|
Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita
|
səhifə | 29/64 | tarix | 17.11.2018 | ölçüsü | 499,61 Kb. | | #80237 |
|
26. 8. 1743 – 8. 5. 1794
-
všestranný francouzský vědec, vynikající experimentátor, autor četných pojednání z oboru geologie, fyziky, matematiky a především z chemie
-
věnoval se obchodní činnosti, nejprve jako podílník, později jako vedoucí továrny na výrobu ledku
-
zabýval se i takovými problémy, jako systém osvětlení ulic, pokusné zemědělství
-
ředitel prachárny (stavení, kde byl uchováván střelný prach), člen výboru pro střelný prach
-
člen komise pro nové míry a váhy
-
vodu dokázal rozložit na vodík a kyslík a zpětně synteticky získat, čímž vyvrátil tvrzení Aristotela i starých alchymistů, že voda je jedním z elementů
-
dokázal, že oxid uhličitý je sloučenina kyslíku s uhlíkem a vzniká při dýchání
-
jeho hlavní zásluhou bylo vytvoření základů vědecké chemie, stojící na kvantitativních metodách měření a vážení
-
přispěl k vysvětlení procesu dýchání a hoření a tím i k vyvrácení flogistonové teorie, mezi jejíž stoupence zpočátku též patřil; v roce 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorií
-
podařilo se mu dokázat, že živý organismus zpracovává („spaluje“) látky obsažené v potravě a uvolňuje takto získanou energii jako teplo – stal se tak otcem kvantitativní fyziologie
-
zanalyzoval řadu organických látek, spolu s Laplacem podal základy termochemie, spolu s Laplacem stál u vzniku kalorimetrie, , spolu s M. V. Lomonosovem autor zákona zachování hmotnosti (1779), spoluautor pokusu o první racionální názvosloví chemických látek, návrh vyšel knižně roku 1787 a byl vysvětlen v jeho učebnici z roku 1789
-
za francouzské revoluce byl revolučním tribunálem označen za nepřítele lidu a v roce 1794 byl popraven
Justus von Liebig
12. 5. 1803 - 18. 4. 1873
-
proslulý německý chemik
-
od dětství prováděl experimenty
-
původně se učil lékárníkem, pak studoval chemii na univerzitě v Bonnu, Erlangenu a v Paříži u J. L. Gay-Lussaca, Thénarda a Dulonga
-
již v mládí se proslavil přípravou třaskavého stříbra
-
na doporučení A. Humboldta získal roku 1824 profesuru chemie na univerzitě v Giessenu – zde vybudoval jednu z prvních chemických vědeckých laboratoří a jako jeden z prvních zaváděl praktická chemická cvičení pro studenty
-
je jedním ze zakladatelů organické chemie jako vědní disciplíny
-
ovlivnil vývoj chemie v celé Evropě
-
roku 1826 začala jeho celoživotní spolupráce a přátelství s F. Wöhlerem
-
v roce 1852 přešel jako profesor na univerzitu v Mnichově
-
byl zakladatelem významné chemické školy, jeho žáky byla řada významných chemiků – např. A. W. Hofmann, Kopp, Strecker, Fresenius, Gerhardt, Wurtz, F. A. Kekulé, Frankland, Volhard a řada jiných
-
zdokonalil organickou analýzu, spolu s F. Wöhlerem objevil izomerii, z chemických látek objevil chloroform a aldehydy
-
s J. B. Dumasem formuloval teorii radikálů
-
pracoval také v oblasti anorganické chemie (např. studoval sloučeniny antimonu a hliníku)
-
v druhé polovině života se zabýval zejména biochemií – studoval fyziologické pochody, hlavně procesy kvašení a hnití (při jejich zkoumání popsal koloběh organických a anorganických látek v přírodě) a problémy hodnoty potravin ve výživě lidstva
-
proslavil se mimo jiné svou minerální teorií, v níž zdůraznil význam jednotlivých prvků pro výživu rostlin a jako první navrhnul používání určitých hnojiv – stal se tak zakladatelem agrochemie
-
založil mezinárodní časopis Annalen der Chemie
Michail Vasilijevič Lomonosov
19. 11. 1711 – 15. 4. 1765
-
světově významný ruský chemik, básník, historik a uznávaný odborník mnoha dalších oborů
-
řazen mezi zakladatele chemické atomistiky – v představách o atomové a molekulární struktuře vycházel z Boylovy korpuskulární teorie
-
v první práci z let 1742-1744 postavil atomovou teorii na reálný základ předpokladem, že všechny látky jsou složeny z nepatrných částeček (korpuskulí), které jsou rozdílné pro jednotlivé druhy látek; rozmanitost hmoty a její projevy vysvětloval různou kombinací částeček a rozdílností jejich pohybu
-
byl jedním ze zastánců názoru vysloveného v 17. století, že teplo je výsledkem rotací a vibrací nepatrných částic látky
-
spoluautor formulace zákona zachování hmotnosti (1748)
-
z jeho četných prací jsou známé například O jevech vzduchových elektrickou silou způsobených, Teorie elektřiny nebo Základy matematické chemie
-
Lomonosov rozvinul mnohostrannou vědeckou činnost také v astronomii (první kometu popsal již v roce 1744), geologii, geografii (připravil první přesnou mapu Ruska), historii (napsal dějiny Ruska), jazykovědě (v roce 1755 sepsal ruskou gramatiku), vydal 15 svazků básní, ale i překlady Homéra, Horátia a Seneky
-
byl členem Švédské akademie věd v italské Boloni, na jeho počest byla pojmenována univerzita v Rusku
1193 – 1280
-
„otec“ evropské alchymie, německý teolog, filozof a přírodovědec
-
učitel filozofa Tomáše Akvinského
-
za svou badatelskou činnost v oboru přírodních věd získal titul Doctor Universalis (lat. „univerzální učitel“)
-
věřil v transmutaci, ale domníval se, že je tak obtížná, že ji alchymisté nemohou provést, a proto připravovali jen napodobeniny drahých kovů
-
zavedl pojem „afinita“, čímž myslel ochotu určitého kovu reagovat s jiným kovem navzájem
-
popsal dělení zlata lučavkou královskou a účinek síry na kovy
-
ve svém spisu De mineralibus (O nerostech) popsal výrobu rtuti z rumělky, oddělení stříbra od olova oxidačním tavením jejich slitin, výrobu arsenu z rud a arseniku sublimací
Dostları ilə paylaş: |
|
|