Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Johann Joachim Becher

6. 5. 1635 – říjen 1682

• 
  německý lékař, alchymista, zkušený experimentátor, učenec a dobrodruh, jeden z hlavních iniciátorů flogistonové teorie, učitel G. E. Stahla
  
• 
  v roce 1666 byl na dvoře císaře Leopolda I. jmenován alchymistickým a ekonomickým poradcem
  
• 
  jeho zájem byl soustředěn na výrobu železa pomocí kamenného uhlí místo dřevěného
  
• 
  pokusil se o transmutaci stříbra na zlato, které také ze stříbrných mincí obdržel
  
• 
  podle Bechera se všechny látky skládaly ze tří principů („zemin“) – prchavosti, hořlavosti a tavitelnosti; každá hořlavá látka obsahovala tzv. „tučnou“ zeminu, která při hoření unikala do vzduchu.
  

Pozn.:

Jméno této osobnosti nemá nic společného s alkoholickým nápojem Becherovka, jejímž autorem je J. V. Becher.

Jöns Jacob Berzelius

20. 8. 1779 - 7. 8. 1848

• 
  významný švédský chemik, který je spolu s J. Daltonem, A. Lavoisierem a R. Boylem považován za otce moderní chemie
  
• 
  profesor lékařství a farmacie, později profesor chemie ve Stockholmu
  
• 
  roku 1808 se stal členem a od roku 1818 tajemníkem Švédské královské akademie věd
  
• 
  roku 1806 poprvé užil označení „organická chemie“ a charakterizoval ji jako část fyziologie, která popisuje složení živých těl a chemické děje v nich probíhající – v názorech na povahu organických látek navždy patřil k nejzatvrzelejším zastáncům vitalistické teorie
  
• 
  od roku 1807 se začal zabývat analýzou přesného složení různých sloučenin, přičemž rozvinul gravimetrickou metodu rozboru – do roku 1817 provedl kolem dvou tisíc rozborů, které pomohly prosazení a podložení Daltonovy atomové teorie – sám byl mezi prvními, kteří ji přijali
  
• 
  zabýval se stanovením „atomových vah“ prvků (relativní atomové hmotnosti) – v roce 1828 publikoval tabulku s hodnotami, které jsou až na 2-3 výjimky dodnes přijímány
  
• 
  roku 1811 zavedl pojem izomerie
  
• 
  roku 1814 reformoval chemické názvosloví a symboliku prvků odvozenou z prvních písmen latinského pojmenování používanou dodnes – jeho návrhu oponoval J. Dalton, který předtím razil jiný systém
  
• 
  se švédským geologem a mineralogem W. Hisingerem položil základy experimentální elektrochemie a vyslovil dualistickou elektrochemickou teorii, podle níž jsou složky molekul (M. Faradayem nazvané ionty) elektricky polarizovány a poutány k sobě elektrickými vazbami – soudil rovněž, že i atom je polarizován a je složen z menších elektricky nabitých částic, takže celá hmota je držena pohromadě elektrickými silami
  
• 
  objevil chemické prvky cer (1803), selen (1817), křemík a thorium (1828), v čisté formě připravil zirkonium a titan
  
• 
  patří mezi objevitele katalýzy – roku 1835 navrhnul označení katalyzátor pro látky s katalytickým účinkem
  
• 
  pracoval na systematizaci tehdy známých a stále nově objevovaných organických sloučenin
  
• 
  byl vynikajícím experimentátorem i teoretikem, a přes skromně vybavenou laboratoř dosáhl vynikajících výsledků
  
• 
  patří mezi zakladatele novodobé anorganické chemie a významně přispěl i k rozvoji analytických metod, které umožnily ověřit správnost Proustova zákona
  
• 
  mnoho úsilí věnoval šíření přírodních věd – dosáhl zavedení přírodních věd do školního vyučování
  
• 
  jeho žáky byli např. Mosander, Gmelin, Mitscherlich, Wöhler aj.
  
• 
  jeho práce byly na světě oceňovány, stal se členem 95 vědeckých společností celého světa
  

Robert Boyle

25. 1. 1627 – 31. 12. 1691

• 
  irský filozof, vědec, chemik, fyzik
  
• 
  v roce 1680 se stal prezidentem Londýnské královské společnosti
  
• 
  mezi jeho nejvýznamnější díla patří The Sceptical Chemist (Skeptický chemik) z roku 1661; Boyle zde kritizoval Aristotelovu teorii čtyř živlů i Paracelsovu teorii tří principů
  
• 
  jeho teorie se stala prvním krokem k vytvoření pozdější atomové teorie: tvrdil, že hmota je tvořena elementy, ovšem jejich počet neznal a ani si netroufal vyslovit jejich fyzikální podstatu; domníval se, že elementy se skládají z velmi malých částeček (nazýval je corpuscule), které se mohou shlukovat do houfů a tvořit sloučeniny
  
• 
  tvrdil, že pokud se látka nedá rozložit na jednodušší látky, je to prvek
  
• 
  kvantitativní pokusy s plyny ho přivedly k objevu vztahu mezi tlakem a objemem plynů, a tak v roce 1662 vznikl tzv. Boyleův-Marriotteův zákon
  
• 
  zkoumal sloučeniny fosforu, objevil kyselinu fosforečnou a připravil první zápalky
  
• 
  v oboru elektřiny kromě jiného zjistil, že všechna tělesa se třením více zelektrizují tehdy, jsou-li předem zahřátá
  

Alexandr Michajlovič Butlerov

15. 9. 1828 - 17. 8. 1886

• 
  jeden z nejproslulejších ruských chemiků
  
• 
  přední tvůrce teorie chemické struktury organických sloučenin
  
• 
  studoval fyzikálně matematickou fakultu na univerzitě v Kazani
  
• 
  od roku 1850 působil na univerzitě v Kazani a od roku 1868 až do své smrti na univerzitě v Petrohradě
  
• 
  v letech 1857-1858 podnikl velkou vědeckou cestu po laboratořích v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku a v Anglii – druhou podobnou cestu podnikl v letech 1861-1862 a třetí pak v letech 1867-1868
  
• 
  věnoval se výzkumu nenasycených uhlovodíků, alkoholů a aldehydů
  
• 
  připravil řadu organických sloučenin, mimo jiné formaldehyd
  
• 
  předvídal existenci izotopů
  
• 
  pro historii organické chemie je významná jeho přednáška o chemické struktuře látek na sjezdu německých přírodovědců a lékařů ve Speiru v roce 1861; zde kritizoval dosavadní teorii typů organických sloučenin, poprvé použil termínu chemická struktura a vyslovil názor, že každé sloučenině přísluší jediný správný strukturní vzorec, naznačující její hlavní chemické vlastnosti
  
• 
  spolu s F. A. Kekulem a A. Couperem je pokládán za zakladatele strukturní teorie organických látek
  
• 
  ve své vlasti vychoval celou řadu vynikajících chemiků a stal se zakladatelem moderní školy organické chemie
  
• 
  v roce 1864 uveřejnil učebnici organické chemie, která položila základy systematiky organických sloučenin
  
• 
  vydal také spis o botanice a včelařství, jehož byl velkým přítelem – sám vlastnil velkolepé včelařství na svém statku v Poti
  
• 
  po smrti mu byl za vědecké zásluhy postaven v Kazani pomník a vesnice, kde se narodil, přijala jeho jméno