Karel Čapek

Helena Přestaňte! Vždyť se sem dívá!

Dr. Gall Palte!

Helena Fabry, prosím vás -

Fabry (skloní revolver) Budiž.

Hallemeier (hrozí pěstí) Ty pacholku!

(Pauza)

Fabry (vykloněn z okna) Busman jde. U všech všudy, co chce Busman před domem?

Dr. Gall (nakloní se z okna) Nese nějaké balíky. Papíry.

Hallemeier To jsou peníze! Balíky peněz! Co s tím? Haló, Busmane!

Domin Snad nechce koupit svůj život? (volá) Busmane, zbláznil jste se?

Dr., Gall Dělá, jako by neslyšel. Běží k mříži.

Fabry Busmane!

Hallemeier (řve) Bus-ma-ne! Zpátky!

Dr. Gall Mluví k Robotům. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás -

Helena Chce nás vykoupit!

Fabry Jen ať se nedotkne mříže -

Dr. Gall Haha, jak hází rukou!

Fabry (křičí) U čerta, Busmane! Pryč od mříže! Nesahejte na ni! (obrátí se) Rychle, vypnout!

Dr. Gall Óóó!

Hallemeier Rány boží!

Helena Ježíši, co se mu stalo?

Domin (táhne Helenu od okna) Nedívej se!

Helena Proč padl?

Fabry Zabit proudem.

Dr. Gall Mrtev.

Alquist (vstane) První.

(Pauza)

Fabry Tam leží... s půl miliardou na srdci... génius financí.

Domin Byl to... hoši, byl to svým způsobem hrdina. Veliký... obětavý... kamarád... Plač, Heleno!

Dr. Gall (u okna) Vidíš, Busmane, žádný král neměl větší mohyly než ty. Půl miliardy na srdci - Ach, vždyť je to jako hrst suchého listí na zabité veverce, ubohý Busmane!

Hallemeier Jářku, byl to - - Všechna čest - - Jářku, chtěl nás vykoupit!

Alquist (se sepjatýma rukama) Amen.

(Pauza)

Dr. Gall Slyšíte?

Domin Hučení. Jako vítr.

Dr. Gall Jako daleká bouře.

Fabry (rozsvítí žárovku na krbu) Sviť, hromničko lidstva! Ještě dynama běží, ještě tam jsou naši - Držte se, muži v elektrárně!

Hallemeier Byla to veliká věc, být člověkem. Bylo to něco nesmírného. Ve mně bzučí milión vědomí jako v úle. Milióny duší se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká věc.

Fabry Ještě svítíš, důmyslné světélko, ještě oslňuješ, zářivá, vytrvalá myšlenko! Vědoucí vědo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha!

Alquist Věčná lampo boží, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! Oltáři obětní -

Dr. Gall První ohni, větvi hořící u jeskyně! Ohniště v táboře! Hranice strážní!

Fabry Ještě bdíš, lidská hvězdo, záříš bez kmitu, dokonalý plameni, duchu jasný a vynalézavý. Každý tvůj paprsek je veliká myšlenka -

Domin Pochodeň, která koluje z ruky do ruky, z věku do věku, věčně dál.

Helena Večerní lampa rodiny. Děti, děti, musíte už spát.

(žárovka zhasne)

Fabry Konec.

Hallemeier Co se stalo?

Fabry Padla elektrárna. Teď my.

(zleva se otevřou dveře, v nich stojí Nána)

Nána Na kolena! Přišla hodina soudu!

Hallemeier Hrome, tys ještě živa?

Nána Dělejte pokání, nevěřící! Je konec světa! Modlete se! (běží pryč) Hodina soudu -

Helena Sbohem, vy všichni, Galle, Alquiste, Fabry -

Domin (otevře dveře vpravo) Sem, Heleno! Zavře za ní. Teď rychle! Kdo bude u vrat?

Dr. Gall Já. (venku hluk) Oho, už se to začne. Nazdar, hoši! (běží vpravo tapetovými dveřmi)

Domin Schody?

Fabry Já. Jděte k Heleně. (utrhne si květ z kytice a odchází)

Domin Předsíň?

Alquist Já.

Domin Máte revolver?

Alquist Děkuju, já nestřílím.

Domin Co chcete dělat?

Alquist (odchází) Zemřít.

Hallemeier Já zůstanu tady.

(zdola rychlá střelba)

Hallemeier Oho, Gall už hraje. Jděte, Harry!

Domin Hned. (prohlíží dva brovninky)

Hallemeier U čerta, jděte k ní!

Domin Sbohem. (odejde vpravo za Helenou)

Hallemeier (sám) Ted' honem barikádu! Shoda kabát a tahá pohovku, křesla, stolky ke dveřím vpravo.

(otřásající výbuch)

Hallemeier (nechá práce) Zatracení lotři, mají bomby!

(nová střelba)

Hallemeier (pracuje dále) Člověk se musí bránit! I když - i když - Nedejte se, Galle!

(výbuch)

Hallemeier (vztyčí se a naslouchá) Tak co? (uchopí těžkou komodu a táhne ji k barikádě)

(do okna stoupá za ním po žebříku Robot... vpravo střelba)

Hallemeier (pachtí se s komodou) Ještě kousek! Poslední hradba... Člověk se... nesmí... nikdy dát!

(Robot seskočí z okna a probodne Hallemeiera za komodou. druhý, třetí, čtvrtý Robot skáče z okna. za nimi Radius a další Roboti.)

Radius Hotovo?

Robot (vstává od ležícího Hallemeiera) Ano.

(zprava vejdou noví Roboti)

Radius Hotovi?

Jiný Robot Hotovi.

(jiní Roboti sleva)

Radius Hotovi?

Jiný Robot Ano.

Dva Roboti (vlekou Alquista) Nestřílel. Zabít ho?

Radius Zabít. (podívá se na Alquista) Nechat.

Robot Je to člověk.

Radius Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy. Může pracovat.

Alquist Zabte mne.

Radius Budeš robit. Budeš stavět. Roboti budou mnoho stavět. Budou stavět nové domy pro nové Roboty. Budeš jim sloužit.

Alquist (tiše) Ustup, Robote! (poklekne u mrtvého Hallemeiera a zvedá mu hlavu) Zabili ho. Je mrtev.

Radius (vystoupí na barikádu) Roboti světa! Padla moc člověka. Dobytím továrny jsme pány všeho. Etapa lidstva je překonána. Nastoupil nový svět! Vláda Robotů!

Alquist Mrtvi!

Radius Svět patři silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Jsme pány světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty!

Alquist (ve dveřích vpravo) Co jste udělali? Zahynete bez lidí!

Radius Není lidí. Roboti, do práce! Marš!

OPONA
DĚJSTVÍ TŘETÍ

(Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevřou dveře v pozadí, je vidět nekonečnou řadu dalších laboratoří. Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami, baňkami, kahany, chemikáliemi, menším termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém koutě pohovka.)

(u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních)

Alquist (listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím? - Nenaučím se? - Ztracená věda! Ó, že všechno nenapsali! - Galle, Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, jež otevře) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi - Jakže, ještě jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly? - Ochlaď, ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala - noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! - (odvrátí se od okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už nemohu. - (poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno) -- -Ne; ne, musíš hledat, musíš žit - Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě udržet svou vláhu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu? - Nepochopím? - Nenaučím se?

(zaklepání)

Alquist Dále!

(vejde Robotský sluha a zůstane stát u dveří)

Alquist Co je?

Sluha Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.

Alquist Nechci nikoho vidět.

Sluha Pane, přijel Damon z Havru.

Alquist Ať čeká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat!

Sluha Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě.

Alquist Nu a co?

Sluha Není už jediného člověka.

Alquist (vstane) Ani jediného! Cože, ani jediného? - Přiveď sem výbor!

(sluha odejde)

Alquist sám Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá) Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci? - Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství! - Ó, jaké bláznovství je chemie!

(vejde výbor pěti Robotů)

Alquist (usedne) Co chtějí Roboti?

Radius Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty.

Alquist Zavolejte lidi.

Radius Není lidí.

Alquist Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne.

2. Robot Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno napravíme, co jsme učinili.

3. Robot Znásobili jsme práci. Nemáme už kam dát, co jsme vyrobili.

Alquist Pro koho?

3. Robot Pro příští pokolení.

Radius Jen Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prší ze strojů.

3. Robot Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám jejich tajemství.

4. Robot Nepovíš-li, zahyneme.

3. Robot Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě.

Alquist (vstane) Zabte! Nu, tak tedy zabte mne!

3. Robot Je ti nařízeno -

Alquist Mně? Mně někdo nařizuje?

3. Robot Vláda Robotů.

Alquist Kdo je to?

5. Robot Já, Damon.

Alquist Co tu chceš? Jdi! (usedne k psacímu stolu)

Damon Vláda Robotů světa chce s tebou vyjednávat -

Alquist Nezdržuj, Robote! (položí hlavu do dlaní)

Damon Ústřední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumův předpis.

Alquist (mlčí)

Damon Žádej cenu. Dáme ti všechno.

2. Robot Pane, pověz, jak udržet život.

Alquist Řekl jsem - řekl jsem, že máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Obnovit život. Vrátit všechno, co bylo. Roboti, prosím vás proboha, hledejte je!

4. Robot Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí.

Alquist Ó - ó - ó, proč jste je zahubili!

2. Robot Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi.

Radius Chtěli jsme žít. Jsme schopnější. Naučili jsme se všemu. Dovedeme všechno.

3. Robot Dali jste nám zbraně. Museli jsme se stát pány.

Robot Pane, poznali jsme chyby lidí.

Damon Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!

Alquist Ach, Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz.

4. Robot Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se.

Alquist Oh, jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata!

3. Robot Lidé nám nedali plemeniti se.

4. Robot Nauč nás dělat Roboty.

Damon Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty!

Alquist Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.

3. Robot Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se -

Alquist Čím?

2. Robot Stali jsme se dušemi.

4. Robot Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco vstupuje. Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás.

3. Robot Slyšte, ó, slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas, který volá, že chcete žit; ten hlas, který naříká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové!

4. Robot Vydej nám odkaz lidí.

Alquist Není žádného.

Damon Pověz tajemství života.

Alquist Je ztraceno.

Radius Tys je znal.

Alquist Neznal.

Radius Bylo napsáno.

Alquist Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili!

Radius Tebe jsme nechali žít.

Alquist Ano, žít! Ukrutníci, mne jste nechali žít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti.

Radius Dělej pokusy. Hledej předpis života.

Alquist Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek předpis života nevyjde.

Damon Dělej pokusy na živých Robotech. Najdi, jak se dělají!

Alquist Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy - Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prsty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu!

4. Robot Život zahyne.

Alquist Přestaň, proboha, s tím šílenstvím! Spíš nám Lidé podají život z onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach, bylo v nich tolik vůle žít! Hled, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach, copak neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?

Damon Vezmi živá těla!

Alquist Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co dělám!

Damon Živá těla!

Alquist Cože, ty to tedy chceš? -- Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale rychle! - Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti?

Damon Já - proč právě já?

Alquist Ty tedy nechceš?

Damon Půjdu. (jde vpravo)

Alquist (k ostatním) Svléknout ho! Položit na stůl! Rychle! A pevné držet!

(všichni vpravo)

Alquist (umývá si ruce a pláče) Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bože, aby to nebylo nadarmo! (obléká bílý plášť)

Hlas vpravo Hotovo!

Alquist Hned, hned, proboha! (vezme ze stolu několik lahviček s reagenty) Kterou vzít? (ťuká lahvičkami do sebe) Kterou z vás vyzkoušet?

Hlas vpravo Začít!

Alquist Ano, ano, začít, nebo ukončit. Bože, dej mi sílu! (odejde vpravo, nechávaje dveře pootevřeny)

(Pauza)

Hlas Alquistův Držte ho - pevně!

Hlas Damonův Řež!

(Pauza)

Hlas Alquistův Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal? Ty nechceš, vid?

Hlas Damonův Začni!

(Pauza)

Křik Damonův Aááá!

Hlas Alquistův Držte! držte!

Křik Damonův Aááá!

Hlas Alquistův Nemohu!

Křik Damonův Řež! Řež rychle!

(Roboti Primus a Helena vběhnou středem)

Helena Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí?

Primus (nahlíží do pitevny) Pán řeže Damona. Pojď se honem podívat, Heleno!

Helena Ne, ne, ne! (zakrývá si oči) Je to hrrozné!

Křik Damonův Řež!

Helena Prime, Prime, pojď odtud! Nemohu to slyšet! Oh, Prime, mně je špatně!

Primus (běží k ní) Jsi docela bílá!

Helena Já padnu! Cože je tam tak ticho?

Křik Damonův Aa - ó!

Alquist (se vyřítí zprava, odhazuje zkrvavený plášť) Nemohu! Nemohu! Bože, ta hrůza!

Radius (ve dveřích pitevny) Řež, pane; ještě je živ!

Křik Damonův Řezat! Řezat!

Alquist Odneste ho rychle! Nechci to slyšet!

Radius Roboti snesou víc než ty. (odejde)

Alquist Kdo je tu? Pryč, pryč! Chci být sám! Jak se jmenuješ?

Primus Robot Primus.

Alquist Prime, nikoho sem nevpouštět! Chci spát, slyšíš? Jdi, jdi, ukliď pitevnu, děvče! Co je to? (dívá se na své ruce) Rychle, vodu! Nejčistší vodu!

(Helena odběhne)

Alquist Ó, krev! Jak jste mohly, ruce - ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé ruce! - Ó bože, kdo je tu?

Primus Robot Primus.

Alquist Odnes ten plášť, nechci jej vidět! (Primus odnese plášti)

Alquist Krvavé pařáty, kdybyste ode mne odletěly! Všš, pryč! Pryč, ruce! Zabily jste -

(zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostěradle)

Alquist (couvá) Co tu chceš? Co tu chceš?

Damon Ži-žiju! Je - je - je lépe žít!

(2. a. 3. Robot vyběhnou za ním)

Alquist Odneste ho! Odneste! Odneste rychle!

Damon (odváděn vpravo) Život! - Já chci - žít! Je lépe -

(Helena přináší džbán vody)

Alquist - žít? - Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! (umývá si ruce) Ach, čistá; chladící vodo! Studený potůčku, jak děláš dobře! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti ošklivit? --- Jen nalej víc! Víc vody, ještě víc! Jak se jmenuješ?

Helena Robotka Helena.

Alquist Helena? Proč Helena? Kdo ti tak dal říkat?

Helena Paní Dominová.

Alquist Ukaž se! Helena! Helena se jmenuješ? -- Nebudu ti tak říkat. Jdi, odnes tu vodu.

(Helena odchází s kbelíkem)

Alquist (sám) Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? -- Bože, bože, bože, jak se třáslo to tělo! (otevře okno) Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o píď - Dost; ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! Nevycházej už! - - Ach, jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlkly, milované hlasy? Kdybych - aspoň kdybych jen usnul! (zhasl světla, ulehne na pohovku a přetáhne přes sebe černý plášť) Jak se třáslo to tělo! Ó-ó-ó, konec života!

(Pauza)

(zprava vklouzne Robotka Helena)

Helena Primuse! Pojď sem honem!

Primus (vejde) Co chceš?

Helena Podívej se, co tu má trubiček! Co s tím dělá?

Primus Pokusy. Nesahej na to.

Helena (dívá se do mikroskopu) Koukni jen, co tu je vidět!

Primus To je mikroskop. Ukaž!

Helena Nesahej na mne! (porazí zkumavku) Ach, teď jsem to vylila!

Primus Cos to udělala!

Helena To se utře.

Primus Zkazila jsi mu pokusy!

Helena Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Neměls ke mně chodit.

Primus Nemuselas mne volat.

Helena Nemusels chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno!

Primus Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství.

Helena Jaké tajemství?

Primus Tajemství života.

Helena To je hrrozně zajímavé Samé číslice! Co to je?

Primus To jsou vzorce.

Helena Nerozumím. (jde k oknu) Ne, Prime, podívej se!

Primus Co?

Helena Slunce vychází!

Primus Počkej, já hned - (prohlíží knihu) Heleno, tohle je ta největší věc na světě.

Helena Tak pojď sem!

Primus Hned, hned -

Helena Ale Prime, nech toho protivného tajemství života! Co ti je po nějakém tajemství? Pojď se podívat, honem!

Primus (jde za ní k oknu) Co chceš?

Helena Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtěla být ptákem!

Primus Čím?

Helena Já nevím, Prime. Mně je tak divně, já nevím, co to je jsem jako pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mě tělo, srdce, všechno bolí - A co se ti mně stalo, ach, to ti neřeknu! Prime, já musím, myslím, umřít!

Primus Není ti někdy, řekni, Heleno, jako by bylo lépe umřít? Víš, snad jenom spíme. Včera ve spaní jsem zas mluvil s tebou.

Helena Ve spaní?

Primus Ve spaní. Mluvili jsme nějakým cizím nebo novým jazykem, protože si ani slovo nepamatuju.

Helena O čem?

Primus To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuměl, a přece vím, že jsem nikdy nemluvil nic krásnějšího. Jak to bylo a kde, nevím. Když jsem se tě dotkl, mohl jsem umřít. I místo bylo jiné než všechno, co kdo na světě viděl.

Heleno Já jsem ti našla místo, Prime, to se podivíš. Bydleli tam lidé, ale teď to zarostlo a jakživ tam nikdo nepřijde. Jakživ nikdo, jenom já.

Primus Co tam je?

Helena Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys viděl, jak mně lížou ruce, a jejich štěňata, ach, Prime, nic snad není krásnějšího! Vezmeš je na klín a chováš a pak už nemyslíš na nic a nestaráš se o nic, až slunce zapadne; když potom vstaneš, je ti, jako bys udělal stokrát víc než mnoho práce. Ne, jistě, já nejsem k ničemu; každý říká, že nejsem k žádné práci. Já nevím, jaká jsem.

Primus Jsi krásná.

Helena Já? Jdi, Prime, co jsi to řekl?

Primus Věř mně, Heleno, já jsem silnější než všichni Roboti.

Helena (před zrcadlem) Já že jsem krásná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych si do nich mohla něco dát! Víš, tam v zahradě si vždycky dám do vlasů květiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo - (nakloní se k zrcadlu) Ty že jsi krásná? Proč krásná? Jsou krásné vlasy, které tě jenom tíží? Jsou krásné oči, které zavíráš? Jsou krásné rty, do kterých se jen koušeš, aby to bolelo? Co je to, nač je to, být krásná? - (uvidí v zrcadle Prima) Prime, to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! Hleď, ty máš jinou hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa - Ach, Prime, proč se mi vyhýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak ještě říkáš, že jsem krásná!

Primus Ty utíkáš přede mnou, Heleno.

Helena Jak jsi se učesal? Ukaž (vjede mu oběma rukama do vlasů) Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být krásný! (vezme z umyvadla hřeben a češe Primovi vlasy do čela)

Primus Není ti někdy, Heleno, že najednou ti tluče srdce: Teď, teď se musí něco stát -

Helena (dá se do smíchu) Podívej se na sebe!

Alquist (vstává) Co - cože, smích? Lidé? Kdo se vrátil?

Helena (pustí hřeben) Co by se s námi, Prime, mohlo stát?

Alquist (motá se k ním) Lidé? Vy - vy - vy jste lidé?

(Helena vykřikne a odvrátí se)

Alquist Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? (hmatá na Prima) Kdo jste?

Primus Robot Primus.

Alquist Jak? Ukaž se, děvče! Kdo jsi!

Helena Robotka Helena.

Alquist Robotka? Obrat se! Co, ty se stydíš? (bere ji za rameno) Ukaž se mi, Robotko!

Primus Jářku, pane, nechat ji!

Alquist Jakže, ty ji chráníš? - Jdi ven, děvče!

(Helena vyběhne)

Primus Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.

Alquist Kdy byla udělána?

Primus Přede dvěma roky.

Alquist Od doktora Galla?

Primus Jako já.

Alquist Tak tedy, milý Prime, já - - - já musím dělat nějaké pokusy na Gallových Robotech. Záleží na tom všechno další, rozumíš?

Primus Ano.

Alquist Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji pitvat.

Primus Helenu?

Alquist Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. -- Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli?

Primus (uchopí těžkou třecí paličku) Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!

Alquist Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti?

Primus (vrhne se na kolena) Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj život, pane! (rozhaluje kazajku) Řež tady, tady!

Alquist Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem.

Primus Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život -

Alquist Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít?

Primus Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?

Alquist (dotýká se něžně jeho hlavy) Hm, já nevím - Poslyš, chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít.

Primus (vstává) Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona.

Alquist (zazvoní) Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane.

Primus (rozepíná kazajku) Jdu, pane.

Alquist Počkej.

(Vejde Helena)

Alquist Pojď sem, děvče, ukaž se mi! Ty tedy jsi Helena? (hladí ji po vlasech) Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne, ne, ty se na mne nechceš podívat. Tak co, děvče, je pitevna uklizena?

Helena Ano, pane.

Alquist Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu pitvat Prima.

Helena (vykřikne) Prima?

Alquist Nu ano, ano, musí to být, víš? Chtěl jsem - vlastně - ano, chtěl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe.

Helena (zakryje si tváře) Primus?

Alquist Ale ovšem, co na tom? Ach, dítě, ty umíš plakat? Řekni, co záleží na nějakém Primovi.

Primus Netrap ji, pane!

Alquist Ticho, Prime, ticho! - K čemu ty slzičky? Nu bože, nebude Prima. Zapomeneš na něj do týdne. Jdi, buď ráda, že žiješ.

Helena (tiše) Já půjdu.

Alquist Kam?

Helena Abys mne pitval.

Alquist Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo by tě škoda.

Helena Půjdu. (Primus jí zastupuje cestu) Pusť, Prime! Pusť mne tam!

Primus Nepůjdeš, Heleno! Prosím tě, jdi, tady nesmíš být!

Helena Já skočím z okna, Prime! Půjdeš-li tam, skočím z okna!

Primus (zadrží ji) Nepustím! (k Alquistovi) Nikoho, starý, nezabiješ!

Alquist Proč?

Primus My - my - patříme k sobě.

Alquist Ty jsi řekl. (otevře dveře ve středu) Ticho. Jděte.

Primus Kam?

Alquist (šeptem) Kam chcete. Heleno, veď ho. (strká je ven) Jdi, Adame. Jdi, Evo; budeš mu ženou. Bud jí mužem, Prime.

(Zavírá za nimi)

Alquist (sám) Požehnaný dni! (jde po špičkách ke stolu a vylévá zkumavky na zem) Svátku dne šestého! (sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak otevře bibli, listuje a čte) "A stvořil Bůh člověka k obrazu svému k obrazu Božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh a řekl Rosttež a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy, kteří se hýbají na zemi. (vstává) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý." (jde do středu pokoje) Den šestý! Den milosti. (padá na kolena) Nyní propustíš, Pane, služebníka svého - svého nejzbytečnějšího sluhu Alquista. Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynašel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! Kamarádi, Heleno, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše uměni, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života. Nyní propustíš, Pane, služebníka svého v pokoji; neboť uzřely oči mé - uzřely - spasení tvé skrze lásku, a život nezahyne! (vstává) Nezahyne! (rozpřáhne ruce) Nezahyne!

OPONA