Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

John Dalton

5. 9. 1766 – 27. 7. 1844

• 
  anglický chemik, učitel a badatel
  
• 
  zakladatel atomové teorie v chemii
  
• 
  již od dvanácti let se věnoval učitelskému povolání
  
• 
  věnoval se také meteorologii – konstruoval teploměry, barometry a vlhkoměry; 57 let vedl denně záznamy o stavu atmosféry
  
• 
  meteorologická pozorování jej přivedla ke studiu plynů – pokusil se vysvětlit vlastnosti plynů vzájemným odpuzováním atomů podle neronských zásad a to jej vedlo k úvaze o možných poměrech atomů v různých plynech a tím i ke způsobu, jak vysvětlit zákony slučování prvků v násobcích zjištěných vah
  
• 
  roku 1799 objevil zákon stálých poměrů slučovacích
  
• 
  roku 1803 objevil zákon násobných poměrů slučovacích
  
• 
  zabýval se hmotnostmi atomů, které se nedaly pomocí tehdejších přístrojů stanovit, proto se rozhodl určit relativní hmotnosti zavedením jednotky nejlehčího prvku – vodíku; následně pak roku 1803 zveřejnil svoji tabulku „atomových vah“ (dnes relativních atomových hmotností) čtrnácti prvků (především plynů)
  
• 
  Daltonova atomová teorie, která položila základy moderní chemie, nebyla přijímána jednoznačně i proto, že se nedala experimentálně ověřit a ještě roku 1910 doporučil německý chemik W. Ostwald její odmítnutí
  
• 
  zabýval se také symboly atomů – dosavadní rozmanité znaky prvků nahradil symboly stejně velkých, ale různě rozčleněných kroužků a sloučenina pak měla tolik kroužků, kolik atomů měla její nejmenší částice (byly to v historii chemie první názorné symboly, které vyznačovali kvalitativní i kvantitativní charakter sloučeniny)
  
• 
  z jeho prací týkajících se fyziky je nejdůležitější tzv. Daltonův zákon zákon parciálních tlaků plynů a zákon o absorpci plynů kapalinami za různých tlaků)
  
• 
  v roce 1798 rozeznal Dalton sám na sobě barvoslepost (neschopnost rozeznávat barvy) a popsal ji – odtud pak vznikl tzv. daltonismus
  

Humphry Davy

17. 12. 1778 - 29. 5. 1829

• 
  anglický chemik – samouk, zakladatel elektrochemie
  
• 
  pocházel z rodiny chudého truhláře
  
• 
  roku 1795 se vyučil u chirurga a lékárníka
  
• 
  roku 1798 se stal chemikem na Pneumatickém ústavu v Cliftonu u Bristolu
  
• 
  stal se členem Královské vědecké společnosti a Petrohradské akademie věd
  
• 
  zabýval se nejprve fyzikálními vlastnostmi plynů a roku 1800 vyšlo jeho pojednání o pokusech s oxidem dusným, známým jako rajský plyn – brzy se stal oblíbeným narkotikem
  
• 
  v roce 1800 začal také provádět své elektrochemické pokusy, díky nimž se stal zakladatelem elektrochemické teorie (1807)
  
• 
  objevil řadu nových prvků (draslík, sodík, hořčík, vápník, stroncium, baryum)
  
• 
  rozdělil všechny tehdy známé prvky na kovy a nekovy, podařilo se mu vysvětlit elektrolýzu vody, prokázal elementární povahu chloru a jodu, nezávisle na J. J. Berzeliovi objevil rtuťovou metodu elektrolýzy, objevil fosgen, zkonstruoval hornický bezpečnostní kahan s kovovou síťkou (zabraňoval vznícení důlních plynů a zabránil tak četným obětem na životech horníků)
  
• 
  v roce 1802 pozoroval a popsal elektrický oblouk (použil k tomu velmi silné baterie Voltových galvanických článků), v dalších letech se mu podařilo získat elektrické oblouky mezi elektrodami až 10 cm dlouhé a upozornil na možnosti elektrické obloukové lampy – poukázal na možnost budoucího využití rozžhaveného drátu, který vydává teplo, při osvětlování žárovkami
  
• 
  je autorem kinetické teorie tepla (1821)
  
• 
  roku 1813 přijal do Královského vědeckého institutu fyzika M. Faradaye
  

Démokritos z Abdér

asi 460 – 370 př. n. l.

• 
  řecký filozof, myslitel a vědec, spoluzakladatel řecké atomistické filozofie
  
• 
  autor spisů Malý vesmír, Velký vesmír, O ideách, Rady aj.
  
• 
  zabýval se způsoby lidského vnímání, kde dával přednost rozumu před smysly, neboť se domníval, že smyslové vnímání za určitých okolností klame
  
• 
  Démokritos na rozdíl od Empedokla tvrdil, že podstatou celého světa jsou atomy = nedělitelné a nejmenší částice. Atomy nikdy nevznikly a nikdy nezaniknou. Atomy pocházejí ze stejné hmoty a liší se tvarem, velikostí a hmotností. Jsou nezměnitelné, nestlačitelné, tvrdé a v neustálém pohybu. Shlukováním atomů vznikají různé látky.
  

Abu Musa Džafar al Sofi

8. století

• 
  arabský alchymista pocházející z Mezopotámie
  
• 
  mezi Araby zvaný Džafar, mezi křesťany Geber
  
• 
  pokusil se o nový pohled na podstatu kovů: vycházel z Aristotelovy teorie čtyř živlů, k níž přidal princip rtuti a síry; tvrdil, že kovy jsou složeny ze síry a rtuti, které se spojily pod vlivem planet, rtuť vznikla ze země a vody, síra ze vzduchu a ohně
  
• 
  v jeho spisech je zmínka o kyselině citrónové, popis získávání octové kyseliny destilací octa, přípravy salmiaku z trusu
  
• 
  znal i výrobu oceli
  

Empedoklés z Akragantu

asi 493 – 433 př. n. l.

• 
  řecký filozof, lékař, fyziolog a fyzik
  
• 
  autor básně O přírodě a sbírky veršů Očišťování
  
• 
  podle jeho pojetí vznikly všechny látky a věci smíšením čtyř živlů (pralátek) – ohně, vody, vzduchu a země = teorie čtyř živlů; čtyři živly odpovídají čtyřem stavům hmoty: země je výrazem pevnosti a suchosti, voda znamená stav tekutý, vzduch symbolizuje těkavost a plynný stav a oheň je nositelem tepla a světla; tato teorie byla později rozvíjena Platónem a Aristotelem
  

Michael Faraday

22. 9. 1791 - 25. 8. 1867

• 
  anglický fyzik a chemik
  
• 
  byl největším experimentálním fyzikem 19. století v oboru elektřiny a magnetismu
  
• 
  pocházel z rodiny kováře
  
• 
  ve třinácti letech vstoupil do učení ke knihaři a knihkupci – mnoho četl a stále se vzdělával, navštěvoval lidové večerní přednášky, na nichž se seznámil s profesorem chemie H. Davym, který ho roku 1813 přijal do své laboratoře v královském institutu
  
• 
  pod vedením Davyho konal Faraday nejdříve různé chemické výzkumy a později se začal věnovat vlastním výzkumům
  
• 
  roku 1825 se stal ředitelem laboratoře a roku 1827 byl povolán jako profesor na královský ústav
  
• 
  položil základy elektrochemii (1834 – tzv. Faradayovy zákony), nauce o elektřině a magnetismu (objev elektromagnetické indukce 1831, paramagnetismu 1845, elektrického výboje ve zředěných plynech, konstrukce elektromagnetu)
  
• 
  je také autorem mnoha dnes používaných termínů: elektrolyt, elektroda, anoda, katoda, ion, kation, anion
  
• 
  roku 1825 separoval z londýnského svítiplynu benzen
  
• 
  zabýval se zkapalňováním plynů s použitím chladících směsí (roku 1823 zkapalnil tímto způsobem chlor), výzkumem plamene svíčky a lampy
  
• 
  je vynálezcem skleněného cylindru petrolejových lamp majáku
  
• 
  byl také průkopníkem v metalurgii; připravil 79 druhů ocelí a dalších slitin
  
• 
  stal se členem 68 akademií po celém světě, čestným doktorem několika univerzit
  
• 
  celý svůj život zůstal prakticky samoukem, bez jakéhokoliv školního vzdělání