Autor: Moliére Přidal(a): Karolína



Yüklə 47 Kb.
tarix17.11.2018
ölçüsü47 Kb.
#80334

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Přidal(a): Karolína

 

 



 

O autorovi (Jean Batiste Poquelin/Moliére)

-autorem je Jean Batiste Poquelin, francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník

-zabýval se tzv. nízkým dramatem a to především komedií a fraškou, a aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym Moliére (Literární žánry se rozdělovaly na vysoké – óda, epos, tragédie a nízké – bajka, komedie, fraška)

-ve 21 letech vytvořil divadelní soubor v překladu „skvělé divadlo“, to v Paříži neuspělo, tak se rozhodl, že začne kočovat, jeho kočovná společnost se nakonec dokázala prosadit u krále a nesla označení „divadelní společnosti královy“

-psal klasicistní komedie, které jsou typické lidskými typy, proto charakterová komedie, napsal 33 komedií

-na jevišti i zemřel při hře Zdravý nemocný

-je ceněný hlavně za jeho schopnost dokonale popsat a charakterizovat lidské vlastnosti, hlavně ty negativní, které ve svých dílech zesměšňoval

-jeho nejznámější hra je právě Lakomec, kde vystupuje slavný literární typ Harpagon

-další jeho díla: Tartuffe (censurováno), Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný (typ hypochondra)…

 

Motiv:


-lakota lidí, kteří mají peníze radši než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka

 

Prostředí:



-Paříž, rok 1670

 

Postavy:



                Harpagon -bohatý lichvář, kvůli penězům obětuje cokoliv, ztráta peněz by pro něj znamenala ztrátu života, nechtěl si za ně ani nic koupit, byl by schopný žít v bídě, jen aby peníze měl u sebe, zamiluje se do Mariany a chce si ji vzít

                Kleantes –syn Harpagona, nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe

Čipera –Kleantův sluha, který je odhodlaný mu pomoci získat Marianu



                Eliška -Harpagonova dcera, miluje Valéra

                Valér -miluje Elišku a snaží se získat Harpagonovu přízeň, aby si mohl Elišku vzít

                Mariana -velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta

Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže)

Frosina –dohazovačka, umí manipulovat s lidmi

 

Tématika:



Celkovým tématem knihy je Harpagonovo lakomství a vedlejším tématem jsou zamotané vztahy mezi hlavními hrdiny.

Harpagon je šedesátiletý vdovec, který má peníze raději než svou vlastní rodinu a udělal by cokoliv, aby svůj majetek ochránil. Ze samé hrabivosti začíná blouznit a každou chvíli musí své peníze kontrolovat a všechny, dokonce i sebe, podezírá z krádeže.

Jeho dvě děti jsou zamilované a oba se to otci bojí říct a tak to tají. Situace se ale zamotá poté, co se Harpagon zamiluje do stejné dívky jako jeho syn a najme si dohazovačku, která je mistriní manipulace a domluví mu sňatek. Harpagon chce navíc svého syna Kleanta oženit s bohatou vdovou a svou dceru Elišku provdat bohatému starci, Anselmovi, který nepožaduje věno. Dohazovačka se ale dozví, o mladé lásce a navíc poté, co jí Harpagon odmítne za její služby zaplatit, lituje toho, co udělala a chce mladým pomoci.

Do děje vstoupí ještě Čipera, který je s  Kleantem domluven a Harpagonovi ukradne krabičku s velkou částkou peněz. Harpagon to ihned zjistí a zavolá komisaře a před ním se veškerá tajemství odhalí. Nejpřekvapivější je fakt, že Harpagonův správce Valér je muž, do kterého je Eliška zamilovaná a který proto Harpagonovi podlézá, a zároveň je synem Anselma. Jeho dcerou se ukáže být i Mariana, do které jsou Harpagon a jeho syn zamilováni.

Harpagon nakonec oba dva sňatky jeho dětí povolí pod podmínkou navrácení jeho peněz, a že veškeré výdaje za obě svatby zaplatí Anselm.

 

Kompozice:



Dílo je psáno chronologicky. Odehrává se v jeden čas, na jednom místě a má jeden děj. Je v něm plno komediálních prvků, kdy dochází k úsměvným nedorozuměním. Každá postava je dobře detailně charakterizována, nejlépe však, jak už jsem řekla, právě Harpagon. Dílo je psáno prózou a má 5 dějství.

 

Jazyk:



Dílo je psáno v er-formě, původně ve francouzštině. Jazyk je spisovný, místy archaický, ale typický pro svou dobu. Protože je to drama, je zde mnoho dialogů a monologů. Kniha je psána vtipně, ale na druhou stranu i procítěně.

Autor:


Moliére (1622-1673, zemřel na jevišti)

- vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]

- z rodiny dvorního čalouníka a truhláře

- výborné vzdělání – studoval práva, měl být notářem

- největší francouzský autor komedií

- život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel divadelní společnosti

- r. 1643 založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre, úspěch po pozvání králova bratra ke dvoru

vzor: fraška, commedia dell´arte

- autor 33 komedií

- útoky proti společenským předsudkům, odhaloval přetvářku – potíže

- postavy se nevyvíjejí, mají stejný charakter jako na začátku

- dodržuje ideál tří jednot a pěti aktů

- hry napsané prózou i veršem

  • zařazení autora do uměleckého směru

klasicismus – umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolutistické Ludvíka XIV. („Stát jsem já.“)

- 2. polovina 17. století – konec 18. století

- smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné

- vzorem je antika

- ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád

- podle antického vzoru stanovena jasná pravidla: vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie) žánry

- vysoké žánry: zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové

- nižší žánry: náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí

  • určení století, v němž autor tvořil

17. století

  • určení dalších autorů stejného um. směru

Francouzští autoři:

Pierre Corneille – autor tzv. hrdinských tragédií, tragédie Cid: don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba – následuje boj o čest

Jean Racine – tragédie psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy, např. Faidra: Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi, ten však milju Aricii. Faidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí, páchá sebevraždu.

Jean de la Fontaine – 12 svazků veršovaných bajek, volný verš



  • názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

Tartuffe neboli Podvodník – úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona – ovládá ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i čest.

Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství, Popleta, Směšné preciózky – první úspěšná hra, Lékařem proti své vůli, Učené ženy, Škola pro muže, Škola pro ženy, Amfitryón, Chudák manžel, Měšťák šlechticem

 

Charakteristika uměleckého textu jako celku:



  • literární druh

drama

  • literární žánr

komedie

  • literární forma

drama

  • dominantní slohový postup

vyprávěcí

  • typ vypravěče

dialog – střídání více ich-forem

  • vysvětlení názvu díla

Lakomec – podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona

  • posouzení aktuálnosti díla

chamtivost – stálá vlastnost

intriky v rodině – trvalý jev

touha staršího muže po mladší ženě – stále aktuální

  • určení místa a času textu

Paříž, čas neurčený

  • stručné nastínění děje

První dějství – děti Harpagona, Eliška a Kleant, se domlouvají, jak říct otci, že mají partnery; Eliška sluhu Valéra a Kleant dívku Marianu. Otec jim však sděluje, že se chce oženit s dívkou Marianou a Elišku chce provdat za padesátníka Anselma.

Druhé dějství – Kleant si chce vypůjčit od lichváře, půjčku mu zajišťuje sluha Čipera. Ukáže se, že oním lichvářem je Harpagon.

Třetí dějství – Mariana s dohazovačkou přichází velmi nerada do Harpagonova domu na námluvy. Rozzáří se, když zjistí, že její milý Kleant je Harpagonův syn.

Čtvrté dějství – oba páry se domlouvají, jak odradit Harpagona od sňatku. Čipera schoval Harpagonovi pokladnici, a tím obrátil jeho pozornost na peníze.

Páté dějství – zatímco komisař vyslýchá všechny v domě, na večeři přichází hrabě Anselm. Odhaluje se, že je otcem Valéra a Mariany a je natolik bohatý, aby zaplatil obě svatby.

  • určení smyslu díla

být lakomý se nevyplácí, lakomý člověk se stále užírá hrůzou a nikdo ho nemá rád

  • pravděpodobný adresát

divák, který se chce pobavit

lidé, kteří příliš lpějí na penězích

  • zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

nejproslulejší Moliérova hra, inspirovaná Komedií o hrnci – Plautus

  • tematicky podobné dílo

Plautus – Komedie o hrnci

Člověk sžíraný špatnou vlastností – Ivan Olbracht – Žalář nejtemnější

  • porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Divadlo na Vinohradech – Miloš Kopecký

film Lakomec – Luis de Funés

TV film – Viktor Preiss

TV film – František Filipovský
Úryvek k rozboru:

 

KLEANT:



A co to je?

 

ČIPERA:



Pokladna vašeho otce. Vypálil jsem mu ji.

 

KLEANT:



Jak jsi to provedl?

 

ČIPERA:



Všechno vám povím. Ale teď se spasme! Slyším ho křičet.

 

Výstup sedmý



sám Harpagon

 

HARPAGON:



(vbíhaje bez klobouku, křičí už ze zahrady) Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytaje sám sebe za ruku.) Vrať mi mé peníze, taškáři… Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé,…

 

Charakteristika úryvku z uměleckého textu:



  • atmosféra úryvku

Napjatá; Kleant a Čipera tají odcizení pokladnice, Harpagon je šílený, že přišel o své úspory, které miluje víc než svoje děti.

  • počet postav

3 – Kleant, Čipera, Harpagon

  • charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Kleant: zvědavý

Čipera: šibal, vynalézavý, pohotový, bystrý

Harpagon: hysterický, podezřívavý, zmatkář, chtivý, hamižný

  • charakteristika dalších postav

Eliška, Mariana: obyčejné dívky toužící po klidném manželství

Valér: milující, ochotný hrát sluhu, aby byl blíž své milé

  • vztahy mezi postavami

Kleant miluje Marianu

Valér miluje Elišku

Harpagon je otec Elišky a Kleanta

Čipera je sluha Kleanta

Hrabě Anselm má být ženichem Elišky, je to otec Mariany a Valéra

  • zařazení úryvku do kontextu celého díla

Závěr hry – pátrání po ztracené pokladnici s penězi.

  • použité jazykové prostředky

věty zvolací: Ale teď se spasme!, Jsem zničen!, Zabili mě! – navození dojmu zmatku, hysterie

dialog Kleanta a Čipery, monolog Harpagona

(vbíhaje…) scénická poznámka

opakování slov krátce za sebou = epizeuxis: Chyťte ho! Chyťte ho!

řečnické otázky: Kdo to může být?, Kdo je to?, Kde vězí?

přechodník ve scénické poznámce: chytaje

citoslovce: Ó, Ach, Achich!

nedořečenost: taškáři…

personifikace: vy moji hodní přátelé (= peníze)

apostrofa: Mé chudinky penízky!, Oloupili mě o vás…

zdrobnělina: chudinky penízky

Postavy


Harpagon- lakomý, chamtivý, šedesátiletý vdovec, zamilovaný do Mariany,

lichvář, peníze pro něj znamenají vše, bezcitný, boháč, posedlý

touhou po penězích a bohatství

Kleant- syn Harpagona, miluje Marianu, nebojí se postavit otci, chytrý,



podnikavý, rád nosí pěkné oblečení na které si ale musí půjčovat,

mladý, láska k penězům jeho otce se mu příčí, pro něj je důležitá láska

Eliška- dcera Harpagona, zamilovaná do Valéra, upřímná, spravedlivá, mladá

Anselm- otec Mariany a Valéra, stařec, Harpagon mu chce dát Elišku za ženu,

bohatý

Mariana- dcera Anselma, krásná, miluje Kleanta, mladá dívka z chudé vrstvy,



má nemocnou matku o kterou se stará, skromná, plachá

Valér- syn Anselma, miluje Elišku, mladý, Harpagonův správce, snaží se



zalíbit Harpagonovi kvůli Elišce, a tak mu podlézá

Frosina- dohazovačka, vychytralá, domlouvá sňatek mezi Marianou a Harpag.

Čipera- Kleantův sluha, je si vědom Harpagonových vlastností, ukryl peníze

Jakub- Harpagonův kočí i kuchař



 

Děj


Harpagon dychtí po stále větším majetku. Svou dceru nutí k sňatku s bohatým starcem Anselmem. Neví však, že Eliška je zamilovaná do Valéra. Ten její lásku opětuje. Valér se snaží vlichotit Harpagonovi, aby mu Elišku dal za ženu. Stává se Harpagonovým rádcem. Ve všem s ním na oko souhlasí. Kleant se své sestře svěří, že je zamilován do Mariany. Několikrát u ní byl a ví, že je chudá a musí se starat o svou matku. Chce Marianě pomoci, a proto si chce půjčit peníze. Zprostředkovatel půjčky mu domluví schůzku s poskytovatelem peněz. Pro Kleanta je veliké překvapení, když na schůzce vidí svého otce, který mu hned vynadá a žádná půjčka se neuskuteční. Navíc synovi oznámí, že se chce ženit a jeho ženou by se měla stát právě Mariana. Frosina, která sňatek dohazuje, doufá, že od Harpagona dostane nějaké peníze, ale není tomu tak. Frosina mu říká o Marianě vše, ale Harpagon zdůrazňuje, že Mariana musí dostat dobré věno, aby si ji mohl vzít. Na večeři, na kterou Marianu pozval, se snaží co nejvíc ušetřit. Jakub chce udělat drahou večeři, ale Valér svého pána ujistí, že se postará o to, aby večeře nebyla drahá. Valér se pak s Jakubem pohádá a Valér kuchaře uhodí. Mariana je překvapená, když vidí Kleanta, protože nevěděla, že je Harpagonův syn. Kleant vyznává Marianě lásku a tvrdí, že to říká otcovým jménem. Dává Marianě otcův prsten jako důkaz Harpagonovy lásky, ale Harpagon kvůli tomu běsní.
Na zahradě si může Kleant s Marianou otevřeně promluvit. Chtějí vymyslet dobrý plán, aby se Harpagon sám rozhodl Marianu opustit. Frosině je líto, co všechno svým dohazováním způsobila a pomůže jim plán vymyslet. Když se Harpagon Kleanta zeptá, co si o Marianě myslí, snaží se ji otci zprotivit. Harpagon mu však oznámí, že mu chtěl Marianu nechat, protože se bál, že je na ženění už starý. Když ale slyšel, jak se Kleantovi nelíbí, rozhodl, že si ji raději vezme sám. Kleant už to nevydrží a přizná se, že Marianu tajně miluje. Vznikne veliká hádka, kterou ukončí kočí Jakub. Harpagonovi řekne, že Kleant se Mariany vzdává a Kleantovi řekne, že Harpagon mu dává požehnání k sňatku. Nechce si proti sobě poštvat ani jednoho svého pána. Otec a syn se ale znovu pohádají.
Za smutným Kleantem přichází Čipera, jeho věrný sluha. Říká mu, že ukradl Harpagonovi jeho kasičku, kde měl uložené peníze. Harpagon běsní. Nezajímá ho nic jiného než jeho peníze. Z krádeže obviňuje každého. S policejním komisařem vyslýchá své služebné a začne Jakubem. Ten se chce pomstít Valérovi za to, že ho uhodil a řekne, že peníze vzal Valér. Ten se u výpovědi přizná, že ukradl jeho krev (myslel tím Elišku) a tajně se s ní zasnoubil. Harpagon je vzteky bez sebe. Valér přiznává, že je synem hraběte Tomáše d’Alburci. On jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a nevěří svým uším. Oba se dovídají, že jsou sourozenci. U celého incidentu je i pan Anselm a oznamuje, že on je hrabě Tomáš a Valér s Marianou jsou jeho děti. Harpagonovi však jde stále jen o kasičku s penězi. Kleant slíbí, že mu zloděj kasičku vrátí, když povolí jeho sňatek s Marianou. Harpagon tedy povolí sňatek Kleantovi a nakonec i Elišce, ale jen pod podmínkou, že svatby a náklady za vyšetřování uhradí pan Anselm. Ten souhlasí s úhradou veškerých nákladů.

 

Jazyk a styl



Dobrá komediální technika

Próza, drama

Psáno jako divadelní hra

Klasicistní komedie o 5 dějstvích

Využívá- situační, slovní, pohybová komika

Commedia dell´arte- druh barokního improvizovaného divadla



Herci neměli k dispozici psaný dramatický text, ale pouze

základní dějovou kostru- byli nuceni improvizovat na

jevišti

typické- masky, originální kostýmy

Jednota místa, času, děje-odkazuje k antickému dramatu (hra je však v próze)- aristotelovská zásada tří jednot

Psychologická kresba postav

Kritika chorobné touhy po penězích

Živé dialogy, vtipná zápletka

Satirický tón

Téma- lidská chamtivost, podlézavost, neupřímnost

Reálný obraz života francouzských měšťanů v 17. století

 

Prostředí



Paříž v roce 1670

 

Okolnosti vzniku díla



Motiv převzat z Plautovi Komedie o hrnci, v níž nalezneme monolog o ukradených penězích, Euklión, chudák, najde hrnec zlata a bojí se o něj, dokud se ho nezbaví

Premiéra 1668 v divadle Palais Royal- neúspěšná, přijetí publikem chladné, nikdo se nesmál, sám Moliere si zahrál Harpagona

Obliba rostla od 19. století- nadčasovost

Patří mezi nejhranější a nejoblíbenější divadelní hry u nás i ve světě

Poprvé knižně vyšla v roce 1669

Inspiroval řadu autorů-Drama bratří Čapků- Ze života hmyzu-dvojice Chrobáků

Zfilmováno- 1980- L’Avare- Louis de Funès

 

Autor



Vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin

Studoval na jezuitské koleji

Francouzský dramatik a divadelník

Založil kočovný divadelní soubor a přijal jméno Moliere

Stal se ředitelem královského divadla v Pařízi

Celé roky bojoval proti intrikám, osočování

Umírá 17. února 1673 na jevišti při čtvrté repríze své hry Zdravý nemocný, kde hrál titulní roli

 

Další díla



 Tartuffe neboli Podvodník- Tartuffe si získá bezmeznou důvěru měšťana Orgona, ovládá ho, získává jeho majetek, usiluje o Orgonovu ženu; Orgon odhaluje jeho skutečnou povahu, díky zásahu krále je mu navrácen majetek

Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství

 

Zařazení autora do období



17. století

Klasicismus- jednota času, děje, místa



Požadavek přesnosti, srozumitelnosti, jasnosti

Velký rozmach dramatické tvorby

Literární tvorba- vysoká- eposy, tragédie- náměty z antiky,

vznešená témata, hrdinové

nízká- komedie, bajka- zobrazovaly život

měšťanstva

Jean Racine- klasicistní tragédie, Faidra, Berenika

Jean de La Fontaine- Bajky

Pierre Corneille- Cid

Carlo Goldoni- Poprask na laguně

v  Literárně historický kontext:

Molière, vlastním jménem Jean-Basptiste Poquelin, patří mezi klasicistní autory. Klasicismus (z latiny – prvotřídní) vychází z antiky (z Aristotelova zákona tří jednot). Důraz na racionalismus, myšlení je jediná jistota člověka („Cogito ergo sum.“ R. Descartes), cit musí ustoupit rozumu. Žánry se dělí na vysoké a nízké, není dovoleno mísení žánrů.


  • Vysoké žánry

    • Tragédie, óda, epos

    • Téma: čest, pomsta

    • Hrdinové: šlechta

    • Poezie, složitější jazyk

  • Nízké žánry

    • Komedie, bajka, satira

    • Témata: peníze, sobectví

    • Hrdinové: měšťané

    • Mluvený jazyk

 

Mezi další klasicistní autory patří bajkař Jean de la Fontaine a tragikové Pierre Corneille s dramatem Cid (téma: láska musí ustoupit povinnosti) a Jean Racine s dramatem Faidra (antický námět – žena se zamiluje do syna). Klasicistní autor je také Carlo Goldoni z Itálie s komedií Sluha dvou pánů.

V tomto období také působili významní hudebníci jako Mozart, Beethoven a Haydn.

 

v  Umělecký kontext:



Námětem je Plautova Komedie o hrnci. V Plautově komedii je sice hlavní hrdina Euclio chudý člověk, který získá obrovské jmění (zatímco Harpagon je boháč), ale zůstal zde motiv zlatého pokladu a jeho krádeže.

 

v  O autorovi:



Žil v době vlády Ludvíka XIV. „krále Slunce“. Hercem se stal proti vůli rodiny, proto používal přezdívku Molière, aby nezpůsobil rodině ostudu. Studoval na jezuitské koleji a získal právnický titul v Orleansu.

Nejdříve žil kočovným způsobem, po úspěšném představení v Louvru před panovníkem se usadil v Paříži a stal se ředitelem Královského divadla v Paříži. Ve svých hrách navazuje na lidové divadlo, antické hry a na italskou komedii dell arte (vznikla v Itálii v 16. století, založena na improvizaci, herci neměli k dispozici psaný text, ale pouze základní dějovou kostru, museli improvizovat až na jevišti a dle reakcí publika).

Napsal celkově 33 komedií, které se hrají dodnes. Po představení své poslední komedie Zdravý nemocný pro krále zemřel.

 

v  Struktura literárního díla



Jedná se o komedii o pěti dějstvích. Komedie patří mezi dramatické žánry, popisuje lidské vlastnosti – zobrazuje realitu – a končí optimisticky. Autor je typický satirik a kritik společnosti, což je ve všech jeho dílech znát. V Lakomci konkrétně kritizuje lakotu.


  • Jazyková vrstva

Vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění (dvojí proti sobě postavené intriky), živé dialogy, důvtipné zápletky, použití přechodníků a místy i nespisovného jazyka. Autor používá i vulgarismy pro zpestření a vžití čtenáře do děje. Satirický tón, výsměch.

  • Tematická vrstva

Děj se odehrává v Paříži roku 1670.

Kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani lásku; výsměch lidské chamtivosti

  • Postavy

    • Harpagon (60) – Lichvář, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

    • Kleant – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je jeho pravým opakem.

    • Eliška – Dcera Harpagona. Zamiluje se do Valéra, který, aby se jejímu otci zavděčil, mu dělá sluhu a hraje na něj, že je stejný lakomec jako on.

    • Čipera – Je zcela oddaný svému pánu Kleantenovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.

    • Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta.

    • Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli. Vyklube se z něj otec Valéra a Mariany.

    • Valér – sluha Harpagona, zamilovaný do jeho dcery Elišky.

 

v  Obsah:

Harpagon, nenapravitelný sobec, co se týká peněz, se rozhodl, že si vezme za ženu chudou dívku Marianu. Po ní ale touží i Kleant, jeho syn. Harpagon však chce syna provdat za vdovu, která je na rozdíl od Mariany bohatá. Harpagon má ještě dceru Elišku, jíž chce zase provdat za bohatého Anselma, avšak Elišce se to příčí, neboť miluje Valéra. Situace se vyhrocuje, když Kleantův sluha Čipera ukradne Harpagonovi 30000 dukátů. Čipera je dá Kleantovi, který je ochoten je vrátit otci pod podmínkou, že si bude moci vzít Marianu. Při výsleších se ukáže, že Mariana i Valér jsou děti Anselma, tedy jsou bohatí. Harpagon nic nenamítá, a tedy si Valér bere Elišku a Kleant Marianu.

  • 1. Dějství

    • E a V se baví o své lásce a lakotě H

    • K se svěří E o lásce k M

    • H a Č se hádají o penězích, zda Č něco neukradl

    • H se zmíní, že zakopal peníze na zahradě

    • H kritizuje K-tův styl oblékání (nákladný); H sdělí, že si chce vzít M

    • H sdělí E, že ji chce provdat za A; H se ptá na názor V, který souhlasí s H → získá neomezenou moc nad E, slíbí jí, že z toho sňatku nějak vyklouznou

    • 2. Dějství

      • Č a K projednávají půjčku peněz (lichvu), kterou K potřebuje, aby si mohl vzít M

      • K zjistí, že si peníze vlastně půjčuje od H → hádka

      • Č se setkává s Frosinou (F), která má H dohodit sňatek a doufá ve finanční odměnu

      • F má domluvit schůzku s M a s A

      • 3. Dějství

        • H rozdává příkazy na přípravu večera – skrblí

        • Setkání M, H, E a K

        • K útočí na H, daruje M diamantový prsten, který patří H

        • 4. Dějství

          • F, K a M chtějí překazit sňatek M a H, F má sehnat herečku, která „oblbne“ H

          • H předstírá před K, že je možná pro M moc starý → K se svěří H, že M miluje → H zakáže K lásku k M a přikáže mu vzít si vdovu, kterou mu určil

          • Hádku ukončí sluha Jakub, který hraje na obě strany – H řekne, že K je ke všemu svolný a K řekne, že mu otec povolil vzít si M

          • Pokus sluhy se nepodaří a hádka zuří nanovo

          • Č ukradne peníze patřící H

          • Známý obraz zoufalého H hledajícího peníze („Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnou, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu!“)

        • 5. Dějství

          • Vyšetřování krádeže

          • Jakub obviní V

          • V oznámí H, že se zasnoubil s jeho dcerou; H si stále myslí, že mu kradl peníze

          • Na scéně se objeví A; zjistí se, že A je otec V a M (rodina, která pochází z Neapole, údajně zemřela na moři při pronásledování)

          • K oznámí, že pokud H svolí se sňatkem, vrátí mu peníze

          • A zaplatí obě svatby i komisařovu práci

 

v  Další díla autora



Drama

  • Zdravý nemocný – o hypochondrovi

  • Tartuffe neboli Pokrytec – kritika pokrytectví a církve

  • Don Juan aneb Kamenná hostina – kritika církve a pokrytectví, námět – španělský svůdce žen

 v  Jiná zpracování díla

1978 – český film Lakomec, v hlavní roli František Filipovský

1980 – francouzský film Lakomec, v hlavní roli Louis de Funès

2002 – český film Lakomec, v hlavní roli Viktor Preiss

Charakteristika doby



  • vydáno 1668 – u nás převažovalo baroko, ve Francii klasicismus

  • důraz je kladen na povinnost → hrdina má povinnost vůči společnosti a státu, což je důležitější než jeho osobní život, později tohoto hodně využíval Napoleon (služba v armádě = služba vlasti)

  • Francie získává kolonie v Severní Americe a soupeří tam o ně s Anglií, v Evropě soupeří především s Rakouskem a Pruskem

Literární směr/sloh dané knihy

Klasicismus

  • konec 17. století ve Francii na dvoře Ludvíka XIV. až do 19.století

  • klasický = dokonalý (dokonalost vidí v antice), šíří se do Evropy, Ruska i Ameriky

  1. fáze – barokní klasicismus – baroko x první náznaky klasicismu, historicky baroko

  2. fáze – klasicismus (1770-1800) – nástup klasicismu

  3.         3.     fáze – empír (1800-1830)

  • snaží se napodobit antiku, obrací se k antice jako renesance

  • nástup 1789-1799 = Velká francouzská revoluce, Anglie, Francie – neoklasicismus

  • snaží se odvrátit od baroka a rokoka (jednoduchost, střídmost)

  • v době Napoleona Bonaparteho = empír – naprosto kopíruje antiku, empír (1800-1830)

  • prosazování zájmu kolektivu oproti zájmům jedince

  • svazuje uměleckou tvorbu a člověka řadou přísných, striktních a neměnných pravidel

  • rozkvět – absolutistická monarchie, odklon od vlivu církve a šlechty, snaha maximalizovat svobodu jednotlivce

  • 1776 – nezávislost USA, inspiračním zdrojem Aristotelovo dílo Poetika

 

Znaky:

  • důraz na racionalismus – vztah ke společnosti, prvky z antiky, nezobrazuje se intimní život jedinců, vždy vztah ke společnosti, jednoduchost, střídmost, vyrovnanost, přesnost

    • důraz klade na přírodu, umělci chápou umění jako napodobení přírody, což zaručuje pravdu, ze které vychází estetický účinek díla = „je pravdivé, co je krásné“

    • příroda chápána jako statická, nadčasová, stálá, odvrhující vše, co je živelné, chaotické, subjektivní

    • existuje jediný pohled na skutečnost, svět, a tím pádem jediný způsob uměleckého ztvárnění skutečnosti, z toho vyplývají přesné požadavky na formu a obsah díla inspirované antikou

    • racionální, analytické, dogmatické, řídí se pevnými pravidly

    • filozofické úvahy o abstraktním pojetí obecně rozšířených nápadů, ideálů a věcí o pravdě, lásce a kráse

    • pocit a city potlačeny, rozum v popředí

Literární klasicismus

  • projevuje se zejména v dramatu, uplatňuje se Aristotelova zásada 3 jednot (Poetika)

  • alexandrin … druh verše, 12 slabičný verš se stálou přerývkou po 6. slabice a s metrickým důrazem na konci se střídá s 13 slabičným veršem, který má nedůrazné zakončení

  • pravidla klasicismu zformuloval Nicolas Boileau v básni Umění básnické, toto dílo tvoří základ klasicistní literatury

  • nemísí se tragické a komické náměty, klasicismus odmítá Shakespeara

Dílo

Lakomec je klasická komedie o pěti dějstvích francouzského herce, spisovatele a dramatika Moliéra.

Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon, vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše… rodinu, děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány.

Moliére se mírně inspiroval komedií Aulularia - česky Komedie o hrnci - od římského dramatika Plauta.

 

Postavy



  • Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

  • Čipera (Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.

  • Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.

  • Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.

  • Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.

  • Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.

  • Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).

Obsah

Děj hry se odehrává v Paříži roku 1670. Harpagon je sice bohatý, ale je neuvěřitelný lakomec. Dokonce každou návštěvu podezírá z krádeže, i když skutečně nic neukradla a své děti omezuje jakbysmet. Má dceru Elišku a syna Kleantese, který je nucen si půjčovat peníze všade odjinud, jen ne od svého otce a Harpagonova zlotřilá povaha způsobí, že jde ještě dál a intrikuje s životy svých potomků.

Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Když tu otec syna překvapí výrokem, že to on si Marianu vezme! Zato svého Kleantese by rád oženit s bohatou vdovou a jeho dceru Elišku, po uši zamilovanou do Valéra, zase provdal za stárnoucího boháče Anselma.

To odpoledne nalezne Kleantův sluha Čipera poklad Harpagonem zakopaným na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl. Odcizený Harpagonův majetek v něm probudí šílenství. Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou – tehdy již přetéká a rudne vzteky, načež je přesvědčen, že Valéra oběsí. Ten však raději prozradí, že jeho otcem je Anselm – tedy vážený šlechtic a bohatý muž a Mariana jeho sestra, jakožto Anselmova dcera.

Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, ale pouze tehdy, dostane-li Marianu. Harpagon tak obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět; jejich ztráta by pro něj znamenala konec všeho, a tak se Mariany vzdává. Pak ale pozná pravý původ Mariany a Valéra a pochopí, že vdavky jej nebudou stát jedinou minci a své dceři taktéž dávat žádné věno nemusí, proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá. A tak se Valér ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za ženu.

Moliére v díle zesměšňuje malomešťáctví. Vytvořil typ člověka, pro něhož peníze znamenají všechno a je schopen pro ně obětovat lásku rodiny. Bez peněz si ani svůj život nedovede představit. Raději umře, než aby pokrytecké svatouškovství, míří na církev a špiclovský systém až do rodin, pokrytectví a touhu po dědictví.

Aktuálnost díla: Moliérova díla jsou svou tématikou velmi aktuální a nadčasová (tj. platí v každé době). Jsou známa po celém světě a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Jsou oblíbená i proto, že je v nich otevřeně projeven demokratický a kritický pohled na svět.

 

Autor – Moliere (Jean Baptiste Poquelin, 1622-1673)

Život autora + vlivy na jeho tvorbu

Francouzský spisovatel Jaen- Baptiste Poquelin vystupoval pod jménem Moliére se narodil v roce 1622. Od svých mladých let působil u kočovných společností jako herec a režisér. Zabýval se také psaním frašek a komedií. Poté získal místo ředitele královského divadla v Paříži. Stále vedl válku s církví a s královským dvorem.
V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika, od postavení žen ve společnosti i v rodině, lakoty, náboženského pokrytectví až po úlisnost a snahu měšťanstva napodobovat šlechtu. Postavy jeho děl mají výrazné charakterové rysy.
Navazuje na tradice lidového divadla, antickou komedii a komedii dell’arte.

 

Commedia dell’arte



  • rozvíjela se již v době baroka, v Itálii, herci měli předepsanou kostru děje a záleželo pouze na reakcích publika, jakou pasáž hry rozvinou, herci měli výrazné kostýmy a masky

  • zemřel na jevišti, někdy srovnáván se Shakespearem

Další autorova tvorba

  • kritika společnosti, veškeré jeho postavy jsou aktuální dodnes, všímá si negativních vlastností člověka (lakota, hloupost, pokrytectví, snaha měšťanů napodobit šlechtu, …) – proto nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora a církev ho proklela

  • „Zdravý nemocný“ „Měšťák šlechticem“ „Don Juan“ „Misantrop“ „Tartuffe“  - komedie, která byla nejodvážnějším Molierovým dílem, poukazuje na pokrytectví a chvástání

Další představitelé

Pierre Corneille, Carlo Goldoni, Daniel DefoeJonathan Swift - satirické pamflety



1. Děj podrobně

Příběh se odehrává v Paříži roku 1670. Pojednává o životě lakomce Harpagona. Harpagon žije v domě se svými dvěma dětmi – Kleantem a Eliškou. Všichni o něm ví, že je velice bohatý, ale zároveň lakomý a pomlouvá ostatní. Jeho největší starostí je, aby dětem nemusel dávat k svatbě věno, ale aby jej dostaly ony. Tyto pomluvy jeho dětem ztěžují společenský život.
Když se Eliška zasnoubí s Valérem, má oprávněné obavy, že otec jejich svatbě nepožehná. Proto se se svými úmysly nejprve rozhodne svěřit svému bratru Kleantovi. Ten se jí na oplátku svěří se svým trápením. On sám je také zamilovaný do chudé, ale velmi krásné dívky Mariany a chce si ji vzít. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce. Mají totiž strach z jeho reakce. Nakonec se rozhodnou, že za otcem půjdou společně. Ten o svatbě začne hovořit sám. O Marianě mluví pěkně a potěší ho, že mu jeho syn dá za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka. Poté vyjde najevo, že Harpagon celou dobu mluví o tom, že on sám si chce Marianu vzít. Na tuto myšlenku přivedla Harpagona dohazovačka Frosina, která pomocí různých úskoků, dvojsmyslných vět a chlácholivých monologů přesvědčí Harpagona, že jej Mariana miluje. Celá situace se stává pro Harpagonovy děti ještě více nešťastnou, když jim jejich otec oznámí, že pro ně také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma, velice bohatého staršího pána, a pro Kleanta bohatou vdovu. Když se Frosina dozví, že Mariana miluje Kleanta, rozhodne se mladému páru pomoci. Plánuje s dívkou, jak se lakomce Harpagona zbavit. Roli v tom hraje také fakt, že jí Harpagon za její předešlé dohazovačské služby nezaplatil. Kleant se rozhodne jednat sám. Podepíše nevýhodný obchod s neznámým lichvářem, protože potřeboval peníze, aby mohls Marianou utéct do světa. Z neznámého lichváře se nakonec vyklube jeho otec, jehož tím nesmírně rozčílí. Dojde k hádce mezi Kleantem a Harpagonem, při níž tedy vyjdou najevo Kleantovy city k Marianě, po které touží oba. Zoufalý Kleant odchází do zahrady, kde se střetne se svým sluhou Čiperou. Čipera během jejich hádky najde pohádkový poklad – truhličku s penězi- 30 tisíc, kterou Harpagon ukrýval v zahradě a později ji předá Kleantovi. Harpagon ale brzy přijde na to, že mu poklad chybí. Rozzuří se a přivolá komisaře. Rozhodne se vyslechnout celou rodinu i služebnictvo. Jakub obviní ze zlosti Valéra, jenž ho v hádce kvůli přípravě večeře uhodil. Harpagon tedy vyslechne správce Valéra. Při výslechu však dojde k nedorozumění – Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje nikoliv z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon je vzteky bez sebe a chce nechat Valéra popravit. Ještě ten samý večer má dojít k slavnostní večeři, na níž Harpagon pozval jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři. Po příchodu pana Anselma se všechno změní. Valér přiznává, že je synem hraběte Tomase d’Alburci. On jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a Alselm. Děj vyvrcholí přiznáním pana Anselma, který prozradí svůj skutečný původ. Ukáže se, že je ztraceným otcem nejen Valéra, ale i Mariany. Kleant vrátí otci ukradené peníze s podmínkou, že se bude moci oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz souhlasí, a vlastně na tom vydělává: svatební výlohy a náklady za vyšetřování bude platit Anselm. Harpagon je spokojen a zůstává sám se svými penězi.

 

Děj stručně



Příběh se odehrává v Paříži roku 1670. Hlavní hrdina je Harpagon, který žije v domě se svými dvěma dětmi – Kleantem a Eliškou. Harpagon byl starý lakomec a šlo mu jen o peníze. Šetřil na čem mohl a pořád měl strach, aby ho někdo neokradl. Jednou se rozhodl, že si vezme mladou a krásnou Marianu, kterou ovšem miloval jeho syn Kleant a že svou dceru Elišku provdá za starého ale bohatého Anselma. Eliška však milovala správce Valéra a ani ona, ani Kleant se nechtěli své lásky vzdát. Vše nakonec vyřešil Kleantův sluha – vzal Harpagonovi jeho kasičku s třiceti tisíci a nevrátil mu ji, dokud nesouhlasil se sňatky svých dětí. Mezitím zjistil Valér, že Mariana je jeho sestra a Anselm jejich otec. Konečný souhlas se svatbami dal Harpagon až poté, co Anselm slíbil, že je obě zaplatí.

 

2. Charakteristika hlavních postav:



Harpagon – hlavní postava; lakomý vdovec, který se zajímá jen o své peníze; je velmi chamtivý a bezcitný, pro peníze je schopen obětovat absolutně všechno – jsou pro něj důležitější než jeho rodina; bohatne půjčováním peněz s vysokým úrokem (lichva); nenapravitelný sobec, jenž neuznává city druhých; chce výhodně provdat a oženit své děti; sám touží po mladé dívce Marianě
Kleant – syn Harpagona; mladý muž dobrých společenských způsobů, velmi kultivovaný; zamilovaný do Mariany a chce si ji vzít
Eliška – dcera Harpagona; je zamilovaná do Valéra; bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje; věří v pravou lásku
Mariana – velmi krásná dívka, miluje Kleanta a nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření; skromná a plachá, působí velmi křehce; vede tichý život po boku své nemocné matky, sestra Valéra
Valér – zamilovaný do Elišky, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku; snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem; pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než Harpagon, donáší na služebnictvo; chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle, bratr Mariany
Anselm – navenek bohatý, starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic – otec Mariany a Valéra; později se ukáže, že jeho pravé jméno je Tomas d’Alburci; svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem
Frosina – chytrá intrikářka, dohazovačka; jako jediná zná poměry v celé rodině
Čipera – sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových vlastností
Jakub – Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno; podlý a pomstychtivý

 

Další postavy:



Policejní komisař, písař policejního komisaře, Harpagonovo služebnictvo – mistr Šimon, panna Klaudie, Bumbal, Treska, Propilvoves

 

 



3. Kompozice díla

-          drama; divadelní hra

-          Komedie

-          Počet jednání: 5 dějstvích

 

4. Žánr, forma



Drama, komedie

 

5. Jazyk



-          psáno er-formou

-          živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva

-          často satirický tón, ironie, nadsázka, metafory i hyperboly

-          stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení – zejména když Harpagon hovoří o penězích)

-          spisovný jazyk, občasné vulgarismy

-          přímá řeč



-          dialogy, monology

 

6. Moliére



-          Francouzský dramatik

-          Bývá považován za klasika světové komedie

-          Náměty čerpal z antiky, renesance, z lidových frašek a komedie dell´atre(typ divadla který má pouze rámcový scénář, dialogy jsou ponechány herecké improvizaci, vystupují zde ustálené typy postav)

-          V dílech překračoval klasicistní normy

-          Kritizoval pokrytectví, přetvářku a honbu za majetkem

-          Zařazujeme ho do klasicismu 2.poloviny 17.století

-          Další díla: Tartuffe, Zdravý nemocný

 

7. Současníci autora



Jean Racine (Faidra)

Pierre Corneile (Cid)

Jean de La Fontaine (Bajky)

Carlo Goldoni (Sluha dvou pánů)

Jonathan Swift (Gulliverovy cesty)

Daniel Defoe (Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku)

 

8. Další díla se stejným tématem



Titus Maccius Plautus – Komedie o hrnci

 

9. Inspirace



- inspirací byla antická Komedie o hrnci Římana Plauta (pro klasicismus bylo typické inspirovat se antikou)

- na tento námět bylo natočeno mnoho adaptací (1980 a 1990), nejznámější je divadelní hra režiséra Zdeňka Zelenky z roku 2002

 

10. Přijetí díla v době vzniku



-          ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu, ale naproti tomu je to v současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie

-          hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila

-          všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa

Yüklə 47 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2022
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə