Filozofická fakulta Masarykovy univerzity V Brně Ústav archeologie a muzeologie

III. Námět, libreto a scénář výstavy

Interní materiály muzea běžným návštěvníků nepřístupné, jako jsou námět a libreto, jsem získala s laskavým svolením PhDr. Kateřiny Klápšťové, která mi je za účelem komplexního zpracování výstavy poskytla v tištěné podobě. Jejich obsah bude právě v této kapitole odprezentován a doplněn o komentáře navazující na předešlou kapitolu zaměřenou na teorii výstavní kritiky (v některých bodech ji bude doplňovat nebo rozvíjet), ale i o mé praktické postřehy z již zrealizované výstavy. Scénář k výstavě dle informací Náprstkova muzea nebyl z časových důvodů vytvořen, proto se ho v rámci přílohy pokusím zpětně alespoň v hrubých rysech zrekonstruovat.

3.1.Námět

Z teoretického hlediska je právě námět prvním krokem k přípravě budoucí výstavy. V rámci námětu by mělo být v základních rysech nastíněno téma výstavy. Dle autorky námětu, Mgr. Dagmar Fialové, byla tématem výstavy historie geografických objevů člověka, s časovým zaměřením zejména na tzv. „věk zámořských objevů“, tzn. období vymezené lety 1415 (dobytí marocké Ceuty Portugalci) a 1522 (první plavba kolem světa), s časovými přesahy před i po tomto období. Výstava měla návštěvníky seznámit s příčinami dobývání nových území, a to z hlediska sociálních, technologických a ekonomických příčin. Měly být představeny hlavní objevitelské a cestovatelské osobnosti, trasy, které při plnění svých úkolů absolvovaly, ale i samotné důsledky zámořských objevů, jako byly např. nové kolonie a z nich plynoucí koloniální války, rozvoj vědy a techniky a nakonec i celková proměna společnosti.

V námětu by mělo být v základních rysech nastíněno zpracování připravované výstavy, specifikace výstavních prostor, ale i to, s kým by se měla za tímto účelem navázat spolupráce. Výstava Čas zámořských objevů se měla opírat o související odbornou a populárně naučnou literaturu a o spolupráci s odborníky ze Střediska iberoamerických studií FF UK. Vzhledem k tomu, že se při plánování výstavy počítalo s prostorem tří výstavních sálů prvního nadzemního podlaží Náprstkova muzea o celkové výměře 330 m², byli si její autoři od prvopočátku vědomi toho, že ji bude potřeba značně zestručnit a abstrahovat.

Výstava měla obsáhnout dva protipóly – objevitelství z celosvětového hlediska a související aktivitu „domácích“ osobností. Ve výsledku se v rámci výstavy do řad českých cestovatelů příliš nezavítalo, ale o tom více viz. kapitola Kritika výstavy z hlediska obsahového charakteru.

V rámci námětu bývají nastíněna i předpokládaná organizační úskalí, v tomto konkrétním případě autoři počítali s tím, že co se sbírkové linky výstavy týče, bude problém se získáním dostatečného množství autentických dokladů z daného období.

Námět by měl řešit i otázky související s dostupností exponátů, nutnost rešerší v rámci dostupných sbírkotvorných institucí a možnosti zápůjček. Na výjimečnosti výstavy se mohou podepsat předměty, které se podaří pro výstavu získat například ze zahraničních sbírek, a právě takové cíle by měly být vytyčeny a specifikovány v námětu.

Neopominutelnou součástí tohoto prvního přípravného kroku je pak vytyčení vlastních cílů výstavy, to, pro koho je určena, a jakým způsobem má na návštěvníky působit. Výstava Čas zámořských objevů měla dle svých autorů působit na všechny návštěvníkovy smysly. Návštěvník se měl dozvědět to, co o vybraných událostech líčí oficiální prameny, a zároveň měl být do těchto událostí doslova vtažen.

Výše uvedený námět k výstavě Čas zámořských objevů se nezaobíral problematikou vhodného výstavního fundu, publikací, financí a propagace.

3.2 Libreto

Druhým stupněm přípravy výstavy je libreto, ve kterém je námět rozveden do detailu, řeší se v něm konkrétní požadavky na výběr exponátů, jejich případná zápůjčka a zabezpečení, specifika (možnosti a omezení) výstavních prostor, doprovodné efekty prostřednictvím audiovizuální a počítačové techniky a otázka výstavního fundu. Ten obvykle tvoří vitríny, panely, lišty na zavěšení, panely, sokly, závěsné systémy, pódia, lišty s kolejničkou, kovová lanka, osvětlení atd. Z libreta by mělo být zřejmé, s jakým fundem se bude v rámci výstavy pracovat, zda bude využit ten, který muzeum již k dispozici má, nebo je potřeba nechat vyrobit nový či zapůjčit jinde. V rámci libreta by měl být stanoven přibližný počet exponátů a panelů vycházející z půdorysného rozsahu plánovaných výstavních prostor.

Z libreta a v něm obsaženém harmonogramu by měla vycházet veškerá organizace od prvotních rešerší, marketingové přípravy, dodacích lhůt, až po konečnou úpravu a údržbu výstavních prostor a doprovodný program.

Libreto by mělo obsahovat architektonickou studii, grafické řešení a první návrh situačního plánku výstavy, aby bylo zřejmé, co a v jakých souvislostech bude návštěvníkům výstavy předloženo.

Co se týče libreta k výstavě Čas zámořských objevů, tento přesný časový harmonogram prací neobsahuje, nezpracovává podrobněji otázku fundu (zmínka pouze o soklech pod modely lodí a specifických zábranách kolem globu a modelletta sv. Ignáce), neobsahuje plánek, ale ani finanční rozvahu a otázky propagace.

Autoři výstavy PhDr. Kateřina Klápšťová, PhDr. Luboš Antonín, Mgr. Jana Jiroušková CSc., PhDr. Helena Heroldová, PhD, RNDr. Vítězslav Kuželka a PhDr. Eva Ditterová v odborné spolupráci s prof. Josefem Opatrným, PhDr., PhDr. Simonou Binkovou, CSc. a prof. PhDr. Pavlem Štěpánkem, Ph.D. vytyčili v libretu tyto odborné cíle tématu:

Autoři výstavy chtějí připomenout odkaz zámořských objevů v jejich ekonomických a dalších předpokladech, průběhu a důsledcích až po 21. století. Výstava se bude zabývat diskurzem zámořských objevů. Představí, co všechno zámořské výpravy Evropanů přinesly Evropě i zámořským končinám, k jakým střetům, utrpení, ale i kontaktům a vzájemnému obohacení docházelo. Návštěvníkovi by měla výstava poskytnout přehledné informace o historickém postupu objevování a dobývání světa Evropany, které hnaly kupředu ekonomické, ale i politické, náboženské a vědecké důvody. Paralelně se bude zabývat i společenskými tématy v rozporuplném spektru zahrnujícím kulturní střet evropského a mimoevropského myšlení, křesťanské misijní výpravy, otrokářství, pirátství. Výstavní prostředky, jakými je obraz, zvuk, aranžované scény, budou poskytovat představu o době a jejích protagonistech. Návštěvník se při prohlídce výstavy neubrání protichůdným pocitům, jaké v něm vyvolá téma krvavého dobývání a zotročování lidí ve jménu zlata a peněz, avšak odcházet by měl s vědomím toho, že objevy a vzájemné poznávání jsou nekonečným procesem, který stále pokračuje a o jehož pozitivní vyznění musí lidé stále usilovat.

Domnívám se, že právě téma akulturace, které si autoři vytyčili jako jeden z cílů výstavy (jak vyplývá i z výňatku výše), lze na tomto místě velmi příhodně doplnit slovy Milana Mikuláštíka: Svou vlastní kulturu si většinou lidé uvědomují až v situacích, kdy přijdou do kontaktu s lidmi jiné kultury, kteří dělají mnohé věci odlišně, jiným způsobem. (…) Kulturu je možno označit jako obecně uznávané společenské hodnoty, zvyky, obyčeje a morálku, které jsou vyjádřeny v různých symbolech a šablonách předávaných z generace na generaci, které umožňují formy dorozumívání, chápání a také rozvíjení vědění. (…) Někteří lidé při překročení kulturních hranic prožívají tzv. kulturní šok (J.W.Gibson, M.S.Hanna, 1992), což je psychologická reakce na první minuty pobytu v jiném prostředí. Tento stres má příčiny ve strachu z odmítnutí novou kulturní skupinou, v napětí ze zvýšeného úsilí adaptovat se v nové kultuře, v emočních reakcích na pocity z kulturních rozdílů, z pocitů neschopnosti spolupracovat s novou kulturou, v pocitech obav z funkčních změn, z očekávání určité funkce, určitých hodnot a také v pocitech, že něco zároveň ztrácí ze své vlastní kultury (přátele, postavení, profesi…). Některé důsledky ale mohou přetrvávat i delší dobu, dokonce i několik let¹⁸.

Dalším důležitým bodem, který by neměl v libretu k výstavě chybět, je hledisko výukové a vzdělávací. Muzejní výstavnictví na rozdíl od výstavnictví obecného usiluje o to, aby návštěvníka svým pojetím seznámilo s určitým tématem a vysvětlilo ho, nabídlo mu informaci, vzdělání, zábavu a potěšení, přesně jak je tomu v definici muzeí. Muzeum má k dispozici celou škálu výtvarných technik, pedagogických postupů, aby dokázalo oslovit a zaujmout co nejširší vrstvu svých návštěvníků tak, aby se do muzea rádi vraceli¹⁹.

Od plánů zachycujících námět, obsah a cíle přejděme nyní k plánování formální stránky výstavy. Začněme textem, tedy textovou částí výstavy. Jak už bylo v kapitole Výstavní kritika obecně v hrubých rysech naznačeno, doprovodné texty na panelech (nebo jiných formách použitého fundu) a popisky, by měly být z obsahového a odborného hlediska koncipovány tak, aby jim rozuměla cílová skupina, tedy lidé, kterým je výstava určena a vysvětlovat i pro odborníky naprosto srozumitelné věci (pro děti a handicapované by měly být texty adekvátně přizpůsobeny).

Doprovodné texty rozšiřují informaci, která se váže ke konkrétnímu exponátu či upravenému prostoru vysvětlující určitou situaci či dějinnou linku. V popiscích jsou obsažena základní data - o jaký předmět se jedná, z jaké je doby, materiálu, odkud pochází atd. Uvádějí se zdroje citací a převzatých fotografií.

Obecně řečeno by textů nemělo být příliš – dlouhé texty mohou unavit a z praktického hlediska je pak zapotřebí přizpůsobit prostory k případné kumulaci osob a s tím související (ne)pohodlí, tedy možnost posadit se, odpočinout si. Podpůrným řešením je grafické členění textu tak, aby si každý mohl dle chuti, znalostí nebo kapacity vybrat z předloženého jen tolik, kolik mu vyhovuje. Naopak pro ty, kteří si žádají informací víc, než dovoluje kapacita výstavních prostor, by měly být k dispozici další materiály, např. ve formě audioprůvodců.

Realizátoři výstavy by měli počítat i s cizojazyčnými návštěvníky, což znamená přípravu textů i v jiné než v našem případě české a anglické verzi. V praxi to znamená více textu nejen v podpůrných a propagačních materiálech (samostatnou kapitolou je pak kvalita a terminologická správnost překladu). Ve výstavním prostoru, na což je potřeba při přípravě pamatovat a určit si vyhovující rozsah, byl v tomto konkrétním případě vyhrazen prostor pro českou a anglickou jazykovou mutaci.

Z formálního hlediska jsou pro texty voleny takové typy písma a jejich velikost, aby byly v konkrétní kompozici světlo-vzdálenost snadno rozlišitelné, přičemž je v souladu s laděním výstavy možná určitá míra stylizace, nikdy ne však na úkor čitelnosti. S tím souvisí i volba barvy, která by vždy měla respektovat podklad a ve výsledku být kontrastní.

V libretu k výstavě Čas zámořských objevů byla textová část rozdělena do několika podsekcí (text, témata, informační systém, dětská linka a návštěvnické trasy). Co se vlastních textů týče, pro úvodní a závěrečný text byl stanoven rozsah 1800 znaků, kterými měly být odborně shrnuty příčiny a důsledky objevných cest v kulturních, společenských a ekonomických aspektech. Tuto délku považuji za adekvátní. Pro další texty, které měly informovat o jednotlivých okruzích a tématech, byl stanoven rozsah 900 znaků. Vzorový text panelu uvádím v příloze č.1 na str.80-82. Popisky se měly dle libreta vejít do 150 znaků, anglický překlad měl být v adekvátním rozsahu korespondujícím s obsahem textu. Vzorový text popisky uvádím rovněž v příloze č.1 na str.83.

Autoři výstavy rozvrhli počet částí textu a jejich témata takto:

Úvodní a závěrečný text

1. Prolog: Vědecký pokrok, mořeplavci a lodě

2. Zlato a koření – Portugalci v Africe a Orientu

3. Dálný východ

4. Dobývání Ameriky

5. Vědecké výpravy

6. Expanze rostlin a domácích zvířat

Podtémata

I Piráti, korzáři a bukanýři

II Otroci a otrokáři

III Nemoci a epidemie

IV Misionáři

Doprovodné efekty vyprodukované prostřednictvím počítačové a audiovizuální techniky, které podtrhnou atmosféru a zamýšlený dojem, jenž má být v návštěvníkovi vyvolán, doplní do výstavy zahrnuté texty, popřípadě absenci sbírkových předmětů. Mohou významně kompenzovat jistá omezení výstavních prostor. Při volbě zvukových doprovodných efektů je potřeba dbát nejen na adekvátní výběr, autorská práva, vhodné umístění zvukového či promítacího zdroje do prostoru, ale i délku a hlasitost. Veškeré zrakové vjemy by měly návštěvníkovi zprostředkovány v rozmezí jeho zorného pole, tj. v prostoru cca 100 až 220 cm od podlahy.

Z libreta autorů výstavy se k doprovodným efektům ve stručnosti dozvídáme, že bylo navrženo promítání grafik mořských oblud a monster na plachty modelu lodi Santa María, dále pak promítání bouře a vlnobití na plátno. Ani jeden ze záměrů nebyl do výstavy v této podobě zahrnut. Následně byly v rámci výstavy na samostatnou atrapu lodní plachty promítány zoologické ilustrace Konrada Gesnera, vlnobití pak zaznívalo z reproduktorů jakožto zvuková kulisa.

Samostatnou podkapitolou libreta bylo přizpůsobení obsahu výstavy dětem předškolního věku a částečně i zrakově postiženým. Byla naplánována dětská linka, která měla reflektovat a zaroveň parodovat témata výstavy v podání loutek krys. V samotné výstavě pak byly k vidění v rámci dětské linky loutky krysy Kolumby a švába Kukarači, kteří se plavili na většině lodí a byli přítomni u všech zásadních objevů. Podle libreta mělo být připraveno cca 14 modelových situací dokumentujících základní body objevných plaveb. Jako popisky měly posloužit jednoduché komiksové obrázky (v maximálním počtu 4-6 obrázků pro jednu modelovou situaci). Pro rodiče a pedagogy měly být připraveny pracovní listy, se kterými měli s dětmi na výstavě pracovat. Po skončení výstavy mělo být možné pracovní listy rozstříhat a něco si z nich vytvořit. Další aktivitou pro děti měla být haptická linka – děti měly pouze hmatem rozlišovat předměty charakterizující jednotlivé aspekty objevných plaveb. V rámci tzv. odpočinkové zóny měly mít děti k dispozici velké molitanové kostky s potiskem map, které by sloužily jako sedátka a zároveň jako skládačka. Program pro děti měla doplňovat divadelní hra Jak krysa Kolumba dobyla svět a PC hra.

Libreto výstavy by mělo pamatovat i na rozčlenění výstavního prostoru podle tematických tras. Co se naplánovaného směru prohlídky týče, byl logicky stanoven vstup do výstavy sálem č.108, dále se mělo pokračovat do sálu č.109, odtud do sálu č.110 a odtud zpět do sálu č.109, odkud se z výstavy i odchází. Dle vybraných témat mělo být možné výstavu procházet po trase zaměřené na umělecko-historické předměty, dále po trase sledující mimoevropské národy se zaměřením na konflikt jinakosti, tedy na to, jak na Evropany pohlíželi Indiáni, Afričané atd. a jiná trasa měla být zasvěcena plodinám, potravinám a drogám. Další trasou pak měla být trasa literární sledující ohlasy objevování v knižní produkci. Všechna tato témata ve výstavě obsažena byla, jako samostatně sledovatelné trasy bych je ovšem nevnímala.

Dále byly v rámci libreta určeny tzv. dominanty a subdominanty jakožto výrazové prostředky, které udávají celkový charakter výstavy.

Mezi dominanty byl zařazen být globus z poloviny 17. století od W.J.Blaeua, olejomalba J. M. Velasca Pohled na Mexické údolí, faksimile aztéckého a mayského rukopisu, latické vydání Mundus Novus z roku 1504, modelletto sv. Ignáce, obraz Kryštofa Kolumba od neznámého autora a faksimile z tisku Mikuláše Bakaláře Spis o nových zemích a o Novém světě.

Jako subdominanty byly pro výstavu vybrány modely lodí, podobizna H. Cortése, afroportugalské a indoportugalské řezby ze slonoviny, podobizna sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, typ španělského brnění amerických conquistadorů a aztécké artefakty z období dobytí Mexika.

Libreto je doplněno o vybrané exponáty, náčrt charakteru a způsob pořízení rekvizit, základní nástin jejich rozmístění a účel takového rozmístění pro dosažení konkrétního sdělení, včetně informace, odkud budou exponáty zapůjčeny a zda je nutný konzervátorský či restaurátorský zásah.

Civilizační kontakty a střety měly být ve výstavě vyjádřeny několika okruhy. V prvním sále měl mít návštěvník možnost seznámit se s příčinami zámořských objevů a s pokrokem, který jim předcházel, a to ve formě měřicí techniky, vylepšených lodí, ale i konkrétních výsledků takto navázaných obchodních kontaktů. Vstup do výstavy měla uvádět aranžovaná scéna přístavu, kterou vyrobil stavitel výstavy ve spolupráci s výstavním architektem.

V dalším sále mělo být představeno téma dobývání Ameriky a střety s mayskou, aztéckou a inckou kulturou. Kromě obrazu J. M. Valesca Mexické údolí mělo sálu dominovat také španělské brnění v zapůjčení NPU.

V posledním ze tří sálů mělo být zpracováno téma výměny plodin, domácích zvířat a technologií, což měly ztvárňovat exponáty z Malaspinovy a Cookovy výpravy. V tomto sále mělo být představeno další související téma, a to šíření alkoholismu, drog, ale i epidemií a nemocí.

Ve všech sálech měly být dle libreta vystaveny exponáty zastupující knižní produkci vztahující se ke zpracovávanému tématu.

V libretu nemá chybět specifikace výstavních prostor po technické stránce, požadavky na uchování vystavovaných předmětů a jejich zabezpečení. V případě libreta k výstavě Čas zámořských objevů bylo potřeba řešit otázky vyrovnání nestabilních klimatických podmínek a vlhkosti ve výstavních sálech.