Psychické obsahy, stavy, procesy a vlastnosti. Psychické obsahy
Yüklə 0,49 Mb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Základní činitelé ovlivňující percepci osob
- Okruh 13 Sociální skupina. Rodina jako malá sociální skupina. Socializace
Sociální percepceDvě tematické oblasti: 1. vnímání pod vlivem sociálního tlaku - ve skupinové situaci podléhá vnímání fyzických objektů a jejich posuzování určité míře soc. tlaku projevující se určitou mírou konformismu v posuzování vnímaného materiálu 2. vnímání a posuzování osob a sebe sama - vnímané je podnětem k dotváření charakteristik vnímaného, které je za vnímatelným Faktory pro tvorbu dojmů: - interpersonální percepce podléhá stejné selektivitě jako percepce jiných objektů, naše poznatky jsou přitom organizovány a sjednocovány, jsou vyhodnocovány vzhledem k našemu vztahovému rámci - máme tendenci přizpůsobovat si informace o lidech tak, aby byly v souladu s našimi dřívějšími poznatky - není žádná evidence pro obecnou schopnost posuzovat druhé, záleží na našich znalostech a zkušenostech na interpersonální senzitivitě, kterou dokážeme postihnout zejména okamžitý stav druhého člověka - formování dojmu o druhé osobě začíná vnímáním, předpokladem pro vytvoření adekvátního obrazu je tedy kvalita pozorovatele
Proměnné vnímajícno (stereotypy, sebepojetí) Dojmy ze stimulující osoby Vzhled, chování, pak až osobnost a charakter. Tvorba dojmů ovlivněna: 1. Množstvím informací o osobě 2. Rozsah interakcí 3. Stupeň dobře ustaveného vztahu (zkreslení dojmů, sympatické osoby přeceňovat) K předpokladům pro vytváření přiměřených obrazů o druhých patří: interpersonální citlivost (senzitivita) dovednosti získané minulými zkušenostmi a znalostmi sociální inteligence dobrý vztah k sobě emocionální stabilita schopnost udržet si objektivitu a odstup od pozorovaného Vnímání druhých osob má 3 základní komponenty: 1) atributivní složku – to znamená, že základem formování dojmu o druhé osobě je to, že ji přičítáme určité vlastnosti vnější a vnitřní 2) očekávací složku – percepce osob není jen přičítáním určitých vlastností, zahrnuje i celou řadu očekávání ze strany poznávajícího subjektu - tato očekávání jsou často nevědomá a registrujeme je, pokud se nevyplní - očekávání ovlivňuje hlavně vstupující informace tj. čeho si na druhém všímáme - často se zaměřujeme na to, co od osoby potřebujeme, a ne na to, jaká je => vnímáme tak to, co chceme vidět a co očekáváme 3) afektivní složku – emocionální reagování ovlivňuje naše soudy o druhém jedinci jednak tím, že ovlivňuje náš dojem, který si na základě určitých informací vytvoříme, a jednak tím, že je jedním z faktorů, na jejichž základě provádíme selekci informací, kterých si všímáme Informace, které nám druhý člověk jako objekt poznání poskytuje se opírají o: 1) jeho chování – při poznávání druhého člověka jedním z nejvýznamnějších zdrojů informací - problém je však v tom, že z vnější stránky projevu není vždy možné soudit na jeho vnitřní zdroje (nemusí platit, že chování a postoje jsou stejné), kromě toho chování je třeba interpretovat a tyto interpretace mhou být také zdrojem celé řady chyb 2) jeho verbální projev – velmi nespolehlivý zdroj informace, neboť mnoho lidí, má tendenci jevit se ve společensky žádoucím světle a slovy mohou předstírat velmi mnoho 3) určitý aspekt kontextuální – kontext výrazně napomáhá interpretaci informací - projevy druhých jedinců je velmi obtížné interpretovat adekvátně, nejsou–li zasazeny do určitého kontextu - informace, které postrádají potřebný kontext, bychom měli vážit opatrně 4) tzv. neverbální klíče - celá řada vnějších pozorovatelných rysů, tělesná stavba, rysy obličeje, mimika, postoje, gesta, pohyby, chůze, charakteristické zabarvení hlasu, směr pohledu, oční kontakt, upravenost zevnějšku a jiné - jednotlivé „klíče“ mají různou informační hodnotu a jejich interpretace také bývá zdrojem chyb Validita percepčních soudů - přesnost percepčních soudů je nesmírně závažnou záležitostí => člověk, který je trvale neúspěšný v porozumění druhým, má život stížený - tato neschopnost může být příčinou celé řady problémů – soc., psych. - v řadě výzkumů existují snahy vymezit nějaké relativně trvalé charakteristiky osobnosti, které se podílejí na interpersonálním poznávání a které bývají označovány jako: sociální citlivost sociální senzitivita sociální inteligence - je skutečně možné prokázat určité individuální odlišnosti ve schopnosti adekvátně percipovat druhé Rozdíly bývají způsobeny především: 1) věkem – ovlivňuje selekci rysů a vlastností, kterých si na druhých všímáme 2) mezipohlavní rozdíly – je potvrzeno, že ženy používají jiných klíčů a formulují poněkud odlišné typy soudů než muži => uvádí se, že ženy si více všímají osobnostních charakteristik, zatímco muži registrují spíše sociální roli posuzovaných osob
- za nejdůležitější na straně posuzovatele se považuje schopnost empatie, autoritářství, hostilita nebo agresivita, kognitivní komplexnost, sociabilita - osobnostní rysy je nutné vždy dávat do souvislosti s věkem a pohlavím posuzovatele i posuzovaného 4) inteligencí – existuje spojitost mezi inteligencí a validitou percepčních soudů až do pásma středního nadprůměru 5) vlivem profesionálního zaměření - při dlouholetém vykonávání určité profese se zafixují tendence vnímat na druhém určité rysy a sledovat jej z určitého stanoviska (profesionální zkreslení) - existují také profese, ve kterých je jedinec speciálně trénován v percepci osob 6) množstvím informací, které o člověku máme 7) záleží na tom, co nás zajímá - které charakteristiky chceme posuzovat (některé snáze, některé složitěji) - některé emocionální stavy (lásky, štěstí, překvapení, strach, hněv, odpor, utrpení, pohrdání) lidé dokáží správně identifikovat na velké hladině pravdivosti (poměrně přesně)
- při přímé percepci druhých osob a při jejich posuzování musíme mít vždy na mysli omezenou hodnotu závěrů, k nimž docházíme - pod vlivem nejrůznějších činitelů se můžeme dopustit řady omylů, jejichž zdroje mohou být různé: 1. okruh tvoří chyby, jejichž zdroj je v pozorovateli (percepční stereotypy): tzv. haló efekt – první dojem, pozitivní nebo negativní, může ovlivnit celý obraz, vzbuzuje další sympatie či antipatie a ovlivňuje výrazně selekci informačních zdrojů a atribuční složku vnímání efekt shovívavosti (přísnosti) - osobní posuzovací styl, člověk má tendenci rozdílně hodnotit lidi, ke kterým má kladný vztah nebo zřetelně negativní postoj - nejde přitom o záměr, člověk si tuto tendenci vůbec neuvědomuje stereotypy, předsudky - jsou to formy iracionálně založeného posuzování jedinců nebo skupin na základě neoprávněně generalizované zkušenosti - často vznikají i bez osobní zkušenosti vlivem působení referenční skupiny (např. vnímání jiné rasy, pohlaví, profese, ale třeba i barvy vlasů) – bráníme-li se nějakým vlastním negativním vlastnostem či projevům, ovlivňuje to jejich percepci u druhých lidí, obvykle jim tyto vlastnosti připisujeme zjednodušování, vyhýbání se extrémním hodnotám – při povrchním vnímání nejsme sto dostatečně diferencovat posuzované znaky, zařazujeme je do škatulek, vyhýbáme se extrémním hodnotám, lidé nám splývají v celek „průměrných“ nálady a motivační stavy – neuspokojivé motivy zesilují zaměřenost percepce určitým směrem, kvalita nálady se promítá v interpretaci 2. okruh zdroje chyb může být v posuzované osobě: lidé se liší tím, jak snadno se dají poznat, někteří o sobě nedovedou dát zprávu lidé se obvykle snaží vyvolat v posuzovateli co nejlepší dojem osoba se snaží nabídnout své nejlepší stránky z hlediska vlastního posouzení, podle svého mínění Okruh 12 Komunikace – verbální neverbální komunikace. Komunikační teorie a jejich využití v sociální práci. Aspekty zdravé komunikace. Poruchy komunikace - původní význam slova komunikace (participace) se dnes chápe ve smyslu něco si navzájem sdělovat - prostřednictvím komunikace jsou jedinci a sociální skupiny schopni vyjadřovat i přijímat informace kognitivní i emocionální povahy, jako např. myšlenky, vzpomínky, představy, fantazie atd. - podstatnou podmínkou pro vznik a průběh komunikace jsou její činitelé Komunikační kanál: komunikátor => komuniké => komunikant - komunikační kanál: prostor mezi komunikujícími - komunikátor: zdroj komunikace, ten kdo komunikační akt zahajuje
- komunikant: příjemce sdělení Komunikační proces je tvořen jednotlivými komunikačními akty, které se člení na komponenty: 1) záměr sdělení komunikátora 2) smysl sdělení pro komunikátora 3) věcný obsah sdělení, tedy o čem se komunikuje 4) smysl sdělení pro komunikanta 5) efekt sdělení na komunikanta Jednotlivé komunikační akty jsou ovlivněny i společenským kontextem, který je vázán na: sociální role a jejich výkon sociální pozice a jejich výkon sociální pozice a jejich respektování vztahy mezi účastníky komunikace kontext sociální situace, ve kterém komunikace probíhá očekávání účastníků komunikace Neverbální komunikace: - je vývojově nejstarší formou komunikace - je složitější její dekódování, protože na rozdíl od verbální komunikace nemá přesně stanoven systém komunikačních norem - neverbální komunikací sdělujeme především své emoce a postoje
1) mimika (řeč tváře) – mimikou chápeme pohyby obličejového svalstva - snaha o postižení korelace výrazu obličeje se sdělováním citů není nová, objevuje se v práci výtvarníků dříve než v práci psychologů
nositelem emocionálních stavů, odráží postoje účastníků komunikace, umožňuje zpětnovazebnou odezvu v průběhu komunikačního aktu - funkce mimických projevů: mimikou sdělujeme nejen emoce, ale i kulturně determinované informace, např. zdvořilý úsměv, instrumentální pohyby, např. výraz obličeje při kašli, kýchání - primární emocionální mimické výrazy: štěstí – neštěstí neočekávané překvapení – splněné očekávání strach a bázeň – pocit jistoty radost – smutek klid – rozčilení spokojenost – nespokojenost a znechucení zájem – nezájem - sekundární emocionální mimické výrazy: jde o složité emoce, např. když levá polovina obličeje sděluje jiný druh emocí než pravá, určitá část obličeje jinou než druhá atd. 2) proxemika (řeč prostoru) - jde o prostor mezi komunikujícími popř. jejich vzájemné přibližování nebo oddalování - prostorová pozice při komunikaci je závislá na motorice těla - komunikační kanál proxemické komunikace je převážně optický - Hall vymezil 4 distanční pásma pro proxemickou komunikaci:
- vzdálenost mezi komunikujícími má vliv na jasnost percepce tváře, možnost haptiky, zachycení aromatických i tepelných podnětů apod.
nerad pouští druhé, překročení této zóny může prožívat nepříjemně - významně se ukázal i vliv pohlaví na průběh proxemické komunikace
- je vždy determinována konkrétním subjektem a jeho vlastní představou o vlastních osobních zónách 3) haptika (řeč doteku) - dotek je s největší pravděpodobností výchozím neverbálním podnětem - doteky v pozitivních interakcích výrazem vřelosti, ujišťování a lásky, v negativním sociálním styku pak projevy nepřátelství, obrany a kompenzace - dotek má i statusový a dominantní význam, např. dá se očekávat, že pravděpodobněji se dospělí budou dotýkat dětí, nadřízení svých podřízených apod. - dotyk má i významnou roli v psychoterapii 4) gestikulace - gestikulací chápeme pohyby některých částí těla, které mají pro nás informační hodnotu a jako takové jsou vnímány, např. pohyby ruky, hlavy, atd - jedná se o kulturně stanovené pohyby
expresivní imitační pantomimické - objevili se snahy o klasifikaci gest, ukázalo se však, že přesná interpretace gest, jak se o tom zmiňují popularizující práce na téma „řeč těla“ ve skutečnosti neexistují
faktory, společenskými normami 5) kinezika
- sdělování celkovým fyzickým projevem těla 7) pohledy očí - jsou velmi významnou složkou neslovní komunikace i pro komunikační výjimečnost zrakového kontaktu - pomocí zraku dekódujeme neverbální informace i proto, že pohledy se snadněji ovládají jako „vysílače“ - především se však ve srovnání s jinými neverbálními prostředky ve zrakovém kontaktu nejrychleji uzavírá komunikační kruh - pohled je zároveň nejpohotovější forma neslovní komunikativní odpovědi na neverbální sdělení jiného druhu - zrakový kontakt vyjadřuje např. zájem o partnera, kterému je kontakt určen, přerušování, vyhýbání se zrakovému kontaktu je nejčastěji sdělením nezájmu o komunikaci - existuje však mnoho výjimek z tohoto obecného pravidla, např. při sdělování negativní nebo bolestné zprávy může dojít k uhýbání pohledem sdělovatele
obočí, oční víčka, řasy a oční svaly 8) parajazykové komunikační projevy
akustických projevů, které jsou nedílnou součástí mluvené řeči - zabývá se jimi paralingvistika jako jazyková disciplína
v sociálním a situačním kontextu - do těchto projevů patří např.: emocionální zabarvení hlasu síla hlasu pauzy v řeči tempo řeči rytmus řeči modulace protahování a zkracování slov výška, hloubka hlasu Verbální komunikace: - je zprostředkována jazykovým kódem a významem na něj vázaným - význam věty je to, co mluvčí zamýšlí, aby z věty vyrozuměl posluchač - jedno sdělení může často mít i několik významů, vždy záleží na kontextu - důležitá je zpětná vazba: ověřujeme si, zda jsme rozuměli tomu, co nám komunikující sděluje - komunikace v sociálních skupinách je základní aktivitou členů skupiny - má význam pro fungování činnost a existenci skupiny a dosahování skupinových cílů
(hluk, vzdálenost) nebo jejich příčina je v psychice komunikujících (momentální psychický stav, kvalita receptorů)
vytváří komunikační sítě, jejich uspořádání má pak vliv na přesnost a rychlost komunikace
- skupinovou komunikaci ovlivňují sociální role a pozice jednotlivých členů skupiny, což má vliv i na postavení v komunikační síti - podstatou komunikační sítě skupiny jsou komunikační kanály, které ovlivňují i vztahy mezi členy skupiny
- ideál: „Já“ je kongruentní (v souladu) - má dostatečné sebevědomí, snaha porozumět ostatním, přiměřeně reaguje na kontext - člověk v krizové situaci reaguje 4 způsoby:
- formuloval několik pravidel: 1) člověk nemůže nekomunikovat - vždy vysíláme určité signály 2) zpráva vysílaná nemusí být zprávou přijatou 3) komunikace je mnohoúrovňový jev - vysíláme nejen informace, ale i jak je máme rozšiřovat - sdělujeme si: postoj k věci, o které hovoříme postoj k posluchači své sebepojetí kvalitu našeho vzájemného vztahu pravidla našeho vzájemného vztahu své žádosti - vytypoval 2 druhy vztahů: 1) symetrické - snaha o rovnováhu - jak se ke mně chováš ty, tak se chovám já 2) komplementární - matka x dítě, nadřízený x podřízený - vzájemně se doplňují, nebyl by jeden bez druhého E. Berne: - člověk má v sobě zakotveny 3 egostavy: 1) rodiče - stav ega, který nám pomáhá řešit věci zaběhlým způsobem, odraz rodičů v nás (normy chování, příkazy, kritika) 2) dítěte - uchovává naše chování z dětství (spontaneita, tvořivost) 3) dospělého - pomáhá nám v kontaktu se společností (analyzuje situaci, zpracovává informace) - transakční teorie: pokud komunikujeme na úrovni stejných egostavů, je komunikace bezproblémová transakce se nesmí křížit - člověk je osloven na jedné úrovni a odpovídá druhou v metakomunikaci oslovujeme jiný egostav - člověk z citového zabarvení pochopí něco jiného
- při komunikaci může dojít ke zkreslení informace => v takovém případě hovoříme o porušení komunikace, a to poruše kvantitativní nebo kvalitativní 1) poruchy komunikace v rovině metakomunikace - lexikální význam komunikace mohou zkreslit další faktory
- dvojná vazba: rozpor mezi informacemi a vztahovou stránkou komunikace 2) poruchy komunikace v důsledku poruchy v komunikačním kanále
3) poruchy komunikace v průběhu konfliktu hrubě destruktivní komunikace – cílem je ponížit, zastrašit autoritářská komunikace – záměrem je prosadit své cíle, postoje, názory disjunktivní komunikace – tzv. švejkování, jedinec zlehčuje obsah sdělení pseudokomunikace – formální komunikace např. o počasí (komunikujícímu na obsahu komuniké nezáleží) nonkomunikace – přerušení komunikace i když přítomnost obou aktérů trvá komunikace a sociální práce - rozhovor je základní technikou sociální práce - umění vést rozhovor pro získání informace - důležité: sledovat verbální a neverbální komunikaci - sociální pracovník by měl mluvit méně, naslouchat klientovi, dát mu prostor, musí sám pomoc navrhnout, být aktivní - otázky musí být jasné a srozumitelné Funkce rozhovoru: 1) nalézání faktů 2) informování 3) motivování
hodnotové orientace ad. Okruh 13 Sociální skupina. Rodina jako malá sociální skupina. SocializaceYüklə 0,49 Mb. Dostları ilə paylaş:
|