Tautologie: platí vždy – samé jedničky
Kontradikce: neplatí nikdy – samé nuly
p
|
q
|
p→q
|
q
|
1
|
1
|
1
|
1
|
1
|
0
|
0
|
0
|
0
|
1
|
1
|
1
|
0
|
0
|
1
|
0
|
Jestliže prší, je mokro.
Prší.
Je mokro.
p → q
p
q
DÚ
X pracoval na některém z úkolů A a B.
Y pracoval na některém z úkolů A a C.
Není pravda, že jak X tak Y pracují na úkolu A.
X pracuje na úkolu B.
Y pracuje na úkolu C.
X pracuje na úkolu B nebo Y pracuje na úkolu C.
Řešení
X pracoval na úkolu A nebo X pracoval na úkolu B.
Y pracoval na úkolu A nebo Y pracoval na úkolu C.
((p→q) Λ p) → q
p
|
q
|
p→q
|
(p→q) Λ p
|
((p→q) Λ p) → q
|
1
|
1
|
1
|
1
|
1
|
1
|
0
|
0
|
0
|
1
|
0
|
1
|
1
|
0
|
1
|
0
|
0
|
1
|
0
|
1
|
Predikátová logika
termíny: singulární x obecné
-
singulární: označuje právě jeden předmět: Havel, Praha
-
obecné: označují větší množství předmětů: člověk, město
-
výrok složený: Jestliže je Havel prezident, pak je politik.
-
výrok jednoduchý: Havel je prezident. P (h)
-
jednomístné: můžeme spojovat pouze s jedním singulárním termínem: Sněžka je vyšší než Blaník. V(s, b)
-
trojmístné: Praha leží mezi Benešovem a Mělníkem. L (p ,m ,b)
-
individuové konstanty: a, b, c,…: symboly pro singulární termíny
-
n- místné predikátové konstanty: F, G, H: symboly pro obecné termíny
-
konjunkce: F(a) Λ G (c) – dvě predikátové funkce a jedna výroková
-
individuové proměnné: x, y, z: označují větší počet individuí
výraz x je smrtelné můžeme symbolizovat jako „F(x)“
nová věta je: Pro každé x platí: F(x)
x F(x)
= všeobecný kvantifikátor
= existenční kvantifikátor (Existuje alespoň jedno)
vztah mezi obecnými a singulárními termíny:
x F(x) ≡ (F(a) Λ F(b) Λ F(c)) : Máme- li formuli tvaru F(x), mohu přejít k formuli F(a): pravidlo zavedení všeobecného kvantifikátoru
x F(x) ≡ (F(a) V F(b) V F(c)): Máme- li formuli tvaru F(a), mohu přejít k formuli x F(x): pravidlo zavedení existenčního kvantifikátoru
De Morganův zákon:
(F(a) Λ F(b) Λ F(c) ≡ ~ (~ F(a) V ~ F(b) V ~ F(c))
x F(x) ≡ ~ ~ F (x)
~
x F(x) ≡ x ~ F(x)
~ F(x) ≡ ~ x F(x)
~
x ~ F(x) ≡ x F(x)