Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Bismut

• 
  chemická značka: Bi
  
• 
  název: - český: Bismut, - anglický: Bismuth, - latinský: Bismuthum
  
• 
  původ názvu: název prvku nejspíše pochází od staroněmeckého slova wismuth (= bílá hmota) nebo z arabského bi ismid (= podobný antimonu)
  
• 
  doba objevu: bismut byl znám už ve starověku, ale často se zaměňoval s cínem a olovem. Jako prvek jej poprvé určil Claude François Geoffroy v roce 1753.
  
• 
  získávání v době objevu: bismut se vyskytuje společně s olovem a dalšími kovy. Dnes se získává vyluhováním kyselinou chlorovodíkovou z odpadů po rafinaci olova a zinku a následnou redukcí železem.
  
• 
  použití v době objevu: první využití bismutu bylo ve slitinách, např. u Inků se používal jako přísada do bronzu, ze kterého vyráběli nože. Pro svou nízkou toxicitu se dnes využívá jako náhrada olova.
  
• 
  naleziště v době objevu: bismut se nachází spolu s olovem, mědí a dalšími kovy, které byly získávány už ve starověku. Dnešní ložiska jsou v Číně, Peru a Mexiku.
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: na území ČR byla těžba v Krušných horách ukončena ve 30. letech 20. století.
  

Bohrium

• 
  chemická značka: Bh
  
• 
  název: - český: Bohrium, - anglický: Bohrium, - latinský: Bohrium
  
• 
  původ názvu: prvek je pojmenován podle dánského fyzika Nielse Bohra
  
• 
  doba objevu: bohrium připravili Peter Armbruster a Gottfried Münzenber v Darmstadtu v Německu v roce 1981
  
• 
  získávání v době objevu: bohrium ²⁶²Bh bylo získáno srážkou atomů bismutu ²⁰⁹Bi s chromem ⁵⁴Cr, bohrium ²⁶⁶Bh srážkou berkelia ²⁴⁹Bk s neonem ²²Ne
  
• 
  použití v době objevu: bohrium nemá žádné praktické využití
  
• 
  naleziště v době objevu: bohrium je uměle získaný prvek, v přírodě se nevyskytuje
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: bohrium je uměle získaný prvek, v přírodě se nevyskytuje
  

Bor

• 
  chemická značka: B
  
• 
  název: - český: Bor, - anglický: Boron, - latinský: Borum
  
• 
  původ názvu: pojmenován podle sloučeniny boraxu, ve kterém byl objeven; název boron navrhl H. Davy, aby vyjádřil zdroj prvku i jeho podobnost s uhlíkem = bor (ax + carb)on = boron
  
• 
  doba objevu: sloučenina borax byla známa již v raném středověku, objev boru pochází z 19. století
  
• 
  získávání v době objevu: v roce 1808 izolovali H. Davy, J. L. Gay-Lussac a L. J. Thénard velmi nečistý bor, až v roce 1892 získal H. Moissan vzorky o 95 – 98% čistotě redukcí oxidu boritého hořčíkem; bor o čistotě 99 % se podařilo získat až na konci 20. a na začátku 21. století
  
• 
  použití v době objevu: použití boraxu jako tavidla je doloženo ve spisu Nauka o vysokém umění zušlechťovat kovy ze 13. století, později měl uplatnění při výrobě tvrdých borosilikátových skel
  
• 
  naleziště v době objevu: borax se získával ze solných jezer ve Střední Asii, pod názvem „tinkal“ se dostal i do Evropy
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: není známo
  

Brom

• 
  chemická značka: Br
  
• 
  název: - český: Brom, - anglický: Bromine, - latinský: Bromum
  
• 
  původ názvu: název je odvozen od řeckého slova bromos (= zápach)
  
• 
  doba objevu: brom objevili v roce 1825 Carl Jacob Löwig v prameni minerální vody v Bad Kreuznach a v roce 1826 Antoine Balard v popelu z mořských řas
  
• 
  získávání v době objevu: sloučeniny bromu jsou obsaženy v mořské vodě, získávaly se z určitých druhů mořských řas
  
• 
  použití v době objevu: první využití bromu bylo při fotografování (daguerrotypie - používala se stříbrná destička pokrytá halogenidem stříbra) a během 19. a počátkem 20. století se sloučeniny bromu používaly jako sedativa. Dnes se využívají převážně jako zpomalovače hoření.
  
• 
  naleziště v době objevu: sloučeniny bromu jsou obsaženy v mořské vodě a v minerálních pramenech, k objevu došlo v Německu a ve Francii
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: není známo
  

Cer

• 
  chemická značka: Ce
  
• 
  název: - český: Cer, - anglický: Cerium, - latinský: Cerium
  
• 
  původ názvu: název prvku je odvozen od planetky Ceres, která byla objevena o dva roky dříve
  
• 
  doba objevu: prvek cer objevili nezávisle na sobě Jöns Jakob Berzelius a Wilhelm Hisingerve Švédsku a Martin Heinrich Klaproth v Německu v roce 1803
  
• 
  získávání v době objevu: cer se nachází ve směsi s lanthanem a dalšími prvky. Sloučeniny ceru byly odděleny od sloučenin ostatních lanthanoidů pomocí frakční krystalizace a kovový cer byl získán redukcí draslíkem.
  
• 
  použití v době objevu: první využití ceru bylo ve slitinách, zvyšuje např. kujnost a tvárnost oceli a litiny, a při výrobě skla. Oxid ceričitý má dnes využití při výrobě automobilových katalyzátorů.
  
• 
  naleziště v době objevu: Švédsko, Norsko
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: není známo (dnes evidováno ložisko Stráž pod Ralskem)
  

Cesium

• 
  chemická značka: Cs
  
• 
  název: - česky: Cesium, - anglicky: Caesium (Cesium – USA), - latinsky: Caesium
  
• 
  původ názvu: název prvku je odvozený od latinského slova caesius (= blankytný - podle barvy spektrální čáry)
  
• 
  doba objevu: cesium objevili v roce 1860 Robert Bunsen a Gustav Kirchhoff v minerální vodě v Dürkheimu v Německu. Čistý kov získal Carl Setterberg v roce 1882.
  
• 
  získávání v době objevu: cesium se získávalo oddělením jeho sloučenin ze směsi solí z minerální vody pomocí kyseliny hexachloroplatičité za vzniku hexachloroplatičitanu cesného, redukcí vodíkem vznikl chlorid cesný a následnou elektrolýzou pomocí rtuťové anody se vytvořil amalgam obsahující cesium
  
• 
  použití v době objevu: zpočátku nemělo cesium žádné využití, později sloužilo k výrobě elektronek
  
• 
  naleziště v době objevu: Dürkheim - Německo
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: není známo (dnes evidováno ložisko Cínovec)