Jednu. Materiální svět je částí Jedna,
jež vzniklo emanačním procesem. Je sice nejdále od nejvyššího principu, ale je stále jeho
odrazem.
179
„A právě to, co je v něm odrážením věčnosti, ducha, tvoří jeho krásu.“
180
6. Vliv Plótínova učení
Vliv Plótínova učení nelze pojmout zcela odděleně od platonismu. Je totiž mnohdy
obtížné v Plótínově učení oddělit, co je skutečně jeho.
181
Již během Plótínova života dochází
k různým myšlenkovým odklonům a pokusům o syntézu, tyto směry se zjednodušeně dají
popsat jako křesťanské a nekřesťanské.
182
Nejvíce protikřesťanským se jeví směr Plótínova
žáka Porfyria. Jedná se o tzv. Aténskou školu, jež mizí v 5. stol. Zde je ovlivnění Plótínem
zcela zjevné.
183
To, co se však bude vyvíjet a také nejvíce měnit na platonismu, je vliv
náboženství a to ponejvíce u křesťanů. Tento vliv změní i pojetí a smysl celé filosofie.
Teologické učení bude ten nejsilnější směr odklonu od starořeckého filosofického
základu. V řecké filosofii není teologie novým prvkem, vždy byla její součástí. I v Plótínově
učení, je možné zaznamenat význam náboženství, shodující se s filosofickým učením.
184
Toto smýšlení se ale bude prohlubovat a upevňovat ve prospěch náboženství, hlavně
křesťanství. Nejlépe to lze vidět u sv. Augustina, který ovlivnil západní myšlení v oblasti
mystiky a filosofie na několik století.
185
V době Plótína se ještě dá říct, že se jedná o filosofii
náboženství, o více než sto let později u sv. Augustina již půjde o
křesťanskou filosofii.
186
Až takový nastane posun v platonismu a filosofickém uvažování.
Aurelius Augustin aneb sv. Augustin (354-430) je v pozdější době známější spíše jako
teolog než filosof.
187
Přesto filosofie a to převážně na Platónských základech je tou, která jej
ovlivnila natolik, že mu pomohla dospět k jeho náboženskému přesvědčení. Augustin žil
179
TATARKIEWICZ, W. Dejiny estetiky I s. 302.
180
Tamt., s. 302.
181
HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 8.
182
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou s. 232.
183
LLOYD, A. Pozdější novoplatonici. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 311.
184
Tamt., s. 316.
185
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou s. 251.
186
MARKUS, A. Marius Victorinus a Augustin. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 388.
187
KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou s. 251.