Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

II. VYSVĚTLENÍ NĚKTERÝCH POUŽITÝCH POJMŮ

V celém textu se bude možné setkat s některými odbornými výrazy. Ne každý se zajímá o faleristiku a jak jsem sama zjistila při korektuře, s některými pojmy se třeba nikdy nesetkal.

V průběhu celé práce se můžeme setkat s názvy typů křížů – tlapatý, leopoldský, rupertský. Nejzmiňovanější typy křížů jsem se proto rozhodla vyobrazit v poznámkách.

U řádů bude možné najít termín kolana. Kolana je nejhonosnější součástí řádů. Je to vlastně řetěz vyrobený většinou ze zlata, který se používá při nejvýjimečnějších událostech. Jednotlivé články řetězu tvoří většinou symboly řádu nebo písmena jejich zakladatele. Kolanu u některých řádů nosil pouze velmistr řádu, u některých řádů držitelé nejvyšší třídy. Na samotný řetěz býval přivěšen klenot, který byl v běžných dnech nošen např. na velkostuze. Kolana se nosila zejména při řádových svátcích a slavnostech. Po smrti nositele byly většinou kolany vraceny řádové kanceláři.

Hvězda bývala většinou nejvyšším stupněm vyznamenání. Její název pochází z původního tvaru odznaku nejvyšší třídy, skutečně měl tvar osmicípé hvězdy. Hvězdy bývaly připínány na levou stranu hrudi. Původně byly dracounové, později kovové. Bývala to nejzdobnější část insignií.

Statuta byla vlastně zákony a předpisy řádu nebo vyznamenání. V nich byly uvedeny podmínky k obdržení, suma kterou musel vyznamenaný složit v řádové kanceláři, předpisy pro nošení dekorace a hlavně vyobrazení konkrétního vyznamenání, jeho velikost, barvy atp.

V tomto textu se také často setkáte se souslovím „s rozevlátými pendiliemi“, pendilie jsou vlastně ozdobné „stužky“ které vedou ze zadní části koruny nebo např. kněžské mitry.

Avers, někdy také „A“ značí lícovou stranu vyznamenání, tedy tu, která byla po připnutí na hruď vidět. Revers, nebo „R“, je opakem aversu a značí tedy rubovou, zadní stranu dekorace.

Perlovec je vlastně „tečkování“ většinou po obvodu medaile, nebo například mince.

Také se zde můžeme setkat s označením dracounová hvězda. Jedná se o hvězdu jež je vyšita z plíšků (flitrů), vyrobených z drahého kovu.

Velkostuha je stuhou velkokříže, nebo vyšší třídy řádu. V Rakousku je nošena od levého rameni k pravému boku.

Velmistr je nejvyšším představeným řádu, v Rakousku tuto funkci zastával panovník.

Faleristika, s tímto pojmem se v mé práci bude možné setkat skoro na každé straně. Faleristika je pomocná věda historická, která se zabývá viditelně nošenými řády, medailemi, odznaky, tedy vyznamenáními, která byla udělena za zásluhy libovolného druhu.

III. HISTORIE MVČ V HRADCI KRÁLOVÉ

Muzeum v Hradci Králové bylo založeno již v roce 1880. Prvními předměty, které se dostaly do jeho sbírek, byly exponáty pocházející z Výstavy starožitností a památností, které muzeum zakoupilo. Výstava se konala v Hradci Králové v létě roku 1879.

Muzejní sbírky byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v kapli sv. Václava, nacházející se v domě čp. 33 na dnešním Velkém náměstí, dne 1. února 1885.

Původně se muzeum skládalo z archeologického a průmyslového oddělení, v roce 1896 se však rozdělily na dvě samostatná muzea.

Muzeum získávalo nové, zejména archeologické přírůstky, pocházející z boření hradeb pevnosti. Další archeologické nálezy z okolí Hradce Králové zahrnovaly památky z prusko-rakouské války v roce 1866 a nemalým dary přispěly i hradečtí občané.

V letech 1909 – 1912 byla postavena nová muzejní budova architekta Jana Kotěry, v této budově sídlí výstavní prostory dodnes.

K rozšiřování a zkvalitňování muzejních sbírek došlo během působení Ludvíka Domečky, který muzejní sbírky spravoval v letech 1895 – 1937.

Roku 1959 se hradecké muzeum stalo krajským muzeem a působilo pod názvem Krajské vlastivědné muzeum. Po r. 1974 změnilo název na Krajské muzeum východních Čech. Od roku 1991 se jmenuje tak jako dnes, Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

IV. HISTORIE FALERISTICKÉ SBÍRKY

Faleristická sbírka je součástí historických sbírek MVČ v Hradci Králové. Přesnou dobu jejího vzniku nelze doložit, vzhledem k tomu, že první úplná a oficiální přírůstková kniha pochází z roku 1961. Existuje sice přírůstková kniha, pocházející z období 1. republiky, ta se ale dá pokládat spíše za starý inventář. Dnes už se totiž přesně neví, co z této knihy je zařazeno do sbírek a co nikoliv.

Z předchozího textu je možné vyvodit, že položky které mají namísto přírůstkového čísla uvedeno „staré fondy“, nebo „staré fondy MHK“ přišly do muzea před rokem 1961. Ve faleristické sbírce se nachází celkem 1605 unikátních přírůstkových čísel, z nichž 442 položek je rakouských. Z těchto 442 položek má 65 uvedeno místo evidenčního čísla označení „staré fondy“, je to tedy skoro 15 %. Co se týče rakouské faleristiky zahrnuje 27,5 % celého fondu, což je skoro 1/3. Tato čísla jen dokazují, že rakouská faleristika byla již dobách nedávno minulých populární a jednotlivá vyznamenání byla poměrně snadno dostupná.

V 70. letech se uskutečnilo několik větších, nebo zajímavějších nákupů vyznamenání do faleristické sbírky. V průběhu dubna 1971 to byl nákup 73 rakouských položek z pozůstalosti po pardubickém architektovi Františkovi Vítkovi. Část položek byla odkoupena přímo od Marie Vítkové, vdovy po zesnulém, část potom prostřednictvím obchodu se starožitnostmi v Hradci Králové. F. Vítek se ve své sbírce zaměřoval především na miniatury vyšších tříd umístěných na stuhách vyznamenání nižší třídy, na vyznamenání s kovovými páskami na stuze vyjadřujícími opakovaná udělení vyznamenání a na různé odlišnosti u jednotlivých vyznamenání. Dalším velkým přírůstkem byl nákup ze sbírky Bohumíra Tuhého. Štábní kapitán Bohumír Tuhý byl příslušník československých legií v I. světové válce, účastník protihitlerovského odboje v II. světové válce, kronikář obce Rosnice, autor několika knih zabývajících se tématem prusko-rakouské války v r. 1866 a sběratelem vyznamenání. Z jeho sbírky přibylo do fondů MVČ 182 rakouských vyznamenání, což je 11 % z dnešního počtu rakouských vyznamenání. Dalším prodejcem byl Zdeněk Netrval z Hradce Králové. Z. Netrval byl dlouholetým členem Numismatické společnosti v Hradci Králové, spolupodílel se na vydání Katalogu medailí k výstavě konané v HK v r. 1958. Z. Netrval obohatil faleristickou sbírku o 148 položek, z toho 27 rakouských. Podplukovník Václav Plášil, autor brožury Medaile Jana Žižky z Trocnova, rozšířil faleristickou sbírku o 299 položek (18 %), z čehož 15 položek bylo rakouských. Do faleristické sbírky přispěl i nestor faleristiky – Václav Měřička. Pocházejí do něj čtyři zajímavé rakouské položky.

Není bez zajímavosti, že z celkového počtu 1605 položek, se jich pouhých 77 dostalo do muzea formou daru, je to něco málo přes 4 %.

Ve faleristické sbírce se dále nachází několik položek pocházejících od prominentních osobností. Např. vyznamenání a řády z pozůstalosti po armádním generálovi Eduardu Kadlecovi nebo údajně jediné vyznamenání, které se dochovalo po armádním generálovi Janu Syrovém – japonský Řád sv. Pokladu. Z rakouských položek to jsou statuta Řádu Železné koruny po generálmajorovi Eduardu Modřickém, nebo velkostuha Řádu Železné koruny, která patřila polnímu zbrojmistrovi Wilhelmovi von Rheiländer. Z jeho pozůstalosti pochází i velmi vzácná Zlatá jubilejní medaile pro ozbrojenou moc.

Ze zajímavých institucí, které přispěly do sbírek darem nebo prodejem zajímavých položek bych chtěla jmenovat Kancelář prezidenta ČSSR, ministerstva obrany a vnitra.

Muzeum také získávalo větší množství položek na aukcích pořádaných Československou numismatickou společností (dále jen ČSN nebo ČNS), nebo Společností přátel drobné plastiky (dále jen ČSPDP).

Během 70. let začala být u faleristické sbírky vytvářena evidence II. stupně. Jak jsem již napsala v úvodu, karty jsou zpracovány celkem pečlivě a při své práci jsem narazila spíše na drobné nepřesnosti a u Záslužného kříže na chybné zařazení do tříd. Na kartách jsou zpracovány položky do října 1989. V listopadu 1990 pak byla provedena jakási inventura sbírky.

Další položky, které byly po říjnu 1989 zařazeny do faleristické sbírky, nejsou prozatím zpracovány. Zjistila jsem, že se jedná o 42 kusů vyznamenání, přičemž 30 kusů jsou československá vyznamenání, 3 francouzská, 3 ruská a 6 kusů jsou vyznamenání rakouská. K tomuto číslu je nutné přičíst ještě soubor miniatur, který je veden pod jedním přírůstkovým číslem, čítající několik set kusů položek, zakoupený v roce 1995 od Zdeňka Netrvala.

Při rozhovoru s kurátorem sbírky Mgr. Vojtěchem Brádlem jsem položila dvě otázky, zda muzeum plánuje v současné době nějaký nákup nových položek do sbírky a zda uvažuje o vystavení sbírky, nebo alespoň její části. Vzhledem k tomu že mgr. Brádle nemá doposud fond převzatý a tedy ho zatím zevrubně neprostudoval, chce budoucí nákupy plánovat, až po seznámení se se stavem fondu. Co se vystavení týče, sbírka zatím vystavena nebyla, vždy se jednalo pouze o ilustrační doplnění výstav jednotlivými vyznamenáními, např. o válce 1866. Do budoucna se uvažuje o vystavení jednoho z fondů spadající pod numismatiku, což jsou kromě vyznamenání i plakety, papírová platidla, nouzová papírová platidla, mince atd. Uvidíme tedy, zda volba padne na faleristiku.

Obsahem následujících kapitol je vždy obecný popis jednotlivých vyznamenání a pod ním výčet evidenčních čísel. V tomto výčtu jsou uvedena také přírůstková čísla, pokud jsou známa, způsob nabytí a datum, dále určení třídy nebo stupně dekorace, popřípadě typ nebo vydání, rozměry, hmotnost, kov, typ stuhy a její barva a další zajímavosti.

Jednotlivé dekorace jsou rozděleny do kapitol, řády (V.), vyznamenání (VI.) a ostatní (VII.), kde jsou řazeny abecedně. Jednotlivá evidenčních čísla ve výčtech jsou pak řazeny vzestupně.