Filozofická fakulta Masarykovy univerzity V Brně Ústav archeologie a muzeologie

2.1.Hlavní představitelé výstavní kritiky

Problematika výstavní kritiky je poměrně nová disciplína, je založena na kritice literárního díla. Základní kámen pro recenzi či kritiku položil F.X. Šalda, který vtiskl kritice nové funkce, dal jí metodu i patos, učinil z ní prostředek tvůrčí inspirace¹⁵. Obecné prohloubení funkce a účinnost kritiky je spojováno se zmíněným F.X. Šaldou, tento průlom vznikl v 90. letech 19. století. I když úvahy F. X. Šaldy se přímo netýkají muzejní kritiky, obecnou podstatu kritiky v jeho pojetí lze aplikovat nejen na kritiku literárních děl, ale do určité míry i na kritiku muzeální.

Bohužel podání výstavní kritiky z hlediska teoretického je u nás v Čechách velice ojedinělá záležitost. Zatím z hlediska teoretického není nikdo, kdo by se tomuto oboru muzeologie systematicky věnoval.

Z hlediska praktického není výstavní kritika u nás zatím plnohodnotným a běžným jevem při realizaci výstav. I když se s některými muzejními recenzemi můžeme setkat, jsou bohužel z velké části nevydařené a jejich obsah nevychází z dosud proklamovaných doporučení a návodů, které by kritika měla obsahovat. Většina kritik má popisný charakter, kdy se v ní například pojednává o tématu výstavy, životě a díle vystavujícího autora exponátů, původu sbírky apod., skutečnému hodnocení provedení výstavy a její koncepce, výtvarnému a technickému řešení je většinou věnováno jen málo pozornosti.

Výstavní kritika úzce souvisí s teorií muzejní prezentace a komunikace. Muzeologie jako vědní obor je napříč  „propletená pavučina“ rozličných, spolu těsně souvisejících oborů. Proto se setkáváme spíše s teoretiky muzejního výstavnictví, nikoliv osob, které by se primárně věnovaly jen výstavní kritice jako samotné oblasti.

Stěžejními osobnostmi české muzeologie byly Jiří Neústupný, český archeolog, muzejník, pedagog a teoretik a zejména pak Josef Beneš, proslulý etnograf, muzeolog a pedagog, který se muzeologii po všech stránkách plně věnoval. Jako jeden z mála prezentoval muzeologii vědecky, přístupně a snažil se o objasnění celkové problematiky českého muzejnictví. Ráda bych poukázala na knihu Otázky dnešního musejnictví, jedná se o dílo, které je průkopnickým krokem k poznání a odhalení veškerých stránek českého, ale i zahraničního muzejnictví. ¹⁶Ukazuje nám cestu, jakou by se české muzejnictví mělo ubírat. Mimo jiné kriticky hodnotí vývoj a dnešní stav muzeologie. Tato kniha může sloužit jako „receptura“, jako návod pro autory věnující se právě výstavní kritice. Kniha Otázky dnešního musejnictví je podrobnou publikací, která kromě jiného představuje vzor, jak instalovat výstavu, a ukazuje specifika jednotlivých výstavních oborů. Právě jedna z kapitol je věnována instalaci výstavních sbírek, nalezneme zde podrobné rady, které se váží k prezentaci předmětů na výstavě, jen několik stran této publikace se zaobírá výstavním fundusem, jako je vitrína, nebo poukazuje na vysvětlivky ve výstavních sbírkách. Obsahuje mnoho dalších odborných postřehů, rad a připomínek.

Nyní bych ráda věnovala pár vět osobnostem a počinům či událostem, které byly spojeny se samotnou výstavní kritikou. Důležitou osobností českého muzejnictví je PhDr. Josef Beneš, CSc. a právě on je jednou z mála stěžejních postav, které se výstavní kritice z teoretického pohledu přiblížily. Beneš je průkopníkem českého muzejnictví a uznávaný etnograf. Je hlavním představitelem teoretické muzeologie, svůj věhlas si získal i za hranicemi České republiky. Jeho snahou bylo přiblížení výstav a muzejnictví oku laického diváka, kladl velký důraz na tento nový trend. Jeho výrazným počinem ve výstavní kritice byl článek Kritika muzejních výstav, uvedený ve sborníku Muzea a návštěvníci aneb Je výstava zábava či otrava?

V této části práce je nutno připomenout konferenci, která byla jedním z dalších průlomů v kritice výstavnictví. Jednalo se o seminář v Hodoníně v červnu 2005. Na základě přednášek ze semináře byl v roce 2006 vydán sborník  Kritika muzejní výstavní tvorby, jejímž autorem je Masarykovo muzeum v Hodoníně. Sborník je ukázkou a nástinem, který se zaobírá problematikou výstavní kritiky. Na přednáškách se podílela velká škála osobností, v jejichž životě je na předním místě, ve většině případech, české muzejnictví. Mohli jsme se zde setkat s přednáškou od RNDr. Jiřího Žalmana na téma Kritéria hodnocení muzejních výstav, dále s Mgr. Pavlem Holmanem, který se věnoval tématu Muzejně výstavní kritika, nebo s přednáškou s názvem Proč potřebujeme kritiku muzejních výstav od již zmíněného PhDr. Josefa Beneše, CSc. a s mnoha dalšími.

Nutno zde ještě jednou poukázat na Mgr. Holmana, který se výstavní kritice věnuje z odborného hlediska, jeho snahou je výstavní kritiku povznést na muzeologickou disciplínu, která bude plnit funkci vědeckého a odborného charakteru. Cílem jeho aktivity je osvojení si zásad muzejní disciplíny, seznámení se s kritikou z teoretického hlediska, ale i její aplikace do praxe. Mgr. Holman se výstavní kritikou zaobírá ve svých pravidelných přednáškách v semestrálním kurzu Muzejně výstavní kritika, který je věnován studentům FF MU.

S výstavní kritikou a muzejní kritikou je spojena soutěž Gloria Musaealis. Jedná se o národní soutěž, která je pořádána již po třinácté. Iniciátoři a autoři tzv. slávy muzejní mají za snahu představit české muzejnictví, a to jak po teoretické, tak i po praktické stránce s tím, že jsou názorně předváděny konkrétní subjekty českého muzejnictví.

Národní soutěž muzeí Gloria musaealis je veřejnou soutěží ve smyslu ustanovení § 847 a následujících § zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní kategorie uvedené v článku 2, odst. 3, písm. a) se vyhlašují v souladu s ustanovením § 19 odst. 2 nařízení vlády č. 98/2006 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury. Soutěž hodnotí sedmičlenná porota nezávislých odborníků, kterou jmenovali vyhlašovatelé soutěže¹⁷.

Další hlavní osobností, která se věnuje českému muzejnictví a okrajově výstavní kritice, je PhDr. Jiří Špét, CSc., znalec české muzeologie, pedagog a významný historik českého muzejnictví. Jiří Špét je autorem mnoha publikací a článků věnovaných muzeologii. Ve svých dílech ukazuje postupy, kroky, opatření, metody a procesy muzeologické činnosti. Z jeho děl bych např. uvedla Muzea ve vývoji společnosti a národní kultury (1979).

Metodikou kritiky se také zaobíral rakouský muzeolog Prof. Dr. Friedrich Waidacher, postupy muzejního výstavnictví můžeme spatřovat v jeho díle, která ve slovenském překladu vyšla pod názvem Príručka všeobecnej muzeológie v Bratislavě roku 1999. V jeho publikacích a článcích se setkáváme se základními problémy v oblasti muzejní kritiky, popisuje jednotlivé kroky při tvorbě kritiky, poukazuje na věci, kterých bychom si jako „kritikové“ měli všímat a řešit otázky českého muzejnictví.

 Jedním ze zahraničních autorů zabývajících se muzeologií a problematikou výstavnictví je David Dean z Carleton University v kanadské Ottavě. Jeho studie v knize Museum Exhibition, Theory and Practice se primárně nevztahuje jen k prvopočátkům a instalaci výstavy, jeho teze se spíše snaží odrážet vnímání jednotlivých návštěvníků výstav, jeho cílem je vyhodnocení cílů a celého průběhu výstavy.

Tato kapitola neměla sloužit jako výčet všech postav v české či zahraniční muzeologii, které by se věnovaly výstavní kritice. Jedná se jen o nástin dané problematiky. Jak již bylo řečeno, je vůbec velký problém nějaký soupis osobností, které se váží k výstavní kritice, vytvořit. Muzeologie je věda mnoha tváří a mnoha subjektivních názorů, jednotlivé vědní obory se navzájem prolínají a jdou spolu „ruku v ruce“. Je tedy nemožné rozčlenit „muzejní osobnosti“ podle jednotlivých disciplín. Většina českých muzeologů jsou skvělými teoretiky, kritiky, zaobírají se prezentací, muzeologickou komunikací apod.

Na závěr lze poznamenat, že výstavními kritiky jsou dvě skupiny odborníků. V prvním případě se jedná o autory výstav a kurátory, u nichž samozřejmě někdy jde objektivita stranou, a na druhé straně jsou to osoby, které jsou vysoce fundované ve svém specializovaném oboru, ať už se jedná o historii, archeologii či etnografii. Ideálním kritikem by měla být nestranná osoba z řad muzeologů, která by paralelně měla znalosti, alespoň obecné, ze všech oborů, které můžeme uplatnit při tvorbě výstavy.