Co je estetika přírody

118^ I když jeho přínos se samozřejmě nedá redukovat na tuto jednu knihu. Jeho průkopnická role v environmentální estetice je připisována článkům z přelomu 70. a 80. let (např. Appreciation and the Natural Environment /1979/)

119^ Srov. DADEJÍK, Ondřej a Martin KAPLICKÝ. Kritika kognitivní estetiky přírody Allena Carlsona. Krása, krajina, příroda: kapitoly o roli estetických hodnot ve vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí II. Brno: Masarykova universita, 2009. s. 47.

120^ Objekt našeho zájmu se mění, když se jím pohybujeme. Mění se vzdálenost, úhel pohledu, ale i objekt sám. Podobně jako v předešlé kapitole u Hepburna.

121^ Srov. tamtéž, s. 18.

122^ Slovo ponoření je v estetetickém postoji k přírodě velmi protěžované (připomeňme Hepburnovo involvement). Je velmi výstižné.

123^ Srov. tamtéž.

124^CARLSON, Allen. Aesthetics and the environment : the appreciation of nature, art and architecture. London : Routledge, 2000. s. 17. („ The environment may be more or less natural, large or small, mundane or exotic /…/“)

125^ Viz Kapitola Etická implikace

126^ Tamtéž, s. 138.

127^ Srov. tamtéž.

128^ Srov. tamtéž, s. 139.

129^ Podle Susan Sontag, autorky eseje Notes On „Camp“ (1964), je tento kultovní pojem hlavním módem estétství. Je to způsob, jak vidět svět jako estetický fenomén. Objekt, který se nám normálně zdá nevzhledný, může se díky „Campu“ proměnit díky naší zkušenosti v objekt estetického zalíbení.

130^ Srov. tamtéž.

131^ Samozřejmě je otázkou, máme-li toto štěpení brát jako „buď a nebo“, nebo by spíše mohlo být jedno inspirací podruhé. Není možné estetickou výchovu redukovat na a) výklad tradice a b) učení o „nové citlivosti“.

132^ Tamtéž.

133^ Carlson zde pořád hovoří v podstatě o „vizuálním znečištění“, ne o tom „opravdovém“, ničícím biodiverzitu apod.

134^ Vzpomeňme na Rousseaovu skepsi, Kantovu nadřazenost přírody, Adornovo upozornění na hegemonii umění, ale také Hepburnovu „smířlivost“ v tomto ohledu.

135^ Srov. tamtéž, s. 6. (Carlson zde pravděpodobně myslí sochy a krajinomalby produkovaných podle tradičních principů.)

136^ Připomeňme, že již Hepburn zdůrazňoval vnímání přírody „bez rámce“.

137^ Toto slovo (story) Carlson sám používá při charakteristice souborů poznání, jichž se nám dostává.

138^ Pollock nanášel barvu na plátno zcela originálním způsobem. Cákal a lil ji na plátno, které měl zpravidla na zemi. I když Pollock ovládl tuto techniku téměř dokonale, stále je považován za průkopníka „intuitivního“ umění, vyjadřující nitro svého tvůrce v abstraktní, předem nepromyšlené formě.

139^ Srov. tamtéž, s. 110. (Vzorem je myšlena forma „spolupráce“ /interplay/ umělce a díla. Výsledný tvar je determinován rychlostí nanášení barvy, lepkavostí barev, interakcí mezi dalšími vrstvami pigmentu apod.)

140^ Srov. tamtéž, s. 18.

141^ Upozornění na to, že povědomí o kontextu objektu může kvalitativně změnit náš estetický zážitek (když se pláž promění na mořské dno, změní se i naše emocionální odezva).

142^ Srov. DADEJÍK, Ondřej a Martin KAPLICKÝ. Kritika kognitivní estetiky přírody Allena Carlsona. Krása, krajina, příroda : kapitoly o roli estetických hodnot ve vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí. II. Brno: Masarykova universita, 2009, s. 50. 

143^ Carlson uvádí Picassovu Guernicu (1937). Její estetické ocenění bychom zřejmě měli budovat na základě znalostí o kubismu, ale také historického faktu vybombardování města Guernica, na což dílo reagovalo.

144^ Srov. CARLSON, Allen. Aesthetics and the environment : the appreciation of nature, art and architecture. London: Routledge, 2000. s. 6.

145^ Srov. tamtéž, s. 12.

146^ Tamtéž.

147^ Lépe: v ekologické kritice jsou estetické argumenty implicitně přítomny, nicméně je velice obtížné z nich udělat vůdčí bod ochrany nějakého konkrétního krajinného celku nebo živočišného druhu.

148^ Srov. DADEJÍK, Ondřej a Martin KAPLICKÝ. Kritika kognitivní estetiky přírody Allena Carlsona. Krása, krajina, příroda : kapitoly o roli estetických hodnot ve vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí. II. Brno: Masarykova universita, 2009, s. 51. 

149^ „Při hesle estetická výchova (…) sluší varovati před nedorozuměním; není tím míněno ani plané estetizování a krásnořečnictví, ani přeceňování zevnějších forem v společenském životě (…) – míněno je jen buzení a pěstění smyslu pro krásu jakoukoliv, již nám podává příroda i umění, a to beze všeho jednostranného obmezování na jeden z těchto oborů.“

150^ Hlavně díky speciálnímu zamyšlení nad estetickou výchovou.

151^ HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a příroda v estetické výchově. O umění. Praha : Československý spisovatel, 1956. s. 536.

152^ Hostinský se obecně považuje za herbartovce, podobně jako Josef Durdík. Ovšem jejich herbartismus byl odlišný a Hostinský sám se nepovažoval ani tak za herbartovce, jako spíše za někoho, kdo je ovlivněný přímo Herbartem, v čem je určitá rozdílnost (na jejíž rozebrání zde není prostor).

153^ Kdy se příroda bere např. jako „materiál“ pro umění.

154^ Viz kap. Nebezpečí bagatelizace estetiky přírody v estetické výchově

155^ Tamtéž, s. 537.

156^ Tamtéž.

157^ Tamtéž, s. 538.

158^ Tamtéž.

159^ Srov. STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 77.

160^ Velice zajímavé je v tomto ohledu jeho pojednání Darwin a drama, kde vysvětluje účinky dramatu na pozadí biologických procesů.

161^ HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a příroda v estetické výchově. O umění. Praha: Československý spisovatel, 1956. s. 538.

162^ V podstatě tím říká, že vědecká znalost předchází estetickou imaginaci. Například jiný herbartovec Josef Durdík to ještě viděl opačně, podobně jako Rousseau.

163^ Srov. tamtéž, s. 541.

164^ John Ruskin preferoval umělecké, před vědeckým poznáním. Věda prý nedokáže nahlédnout podstatu přírody.

165^ Tamtéž.

166^ Tamtéž, s. 545.

167^ Srov. tamtéž.

168^ I když dodává, že se nám může někdy stát i nepřátelským domovem.

169^ DEWEY, John. Art as experience. New York : Berkley Publishing Group, 2005. s. 27.

(„The fact that civilisations endures and culture continues – and sometimes advanced – is evidence that human hopes and purposes find a basis and support in nature.“)

170^ Podle něj tvoří krásu uměleckých i přírodních objektů jejich proporce. Navazuje tak mj. na Platóna a Pythagorase.

171^ A nejen umění: „Krása moderních konsolových mostů, jejichž tvar je geometrickým vyřešením problému napětí a působící síly, tahu a tlaku, jistě má původ v tom, že aniž si to uvědomujeme, přijímáme onu přírodnost skrytou v rozumové nebo matematické konstrukci: most i kost jsou stejně vhodně uzpůsobeny.“ (READ, Herbert, Edward. Výchova uměním. Praha : Odeon, 1967. s. 31).

172^ Srov. KUČEROVÁ, Stanislava. Obecné základy estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 1990, s. 16.

173^ Tamtéž, s. 17.

174^ Srov. JŮVA, Vladimír. Estetická výchova : vývoj, pojetí, perspektivy. Brno : Paido - edice pedagogické literatury, 1995. s. 42.

175^ READ, Herbert, Edward. Výchova uměním. Praha : Odeon, 1967. s. 17.

176^ SCHILLER, Friedrich. Estetická výchova. V Olomouci: Votobia, 1995. s. 20.

177^ Srov. UŽDIL, Jaromír. Mezi uměním a výchovou. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. s. 36.

178^ Mimeze přírody má v dějinách umění obrovské místo. Zejména romantismus, který jako první začal zpodobňovat přírodu bez člověka, je období nesmírného rozmachu přírodního tématu ve výtvarném umění. Stopy takové mimeze ovšem sahají až do doby kamenné a jeskynním kresbám divoké zvěře.

179^ Srov. KUČEROVÁ, Stanislava. Obecné základy estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 1990, s. 16.

^ Tamtéž, s. 21.

180^ READ, Herbert, Edward. Výchova uměním. Praha : Odeon, 1967. s. 28.

181^ Více viz kap. Rousseau a výchova k přirozenosti

182^ Srov. tamtéž, s. 10.

183^ Srov. SPOUSTA, Vladimír. Krása, umění a výchova. Brno : Masarykova univerzita, 1995. s. 43.

184^ Srov. CARLSON, Allen. Aesthetics and the environment : the appreciation of nature, art and architecture. London : Routledge, 2000. s. 12.

185^ DADEJÍK, Ondřej. Environmentální estetika. Estetika na přelomu milénia. Brno : Barrister a Prinncipal, 2010. s. 381.

186^ Viz kap. Kritika posuzování přírody jako modelu objektu a krajiny a vliv „neintencionálního umění“

187^ Srov. HOSTINSKÝ, Otakar. O umění. Praha : Československý spisovatel, 1956. s. 538.

188^ Srov. JŮVA, Vladimír. Estetická výchova : vývoj, pojetí, perspektivy. Brno : Paido - edice pedagogické literatury, 1995. s. 39.

189^ Například teze nejvýznamnějších teoretiků (historických i soudobých).

190^ Exkurze apod.

191^ Srov. tamtéž, s. 69.

192^ Srov. tamtéž.

193^ Viz např. kap.ap. Etická implikace

194^ Zde u Welterové (1994), Hendersona (1996) a Orstein a Levine (1994)

195^ Srov. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2009. S. 240.

196^ Viz kap. Kontext: cennost zvláštního a „vykořenění“

197^ Tato myšlenka také vysvětluje zálibu lidí z metropolí jezdit na venkov nebo do tropických pralesů. Cení se to, co je zvláštní.

198^ Což bývá součástí aktivistických kurikul…

199^ Protože v Číně tato dichotomie téměř neexistuje.

200^ Viz například: MILLER, Ron. Making Connections to the World: Some Thoughts on Holistic Curriculum. Encounter. 2006, roč. 3, č. 19. Dostupné z:

http://www.pathsoflearning.net/articles_Making_Connections.php

201^ HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a příroda v estetické výchově. O umění. Prah: Československý spisovatel, 1956. s. 540.

202^ RVP GV bylo zvoleno pro svůj obecný charakter a veliký dosah svého vlivu. Jiné (například odborné) rámcové vzdělávací programy nebudou podrobeny zkoumání z důvodu rozsahu této práce.

203^ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. s. 8. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:

204^ Například jestli by takové členění obstálo u Hostinského požadavku provázanosti oboru přírodních a uměleckých. (Viz kap. Estetika přírody v estetické výchově Otakara Hostinského)Nebo jestli takové členění neprohlubuje onu dichotomii přírody a kultury, jak o ní píše např. Stanislav Komárek (a která v Číně téměř neexistuje).

205^ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. s. 25. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:

206^ Tamtéž.

207^ Viz kap. Kant a jeho stopa

208^ Tamtéž, s.

209^ Vzpomeňme na Rousseaua a jeho téma lidské citlivosti, díky které poznává okolní svět.

210^ Viz kap. Příroda v estetické výchově obecně. Také Durdík tvrdil, že imaginace předchází vědecké poznání - na rozdíl od Hostinského.

211^ U fyziky a chemie se jedná o zkoumání spíše partikulárních funkcí a procesů přírody, což samozřejmě může být doprovázeno určitým estetickým zalíbením, nicméně samotný obsah učiva k tomu nikterak nepřispívá (což tyto předměty samozřejmě nečiní jaksi druhořadé).

212^ Ekologie často bývá pojata jako samostatný předmět, kde by prostor pro estetické aspekty ekologického cítění mohli dostat (a možná na některých školách dostávají) větší prostor.

213^ Viz kap. Etická implikace

214^ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. s. 36. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:

215^ Viz např. kap. Výběr šíře

216^ DADEJÍK, Ondřej. Environmentální estetika. Estetika na přelomu milénia. Brno: Barrister a Prinncipal, 2010. s. 377.

217^ U Hudebního oboru by se přírodní krásno dalo mj. propojit s autory jako John Cage, ale i Andrej Tarkovskij, pracujícími s přírodními zvuky.

218^ I když například u Adorna je hudba nejlegitimnějším „mluvčím takového krásna“. Viz kap. Adornova kritika v Estetické teorii

219^ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. s. 50. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:

220^ Např. Shaftesbury a jeho glorifikace volné přírodní krajiny. Co se týče různých epoch, tak lze probírat různost nazírání na krajinu v období středověku a novověku (např. proměna v estetickém vnímání hor).

221^ O objektu krajiny již je psáno v souvislosti s předmětem geografie. U toho tématu vidíme jasnou možnost spolupráce mezi těmito předměty.

222^ Tamtéž, s. 52.

223^ Viz kap. Diference uměleckých a přírodních objektů

224^ Viz kap. Příroda rovnocenným činitelem v estetické výchově

225^ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, c2007. s. 54. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:

226^ HEPBURN, Ronald W. Contemporary Aesthetics and the Neglect of Natural Beauty. British Analytical Philosophy. London: Routledge, 1966. s. 288.

227^ Na mnoha školách takový samostatný obor samozřejmě existuje. Někdy je sice opět pouze zastřešením pro Výtvarný a Hudební obor (jež jsou oddělené), jindy se ale může opravdu jednat o „legitimní“ estetickou výchovu. RVP GV rozhodně nezabraňuje vytvoření takového samostatného předmětu.

228^ Příklad: při probírání impresionismu by ukázky výtvarné (Monet, Renoir, Sézanne) střídaly rovnou i hudební (Debussy, Ravel), což by mohlo přispět k vnímání samotné estetické myšlenky impresionismu (důraz na zachycení dojmu). Opět: takový styl výuky samozřejmě současný RVP GV umožňuje. Při samostatném předmětu Estetická výchova je ale popsaný přístup pravděpodobně více intuitivní.

229^ A to tedy jak umělecké (výtvarné i hudební), tak i přírodní.

230 Jak o tom píše R. Hepburn: viz kap. Nebezpečí bagatelizace přírody v estetické výchově