Karel Čapek

Busman Boží poledne.

Helena Harry, pamatuješ se? Ted právě je tomu deset let -

Domin (dívá se na hodinky) Ještě není poledne. To je asi, to je spíš -

Helena Co?

Domin Poplach Robotů. Útok.

OPONA
DĚJSTVÍ DRUHÉ

(Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.)

Dr. Gall Nebesa, to jich přibylo!

Domin Robotů?

Dr. Gall Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlčením.

Domin Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme dohráli, Galle.

Alquist Co to hraje paní Helena?

Domin Nevím. Cvičí něco nového.

Alquist Ah, ještě cvičí?

Dr. Gall Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.

Domin (zastaví se) Jakou?

Dr. Gall Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných tváři obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný sen.

Domin Kdyby byl každý jiný -

Dr. Gall Nebyl by to tak děsný pohled. (odvrátí se od okna) Ještěže nejsou ozbrojeni!

Domin Hm. - (dívá se dalekohledem k přístavu) Jen bych rád věděl, co to vykládají z Amélie.

Dr. Gall Jenom když ne zbraně.

(z tapetových dveří vystoupí Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty)

Fabry Pardon. - Položte drát, Hallemeiere!

Hallemeier (vyjde za Fabrym) Uf, to byla práce! Co je nového?

Dr. Gall Nic. Jsme důkladně obleženi.

Hallemeier Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. (pije)

Dr. Gall Co s tím drátem, Fabry?

Fabry Hned, hned. Nějaké nůžky.

Dr. Gall Kdepak je vzít? (hledá)

Hallemeier (jde k oknu) Hrome, to jich přibylo! Koukejme!

Dr. Gall Stačí toaletní?

Fabry Sem s nimi. (přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a připojí k němu své dráty)

Hallemeier (u okna) Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak - cítit - smrtí.

Fabry Hotovo!

Dr. Gall Co?

Fabry Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.

Dr. Gall Kde?

Fabry V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň -(jde ke krbu a rozsvítí na něm malou žárovku) Chválabohu, jsou tam. A pracují. (zhasí) Pokud to svítí, je dobře.

Hallemeier (obrátí se od okna) Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku, co to hraje paní Helena? (přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. z tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá přes drát)

Fabry Pozor, Bus! Pozor na dráty!

Dr. Gall Haló, co si to nesete?

Busman (klade knihy na stůl) Hlavní knihy, dětičky. Rád bych si udělal účty, než - než - Inu, letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? (jde k oknu) Ale vždyť tam je docela ticho!

Dr. Gall Vy nic nevidíte?

Busman Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák rozseje.

Dr. Gall To jsou Roboti.

Busman Ah tak. Škoda, že na ně nevidím. (sedne si ke stolu a otevře knihy)

Domin Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbraně.

Busman Nu a co? Jak já mám tomu zabránit?

Domin Tomu nemůžeme zabránit.

Busman Tedy mne nechte počítat. (dá se do práce)

Fabry Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvacet set volt a -

Domin Počkejte. Ultimus na nás obrátil děla.

Dr. Gall Kdože?

Domin Roboti na Ultimu.

Fabry Hm, pak ovšem - pak - pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvičeni.

Dr. Gall My tedy -

Domin Ano. Neodvratně.

(Pauza)

Dr. Gall Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky!

Alquist Zločin byl vyrábět Roboty!

Domin Cože?

Alquist Zločin byl vyrábět Roboty!

Domin Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.

Alquist Ani dnes?

Domin Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.

Busman (polohlasně) Tři sta šestnáct miliónů.

Domin (těžce) Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat -

Alquist - nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R.U.R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne.

Domin (popuzen) Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu dělal pro ně? (tluče do stolu) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem - myslel jsem -

Alquist Nu?

Domin (tišeji) Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A třeba víc než lidi.

Alquist Nu tak tedy Nadlidi.

Domin Ano. Ó, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo!

Busman (polohlasně) Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak.

(Pauza)

Hallemeier (u dveří vlevo) Jářku, hudba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka.jaksi zduchovní, zjemní -

Fabry Co vlastně?

Hallemeier Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (jde k oknu a dívá se ven)

Fabry Nač?

Hallemeier Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věci! Svět byl krásný, a my - my tady - Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili?

Busman (polohlasně) Čtyři sta padesát dva milióny, výborně.

Hallemeier (u okna) Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl - jářku - - Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže!

Fabry Proč!

Hallemeier Sahají na ni.

Dr. Gall (u okna) Zapněte!

Hallemeier Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití!

Dr. Gall Ustupují.

Hallemeier Pět zabitých!

Dr. Gall (odvrací se od okna) První srážka.

Fabry Cítíte smrt?

Hallemeier (uspokojen) Jsou na uhel, holenku. Dočista na uhel. Haha, člověk se nesmí dát! (usedne)

Domin (mne si čelo) Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou mluvili... před smrtí. Jako bych tohle všechno už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu - sem - do krku. A vy, Fabry.

Fabry Co já?

Domin Zastřelen.

Hallemeier Hrome, a já?

Domin Probodnut.

Dr. Gall A já nic?

Domin Roztrhán.

(Pauza)

Hallemeier Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probodnout! Já se nedám!

(Pauza)

Hallemeier Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte!

Alquist A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen?

Hallemeier Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti - Inu, Roboti se nějak změnili. Copak někdo může za Roboty?

Alquist Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! (vstane) Hleďte, ó, hleďte, potůčky krve na každém prahu! Potůčky krve ze všech domů! Ó bože, ó bože, kdo je tím vinen?

Busman (polohlasně) Pět set dvacet miliónů! Panebože, půl miliardy!

Fabry Myslím, že... že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné pobít celé lidstvo.

Alquist Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás všechny! My, my jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo! Nu tak praskněte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil žádný Čingischán!

Hallemeier Nesmysl, člověče! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak!

Alquist Naše vina! Naše vina!

Dr. Gall (utírá si pot z čela) Nechte mne mluvit, hoši. Já jsem tím vinen. Vším, co se stalo.

Fabry Vy, Galle?

Dr. Gall Ano, nechte mne mluvit. Já j sem změnil Roboty. Busmane, suďte mne také.

Busman (vstane) Nono, copak se vám stalo?

Dr. Gall Změnil jsem povahu Robotů. Změnil jsem jejich v výrobu. Totiž jen některé tělesné podmínky, rozumíte? Hlavně - hlavně - jejich - iritabilitu.

Hallemeier (vyskočí) Zlořečeně, proč zrovna tu?

Busman Proč jste to dělal?

Fabry Proč jste nic neřekl?

Dr. Gall Dělal jsem to tajně... na svou pěst. Předělával jsem je na lidi. Vyšinul jsem je. Už teď jsou v něčem nad námi. Jsou silnější než my.

Fabry A co to má dělat se vzpourou Robotů?

Dr. Gall Oh, mnoho. Myslím, že všechno. Přestaly to být stroje. Slyšíte, vědí už o své převaze a nenávidí nás. Nenávidí všechno lidské. Suďte mne.

Domin Mrtví mrtvého.

Fabry Doktore Galle, vy jste změnil výrobu Robotů?

Dr. Gall Ano.

Fabry Byl jste si vědom, co může být následkem vašeho... vašeho pokusu?

Dr. Gall Byl. jsem povinen počítat s takovou možnosti.

Fabry Proč jste to dělal?

Dr. Gall O své újmě. Byl to můj osobní experiment.

(ve dveřích zleva Helena. všichni vstanou.)

Helena On lže! To je ohavné! Oh, Galle, jak můžete tak lhát?

Fabry Pardon, paní Heleno -

Domin (jde k ní) Heleno, ty? Ukaž se! Ty žiješ? Bere ji do rukou. Kdybys věděla, co se mně zdálo! Ach, to je strašné, být mrtev.

Helena Pusť, Harry! Gall není vinen, není, není vinen!

Domin Promiň, Gall měl své povinnosti.

Helena Ne, Harry, on to udělal, protože já jsem to chtěla! Řekněte, Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste -

Dr. Gall Udělal jsem to na vlastní odpovědnost.

Helena Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Robotům duši!

Domin Heleno, tady nejde o duši.

Helena Ne, jenom mne nech mluvit. To on také říkal, že by mohl změnit jen fyziologický - fyziologický -

Hallemeier Fyziologický korelát, ne?

Helena Ano, něco takového. Mně jich bylo tak hrozně líto, Harry!

Domin Byla to velká - - lehkomyslnost, Heleno.

Helena (usedá) To tedy bylo... lehkomyslné? Vždyť i Nána říká, že Roboti -

Domin Nech Nánu stranou!

Helena Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíc let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte -

Domin Zůstaň při věci.

Helena Já jsem se Robotů bála.

Domin Proč?

Helena Že nás budou třeba nenávidět či co.

Alquist Stalo se.

Helena A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět --Kdyby jen trochu byli lidmi -

Domin Běda; Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj!

Helena Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto - víš -

Domin Jen dál.

Helena -- proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.

Domin Ale udělal to.

Helena Protože j sem chtěla.

Dr. Gall Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.

Helena Oh, Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to nemůžete odepřít.

Domin Proč?

Helena Vždy víš, Harry.

Domin Ano. Protože tě miluje - jako všichni.

(Pauza)

Hallemeier (jde k oknu) Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.

Busman Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?

Helena Mně?

Busman Vám - nebo Gallovi. Komu chcete.

Helena Copak se bude věšet?

Busman Jen morálně; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.

Domin Doktore Galle; jak srovnáte ty své - ty své extratury se svou služební smlouvou?

Busman Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?

Dr. Gall Před třemi lety.

Busman Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?

Dr. Gall Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.

Busman Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?

Domin A to znamená -

Busman - že to prakticky nemá ani tolikhle významu.

Fabry Busman má pravdu.

Busman To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení?

Fabry Co tedy?

Busman Počet. Udělali jsme Robotů příliš mnoho. Namoutě, to se přece dalo čekat: jak budou jednou Roboti silnější než lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nejdřív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chlapík Busman.

Domin Myslíte, že je to naše vina?

Busman Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme žvanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji - A každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.

Helena To je ohavné, Busmane!

Busman Je, paní Heleno. Já jsem také měl svůj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bilanci, přišlo mně do hlavy, že historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme dělat.

Helena Busmane, pro tohle máme zahynout?

Busman Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme zahynout. Já aspoň ne. Já chci být ještě živ -

Domin Co chcete dělat?

Busman Jemináčku, Domine, chci se z toho dostat ven.

Domin (zastaví se nad ním) Jak?

Busman Po dobrém. Já vždycky po dobrém. Dejte mně plnou moc, a já to s Roboty vyjednám.

Domin Po dobrém?

Busman To se rozumí. Já jim, dejme tomu, řeknu"Páni Roboti, vaše blahorodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc, máte zbraně; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, žlutý, špinavý papír -"

Domlela Rossumův rukopis?

Busman Ano. "A tam," řeknu jim, "je vylíčen váš vznešený původ, vaše urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho počmáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s odpuštěním, pojdete jako jepice. Velectění, byla by vás náramná škoda. Víte co," řeknu jim, vy nás pustíte nás všechny lidi na Rossumově ostrově, na tamhletu loď. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábět, dvacet tišíc, padesát tisíc, sto tisíc kusů denně, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Něco za něco." Takhle bych jim to řekl, hoši.

Domin Busmane, vy si myslíte, že pustíme z rukou výrobu?

Busman Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm. Buď to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete.

Domin Busmane, můžeme Rossumův rukopis zničit.

Busman Ale spánembohem, můžeme zničiti všechno. Krom rukopisu taky sebe - a jiné. Dělejte, jak rozumíte.

Hallemeier (obrátí se od okna) Jářku, má pravdu.

Domin My - my že bychom prodali výrobu?

Busman Jak chcete.

Domin Je nás tu... přes třicet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit lidské duše?, nebo máme ji zničit a - a - a nás všechny s sebou?

Helena Harry, prosím tě --

Domin Počkej, Heleno. Tady jde o příliš vážnou otázku. Hoši, prodat, nebo zničit? Fabry?

Fabry Prodat.

Domin Galle!

Dr. Gall Prodat.

Domin Hallemeiere!

Hallemeier U sta hromů; to se rozumí, že prodat!

Domin Alquiste!

Alquist Vůle boží.

Busman Haha, jemine, vy jste blázni! Kdo by prodal celý rukopis?

Domin Busmane, žádný podvod!

Busman (vyskočí) Nesmysl! V zájmu lidstva je -

Domin V zájmu lidstva je držet slovo.

Hallemeier To bych si vyprosil.

Domin Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa.

Fabry Prodejte!

Domin Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne -

Dr. Gall Mlčte a prodejte!

Domin Konec dějin lidstva, konec civilizace -

Hallemeier U všech čertů, prodejte!

Domin Dobrá, hoši! já sám - - já bych neváhal ani okamžik; pro těch několik lidi, které miluji --

Helena Harry, mne se neptáš?

Domin Ne, dětino; je to příliš odpovědné, víš? To není nic pro tebe.

Fabry Kdo půjde vyjednávat-?

Domin Počkejte, až přinesu rukopis. (odejde vlevo)

Helena Harry, proboha, nechoď!

(Pauza)

Fabry (vyhlíží z okna) Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, ještě jednou zachránit lidský život na jediné lodi

Dr. Gall Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku -

Helena Oh, Galle, mlčte!

Fabry (obrátí se) Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží na nás, uděláme z něho něco... něco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeček s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout - Je v nás tolik lásky, tolik chuti k životu -
Hallemeier To si myslím, holenku.

Busman Inu, lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku -- Děti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten vzduch -

Fabry A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva. Víte, takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily - sily duše i těla - A bůh ví, já věřím, že by za pár let zas mohlo dobývat světa.

Alquist Už dnes věříte?

Fabry Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas bude pánem zemi a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kteří ponesou svou hořící duši v čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a sluncí.

Busman Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.

Domin (otevře prudce dveře)

Domin (chraptivě) Kde je rukopis starého Rossuma!

Busman Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl?

Domin Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej - ukradl!

Dr. Gall Není možno!

Hallemeier Zlořečeně, to přece -

Busman Propána, to snad ne!

Domin Ticho! Kdo jej ukradl?

Helena (vstane) Já.

Domin Kam jsi jej dala?

Helena Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha, odpusť mi to!

Domin Kam jsi jej dala? Rychle!

Helena Spálila - dnes ráno - oba opisy.

Domin Spálila? Tady v krbu?

Helena (vrhá se na kolena) Proboha, Harry!

Domin (běží ke krbu) Spálila! (poklekne ke krbu a přehrabává v něm) Nic, nic než popel! - Ah, tuhle! (vytáhne ohořelý kousek papíru a čte) "Přidá-ním-"

Dr. Gall Ukažte. (vezme papír a čte) "Přidáním biogenu do -" Nic víc.

Domin (vstává) Je to z toho?

Dr. Gall Je.

Busman Bože na nebi!

Domin Tedy jsme ztraceni.

Helena Oh, Harry

Domin Vstaň, Heleno!

Helena Až odpustíš - až odpustíš -

Domin Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys -

Fabry (zvedá ji) Prosím, nemučte nás.

Helena (vstane) Harry, co jsem udělala!

Domin Ano, vidíš - Prosím, sedni.

Hallemeier Jak se vám třesou ručky!

Busman Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co tam bylo napsáno.

Hallemeier Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.

Dr. Gall Ano, skoro všechno, až na biogen a - a - enzym Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka - - stačí jich tak nepatrná dávka -

Busman Kdo je dělal?

Dr. Gall Já sám... jednou za čas... vždycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to příliš složité.

Busman Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?

Hallemeier Tak trochu - zajisté.

Dr. Gall Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé tajemství.

Domin Galle, nemohl byste popaměti sestavit Rossumův předpis výroby?

Dr. Gall Vyloučeno.

Domin Galle, rozpomeňte se! Pro život nás všech!

Dr. Gall Nemohu. Bez pokusů to není možno.

Domin A kdybyste dělal pokusy

Dr. Gall To by mohlo trvat léta. A i pak - Nejsem starý Rossum.

Domin (obrátí se ke krbu) Tak tady - tohle byl největší triumf lidského ducha, hoši. Tenhle popel. (kopne do něho) Co teď?

Busman (v zoufalé hrůze) Bože na nebi! Bože na nebi!

Helena (vstane) Harry! Co - jsem - udělala!

Domin Buď klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila?

Helena Já jsem vás zahubila!

Busman Bože na nebi, jsme ztraceni!

Domin Ticho, Busmane! Pověz, Heleno, proč jsi to udělala?

Helena Chtěla jsem... chtěla jsem, abychom jeli pryč, my všichni! Aby už nebylo továrny a ničeho... Aby se všechno vrátilo... Bylo to tak hrrozné!

Domin Co, Heleno?

Helena To... to, že se lidé stali hluchým květem!

Domin Nerozumím.

Helena To, že se přestaly rodit děti... Harry, to je tak děsné! Kdyby se dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí - Nána říkala, že to je trest - Všichni, všichni říkali, že se nemohou rodit lidé, protože se dělá tolik Robotů - A proto, jen proto, slyšíš -

Domin Heleno, na tohle tys myslila?

Helena Ano, oh, Harry, já jsem to myslila tak dobře!

Domin (utírá si pot) My jsme to myslili... příliš dobře, my lidé.

Fabry Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemohou rozmnožit. Roboti vyhynou. Do dvaceti let -

Hallemeier - nebude už ani jeden z těch ničemů.

Dr. Gall A lidstvo zůstane. Za dvacet let bude svět jejich; i kdyby to byl jen pár divochů na nejmenším ostrově -

Fabry - bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je dobře. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my -

Domin - aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách.

Busman Počkejte - Já hlupák! Bože na nebi, že jsem na to nevzpomněl dávno!

Hallemeier Co máte?

Busman Pět set dvacet miliónů bankovek a šeků! Půl miliardy v pokladně! Za půl miliardy prodají - Za půl miliardy -

Dr. Gall Blázníte, Busmane?

Busman Já nejsem džentlmen. Ale za půl miliardy (klopýtá vlevo)

Domin Kam jdete?

Busman Nechat, nechat! Matičko boží, za půl miliardy se prodá všechno! (zajde)

Helena Co chce Busman! Ať zůstane s námi!

(Pauza)

Hallemeier Uh, dusno. Začíná se -

Dr. Gall - agónie.

Fabry (vyhlíží z okna) Jsou jako zkamenělí. Jako by čekali, že na ně něco sestoupí. Jako by něco strašného vznikalo jejich mlčením -

Dr. Gall Duše davu.

Fabry Snad. Vznáší se to nad nimi... jako chvění.

Helena (přistoupí k oknu) Ach, Ježíši... Fabry, to je příšerné!

Fabry Nic není strašnějšího nežli dav. Ten napřed je jejich vůdce.

Helena Který?

Hallemeier (jde k oknu) Ukažte mi ho.

Fabry Ten se skloněnou hlavou. Ráno mluvil v přístavu.

Hallemeier Aha, ten s tou velikou kotrbou. Teď ji zvedá, vidíte ho?

Helena Galle, to je Radius!

Dr. Gall (přistoupí k oknu) Ano.

Hallemeier (otevírá okno) Mně se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto kroků škopek?

Fabry Doufám.

Hallemeier Tak to zkuste.

Fabry Dobrá. (vytáhne revolver a míří)

Helena Proboha, Fabry, nestřílejte na něj -

Fabry Je to jejich vůdce.