Psychické obsahy, stavy, procesy a vlastnosti. Psychické obsahy
V. Satirová - „model ledovce“
Yüklə 0,49 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Okruh 15 Sociální postoje – vytváření a vznik postojů, změna postojů
V. Satirová - „model ledovce“:
Leary - dělení sociálního chování: 
Johari - okénko:
Horneyová - 3 tendence chování: 1) lidé směřující směrem k lidem - potřeba lidského kontaktu 2) lidé směřující proti lidem - lidé = protivníci, vidí v druhých konkurenci, přemýšlejí, jak je můžou využít 3) lidé směřující od lidí - samotáři, strach z mezilidských kontaktů PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ (ALTRUISMUS) - společnosti prospěšné nebo neškodící, pozitivní jevy, je v souladu s platnými sociálními normami - skutky a činy, které jsou vykonávané pro druhé bez očekávání odměny - nezištná pomoc, často bez vyzvání Teorie vzniku: 1) sociální výměna - vzájemná pomoc, lidé si v interakcích vyměňují informace, sympatie
- odměna ve formě uspokojení, dobrého pocitu 2) sociální normy - zvnitřnění norem v socializaci, je správné někomu pomáhat - lidé s nízkým sebehodnocením nechtějí pomoc přijmout => nechtějí být zavázáni, vděčni za pomoc naopak 3) empatie - vcítění do situace druhého pomáhá odstranit i vlastní napětí (prožívá s ním těžkou situaci) Faktory ovlivňující pomoc: 1) efekt přihlížení - při velkém počtu přihlížejících je menší naděje, že někdo pomůže (nižší míra zodpovědnosti, jeden spoléhá na druhého 2) efekt nečekanosti - lidé se necítí být kompetentní jednat, mají strach ze sociálního omylu, zesměšnění 3) rozptýlená zodpovědnost - ve větší skupině je morální zodpovědnost menší 4) akceschopnost skupiny v krizové situaci - záleží na prvním impulsu 5) osobnostní vlivy - záleží na vlastnostech a emocionálním naladění Kooperace - spolupráce, snaha společně dosahovat cílů, sjednocení v prostředcích k dosažení cílů
2) interakce k realizaci tohoto cíle 3) formy spolupráce, jež jsou podřízeny charakteru a účelu cíle
- chování společnosti škodící nebo nepřátelské, negativní jevy jednotlivců nebo sociálních skupin, nerespektuje platné sociální normy - bezprostředně ohrožuje ostatní, vymyká se kontrole společnosti - chování, které neodpovídá pozici ve společnosti - vyznačuje se nejvyšší společenskou nebezpečností, jedinec toto chování produkuje vědomě s cílem ublížit - zahrnuje veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk, původ a intenzitu vztahu protispolečenské chování – příležitostné porušení společ. a obyčej. norem, společnost ho pociťuje jako nepříjemné (jevy v toleranč.limitu – deviace) Agresivita: - je běžnou součástí našeho života, pomáhá nám překonat frustraci, krizi - negativníé je, pokud je záměrná, poškozuje jinou osobu, porušuje sociální normy - typy: afektivní - má reaktivní charakter, musí zdě být podnět, reakce na situaci instrumentální - sport, není agresivní cíl, ale způsob jeho dosažení tyranizování a šikanování - cílem je ublížení - je řízena částí mozku, aktivace: biologické a sociální podmínky
- protiklad konformismu, střetávání neslučitelných tendencí, vzájemně si odporujících zájmů, cílů, hodnot atd. - konflikt je určitým střetnutím protichůdných sil na cestě k cíli - nemusí být vždy destruktivní, nýbrž někdy přispívají také k rozvoji sociálních útvarů, jsou katalyzátorem sociálních změn Skupiny konfliktů: 1) interpersonální – včetně vnitroskupinových a meziskupinových - situace, kdy se jedinec střetá s vnějším prostředím, s jinými lidmi - jsou-li do konfliktní situace zahrnuti více než dva lidé, vytvářejí se tzv. koalice, kliky, podskupiny: vyvíjí svou činnost po vzájemné dohodě, společně se zaměřuje na dosažení moci; síla kliky spočívá v jejím skupinovém jednání, které bývá navenek utajeno 2) intrapersonální – intrapsychické, intraindividuální - oba typy mohou vést k výkyvům v pracovním výkonu, k poruchám duševní rovnováhy - někteří lidé mají pro svou náladovou labilitu, akcentovanost zvláště silné tendence k vyvolávání konfliktů => konfliktogenní (konfliktotvorné) osobnosti - jejich chování vede často ke konfliktům, protože jsou zpravidla nekompromisně a záporně kritičtí - konfliktogennost osobnosti může být podmíněna jak vrozenými faktory (cholerik, psychopat...), tak prostředím a výchovou, sociálními faktory Správný model řešení konfliktu: 1) definování - nejpřesnější vymezení problému 2) generování - stanovení alternativních řešení 3) hodnocení a výběr nejvhodnější alternativy 4) provedení navrženého řešení a zjištění, jak se osvědčilo
tvořivé aktivity - hlavními předpoklady dobrého vedoucího diskuse je dokonalá znalost diskutované problematiky, umění logicky myslet a vyjadřovat se Chování v situaci konfliktu: 1) konfrontace – jedna strana konfliktu útočí na druhou, útočníci nechtějí navzájem naslouchat - cílem je zvítězit, porazit druhého 2) únik, popření – popření existence konfliktu, vytěsnění, snaha vyhnout se 3) řešení problému – snaha mluvit o problému, bez vzájemného napadání
Sociální postoje - z psychologického pohledu postoj= orientace vnímání a senzomorická připravenost reagovat, hodnotící vztah - objektem může být cokoli z okolí člověka, ale je omezen jen na to, co známe - jedná se o relativně trvalé tendence k jednání, které jsou silně sociokulturně ovlivněny, ale zároveň závisí na osobnosti jedince - to, že se člověk vlivem sociální zkušenosti naučí jednat relativně stabilně, je důležité nejen pro jedince samotného, ale i pro jeho okolí - činí ho „čitelnějším“ a lze tak předvídat průběh kontaktu s ním => postoje umožňují předvídat chování člověka k určitým objektům a v určitých situacích - v postojích se osobnost člověka projevuje v chování a jednání, a tím postoje zpětně ovlivňují jeho vztah k okolnímu prostředí - postoje se tedy projevují aktuálně (zjevně) v konkrétních činnostech, nebo
situace)
- podle Khuna vyjadřují postoje tendenci člověka chovat se k objektům 1. diferencovaně 2. stabilně - postoj lze tedy definovat jako tendenci ke konzistentnímu hodnocení a chování - postoj je získaný hodnotící vztah k objektům a jevům v jedincově prostředí
1) strukturovanost - znamená, že každý postoj má 3 složky: poznávací (kognitivní) - názor a mínění citovou (afektivní) - emocionální prožívání objektu volní (konativní) - dispozice pro akci - ty se projevují jako celek, ale v závislosti na situaci v různém poměru
- projevuje se: proměnlivostí poměru složek postoje stabilitou/labilitou intenzitou hloubkou - míra ovlivnění složek osobnosti polaritou - každý postoj lze vyjádřit ve škále mezi dvěma protikladnými póly - zajímavý je ambivalentní postoj: projevuje se současným prožíváním kladného i záporného
- postoje s vždy vztahuje k nějakému konkrétnímu objektu 4) postoj je hodnotící (kladný/záporný) - vždy odráží nějakou kvalitu objektu vzhledem k hodnotovému systému subjektu 5) postoj je vlastností osobnosti - vždy odpovídá celkové zaměřenosti osobnosti 6) získanost - výsledek sociálního učení 7) postoj obsahuje anticipaci - hodnocení předpokládaného efektu činnosti, tzn. postoj může být i výsledkem zprostředkované zkušenosti => potom se utváří jako zobecnění předcházející zkušenosti 8) interkonektivita - postoj k určitému objektu se odvíjí od vztahu jiného člověka, k němuž má subjekt nějaký vztah
1) podle stálosti a stejnorodosti: konzistentní (soudržné) - relativně stálé a mají stejně zastoupeny všechny složky a to v maximální míře - jde o tendence vycházející z rozumového hodnocení, silných emocí a činnostního posílení nekonzistentní (nesoudržné) - labilní a zároveň nestejnorodé
afektivní asociace - dominance citové složky, např. estetické postoje intelektualizované postoje - převládá složka racionální (kognitivní), ale význam má i složka citová postoje orientované na jednání - dominance konativní složky, např. předsudky, stereotypy - jejich znakem je chovat se nějak k objektu postoje vyvážené - všechny tři složky jsou zastoupeny stejně postoje na obranu ega - všechny složky jsou zastoupeny stejně, ale všechny jsou ještě maximálně rozvinuty 3) uvědomované neuvědomované 4) zdůvodněné nezdůvodněné - i postoje, které jsou zdůvodňovány racionalizací 5) z hlediska vztahu jedince a společnosti angažovanost - pozitivní vztah vůči společenskému hodnotovému systému konformita - vnější souhlas s normami a hodnotami společnosti indiference - neutrální vztah, lhostejnost o společenské dění nesouhlas aktivní odpor Vznik postojů: - postoje vznikají během celého lidského vývoje (ontegeneze) v rámci socializace - vznikají v závislosti na uspokojení základních potřeb - jsou považovány za stabilní prvky kultury a jsou tedy i její součástí - podoba postojů závisí hodně na prostředí člověka (rodina, příslušná sociální skupina)
- záleží na zkušenosti, která pak vytváří relativně stálou dispozici - význam rodiny a pozitivně referenčních skupiny - jsou výsledkem minulých interakcí a sociálního učení - k jejich vzniku dochází buď v řízených interakcích (výchovných) nebo spontánně v sociálním učení Za zdroje postojů se považují: 1) specifické zkušenosti - např. několik pozitivních interakcí s určitým člověkem navozuje pozitivní postoj k němu
- postoje jsou tak výsledkem přebírání názorů, jako prezentace postojů jiných lidí
- postoje jsou ovlivněny identifikací a imitací 4) institucionální a skupinové faktory - jde především o vliv norem a hodnotových systémů skupin a institucí, které mají na člověka vliv (hlavně referenční skupiny)
- postoje se vytváří ve vztahu k vnějšímu světu a vyvíjejí se plněním sociálních rolí - mohou také projít určitou změnou - většina zkoumání postojů proběhla a probíhá právě kvůli tomu, aby je bylo možné měnit - mění se na stejně jako vznikají: na základě nových informací na základě osobnosti na základě příslušnosti
2) nesourodá - postoj se mění na svůj opačný postoj 1) spontánní - získáním lepších a hlubších informací 2) vynucená - tlakem okolí (sekty, církve) Možnost změny je ztížena v určitých situacích: 1) extrémní podmínky 2) složité životní podmínky 3) postoje s převažující emocionalitou 4) postoje bránící základní lidské hodnoty (věřící)
- pro změny postojů byly vytvořeny různé druhy terapie, např. pozitivní konotace - jejich cílem je dát chování jedince jiný smysl - pokud člověk dostává negativní informace o sobě, není schopen se změnit Yüklə 0,49 Mb. Dostları ilə paylaş:
|