Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

ar-Razí

8. – 9. století n. l.

• 
  též zvaný Rhenes
  
• 
  ve spisu Secretum secretorum omnium (Tajemství všech tajemství) rozdělil chemické látky do tří skupin: nerostné, rostlinné a živočišné látky
  
• 
  popsal způsob přípravy sádry a navrhl její použití při zlomeninách kostí
  
• 
  poprvé připravil kovový antimon
  
• 
  k principu rtuti a síry přidal třetí princip – sůl – princip tvrdosti; podle tohoto principu mohou rtuť a síra vytvořit pevnou látku jedině za přítomnosti soli
  

Wilhelm Conrad Roentgen

27. 3. 1845 - 10. 2. 1923

• 
  německý fyzik,
  
• 
  nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 1901 za významný objev paprsků, které byly na jeho počest pojmenovány jeho jménem
  
• 
  ve svých prvních pracích se zabýval základními vlastnostmi kapalin, elektrickými jevy v dielektriku (zejména v krystalech)
  
• 
  roku 1895 objevil nový druh paprsků, které pojmenoval paprsky X (dnes rentgenové paprsky); paprsky rychle nabyly obrovského významu ve vědeckém výzkumu, technice i lékařství
  

Carl Wilhelm Scheele 9. 12. 1742 – 21. 5. 1786 švédský lékárník a badatel izoloval a určil např. kyselinu fluorovodíkovou, šťavelovou, mléčnou, glycerol, oxid barnatý aj. objevil chlor a jeho odbarvovací účinek; působil na oxid manganičitý kyselinou chlorovodíkovou, při této chemické reakci unikal štiplavý plyn – chlor, který nazval „deflogistovaná kyselina“, neboť byl přesvědčen, že oxidem manganičitým odebral z kyseliny chlorovodíkové její spalitelnou složku neboli flogiston v roce 1771 objevil kyslík, který nazval „ohnivý vzduch“, avšak svou práci publikoval až v roce 1777 věděl, že kyslík je součástí obyčejného vzduchu, z něhož se dá odstranit absorpcí pomocí různých látek nebo např. spálením fosforu domníval se, že kyslík s flogistonem dávají „tepelnou látku“, čímž vysvětloval ubývání kyslíku při spalování látek v uzavřeném prostoru

Georg Ernst Stahl

22. 10. 1659 – 24. 5. 1734

• 
  německý přírodovědec, lékař, chemik, žák a následovatel J. J. Bechera
  
• 
  autor několika spisů, v nichž vyložil a objasnil flogistonovu teorii
  
• 
  působil v Halle jako profesor lékařství a chemie, později byl jmenován osobním lékařem pruského krále
  
• 
  základem pro jeho bádání se stala teorie tří principů (rtuť, síra, sůl),
  
• 
  měl schopnost uvádět různé poznatky v ucelený systém, což jej přivedlo k rozpracování nauky o flogistonu
  
• 
  zjistil, že při žíhání kovů na vzduchu je hmotnost produktů větší než hmotnost výchozího kovu, na základě toho formuloval vlastní teorii o existenci flogistonu
  

Thalés z Milétu

asi 624 – 547/548 př. n. l.

• 
  řecký filozof, matematik, vědec, inženýr, zakladatel milétské filozofické školy
  
• 
  autor spisů O slunovratu a O rovnodennosti
  
• 
  určil délku roku na 365 dní, zavedl rozeznávání čtyř ročních období, správně vypočítal zatmění Slunce, objevil souhvězdí Malého vozu
  
• 
  autor matematické „Thaletovy věty“
  
• 
  za pralátku všech věcí a vesmíru považoval vodu, která byla věčně v pohybu a živá, zřeďováním či vypařováním vody podle Thaléta vznikl vzduch a oheň, naopak zhušťováním vody vznikly všechny pevné látky
  

Basilius Valentinus z Erfurtu

15. století

• 
  benediktinský mnich
  
• 
  své alchymistické práce psal v němčině a latině, podle obsahu spisů odborníci usuzují, že si velké množství chemických znalostí „vypůjčil“ z Paracelsových děl
  
• 
  k jeho nejznámějším dílům patří Triumphwagen des Antimonii (Vítězný vůz antimonu)
  
• 
  z jeho spisů vyplývá znalost arsenu, bismutu, skalice zelené a modré, octanu olovnatého; jako první se zmiňuje o kyselině chlorovodíkové
  

Arnaldus Villanovanus

asi 1240 – 1311

• 
  italský alchymista a lékař, současník R. Bacona
  
• 
  stejně jako Bacon zdůrazňoval význam experimentů a přírodních věd
  
• 
  k jeho nejznámějším dílům patří spis Rosarius philosophorum (Růženec filozofů), kde jednomu ze základních cílů alchymie – Kameni mudrců - přisuzoval léčivé vlastnosti
  
• 
  zabýval se destilací, vyráběl „tekuté zlato“ (Aurum potabile) – energetický lék dodávající tělu odolnost vůči nemocím, znal vlastnosti alkoholu, složení mnoha jedů aj.
  
• 
  varoval před užíváním měděných nádob v kuchyni a v lékárně
  

Friedrich Wöhler

31. 7. 1800 - 23. 9. 1882

• 
  německý chemik, který prokázal propojenost anorganické chemie s organickou tím, že připravil organickou sloučeninu z anorganických látek
  
• 
  nejprve se věnoval studiu lékařství a získal doktorát
  
• 
  roku 1823 se odebral do Stockholmu, kde strávil rok v laboratoři J. J. Berzelia – od této doby se věnoval chemii
  
• 
  po návratu do Německa se stal učitelem na průmyslové škole v Berlíně, později na škole v Kasselu, roku 1856 byl povolán na univerzitu do Göttingenu, kde působil jako profesor chemie až do své smrti
  
• 
  připravil čistý hliník, yttrium, beryllium a křemík, přispěl svými pokusy k objevu titanu, vanadu, niobu, tantalu a uranu, studoval chemii acetylenu, chinonů a alkaloidů nikotinu a kokainu
  
• 
  spolu s J. von Liebigem, s nímž vychoval mnoho mladých chemiků, je objevitelem izomerie, v roce 1823 společně ukázali, že kyanatan stříbrný a třaskavé stříbro jsou látky stejného složení, avšak úplně odlišných vlastností a zkoumali také benzoylové sloučeniny – jejich společné práce objasnily teorii radikálů a substituce v chemických sloučeninách
  
• 
  roku 1824 připravil první syntetickou organickou látku z anorganických látek, šťavelovou kyselinu, roku 1828 syntetizoval močovinu – tím byla vyvrácena vitalistická teorie.