Masarykova univerzita fakulta sportovních studií

 

22 

 

3.3

 

Duše bojovníka 

 

Každý  člověk  trénuje  bojové  umění  z  jiného  důvodu.  Někdo  trénuje,  aby  se 

odreagoval od každodenních problémů a stresu, někdo si ho vybral jako koníčka a věnuje 

mu svůj volný čas, někdo si chce zajistit vyšší pocit bezpečnosti a někdo si bojové umění 

vybral za svou životní cestu. 

Opravdový  bojovník  však  v  sobě  spájí  všechny  tyto  důvody.  A  dělá  dokonce  i 

něco navíc - trénuje tak, jakoby opravdu bojoval, žije svým bojovým uměním. Dokonalý 

nácvik technik a posilování ducha jsou pro opravdového bojovníka stejně důležité proto, 

aby v  kritických situacích neselhal. Cílem jeho tréninků nejsou jenom bojové techniky, 

ale  zejména  to,  aby  se  do  tréninku  dokázal  ponořit  celou  svou  myslí,  srdcem  i  tělem. 

Každý trénink je pro něj učením, každý trénink je pro něj zkouškou. Zkouškou, která mu 

umožní lépe poznat sebe samého a učit se z vlastních chyb. V této souvislosti bych chtěl 

připomenout příběh, který nám vyprávěl jeden z našich učitelů.  

Během  tréninku  cvičenci  nacvičovali  techniky  obrany  proti  útočníkovi 

ozbrojenému mečem

 (Muto dori taihenjucu). 

Nejprve trénovali s Fukuro Shinai, pak s 

dřevěným mečem Bokken a nakonec s opravdovým mečem Shinken. Jeden z cvičenců se 

měl uhnout před čepelí, ale techniku nezvládl a meč mu pořezal ruku. On však nechtěl 

cvičení přerušit a pokračoval v nácviku techniky. Po skončení si vyžádal povolení, aby 

směl jít  k  lékaři  dát  si  zašít ránu.  Učitel ho  uvolnil, setřel  krev  z  meče  a řekl:  „Další!“  

Pak trénink pokračoval dál, jakoby se nic nestalo. Později se cvičenec se zašitou ránou 

vrátil na trénink a trénoval až do konce. Na následující tréninky chodil se zraněnou rukou. 

Takhle  to  chodí  v  opravdovém  boji.  Takhle  by  se  měl  chovat  opravdový 

bojovník. Tohle je cesta opravdových bojových umění - „warrior arts“. 

Nehody se občas stávají, jsou součástí tréninku i života. Tréninkový režim by měl 

být podobný bojovému režimu. Pokud by někomu tento přístup vadil, měl by se zamyslet, 

zda  jsou  bojová  umění  po  něj  tou  správnou  cestou.  Po  zranění  bychom  se  měli  snažit 

trénovat ještě tvrději, neboť fyzická bolest posiluje stejně tělo i duši. 

„Můj trénink je můj život, můj trénink je můj boj – nehledě na to, jaký, boj 

mého srdce, mé mysli, mé duše čili mého těla. Moje jizvy jsou mojí pýchou. 

Tak trénuji, tak učím.“ (Dean Rostohar 

2

) 

 

 

                                                           

2

 Citát od trenéra Deana Rostohara z jeho profilu na Facebook-u. 

---

 

23 

 

4

 

CÍL A METODIKA PRÁCE 

 

4.1

 

Cíl práce 

 

Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo zkoumat spiritualitu v bojovém umění 

nindžucu. V rámci teoretického ukotvení problematiky jsem na základě studia relevantní 

literatury  a  dalších  dostupných  zdrojů  vypracoval  stručný  přehled  historického  vývoje 

nejznámějších bojových umění z hlediska jejích spirituálních aspektů. V praktické části 

práce jsem uskutečnil dotazníkový průzkum zaměřený především na zkoumání motivace 

a  postojů  milovníků  bojových  umění  z  hlediska  významu  bojového  umění  nindžucu  v 

jejich životě a vnímaní jejích spirituálních aspektů. Zajímalo mne, do jaké míry v jejich 

motivaci  a  praktické  činnosti  převládá  zájem  o  zvládnutí  obranných  technik  bojového 

umění  a  do  jaké  míry  se  zajímají  také  o  spirituální  aspekty.  Výsledky  dotazníkového 

průzkumu jsem statisticky zpracoval, vyhodnotil a shrnul v závěrečné části práce. 

 

4.2

 

Metodika práce 

 

Vzhledem  ke  skutečnosti,  že  bojovým  uměním  nindžucu  se  v  mém  okruhu 

zabývá  jenom  relativně  omezený  počet  zájemců,  dotazníkový  průzkum  se  mi  podařilo 

uskutečnit na poměrně malém souboru. Do průzkumu se mohli zapojit jednotlivci, kteří 

se bojovým uměním nindžucu zabývají minimálně jeden rok. Průzkum jsem realizoval v 

období od října do prosince 2015.  

Dotazník se skládal z tří částí. (Hurych, 2013) 

V první části dotazníku jsem zjišťoval demografické údaje respondentů. 

Druhá  část  dotazníku  obsahovala  škálový  dotazník,  ve  kterém  měli  respondenti 

zodpovědět  celkem  62  otázek  a  pomocí  stupnice  od  1  do  7  měli  určit  míru  svého 

souhlasu,  nebo  nesouhlasu  s  tvrzeními  uvedenými  v  jednotlivých  otázkách,  přičemž  1 

znamenalo NE (absolutně ne, nikdy, nesouhlasím) a 7 znamenalo ANO (100% ano, velmi 

často, souhlasím). 

Třetí  část  dotazníku  tvořila  kvalitativní  anketa  složená  z  volných  slovních 

asociací  a  nedokončených  vět.  V  rámci  volných  slovních  asociací  měli  respondenti 

doplnit k základnímu souboru devíti slov / slovných spojení (pohyb, bojové umění, meč, 

pocit, hloubka, hodnoty, duše, spiritualita, život) slova, která je napadla jako první, resp. 

---

 

24 

 

souvislosti,  které  v  nich  jednotlivá  slova  /  slovní  spojení  evokují.  V  části  dotvoření 

nedokončených vět museli respondenti doplnit následující věty: 

Cvičím bojové umění, protože…A proč je to pro mě důležité? 

V tělocvičně se cítím …

 

Kromě pohybu je pro mě bojové umění…A co to pro mě to znamená?

 

Nejsilnější prožitky z bojového umění mohu označit slovy…

 

Mohu  obdobné  pocity  zažít  i  v  jiném  prostředí,  nebo  při  jiné  činnosti?  Pokud  ano,  tak 

kde?

 

Jako  spirituální  (duchovní)  zážitek  v  tělocvičně  bych  vnímal/a…A  co  to  pro  mě  může 

znamenat? 

Celkem  jsem  osobně  odevzdal  nebo  prostřednictvím  e-mailu  distribuoval  15 

dotazníků.  Počet  vrácených  vyplněných  dotazníků  byl  11.  Čtyři  oslovené  osoby  na 

dotazník nereagovali, resp. neměli čas / zájem o jeho vyplnění. Návratnost dotazníku byla 

73,33%.  Na  základě  dosažené  procentuální  hodnoty  návratnosti  považuji  průzkum  za 

reprezentativní.  Navzdory  relativně  nízkému  celkovému  počtu  respondentů  ve 

zkoumaném  souboru  jsem  se  snažil  vyvodit  alespoň  částečné  závěry  vzhledem  k 

definovanému cíli průzkumu. 

 

 

---