Masarykova univerzita
Yüklə 383,19 Kb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Obr.3 Implantace měkké nitrooční čočky
- KOMPLIKACE OPERACE KATARAKTY Peroperační komplikace
- GLAUKOM NITROOČNÍ TEKUTINA A NITROOČNÍ TLAK
- ETIOPATOGENEZE A KLASIFIKACE GLAUKOMU
- Glaukom otevřeného úhlu (POAG)
- Glaukom uzavřeného úhlu (PCAG)
- Pupilární blok u glaukomu uzavřeného úhlu
- Sekundární glaukom Glaukom u pseudoexfoliačního syndromu
- Sekundární glaukom otevřeného úhlu vyvolaný čočkou
- Fakoanafylaktický glaukom
- Sekundární glaukom otevřeného úhlu způsobený jinými příčinami
Akrylátové čočky jsou buď tvrdé, vyrobeny z polymetylmetakrylátu (PMMA), jejichž nevýhodou je nemožnost použití při malém rohovkovém řezu, nebo měkké. Implantace měkkých akrylátových čoček v současnosti jednoznačně převažuje, protože tyto čočky je možné implantovat srolované malou incizí do oka, kde se zpětně rozvinou. Dodnes se s vynikajícími výsledky implantují též silikonové čočky a na rozdíl od některých akrylátů nejsou adhezivní k okolním tkáním. Existují ještě tzv. fotosenzitivní čočky, jejichž optické parametry lze měnit po zahojení operační rány působením světla o určité vlnové délce na materiál čočky. Silikonová čočka obsahuje fotosenzitivní silikonové makromery, které zmíněným působením světla polymerují. Praktické výsledky dosud nejsou známy. Lze implantovat i tzv. multifokální IOL, které mají dvě a více ohnisek a umožňují tak pacientovi po odstranění zkalené čočky vidět na různé vzdálenosti na rozdíl od monofokálních IOL, které umožňují vidění pouze na jednu vzdálenost a jejichž implantace v současné době stále převažuje. (5) Obr.3 Implantace měkké nitrooční čočky 
Na konci operace po implantaci IOL je nutné řádně odsát viskoelastický materiál z přední komory a čočkového pouzdra. Předcházíme tím vyššímu pooperačnímu nitroočnímu tlaku. Operační rána se v moderní chirurgii malého řezu nešije, nejsme-li si však jisti vodotěsností operační rány, uzavřeme ji stehem.
Nejčastěji udávanou komplikací operace šedého zákalu bývá ruptura zadního pouzdra čočky (v 0,3-4% případů). Může být provázena prolapsem sklivce do přední komory a do rány, který se řeší přední vitrektomií. Nitrooční čočka se v tomto případě implantuje do sulcus ciliaris nebo do přední komory, eventuálně se ponechá oko afakické a čočka se implantuje sekundárně až po zklidnění. Není-li sklivec dostatečně odstraněn, mohou se vyskytnout pozdější další možné pooperační komplikace ve formě odchlípení sítnice, uveitidy, sekundárního glaukomu atd. Jestliže doje někdy při ruptuře zadního pouzdra k luxaci jádra nebo jeho fragmentů do sklivce, řeší se stav pars plana vitrektomií. Obávanou komplikaci představuje expulzivní hemoragie (masivní subretinální hemoragie). Nejprve dochází k vzestupu nitroočního tlaku a proplapsu duhovky operační ránou a následuje ztráta červeného reflexu způsobená masivním krvácením, prolaps sklivce, sítnice a uveální tkáně. Řeší se bezprostředně uzavřením rány pevnou suturou, popř. se doplní zadní sklerotomií. Prognóza není příznivá.
Při nedostatečném odstranění viskoelastického materiálu se většinou materiál usazuje v úhlu přední komory, blokuje trabekulum a způsobuje vzestup nitroočního tlaku. Elevace po operaci trvá 1 hodinu až 7 dní. NOT do 30 mmHg většinou léčbu nevyžaduje (vyjma očí s poškozeným zrakovým nervem) a sám se upraví během krátké doby. Přechodná hypotonizující léčba se zahajuje při NOT nad 30 mmHg. Edém a striata rohovky se objevují při poškození endoteliálních buněk manipulací v přední komoře nebo trvá-li fakoemulzifikace déle. Během několika dní po operaci ustupují a po 3-4 týdnech bývá rohovka dokonale projasněna. U pacientů s endotelopatií přetrvávají těžká striata, edém epitelu rohovky s tvorbou subepiteliálních bul. Tento stav může skončit až transplantací rohovky. V prvních pooperačních dnech může začít akutní bakteriální endoftalmitida projevující se bolestí, ztrátou vizu, ciliární injekcí ad. Nejčastěji ji způsobují streptokoky a pseudomonády. Léčba by měla být agresivní podáváním širokospektrých antibiotik. Špatná konstrukce rány nebo uvolnění sutury rány může vést k filtraci. Dochází k pooperačnímu snížení NOT na 8 mmHg a méně. Pro jistotu a upřesnění se provádí Seidlův test. Někdy snížení NOT provází i prolaps duhovky operační ránou. V tomto případě se provádí resutura rány. Jednou z příčin poklesu zrakové ostrosti po operaci katarakty může být cystoidní makulární edém vznikající několik týdnů po operaci. Přetrvává několik měsíců a zřejmě souvisí s přítomností zánětu, působením UV záření a tvorbou vitreomakulárních trakcí. Nejčastěji do šesti měsíců po operaci jako pozdní komplikace se objevuje odchlípení sítnice převážně u pacientů s porušeným zadním pouzdrem, ztrátou sklivce nebo u degenerativních změn periferie sítnice.
Při implantaci umělé nitrooční čočky mimo čočkové pouzdro (do sulku) docházelo k luxaci optické části IOL před duhovku. Tato komplikace, tzv. iris capture, je v dnešní kataraktové chirurgii vzácná. Řešila se pokud možno subakutně. Výskyt sekundární katarakty bývá poměrně častou pozdní komplikací. Závisí na dokonalosti očištění pouzdra od zbytků čočkových hmot a na typu implantované nitrooční čočky. Rozlišujeme 2 typy sekundární katarakty podle zkalení zadního pouzdra – proliferační typ a fibrózu zadního pouzdra. Proliferační typ představuje nejčastější typ závislý též na věku pacienta. Zkalení způsobuje proliferace buněk čočkového epitelu a jejich migrace na zadní pouzdro mezi pouzdro a optickou část nitrooční čočky. Fibrózu zadního pouzdra lze obvykle vidět mezi 3.-6. měsícem po operaci. Při zhoršení vizu, monokulární diplopii nebo při nemožnosti diferencovat nález na očním pozadí se léčí. (3)
Nitrooční tekutinu produkují výběžky řasnatého tělíska. Jedná se o čirou bezbarvou tekutinu s velmi malým obsahem bílkovin. Její produkce se děje stále a relativně pomale - za minutu se vytvoří asi 2,2 mm3 tekutiny. Z řasnatého tělíska se tekutina dostává do zadní komory, odkud proudí okolo čočky zornicí do přední komory. Z přední komory odtéká trámčinou komorového úhlu do Schlemmova kanálu. Přední komoru ohraničuje zadní plocha rohovky, tkáně duhovkorohovkového úhlu, přední plocha duhovky a přední plocha čočky v oblasti zornice. Přední komora má určitou hloubku, která se u normálně vidoucího oka pohybuje v rozmezí 3-3,7 mm. Závisí na poloze čočky, na věku člověka a také na refrakční vadě. Nejhlubší bývá mezi 15. a 20. rokem života a pomalým zvětšováním čočky se změlčuje. Pro nitrooční tkáně jako je sklivec, čočka a rohovka má komorová tekutina význam z hledika jejich metabolismus – zásobuje je a zároveň odnáší katabolity. Obsahuje kromě 98,8% vody aminokyseliny, minerály, bílkoviny a ionty. Nitrooční tekutina vytváří v oku nitrooční tlak (NOT), jehož výška závisí na množství tvořené nitrooční tekutiny a jejím odtoku a v průběhu dne kolísá, přičemž ráno bývá hodnota nitroočního tlaku nejvyšší a v průběhu dne klesá. Za normální hodnotu NOT se považuje 20 mmHg. O nitrooční tekutině víme, že má stejný osmotický tlak jako krevní plazma. Tohoto poznatku lze využít např. v případě, kdy chceme docílit snížení NOT. Podáním hyperosmolárního roztoku intravenózně dojde k osmotickému vyrovnání přesunem vody z nitrooční tekutiny do plazmy a tím ke snížení nitroočního tlaku. Velikost nitroočního tlaku lze měřit pomocí neinvazivní tonometrie: impresní – Schiötzovy metody, aplanační tonometrie a bezkontaktní pneumatické tonometrie, které budou podrobněji popsány dále.
Jak již bylo zmíněno v předchozím, duhovkorohovkový úhel má zásadní význam pro odtok komorové tekutiny. Oblast duhovkorohovkového úhlu tvoří přední plocha duhovky, řasnaté tělísko, rohovka a skléra. Histologicky rozeznáváme v komorovém úhlu trabeculum uveale a trabeculum corneosclerale. Hlavní tkání v úhlu je trabeculum corneosclerale, které sahá z konce rohovkové Descemetovy membrány v místě tzv. Schwalbeho linie až ke sklerální ostruze. Trabekulum se klene přes úhel a vytváří elastickou mříž s oválnými póry zužujícími se směrem ke Schlemmovu kanálu. Pro komorovou tekutinu je Schlemmův kanál hlavním odtokovým systémem, do kterého přichází přes trabekulární póry. Stavbou odpovídá Schlemmův kanál cévě s endoteliální výstelkou ústící ve skléře do intrasklerálního cévního plexu, odkud pokračují spojky k předním ciliárním vénám. Dojde-li z jakýchkoli příčin ke zhoršení či dokonce ke znemožnění odtoku komorové tekutiny odtokovými cestami, zvýší se nitrooční tlak. (10)
Zrakový nerv tvoří přibližně 1 milion axonů retinálních gangliových buněk. Jeho vlákna jsou velice jemná, myelinizovaná, bez Schwanových pochev. Nervová vlákna vytváří svazečky obklopené cévnatou tkání vycházející z měkké pleny mozkové, která vytváří tzv. dělící septa. Počet svazečků se odhaduje asi na tisíc a v každém svazečku se nachází asi tisíc nervových vláken. Zrakový nerv je také obalen. Podobně jako mozek obklopuje zrakový nerv měkká plena mozková - pia mater, pavoučnice - arachnoidea a tvrdá plena mozková -dura mater. Délka zrakového nervu se pohybuje od 35 do 55 mm. Vlákna z celé sítnice se sbíhají v místě zvaném papila zrakového nervu a uspořádána jsou tak, že vlákna přicházející z periferie sítnice leží nejhlouběji a vlákna z oblasti blízké papile leží na povrchu. Okraje papily sítnice jsou silnější a lehce valovitě zdvižené, kdežto směrem do centra se papila lehce obvykle trychtýřovitě nebo jamkovitě prohlubuje a vytváří exkavaci. Průběh axonů do zrakového nervu se rozlišuje také podle výchozího místa výstupu na obloukovitý, radiální nebo přímý. Axony vycházející temporálně od makuly se nazývají arkuátní vlákna, do zrakového nervu vstupují v horním a dolním pólu a jsou zahuštěna. Axony vysílané do zrakového nervu z nazální části sítnice probíhají radiálně. Z makulárních gangliových buněk vcházejí do zrakového nervu přes temporální okraj a prostorově zabírají jeho nejrozsáhlejší část. V patogenezi glaukomu hrají významnou roli odlišnosti v kapilárním zásobení jednotlivých vrstev zrakového nervu. Oftalmoskopicky se sleduje terč zrakového nervu (disc). Disc má podobu narůžovělého mírně oválného útvaru s centrálním prohloubením (pohárek - cup), kde chybí axony. Při stanovování rozsahu glaukomového poškození se sleduje velikost pohárku, jeho konfigurace a barva terče. Hloubka exkavace i barva terče jsou individuální. Z poměru C/D (cup-to-disc ratio) se hodnotí velikost exkavace (průměr pohárku : průměr terče). U jednotlivců se může velikost terče pravého a levého oka lišit. (5,7)
Termínem zorné pole (ZP) se označuje část prostoru, který oko přehlédne bez změny směru pohledu přímo vpřed. Rozsah normálního zorného pole určuje topografie retinálních nervových vláken a anatomické postavení oka. Temporálně je zorné pole asi 90 stupňů (nejširší), nahoru a dolů bývá rozsah okolo 60 stupňů a nejužší je zorné pole nazálně. (10) Jednotlivé oblasti sítnice mají různou citlivost na světlo v důsledku rozdílné hustoty rozmístění retinálních fotoreceptorů. Nejvíce citlivou oblastí je makula, naopak místo výstupu zrakového nervu na světlo vůbec nereaguje a při vyšetření zorného pole vykazuje fyziologický absolutní skotom, neboli výpadek v zorném poli. Glaukomové onemocnění postihuje axony retinálních gangliových buněk a způsobuje tak defekty zorného pole. Lokalizovaný defekt ZP signalizuje menší postižení, při rozsáhlejším postižení dochází k větším charakteristickým výpadkům v ZP. Zorné pole vyšetřujeme monokulárně pomocí perimetrie, o které bude pojednáno později.
Typickým nálezem při glaukomu je změna poměru C/D, difúzní nebo lokální rozšíření exkavace (zářezu). S progresí glaukomu dochází k prohlubování exkavace, okraj terče bledne, cévní branka se posunuje nazálně a struktura lamina cribrosa je více zřetelná. K hluboké totální exkavaci na terči zrakového nervu bez diferencovatelné vrstvy nervových vláken dochází v terminálním stádiu glaukomu. Rozvoj glaukomu lze posoudit na základě klinického vzhledu vrstvy retinálních nervových vláken (RNFL), což je velmi důležité.
Glaukom je skupina očních chorob, které jsou charakterizovány poškozením zrakového nervu v závislosti většinou na zvýšeném NOT, a to v delším časovém horizontu. Existuje však řada dalších faktorů, které mohou také způsobit chronickou progresivní neuropatii optiku, a to i při statisticky normálním NOT. Glaukom je spojen s více rizikovými faktory, z nichž vysoký NOT je nejvýznamnější. (5) Slovníková definice mluví o glaukomu jako o chronické, progresivní a nereverzibilní optické neuropatii všeobecně spojované s dlouhodobě zvýšeným nitroočním tlakem, při níž dochází k charakteristickému strukturálnímu poškození zrakového nervu, úbytku vláken zrakového nervu a k charakteristickým defektům zorného pole. (11)
Protože pojem glaukom je označení pro řadu chorob, tak i jeho klasifikace není jednotná. Jako základní se uvádí dělení glaukomu na primární a sekundární. Primární glaukom – mechanismus vzniku není zcela přesně znám. Sekundární glaukom- je znám patologický stav nebo onemocnění, které vede k rozvoji sekundárního glaukomu. Kromě tohoto základního dělení se můžeme setkat ještě s dělením podle různých dalších kritérií, např. podle mechanismu překážky odtoku nitrooční tekutiny aj.
- vývojový glaukom (v dětském věku) - glaukom otevřeného úhlu - glaukom uzavřeného úhlu
Chybným embryonálním vývojem může dojít ke změnám v úhlu přední komory a dítě se pak rodí s glaukomem. Defekt úhlu bývá primární nebo ve spojení s dalšími očními a systémovými chorobami. Léčba a prognóza závisí na určení typu glaukomu. Projevuje se u dětí ve všech věkových skupinách, u primárního glaukomu se klinické symptomy projeví obyčejně před pátým rokem věku a onemocnění se řeší zpravidla chirurgicky.
Glaukom otevřeného úhlu se také někdy nazývá chronický prostý glaukom. Obvykle bývá diagnostikován na obou očích a jeho základními znaky jsou: začátek v dospělosti, otevřený úhel přední komory normálního vzhledu, glaukomové změny terče zrakového nervu, nález v zorném poli a NOT nad 21 mmHg. Probíhá většinou bez příznaků a projeví se často až při velkých změnách zorného pole, protože k postižení oblasti fixace dochází až v pozdních stádiích nemoci. Vývoj bývá asymetrický s tím, že jedno oko bývá postiženo výrazněji než druhé. Z projevů lze pozorovat zvýšené naměřené hodnoty NOT a větší kolísání NOT během dne, změny disku zrakového nervu a typické výpady v zorném poli. Na počátku se zahajuje medikamentózní léčba kapkami, ale když nedostačuje a dochází k progresi změn terče zrakového nervu, indikuje se laserová chirurgie. Pokud ani tato není úspěšná, nastupuje klasická operace - trabekulektomie. (5) Základní morfologické typy primárního glaukomu otevřeného úhlu: Fokální glaukom - dochází k úbytku neuroretinálního lemu a tím ke zvětšení exkavace - většinou dole temporálně, ke vzniku zářezu nebo jamky. U starších nemocných se věkem podmíněný sklerotický glaukom vyznačuje mělkou exkavací, bledším terčem zrakového nervu, výraznou peripapilární atrofií atd. U myopického glaukomu se nachází velký myopický terč, tzv. sekundární makropapila, nepravidelných tvarů s myopickým konusem, výraznou parapapilární atrofií, mělkou a nepravidelnou exkavací. Zvýšení tlaku nemusí být příliš výrazné.
Pokud je u někoho opakovaně naměřen vyšší nitrooční tlak a zrakový terč a zorné pole jsou v pořádku, jedná se u dané osoby o oční hypertenzi. Tito pacienti se sledují a pokud tlak nepřesahuje hodnotu vyšší než 30 mmHg, terapie se nenasazuje.
U primárního glaukomu uzavřeného úhlu způsobuje zvýšení NOT uzávěr odtoku nitrooční tekutiny v úhlu PK periferní části duhovky. Postihuje pacienty s anatomicky predisponovanýma očima (kratší oči s menší a vyklenutější rohovkou, mělčí přední komora, úzký komorový úhel, relativně tlustší čočka posunutá více dopředu, slabší zonula), v populaci se však nevyskytuje tak často jako POAG. Rozlišujeme u něho dvě formy – pupilární blok a vzácný syndrom plateau iris. Pupilární blok u glaukomu uzavřeného úhlu vzniká takovým vzájemným postavením čočky a zadní plochy duhovky, kdy brání v průtoku komorové tekutiny ze zadní komory do přední a stoupá tak NOT. Čočku u predisponovaných očí tlačí dopředu nitrooční tekutina hromadící se za periferií duhovky. Ke změnám způsobeným pupilárním blokem dochází rychle a jsou ireverzibilní, jestliže není ihned zahájena příslušná léčba. U glaukomu uzavřeného úhlu s pupilárním blokem rozlišujeme ještě několik klinických forem: Intermitentní uzávěr komorového úhlu - trvá kratší dobu, lékař na něj usuzuje z typických biometrických změn oka a subjektivních obtíží pacienta. Subakutní uzávěr úhlu – subjektivní obtíže pacienta jsou výraznější, trvají déle. Při vyšetření nachází lékař změny po drobných záchvatech. Může přecházet do chronického stádia. Akutní glaukomový záchvat - akutní ireverzibilní blok vyvolává bolesti hlavy na straně postiženého oka, zamlžení vidění, nauzeu a fotofóbii. Přechodný reverzibilní nebo částečný uzávěr způsobuje u pacienta mírné nebo žádné příznaky. Důležité je včas rozpoznat chorobu a zahájit léčbu, aby nedošlo k nevratnému poškození oka. Plíživý glaukom uzavřeného úhlu – projevuje se málo, bez znatelného záchvatu. Postupně dochází k uzávěru komorového úhlu goniosynechiemi a vzniku chronické formy. Chronický glaukom uzavřeného úhlu- dochází k tvorbě goniosynechií. Ty trvale zhoršují odtok a zvyšují NOT i mezi záchvaty. Na předním čočkovém pouzdru se po záchvatech objevují drobné bělavé zákalky, duhovka bývá atrofická a zornice někdy plegická.
Sekundární glaukom otevřeného úhlu u pseudoexfoliačního syndromu (PEX, glaucoma capsulara, glaukom u epitelokapsulární fibrilopatie) má stejný průběh jako glaukom otevřeného úhlu, jen poněkud rychlejší. Typické jsou bělavé uloženiny fibrilárního materiálu na přední ploše čočky, na zornicovém okraji duhovky, v komorovém úhlu a jinde. Terapeuticky se řeší laserovou trabekuloplastikou, která má dobré výsledky několik let nebo trabekulektomií.
Jinak také glaukom u syndromu pigmentové disperze. Zhoršený odtok a zvyšování nitroočního tlaku způsobuje akumulace pigmentových melaninových granul z duhovky v trabekulární tkáni. Melanin vytváří na endotelu rohovky typické Krugenbergovo vřeténko. Pokud se ukládá výrazně v komorovém úhlu a v oblasti trabekula a na Schwalbeho linii, může způsobit zmíněnou obstrukci odtokových cest a zvýšení NOT, v jehož důsledku dochází ke změnám terče zrakového nervu a zorného pole. V terapii je možné zkusit beta blokátory, pokročilý stav vyžaduje filtrující operaci.
Glaukom otevřeného úhlu může vyvolat zkalená či poraněná čočka několika mechanismy: - zralá nebo hypermaturní katarakta uvolněním čočkových proteinů do komorové tekutiny vyvolá následnou obstrukcí odtokových cest fakolytický glaukom. Dochází k náhlému zvýšení nitroočního tlaku, bolesti oka, zašednutí rohovky a k zánětlivým změnám v přední komoře. Stav se řeší zklidněním oka, medikamentózním snížením tlaku a extrakcí čočky. Jestliže se nitrooční tlak nedaří medikamentózně zvládnout, provede se extrakce zkalené čočky do 24 – 36 hodin. Obstrukci odtokových cest mohou způsobit též čočkové hmoty po úraze čočky nebo po extrakapsulární extrakci či fakoemulzifikaci. V přední komoře se mohou nacházet bílé vatovité zbytky kortexu čočky. Většinou se jedná o krátkodobou záležitost – než se hmoty vstřebají. Nitrooční tlak se upravuje léky na snížení tvorby nitrooční tekutiny. Chirurgický zákrok vyžadují stavy, kdy nedochází k rychlé resorpci hmot.
Dále může vyvolat i sekundární glaukom uzavřeného úhlu čočka intumescentní, subluxovaná či luxovaná.
Sekundární glaukom otevřeného úhlu mohou vyvolat i jiné příčiny, např. podávání kortikosteroidů; glaukom může vzniknout jako následek úrazu nebo po operacích oka, působením nitroočního nádoru, při krvácení do oka a další.
K vyšetřovaní pacienta při podezření na glaukomové onemocnění nám slouží základní vyšetřovací metody - anamnéza, aspekce, stanovení centrální zrakové ostrosti, vyšetření na štěrbinové lampě, gonioskopie, oftalmoskopie, měření NOT a vyšetření zorného pole. K těmto základním metodám se v posledních letech díky rozvoji techniky připojily další nové vyšetřovací metody, s jejichž pomocí lze lépe a někdy i dříve diagnostikovat glaukom a glaukomové změny. Jsou to např. techniky umožňující analýzu terče zrakového nervu a nervových vláken sítnice (zobrazovací techniky), elektrofyziologická vyšetření, speciální formy psychofyziologických metod – perimetrie s vysokou rozlišovací schopností, citlivost na kontrast, vyšetření barvocitu, dále metody určené ke sledování vaskulární perfuze terče a jeho okolí nebo moderní metody sledování biomechanismů nervových buněk.
Anamnéza je velmi významnou součástí vyšetření ve všech lékařských oborech, proto by měla být odebírána podrobně a svědomitě. Obecně je známo o primárním glaukomu, že je podmíněn geneticky. Nejsou přesně známé dědičné faktory, avšak rodinný charakter onemocnění byl prokázán. (13) I přes to, že se problémy u primárního glaukomu s otevřeným úhlem dlouhou dobu neprojevují, je dobré věnovat pozornost i nespecifikovaným vizuálním příznakům vyšetřovaného, např. pocitu diskomfortu, potížím při čtení či horšímu vidění při slabším osvětlení. Subjektivní příznaky u chronického angulárního glaukomu mohou být velmi mírné. Glaukom také bývá mnohdy diagnostikován až při návštěvě oftalmologa při předpisu presbyopické korekce. Při odběru anamnézy se soustředíme na možné rizikové faktory: - vysoká myopie - diabetes mellitus - systémová hypertenze či hypotenze - rodinný výskyt - předchozí trauma (12)
Zraková ostrost se vyšetřuje klasicky pomocí optotypů a sady korekčních skel. V počátečních formách glaukomu nebývá centrální zraková ostrost zhoršena. Zhoršení se projevuje většinou u pokročilých forem glaukomu při výrazné atrofii terče zrakového nervu a při akutním uzávěru úhlu s vysokým vzestupem NOT, kdy zraková ostrost výrazně poklesne kvůli postižení papilomakulárního svazku vláken nebo edému rohovky.
Přímá oftalmoskopie slouží k vyšetření terče zrakového nervu a sítnice. Aby mohl být nález správně interpretován, je zapotřebí zkušeného lékaře. Vyšetření může ztěžovat špatná spolupráce pacienta, zákaly optických médií – především katarakta nebo sklivcové opacity, úzká zornice (dá se řešit dilatací zornice lokální aplikací mydriatik). Nejlepší variantou je vyšetření na štěrbinové lampě.
Nitrooční tlak lze měřit několika způsoby kontaktními, ale i bezkontaktním způsobem. Nejpoužívanější a nejpřesnější kontaktní metodou v měření nitroočního tlaku je aplanační tonometrie, nazývaná též Goldmannova aplanační tonometrie. Aplanační tonometr tvoří buď součást štěrbinové lampy nebo existuje přenosný typ používaný u nepohyblivých pacientů. Princip měření spočívá v aplanaci – oploštění rohovky. K rohovce se přikládá čidlo tvořené dvěma průhlednými plastikovými prizmaty s bází orientovanou obráceně. Kruhovou kontaktní plošku mění prizmata na dva polokruhy ohraničené fluoresceinem, které se při pohledu přes tato měřicí prizmata jeví jako sinusoida různé tloušťky, závisející na síle použité k aplanaci rohovky. Když se polokruhy dotýkají vnitřními okraji, můžeme odečítat výši nitroočního tlaku uváděnou v mmHg. Yüklə 383,19 Kb. Dostları ilə paylaş:
|