Sas 24 web indd

HOLT MEYER 85

tells of nothing but the utter rejection of any connection to the corporeal bond of 

biological fatherhood on the part of the ‘Austrian officer’. The washing of the feet as 

the stage direction for this speech can thus not be an affirmation of corporeality itself. 

It would affirm all the more the biblical references mentioned earlier, particularly 

that of Martha’s sister Mary anointing Christ’s feet by spreading costly oil upon them 

with her hair — Mary being the very one whose job it is to listen, indeed to listen to 

the wisdom of a Savior whose role in history is to overcome the power of the flesh 

itself — except it is the woman whose feet are being washed/anointed, not the man.

Still, the rejection of the biological father which is the upshot of the story told by 

‘můj muž’ is in its own way an overcoming of the flesh and of biological family analo-

gous to that of Christ, who says:

There is no man that hath left house, or brethren, or sisters, or father, or mother, or 

wife, or children, or lands, for my sake, and the gospelʼs, / but he shall receive an 

hundredfold now in this time, houses, and brethren, and sisters, and mothers, and 

children, and lands, with persecutions; and in the world to come eternal life (Mark 

10: 29–30).

It would be possible and indeed quite enlightening to follow this biblical trail further, 

but that will have to take place in another study. I note here that this too is a transfer-

ring and transferred reading.

THE ENDS OF A CLOWN-MASK, THE CLOWN-MASK OF AN ENDING

Vždycky jsem byl tím kulovým filkem, který se prochází ve slunci s rolničkou v ruce, 

ta zdánlivé šaškovský čepice mne provází i dnes [I was always that Schellenober 

(queen/jack of diamonds)

30

 walking in the sun with a jingle bell in his hand, and this 

seeming foolʼs cap accompanies me till today] (Hrabal 1995b, p. 221, trans. H. M.).

Truly: hrabal means he dug, he scratched or he raked. It is impossible to tie off all the 

loose ends left in these remarks, including, as I just noted, with the implications of 

the Christological framing just sketched (it seems to link up to the appearance of Je-

sus Christ and the other biblical figures and Catholic saints in texts ranging from Mo-

rytáty a legendy

31

 in the 60s to Too Loud a Solitude in the 70s, perhaps even to the Kain 

complex which goes back to the early 50s). It is impossible to even hint at the direc-

tions such an analysis might take.

30

  The name of this card in the Deutsches Blatt for games like Schafkopf, Skat and the Czech 

Mariáš cannot be translated in terms of the French card system, since the German/Bohe-

mian card system has no female figures, while at the same time the position of the Ober/

filek corresponds to the queen, and Schelle/koule corresponds theoretically to diamonds.

31

  In this context it would be essential to take up the brilliant study of Xavier Galmiche 

(2002) on Morytáty a legendy as a ‘collage de genres’, particularly since there is a special 

focus on the most relevant text for the issue, Legenda zahraná na strunách napjatých mezi 

kolébkou a rakví.

---

86 SLOVO A SMYSL 24

It is possible only to note that our work in this field has just begun and marvel at 

the fact that his work is beginning so late in the course of Hrabal studies, thus short-

changing a body of writing whose value for the working through of transferred and 

transferring reading is enormous. I hope to at least have demonstrated the enormity 

of this value.

Coming back to the issue of transferred and transferring reading itself, I hope to have 

demonstrated that the exact manner and mode in which a writing reading (literally) 

incorporates the read text into its corpus need to be retraced with great patience. 

Things are more complex than they seem at first glance. The text’s composition is 

the product of great literary handicraft (and craftiness) than the first impression of 

messy jottings might indicate, just as the impression of a simple masking of autobi-

ography turns out to be a ploy of the text which many have fallen for.

I hope to have indicated that one needs to read with a mind to the complexity of 

the hospitably receiving house of the text. This house text reads by writing, i.e. receives 

by giving a new space. Having said this, I know I am, to give one example of possible 

complexities, potentially provoking a whole new discussion on the writerly and the 

readerly text coming out of Barthes’s S/Z. The same must be said about an application 

of Derrida’s late philosophy of hospitality which has been in the background of all 

references to the house, to the oikos.

Finishing my argument with the question of cultural transfer, I note that the is-

sue of natural language and national culture is made extremely intricate in the Hra-

bal’s text. This is indicated by the bringing of the odd couple of ‘Mr. Marysko’ and ‘Mr. 

Barthes’ onto the stage. But also the official Neostalinist Internationalism which frames 

the political surroundings of Proluky / Gaps as a text associated with a ‘writer in liqui-

dation’ is a key factor for the assessment of the overdetermined border transgressed 

in the reading writing and the writing reading at hand. Much methodological attention 

could be paid to the reflection on the ideological which could in some way be derived 

from East and West or from the ‘second World’s’ work with the ‘First World’. How-

ever, all of these larger issues can only be properly addressed when one retraces the 

intricate steps the text itself is taking in dealing with appropriated alien texts such 

as that of Barthes. Precisely because this appropriation is takes place in the mode of 

self-declared ‘clowning around’, it needs to be treated as serious business.

The text plays at playfulness and masks the truth of masking. The work of trans-

ferred and transferring reading in the case of Roland Barthes is based on this es-

sential double gesture which could be read as a comment on any ‘semantic gesture’ 

(Mukařovský) which might be associated with the model of authorship which 

a Hrabalʼs texts works though.

LITERATURE

Barthes, Roland: Leçon inaugurale de la chaire 

de sémiologie littéraire du Collège de France 

prononcée le 7 janvier 1977. Seuil, Paris 1978.

Barthes, Roland: Le degree zero de l’écriture. In 

idem: Oeuvres complètes, vol. 1. Seuil, Paris 

1993, pp. 137–191.

Barthes, Roland: Writing Degree Zero, trans. 

Annette Lavers and Colin Smith, foreword by 

Adam Thirlwell. Hill & Wang, New York 2012.

Bensmaïa, Réda: Barthes à l’essai. Introduction 

au texte refléchissant. Tübingen — Paris, 

Narr — Edition Place 1986.

---

HOLT MEYER 87

Bident, Christophe: Le geste théâtral de Roland 

Barthes. Hermann, Paris 2012.

Brown, Andrew: Roland Barthes. The Figures of 

Writing. Clarendon Press, Oxford 1992.

Carmody, Jim: Reading Scenic Writing: 

Barthes, Brecht, and Theatre Photography. 

Journal of Dramatic Theory and Criticism 5, 

1990, no. 1, pp. 25–38.

Češka, Jakub: Psaní Bohumila Hrabala na 

pomezí literatury. Slovo a smysl 7, 2010,  

no. 14, pp. 53–73.

Derrida, Jacques: The Deaths of Roland 

Barthes. In idem: The Work of Mourning, eds. 

Anne Pascale-Brault and Michael Naas. 

University of Chicago Press, Chicago — 

London 2001, pp. 31–68.

Ette, Ottmar: Roland Barthes. Eine intellektuelle 

Biographie. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1998.

Fulka, Josef: Text, trhlina, zkamenělina: 

k jednomu hrabalovskému motivu. Česká 

literatura 58, 2010, no. 6, pp. 758–766.

Galmiche, Xavier: Faits-divers sanglants et 

légendes: in «collage de genres». In idem 

(ed.): Bohumil Hrabal, palabres et existence. 

Presses de lʼUniversité de Paris-Sorbonne, 

Paris 2002, pp. 111–126.

Gil, Marie: Roland Barthes. Au lieu de la vie. 

Flammarion, Paris 2012.

Hrabal, Bohumil: Terrains vagues. In idem: 

Les noces dans la maison. La trilogie des 

souvenirs, trans. Claudia Ancelot. Seuil, Paris 

1990, pp. 453–602.

Hrabal, Bohumil: Morytáty a legendy. In idem: 

Kafkárna, eds. Karel Dostál, Claudio Poeta 

and Václav Kadlec. Pražská imaginace, Praha 

1994 (Sebrané spisy Bohumila Hrabala, vol. 

5), pp. 239–384.

Hrabal, Bohumil: Svatby v domě, ed. Jaroslava 

Janáčková. Pražská imaginace, Praha 1995a 

(Sebrané spisy Bohumila Hrabala, vol. 11).

Hrabal, Bohumil: Kdo jsem. In idem:  

Kdo jsem, eds. Karel Dostál and Václav Kadlec. 

Pražská imaginace, Praha 1995b (Sebrané 

spisy Bohumila Hrabala, vol. 12),  

pp. 221–262.

Hrabal, Bohumil: Ze zápisníku zapisovatele, 

eds. Vladimír Gardavský, Claudio Poeta and 

Václav Kadlec. Pražská imaginace, Praha 1996 

(Sebrané spisy Bohumila Hrabala, vol. 18).

Hrabal, Bohumil: Ich dachte an die goldenen 

Zeiten, trans. Susanne Roth. Süddeutsche 

Zeitung, Frankfurt am Main 1999.

Hrabal, Bohumil: Proluky, ed. Robert Kubánek. 

Mladá fronta, Praha 2008.

Hrabal, Bohumil: In-House Weddings, trans. 

Tony Liman. Northwestern University Press, 

Evanston 2010a (Writings from an Unbound 

Europe).

Hrabal, Bohumil: Vita nuova, trans. Tony Liman. 

Northwestern University Press, Evanston 

2010b (Writings from an Unbound Europe).

Hrabal, Bohumil: Gaps, trans. Tony Liman. 

Northwestern University Press, Evanston 

2011 (Writings from an Unbound Europe).

James, Petra: Bohumil Hrabal: «composer un 

monde blessant à coups de ciseaux et de gomme 

arabique». Classiques Garnier, Paris 2012.

Jankovič, Milan: Tři tečky v Prolukách 

Bohumila Hrabala. In idem: Nesamozřejmost 

smyslu. Československý spisovatel, Praha 

1991, pp. 193–210.

Jankovič, Milan: Kapitoly z poetiky Bohumila 

Hrabala. Torst, Praha 1996.

Jankovič, Milan: Flux de narration, flux parlé: 

un «collage de genres». In: Xavier Galmiche 

(ed.): Bohumil Hrabal, palabres et existence. 

Presses de lʼUniversité de Paris-Sorbonne, 

Paris 2002, pp. 127–148.

Kennedy, J. Gerland: Roland Barthes, 

Autobiography, and the End of Writing. The 

Georgia Review 35, 1981, no. 2, pp. 381–398.

Lavers, Annette: Roland Barthes. In: The 

Cambridge History of Literary Criticism, vol. 

8. Cambridge University Press, Cambridge 

1995, pp. 131–165.

Martin, Christian: Roland Barthes et l’éthique de 

la fiction. Peter Lang, Frankfurt am Main — 

New York 2003.

McQuillan Martin: Barthes (or the profession of 

cultural studies). Palgrave Macmillan, London 

2011.

Meyer, Holt: Švejkovo přiznání (Psaní 

a písemnosti v Haškově textu). In: Luboš 

Merhaut (ed.): Světová literárněvědná 

bohemistika. Materiály z 1. kongresu světové 

literárněvědné bohemistiky, vol. 2. Ústav 

pro českou literaturu AV ČR, Praha 

1996, pp. 630–638.

---

88 SLOVO A SMYSL 24

Meyer, Holt: Sebekanonizace masových 

písní: Stopy a jejich absence v archive. In: 

Stanislava Fedrová (ed.): Otázky českého 

kánonu. Sborník příspěvků z III. kongresu světové 

literárněvědné bohemistiky Hodnoty a hranice. 

Svět v české literatuře, česká literatura ve světě. 

Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 

2006, pp. 436–449.

Meyer, Holt: Čtení Haška s Deleuzem: 

Devenir-animal a česká autofilologická 

deteritorializace. In: Lenka Jungmannová 

(ed.): Sborník příspěvků z IV. kongresu světové 

literárněvědné bohemistiky. Ústav pro českou 

literaturu AV ČR, Praha 2010, pp. 341–350.

Meyer, Holt: Spiel(k)arten der Distanz in der 

‚begrenzten Souveränität‘: Bohumil Hrabals 

Kdo jsem. In: Nora Schmidt — Anna Förster 

(eds.): Distanz. Schreibweisen, Entfernungen, 

Subjektkonstitutionen in der tschechischen und 

mitteleuropäischen Literatur. VDG, Weimar 

2014, pp. 23–63.

Meyer, Holt: Dlouhé loučení Milana Kundery 

s Julkem Fučíkem a odpovědnost žánru. 

První verze Umění románu a druhá 

verze Posledního máje. Slovo a smysl 12, 

2015, č. 23, pp. 36–65.

Nietzsche, Friedrich: Kritische 

Studienausgabe, ed. Giorgio Colli and 

Mazzino Montinari, München 1999.

O’Meara, Lucy: Roland Barthes at the College de 

France. Liverpool University Press, Liverpool 

2012.

Perloff, Marjorie: Barthes and the Zero Degree 

of Genre. World Literature Today 59, 1985, no. 

4, pp. 510–516.

Rylance, Rick: Roland Barthes. Harvester 

Wheatsheaf, New York et al. 1994.

Schabacher, Gabriele: Topik der Referenz. 

Theorie der Autobiographie, die Funktion 

„Gattung“ und Roland Barthes’ Über mich selbst. 

Königshausen & Neumann, Würzburg 2007.

Scheie, Timothy: Performing Degree Zero: 

Barthes, Body, Theatre. Theatre Journal 52, 

2000, no. 2, p. 161–181.

Stafford, Andy: Roland Barthes. Phenomenon and 

Myth. Edinburgh University Press, Edinburgh 

1998.

Voisine-Jechová, Hana: Statut du personage 

hrabalien. in: Xavier Galmiche (ed.): 

Bohumil Hrabal, palabres et existence. Presses 

de lʼUniversité de Paris-Sorbonne, Paris 

2002, pp. 149–160.

RESUMÉ / RÉSUMÉ

Masky Rolanda Barthese v Prolukách Bohumila Hrabala: 

výklad přenosu a přenosy výkladu

Zmínka o Rolandu Barthesovi v jedné klíčové pasáži Hrabalových Proluk je zde čten jako index opa-

kování a vyjednávání autobiografična (které nesmíme zaměňovat s autobiografičností samotného 

textu, alespoň ne ve vztahu k autorovi, resp. jeho ženě jakožto nominální vypravěčce). Jankovič 

sice odmítal odlišování jednotlivých perspektiv a zdůrazňoval, že se řeč textu hroutí do textu „je-

diného vypravěče, který v sobě spojuje všechny [ostatní] hlasy“, avšak pečlivé čtení pasáže obsahu-

jící zmínku o Barthesovi — v níž se též objevuje Hrabalův biologický otec ve dvou verzích a v po-

době balíčku fotografií — prokáže relevanci přesného odlišení obou hlasů a médií, k čemuž nutno 

vztáhnout Barthesova zkoumání distribuce hlasoví a temporality v měšťanském románu, zároveň 

objasňující ironičnost postmarxistického vstupu do neostalinistické scenérie. Tak vypadají pod-

mínky pro (zatím nikdy důsledně provedené) přenesené i přenášející barthesovské čtení Hrabalo-

vých textů z osmdesátých let, zvláště těch domněle autobiografických.

Roland Barthes’s Masks in Bohumil Hrabal’s Gaps: 

Accounts of a Transfer, Transfer of Accounts

The mention of Roland Barthes in a key passage of Bohumil Hrabal’s Proluky (Gaps) is read here as 

an index of a repetition and negotiation of the autobiographical, which should not be confused with 

---

HOLT MEYER 89

the text itself being autobiographical, at least not with respect to its author (or the author’s wife, 

the nominal narrator of the text). Despite Jankovič’s insistence on not differentiating perspectives 

and collapsing all of the speech of the text into the voice of a ‘single narrator who integrates all 

[other] voices’, close reading of the passage mentioning Barthes — which is also the passage in 

which the biological father of Hrabal appears in the form of two representatives and a pack of pho-

tographs — makes it clear that exact differentiation of both voices and media is essential, and that 

Barthes’ studies of the voicing and temporality of the bourgeois novel must be brought to bear on 

this, while of course accounting for the irony of the post-Marxist entry into a neo-Stalinist setting. 

These are the conditions for a transferred and transferring Barthes reading of Hrabal’s texts of the 

1980s (especially those deemed autobiographical) which has never been systematically and conse-

quently thought through.

KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS

Bohumil Hrabal; Roland Barthes; přenos; vypravěči; autobiografičnost / Bohumil Hrabal; Roland 

Barthes; transfer; narrators; autobiographical

Holt Meyer | Universität Erfurt

[e-mail]