Cesky lid 2012. indb
Yüklə 408,95 Kb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Perspectives of Azerbaijani nationalism and separatism in Iran
| 213 Emil Souleimanov – Kamil Pikal: Perspektivy ázerbájdžánského nacionalismu a separatismu v Íránu ČESKÝ LID 99, 2012, 2 STATI / ARTICLES
EMIL SOULEIMANOV – KAMIL PIKAL Perspectives of Azerbaijani nationalism and separatism in Iran Abstract: Notwithstanding lack of detailed and freely accessible data, this paper examines the heavily underresearched issue of ethno-nationalism and separatism amid Iran‘s largest ethnic minority, Azerbaijanis, in an attempt to identify whe- ther they may pose a threat to the territorial integrity of the Islamic Republic. Despite the fact that Azerbaijanis, a predominantly shiite community speaking a Turkic language, have historically been deeply integrated into Iranian society generating numerous élite members, recent decades have seen a gradual rise of nationalistic sentiments among them; sentiments that in some occassions have bordered on claims for secession. The authors claim that this process was in- stigated by a range of factors including the obtaining of independence by the post-Soviet Republic of Azerbaijan, introduction of Turkish and Azeri satellite TV broadcast to Iran’s Azerbaijani provinces and increasing levels of economic migration from Iranian Azerbaijan to Turkey. The authors conclude by stating that as of yet, the community of Iranian Azerbaijanis is deepy divided between religiously-minded assimilationists advocating for the established status quo and ever radicalized ethno-nationalists whose aim is to at least achieve more ethno- -cultural rights for themselves.
Islámská republika Írán je mnohonárodnostní země, ve které tvoří podíl et- nických Peršanů přibližně polovinu celkové populace. Zbytek pak tvoří zpra- vidla kompaktně osídlené etnické skupiny turkického, íránského a semitského 1 Tato publikace vznikla v rámci projektu Centrum pro výzkum kolektivní paměti (UNCE 204007), řešeného na FSV UK v Praze. 214 ČESKÝ LID 99, 2012, 2 původu.
2 Přesné počty příslušníků těchto jednotlivých menšin, ale ani většino- vých Peršanů nejsou známy, neboť při sčítáních lidu se v Íránu nezjišťuje národ- nost obyvatel, ale pouze náboženská příslušnost. Zdaleka nejpočetnější etnickou menšinou v Íránu jsou Ázerbájdžánci. Podle různících se odhadů jich na území islámské republiky žije 12 až 22 milionů, což tvoří až čtvrtinu celkové populace Íránu. Převážná většina ázerbájdžánské populace obývá severozápadní provincie Íránu, hraničící s Tureckem, Arménií, Ázerbájdžánem a Irákem, a sice západní Ázerbájdžán (kde výrazná část oby- vatelstva je tvořena Kurdy), východní Ázerbájdžán, Ardabíl a Zandžán (spolu s Peršany), částečně též Gilán (spolu s Gilánci a Peršany), Hamadán a Kazvín (v obou případech spolu s Peršany). Podle některých odhadů čtvrtina až třetina obyvatelstva Teheránu je tvořena imigranty ázerbájdžánského původu a jejich potomky v první či druhé generaci (Minahan 2002: 1765–1766). Vzhledem k jejich vysokému počtu, ale také odpovídajícímu zastoupení mezi příslušníky íránských elit je loajalita íránských Ázerbájdžánců k teheránské vlá- dě klíčová pro zachování režimu a udržení územní integrity islámské republiky. Rostoucí nacionalistické a v krajním případě i separatistické tendence mezi ázer- bájdžánskou menšinou jsou proto íránskou vládou stále častěji vyhodnocovány jako bezpečnostní hrozba, které je třeba věnovat pozornost. Předkládaná studie byla vytvořena z větší části na základě dostupné sekundární literatury a expertních konzultací. Kapitola o současné situaci v regionu částečně vychází z terénního výzkumu Emila Souleimanova. 3 Cílem stati není pouhý popis 2 Mezi turkické etnické skupiny patří zejména Ázerbájdžánci, Turkmeni, Kaškájci, Afšarové a Kádžárové. Íránská etnika žijící na území islámské republiky jsou vedle dominantních Peršanů také Kurdové, Lurové, Talyšové, Gilánci, Mazandaránci, Balúčové, Paštuni a Chazarové. Národnostní menšinou semitského původu jsou početní Arabové žijící zejména na jihozápadě země u břehů Perského zálivu, primárně v provincii Chuzestán. 3 Uskutečnění etablovaného terénního výzkumu, jehož součástí by bylo značné množství strukturovaných interview, z pochopitelných důvodů není v autoritářské zemi se striktní kontrolou veřejného života ze strany bezpečnostních i výzvědných složek možné; Írán je v tomto ohledu přitom považován za jednu z nejuzavřenějších zemí jak Středního východu, tak celého světa. Bylo proto nezbytně nutné koncipovat terénní výzkum volnějším způsobem. V průběhu cca dvoutýdenního pobytu bylo Emilem Souleimanovem (září 2010) osloveno na 20 etnických Ázerbájdžánců, v drtivé většině mužů ve věku 18 až 60 let, se kterými byly uskutečněny rozhovory o situaci ázerbájdžánské minority Íránu, jmenovitě o jejích etnicko-jazykových právech, vztazích s perskou většinou, íránským státem atd. Drtivá většina těchto interview se uskutečnila ve městech íránského Ázerbájdžánu, a sice v Tabrízu, Ardabílu a částečně Džolfě. (Uskutečnění těchto interview bylo umožněno skutečností, že Emil Souleimanov ovládá ázerbájdžánštinu, což navázání kontaktu usnadnilo.) Tato praktika volnějších rozhovorů místo strukturovaných interview je přitom akademickou komunitou považována za akceptovatelnou zejména v případě zemí s autoritářským zřízením (Reny 2011; Clark 2006).
Yüklə 408,95 Kb. Dostları ilə paylaş:
|