Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

5.2Autokeratometrie (autokeratorefraktometry)

Pomocí automatické keratometrie zjistíme přesnou objektivní hodnotu lomivosti rohovky. Přístroj provádí měření nejploššího a nejstrmějšího meridiánu rohovky.

Využívají infračervené oblasti záření kolem 880 nm, aby se vyloučilo oslnění oka vyšetřované osoby.

Z fyzikálně-optického hlediska jsou konstruovány na podkladě oftalmoskopie, skiaskopie, Scheinerova pokusu, paralaxního uspořádání měřících a vyhodnocova-cích prvků i principu zaostřování obrazu, resp. jeho proměřování.

V elektronickém pojetí se vydělily dvě varianty. Starší používala pro stanovení měřených hodnot regulačního obvodu, s jehož pomocí se stanovilo optimum ve vzta-hu k danému optickému kritériu. Novější varianta již s regulačním obvodem ne-pracuje. Namísto toho se prozkoumává rychlým detektorem celé vyšetřované oko a napojený počítač určí takové postavení měřícího systému, při kterém je dosaženo optima ve vztahu k předpokládanému optickému kritériu. Výrazně se tím podařilo snížit měřící časy – řádově do několika vteřin.

• 
  U přístrojů první generace bylo možno objektivně určit pouze existující axiální refrakci, včetně proměření parametrů astigmatických očí.
  
• 
  Přístroje druhé generace již umožňují vyjádřit změnu sférické refrakční složky z objektivně a subjektivně určených hodnot měření a dosahují žádoucího akomodačního uvolnění.
  
• 
  Přístroje třetí generace poslouží již přímo subjektivnímu dokorigování, po předchozím objektivním zjištění základních vstupních parametrů. Používají přitom metody Jacksonových zkřížených cylindrů, zamlžovací cylindrické metody, nebo komplementárních testů.
  

Obr. č. 35: Autokeratorefraktometr Nidek



Zdroj: www.oculus.cz

Princip měření autorefraktokeratometrem

Součástí přístroje je optický systém, který slouží k maximálnímu uvolnění akomo-dace měřeného oka (snaha zabránit přístrojové myopii). Zdroj světla pomocí zelené-ho filtru osvětluje dírkové clonky. Optická poloha jejich obrazu je volena tak, aby nastalo zamlžení. Klient vidí neostrý zelený kotouček, který není schopen ani při maximálním uvolnění akomodace zaostřit. Výrobci užívají jako fixační značku obrázek nějakého vzdáleného cíle (např. plachetnice na moři).

Další optický systém umožňuje vyšetřujícímu hrubě centrovat měřící systém s po-hledovou osou oka. Měřící systém přístroje je pohyblivý vzhledem k nastavení na pravé a levé oko, a proto se pro přenos obrazu rohovky oka používá kabel složený ze světlovodných vláken. Konec kabelu s přeneseným obrazem rohovky se pozoruje okulárem.

Třetí důležitý optický systém sleduje pomocí odrazů infračerveného záření na rohovce vyšetřovaného polohu přístroje vůči oku a elektromechanicky ji upřesňuje. Kolem osy svazku rotují černobílé hvězdice, které vyvolávají signál při vzniku de-centrace, která je automaticky vyrovnávána.

Poslední důležité dva systémy slouží k měření refrakce. Oko je ve tmě, takže vyšetření probíhá při téměř maximálně rozevřené zornici pomocí infračerveného zá-ření, jehož vlnová délka je blízká červenému konci viditelného spektra. Proto lze ke zpracování optických svazků použít skleněných optických členů. Infračervený zdroj je uspořádán do tvaru kříže ze čtyř polovodičových laserů. Každý z nich je pro roz-lišení jednotlivých signálů modulován jinou frekvencí. Infračervené záření prochází systémem mezi dvěma objektivy a záměrnou značkou, která se má ostře zobrazovat na sítnici. Druhý systém pozoruje obraz této značky na sítnici. Detektor je tvořen čtyřmi kvadranty. Pokud není obraz značky na detektoru ostrý, systém provede zaostření posuvem dalších dvou objektivů. Podle toho, jak zpětný svazek dopadá na detektor, stanoví přístroj potřebný směr pohybu. Pohyb objektivů s sebou unáší i záměrnou značku tak, aby byl její obraz na sítnici ostrý.

Kvadranty zdroje světla a kvadranty pupily oka jsou opticky sdružené, a proto jsou schopny zajistit oba hlavní řezy oka, hodnoty jejich refrakce a směr jejich osy za méně jak dvě sekundy. Délka i rotační poloha opticko-mechanických členů je průběžně snímána polohovými snímači. Zjištěné hodnoty jsou zobrazovány s rozlišovací schopností 0,01 a 1,00 stupně. U některých klientů se hodnoty ustálí okamžitě, u jiných chvíli kolísají 4].

Postup vyšetření

Přístroj se nastaví do vhodné výšky tak, aby si vyšetřovaný mohl opřít bradu a čelo o tvarované opěrky pro fixaci hlavy. Vyšetřující přibližně vycentruje měřící systém na vyšetřované oko a vyšetřovaného upozorní, jakou fixační značku uvidí. Ostatní provede přístroj sám. S použitím odrazů na rohovce přesně ztotožní optickou osu přístroje s pohledovou osou oka. V případě, že se klient pohne, začne měření znovu. U osob s centrální fixací probíhá měřící svazek pupilou a dopadá na foveu. U osob s excentrickou fixací dopadá na kterékoliv místo sítnice. Nejdříve změří hod-notu sférickou, pak cylindrickou a nakonec polohu osy. Po ustálení hodnot jsou zjištěné údaje zaznamenány a vytištěny. Měření obou očí trvá 3–4 sekundy. Je-li měření z nějakého důvodu znemožněno (špatná fixace hlavy, očí, ptóza, zkalení optických medií oka), přístroj signalizuje chybu.

Přesné vytvoření obrazu předmětového bodu je podmíněno protnutím všech svě-telných paprsků na sítnici. U refraktometru probíhá tak, že dva úzké měřící svazky infračerveného záření pocházejí ze dvou protilehlých kvadrantů zdroje, vstupují do oka (jeden středem, druhý pod středem zornice) a lomí se na sítnici. V případě pří-tomnosti refrakční vady ji přístroj sám koriguje, tím zjistí potřebnou korekci a uloží ji do paměti. V případě astigmatismu přístroj plynule sleduje refrakci pro dva vstupu-jící svazky v různých meridiánech, až najde meridián s největší nebo nejmenší re-frakční vadou. Mezi tím, co se udržuje nalezený směr hlavního meridiánu, změří dal-ší dva svazky (kolmo k první) refrakci v druhém hlavním směru a tím velikost astig-matismu 4].