Masarykova univerzita
Yüklə 1,41 Mb.
|
(známé již starým civilizacím)
kovy objevené ve středověku
kovy objevené v 19. století Tab. 11 Seznam kovů známých v 19. století
Tantal
Objev kovu: Anglický chemik Charles Hatchett zkoumal roku 1801 minerál ze severoamerického naleziště, který byl ve sbírkách Britského muzea v Londýně. Našel v něm nový a jak se domníval i čistý oxid kovu. Tomuto kovu dal název kolumbium a nerostu kolumbit, podle objevitele Kryštofa Kolumba. Rok po Hatchettově úspěchu objevil švédský chemik a mineralog Anders Gustaf Ekeberg ve dvou dosud neznámých vzácných nerostech z Finska a Švédska „zemitou kyselinu“ nového prvku. Jím izolovaný oxid nebyl schopen ani při nadbytku kyseliny vázat se na ni za vzniku soli. Proto pojmenoval prvek tantal. Soudilo se, že kolumbium je totožné s tantalem – tento názor zastával Wollaston. Redukcí fluorotantaličnanu draselného draslíkem se podařilo J. J. Berzeliovi získat první kovový tantal. Dnes již víme, že je tantal v přírodě vždy doprovázen niobem (Hatchettovým kolumbiem). Nejdůležitějším nerostem tantalu je tantalit (s převládajícím obsahem tantalu nad niobem) (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: A. G. Ekeberg pojmenoval prvek tantalum, symbol Ta, podle Tantala, milovaného syna boha Dia, protože jím izolovaný oxid nebyl schopen ani při nadbytku kyseliny se na ni vázat. Tantalos totiž musil v podsvětí za to, že se rouhal bohům, stát po bradu ve vodě a pod větvemi s plody, obojí mu však unikalo, jakmile po tom sáhl, a tak trpěl žízní i hladem (ENGELS, NOWAK, 1977). Palladium
Objev kovu: Při svých pokusech rozpouštěl Wollaston platinovou rudu v lučavce královské. Přebytek kyseliny odpařil a roztoku přidal roztok kyanidu rtuťnatého. Vznikla tak amorfní nažloutlá sraženina, špatně rozpustná v kyselině chlorovodíkové, ale snadno rozpustná v amoniaku. Při zahřívání sraženiny se vyloučil roku 1803 stříbrobílý kov, který byl pojmenován palladium (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Palladium, symbol Pd, bylo pojmenováno podle planetoidu Pallas (podle řecké bohyně moudrosti), objeveného roku 1802 německým lékařem a astronomem Wilhelmem Olbersem (ENGELS, NOWAK, 1977). Iridium a osmium
Objevy kovů: Materiálem k pokusům byly černé zbytky po rozpuštění platiny v lučavce královské, o nichž se tehdy soudilo, že jde o tuhu. Roku 1804 prozkoumal Angličan Smithson Tennant černý prášek důkladněji a poznal jeho kovovou povahu. Podrobným studiem zjistil, že zbytek nerozpustný v kyselinách tvoří dva dosud neznámé kovy, které lze rozdělit působením kyselin a zásad. Tennant pojmenoval jeden z kovů iridium, druhý osmium (ENGELS, NOWAK, 1977). Názvy kovů: Název iridium, symbol Ir, byl odvozen z řec. iridos (= duhové barvy) podle rozmanitosti zbarvení sloučenin. Název osmium, symbol Os, byl odvozen z řec. osmé (= vůně, zápach), neboť se na vzduchu již za teploty místnosti oxidoval na OsO4, který svým pachem značně připomínal kysličník chloričitý (ENGELS, NOWAK, 1977). Rhodium
Objev kovu: Roku 1804 Wollaston zneutralizoval uhličitanem sodným silně kyselý roztok platinového kovu. Pak vysrážel platinu jako hexachloroplatičitan amonný a posléze palladium jako Pd(CN)2 roztokem kyanidu rtuťnatého. Nadbytek této soli odstranil ve filtrátu odpařením do sucha s kyselinou chlorovodíkovou. Když pak vyloučil zbytek alkoholem, zbýval mu temně červený, ve vodě snadno rozpustný prášek obsahující sodík. To byl hexachlororhoditan trojsodný (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Wollaston jej nazval rhodium, symbol Rh, pro červenou barvu solí tohoto kovu podle řec. rhodeos (= růžově červený) (ENGELS, NOWAK, 1977). Draslík
Objev kovu: Kovový draslík izoloval v roce 1807 Humphry Davy elektrolýzou roztaveného KOH (GREENWOOD, EARNSHAW, 1993). Davy vzal malý kousek „drasla“ a vystavil je vlhké atmosféře. Tím se stalo povrchově elektricky vodivým. Pak je položil na izolovanou platinovou destičku, spojenou se záporným pólem baterie. Platinovým drátem spojeným s kladným pólem baterie se Davy dotýkal povrchu „drasla“ (ENGELS, NOWAK, 1977).
Protože se získaný prvek vyskytoval v potaši, nazval Davy tento prvek „potassium“. Tohoto názvu se v anglosaské a francouzské literatuře dodnes používá pro draslík (ENGELS, NOWAK, 1977). Rovněž mezinárodní pojmenování pro draslík má původ v arabském slově kali (= popel). Tehdy se věřilo, že draslík je obsažen toliko v rostlinách, kdežto sodík v nerostech. Z tohoto bludu vyvedl chemiky Klaproth, který dokázal, že draslík je obsažen i v říši nerostné. Jeho latinský název je kalium (arabsky qualjan = rostlinný popel) a symbol je K (JIRKOVSKÝ, 1986).
Objev kovu: Taktéž roku 1807 se Davymu podařilo stejným způsobem elektrolyticky rozložit „natron“, jak se tehdy nazýval uhličitan sodný (ENGELS, NOWAK, 1977). Název kovu: Davy navrhl pro tento prvek název „sodium“ (od sody), který se opět udržel podnes v Anglii a ve Francii. Označení „natrium“ pochází od Berzelia (1811) (ENGELS, NOWAK, 1977). Aristoteles sodu nazýval „nitron“, což se v arabštině přesmyklo na „natron“ a z toho vzniklo i mezinárodní pojmenování sodíku natrium a symbol Na (JIRKOVSKÝ, 1986).
Objev kovu: J. J. Berzeliovi a M. Pontinovi se ve Stockholmu podařilo dosáhnout elektrolytického rozkladu směsi ovlhčeného „žíravého vápna“ (kysličníku vápenatého CaO) resp. „barytu“ (kysličníku barnatého BaO) a rtuti. Získali kovy, obsažené v těchto kysličnících jako amalgámy. O oddělení rtuti se však nepokusili. V květnu 1808 dostal Davy dopis, v němž mu Berzelius podával zprávu o pokusech provedených společně s Pontinem. Davy se chopil nápadu s rtuťovou katodou a v nejkratší době se mu podařilo získat ve formě amalgámu větší množství kovu obsaženého v žíravém vápně. Po oddestilování rtuti zbyl konečně stříbrobílý kov (ENGELS, NOWAK, 1977). Yüklə 1,41 Mb. Dostları ilə paylaş:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||