Cesky lid 2012. indb



Yüklə 147,59 Kb.

səhifə1/8
tarix19.07.2018
ölçüsü147,59 Kb.
  1   2   3   4   5   6   7   8


213

Emil Souleimanov – Kamil Pikal: Perspektivy ázerbájdžánského nacionalismu a separatismu v Íránu

ČESKÝ LID 99, 2012, 2 

STATI / ARTICLES

PERSPEKTIVY ÁZERBÁJDŽÁNSKÉHO NACIONALISMU 

A SEPARATISMU V ÍRÁNU

1

EMIL SOULEIMANOV – KAMIL PIKAL



Perspectives of Azerbaijani nationalism and separatism in Iran

Abstract: Notwithstanding lack of detailed and freely accessible data, this paper 

examines the heavily underresearched issue of ethno-nationalism and separatism 

amid Iran‘s largest ethnic minority, Azerbaijanis, in an attempt to identify whe-

ther they may pose a threat to the territorial integrity of the Islamic Republic. 

Despite the fact that Azerbaijanis, a predominantly shiite community speaking 

a Turkic language, have historically been deeply integrated into Iranian society 

generating numerous élite members, recent decades have seen a gradual rise of 

nationalistic sentiments among them; sentiments that in some occassions have 

bordered on claims for secession. The authors claim that this process was in-

stigated by a range of factors including the obtaining of  independence by the 

post-Soviet Republic of Azerbaijan, introduction of Turkish and Azeri satellite 

TV broadcast to Iran’s Azerbaijani provinces and increasing levels of economic 

migration from Iranian Azerbaijan to Turkey. The authors conclude by stating 

that as of yet, the community of Iranian Azerbaijanis is deepy divided between 

religiously-minded assimilationists advocating for the established status quo and 

ever radicalized ethno-nationalists whose aim is to at least achieve more ethno-

-cultural rights for themselves.

Key words: South Azerbaijan, Iran, Separatism, Ethnic minorities, Ethnic policy.

Islámská republika Írán je mnohonárodnostní země, ve které tvoří podíl et-

nických Peršanů  přibližně polovinu celkové populace. Zbytek pak tvoří zpra-

vidla kompaktně osídlené etnické skupiny turkického, íránského a semitského 

1

  Tato publikace vznikla v rámci projektu Centrum pro výzkum kolektivní paměti (UNCE 



204007), řešeného na FSV UK v Praze.


214

ČESKÝ LID 99, 2012, 2 

původu.


2

 Přesné počty příslušníků těchto jednotlivých menšin, ale ani většino-

vých Peršanů nejsou známy, neboť při sčítáních lidu se v Íránu nezjišťuje národ-

nost obyvatel, ale pouze náboženská příslušnost.

Zdaleka nejpočetnější etnickou menšinou v Íránu jsou Ázerbájdžánci. Podle 

různících se odhadů jich na území islámské republiky žije 12 až 22 milionů, 

což tvoří až čtvrtinu celkové populace Íránu. Převážná většina ázerbájdžánské 

populace obývá severozápadní provincie Íránu, hraničící s Tureckem, Arménií, 

Ázerbájdžánem a Irákem, a sice západní Ázerbájdžán (kde výrazná část oby-

vatelstva je tvořena Kurdy), východní Ázerbájdžán, Ardabíl a Zandžán (spolu 

s Peršany), částečně též Gilán (spolu s Gilánci a Peršany), Hamadán a Kazvín 

(v obou případech spolu s Peršany). Podle některých odhadů čtvrtina až třetina 

obyvatelstva Teheránu je tvořena imigranty ázerbájdžánského původu a jejich 

potomky v první či druhé generaci (Minahan 2002: 1765–1766).

Vzhledem k jejich vysokému počtu, ale také odpovídajícímu zastoupení mezi 

příslušníky íránských elit je loajalita íránských Ázerbájdžánců k teheránské vlá-

dě klíčová pro zachování režimu a udržení územní integrity islámské republiky. 

Rostoucí nacionalistické a v krajním případě i separatistické tendence mezi ázer-

bájdžánskou menšinou jsou proto íránskou vládou stále častěji vyhodnocovány 

jako bezpečnostní hrozba, které je třeba věnovat pozornost.

Předkládaná studie byla vytvořena z větší části na základě dostupné sekundární 

literatury a expertních konzultací. Kapitola o současné situaci v regionu částečně 

vychází z terénního výzkumu Emila Souleimanova.

3

 Cílem stati není pouhý popis 



2

 Mezi turkické etnické skupiny patří zejména Ázerbájdžánci, Turkmeni, Kaškájci, Afšarové 

a Kádžárové. Íránská etnika žijící na území islámské republiky jsou vedle dominantních Peršanů 

také Kurdové, Lurové, Talyšové, Gilánci, Mazandaránci, Balúčové, Paštuni a Chazarové. 

Národnostní menšinou semitského původu jsou početní Arabové žijící zejména na jihozápadě 

země u břehů Perského zálivu, primárně v provincii Chuzestán.

3

 Uskutečnění etablovaného terénního výzkumu, jehož součástí by bylo značné množství 



strukturovaných interview, z pochopitelných důvodů není v autoritářské zemi se striktní 

kontrolou veřejného života ze strany bezpečnostních i výzvědných složek možné; Írán je v tomto 

ohledu přitom považován za jednu z nejuzavřenějších zemí jak Středního východu, tak celého 

světa. Bylo proto nezbytně nutné koncipovat terénní výzkum volnějším způsobem. V průběhu 

cca dvoutýdenního pobytu bylo Emilem Souleimanovem (září 2010) osloveno na 20 etnických 

Ázerbájdžánců, v drtivé většině mužů ve věku 18 až 60 let, se kterými byly uskutečněny 

rozhovory o situaci ázerbájdžánské minority Íránu, jmenovitě o jejích etnicko-jazykových 

právech, vztazích s perskou většinou, íránským státem atd. Drtivá většina těchto interview se 

uskutečnila ve městech íránského Ázerbájdžánu, a sice v Tabrízu, Ardabílu a částečně Džolfě. 

(Uskutečnění těchto interview bylo umožněno skutečností, že Emil Souleimanov ovládá 

ázerbájdžánštinu, což navázání kontaktu usnadnilo.) Tato praktika volnějších rozhovorů místo 

strukturovaných interview je přitom akademickou komunitou považována za akceptovatelnou 

zejména v případě zemí s autoritářským zřízením (Reny 2011; Clark 2006).





Dostları ilə paylaş:
  1   2   3   4   5   6   7   8


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2019
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə