Masarykova univerzita

2.5 Sbory
Za varhaníka Bohumíra Kučery vznikl v Ostrovačicích smíšený sbor. Kromě sboru ve farnosti působila skupina několika zpěvaček, které zpívaly dvojhlas. „Bohumír Kučera se k nim přidával svým zvučným a výrazným hlasem. V tomto obsazení zpívali na pohřbech, v tehdejší době i u hrobu, na svatbách a dalších církevních příležitostech v kostele i venku, např. při Slavnosti Božího Těla, Vzkříšení, Křížových dnech – průvod obcí apod.“²⁰

Po válce převzal varhaničení Václav Kadubec a zároveň si začal budovat nový smíšený sbor, který měl postupem času až 40 členů. Z bývalého velkého sboru zbylo jen pár členů, ale nový a mladý varhaník získal tolik žen, že z nich bylo možno utvořit i samostatný ženský sbor. Zpíval s ním nejen v kostele, ale pořádal v hostinci U Zmeškalů celovečerní koncerty, které slovem provázel P. Benedikt Malý. Sbor na klavír doprovázel pan Procházka, žák Kadubce. Repertoár se skládal z upravených lidových písní, které byly ze sbírek Pomněnky a Pampelišky pro dětský a ženský sbor od profesora Františka Lýska. Václav Kadubec dával přednost dirigování, proto v kostele začal doprovázet na varhany Zdeněk Pololáník. Zároveň ho někdy Z. Pololáník zastupoval na zkouškách sboru, kde se zpěváky nacvičoval pasáže s imitacemi a polyfonní skladby, které Václavu Kadubci dělaly potíže. Zdeněk Pololáník se podílel i na novém repertoáru, přinášel nové mše se složitější harmonií od Stanislava Macha, Bohumila Dovrtěla aj. Václav Kadubec roku 1948 odešel, a tak Zdeněk Pololáník sbor zrušil a zůstal pouze u varhaničení.

V roce 1971 přijal místo faráře P. Josef Janšta a na jeho žádost Zdeněk Pololáník obnovil sbor. P. Janšta poskytl pro zkoušky sboru vytopenou předsíň fary, do které umístil klavír. Sám se věnoval opisování hlasů a vyzýval Z. Pololáníka ke tvorbě nových skladeb pro sbory, které pak sám rozepisoval do partitur. Zúčastňoval se zkoušek sboru a jeho zájem o něj byl pro zpěváky velmi povzbudivý. Ve sboru převládaly ženské hlasy, muži tvořili méně početnou skupinu, avšak s dobrými a zvučnými hlasy. Zkoušky sboru byly po válce ve škole, pak v přísálí hostince U Zmeškalů, poté u učitele Kadubce a nakonec na faře ve vstupní hale. Zpěváci se scházeli podle potřeby, asi 2× týdně, ale jen v době adventní a v době postní, kdy se připravovali na velké církevní svátky Vánoce a Velikonoce.

Sbor působil v Ostrovačicích a o velkých svátcích reprízoval v Říčanech. Zpíval skladby Bohumila Dovrtěla, Antonína Hradila, Karla Hradila, Antonína Hromádky, Stanislava Macha, Eduarda Marhuly, Vojtěcha Říhovského, Františka Kolaříka apod. O Vánocích se ke sboru přidávaly i nástroje: hoboj, fagot, trubka, smyčce, někdy lesní roh, pozoun a klarinet. Nešlo však o stabilní soubor, hráči se sjížděli z okolí. Sedm profesionálních hudebníků, z toho tři členové Filharmonie, manželé Jubánkovi se synem, dále Pavel Polanský, sourozenci Petr a Jana Pololáníkovi a Zdeněk Pololáník. Kromě jednoho vydařeného provedení pašijí ve Veverských Knínicích sbor nikde nehostoval.

Rok po příchodu Mons. Bedřicha Provazníka se Zdeněk Pololáník rozhodl sbor v Ostrovačicích zrušit. Staří a zkušení zpěváci odcházeli z důvodu jejich věku a jejich místa zůstávala prázdná. Sbor nedosahoval dostatečné kvality a nebyl schopen dokonalého výsledku. To se také projevilo při provedení čtyřhlasých pašijí na Květnou neděli roku 1992. O rok později byla nově založena Schola sv. Petra a Pavla v Říčanech pod vedením Dagmar Ryšánkové, která v posledních letech v ostrovačickém kostele hostuje o slavnostech a svátcích.
Uvádím částečný seznam zpěváků, kteří chodili do sboru za Zdeňka Pololáníka. Úplný seznam se nedochoval. Jedná se o zpěváky z Ostrovačic i z Říčan.

Soprán Alt Tenor

Červenková Božena Drápalová Františka Cvrkal František

p. Jarošová Jelínková Marie Hájek Tomáš

Kašpárková Hana p. Krčálová Pololáník Alois

Kašpárková Marie Kršková Alena Sláma Jan

Krčálová Marie Polanská Ludmila Veverka Karel

Polanská Ludmila Pololáníková Aloisie

Pololáníková Jarmila Bas

Studená Alena Cvrkal Jan

Valnohová Zdenka Kašpárek Alois ml.

Vodičková Jiřina Kašpárek Alois st.

Vrzalová Miroslava Kolář Zdeněk

Krška Bohumil

Polanský Ludvík

Valnoha Josef

Obr. 4: Sbor zpěvaček s Václavem Kadubcem

2.6 Duchovní hudba při bohoslužbách
Při liturgii se v ostrovačickém kostele zpívá pouze z kancionálu, ze kterého lidé znají naprostou většinu písní. „Dříve se používal kancionál s názvem Cesta k věčné spáse, což byl kancionál výjimečný, skvělý a obsahoval daleko více písní s krásnými nápěvy a texty k mnoha příležitostem, řadě světců, pobožnostem apod. Vedle tohoto kancionálu, který měl výborně harmonizovaný doprovod, byl ještě kancionál neharmonizovaný. Patrně měl sloužit celebrantům, eventuelně varhaníkům, kterým stačila melodická linka bez harmonie.“²¹ V tomto zvláštním formátu kancionálu našel každý vše, co bylo třeba pro liturgii, soukromé pobožnosti, ale i potřebné informace o světcích a kostelech celé Moravy a Čech. Sestavil ho Karel Eichler a kancionál obsahoval jeho texty i nápěvy. Sloužil až do vzniku nového jednotného kancionálu, který se začal používat na celém území Čech a Moravy. Šlo o společný zpěvník českých a moravských diecézí. V kancionálu přibyly nové písně, česká ordinária v několika nápěvech, písně k různým příležitostem a českým světcům.

O nedělích bývá v kostele zhruba 70 věřících, ve všední dny kolem 30. Tento počet zahrnuje i příchozí farníky z Říčan. O nedělích i ve všední dny se zpívá vždy za doprovodu varhan.

Zásluhou profesionálního varhaníka a schopného zpěváka Zdeňka Pololáníka je liturgický zpěv nejen v ostrovačickém kostele, ale i v celé farnosti na velmi dobré úrovni. Varhaník má dar učit lid nové písně a vést je svým zpěvem. Nebojí se novinek, má rád pestrost a obměnu žalmů, ordinárií i písní. Rád se vrací k dřívějším nápěvům písní a volí živější tempo, aby nebylo narušeno frázování. Během mše svaté hraje nejen jednu, ale několik dobře a vhodně volených písní. Je skvělým příkladem dalším varhaníkům, kteří od něho mohou čerpat cenné zkušenosti. Dá se říci, že hudební schopnosti varhaníka ovlivňují úroveň liturgického zpěvu věřících při bohoslužbách. To platí o Zdeňku Pololáníkovi doslova.
Ordinárium

V kostele se užívají všechna česká ordinária uvedená v kancionálu, tj. Karla Břízy, Josefa Olejníka, Petra Ebena, Zdeňka Pololáníka, včetně ordinária Z. Pololáníka z Mešních zpěvů. Varhaník je obměňuje bez ohledu na nedělní nebo všední mši svatou. Volí nápěv podle vhodnosti ke zvolené mešní písni. Dokud byl v Ostrovačicích chrámový sbor, zpíval čtyřhlasé Slavnostní ordinárium Zdeňka Pololáníka čtyřhlasně. V dřívější době varhaník používal i latinská ordinária, zvláště Andělskou mši, která je uvedena pod číslem 507 v rozšířeném kancionálu královéhradecké diecéze a také někdy Missa mundi, jejíž nápěv je pod číslem 509.

Zpěvy mezi čteními

Během prvních let používal Zdeněk Pololáník pouze žalmy od P. Josefa Olejníka. Později, hlavně ve všední dny, vytvářel při bohoslužbách na nezhudebněné texty nové nápěvy. Nabádal ho k tomu P. Josef Olejník slovy: „Pište nové nápěvy, neboť není nic horšího než šedý stereotyp mechanického opakování stejného.“ Na výzvu jáhna Williho Türka a varhaníka Jana Marka z Ostravy Zdeněk Pololáník zapsal své nápěvy, které byly později vydány tiskem. Kromě uvedených žalmů v kancionálu byly vydány ve třech sešitech pro tři nedělní cykly s vlastní harmonií. V roce 2012 vyšly všechny jeho responsoriální žalmy i zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky v publikaci Zpěvy mezi čteními.

U mešních písní hraje varhaník sloku písně před evangeliem. Pokud zvolí verš Aleluja, používá Zdeněk Pololáník svoje tři nápěvy a jejich varianty. Jen po dobu velikonoční nechává zaznít klasický známý nápěv velikonočního Aleluja z kancionálu. V době postní pak odpověď Chvála Tobě Kriste.
Pro zajímavost uvádím harmonizaci Pololáníkova žalmu z Květné neděle ze všech tří nedělních cyklů.²²
Cyklus A


Cyklus B


Cyklus C


Modlitba Páně a odpovědi lidu ke zpívané mši

Pokud kněz při mši svaté nezpívá úvodní a závěrečné obřady, dialog před prefací a další, varhaník rovněž nezpívá ani nehraje a všechny odpovědi recituje lid. Za P. Bedřicha Provazníka se při zpívané mši užívaly nápěvy Josefa Olejníka, Františka Holíka a Zdeňka Pololáníka. V současné době je více využíván chorální nápěv J. Olejníka a Z. Pololáníka. Při velkých církevních slavnostech se používá při bohoslužbě nápěv preface včetně úvodního dialogu od Zdeňka Pololáníka.

S doprovodem varhan zaznívá modlitba Páně o nedělích, slavnostech i svátcích ve třech různých nápěvech, od Josefa Olejníka, Zdeňka Pololáníka nebo z Jistebnického kancionálu.

2.7 Duchovní hudba při jiných příležitostech
Svatba a pohřeb

Zdeněk Pololáník hrával dříve při všech obřadech nejen v ostrovačickém kostele, ale i v okolních vesnicích. Zpíval nebo doprovázel ty, kteří přišli na kůr se svým přáním, hlasem, nástrojem a notami. Pohřbů i svateb bylo v minulosti mnohem více, než je tomu v poslední době.

V současnosti bývají svatby v kostele ojediněle. Účinkují na ní hosté, které si pozvou svatebčané. V posledních patnácti letech je to např. hudební rodina Ryšánkova z Říčan, sbor z Velké Bíteše a další. Na pohřby přijíždí hrát varhanice z Pohřebního ústavu z Rosic nebo rodina Ryšánkova.
Zpívané pašije

V době působení P. Bedřicha Provazníka se ve farnosti zpívaly pašije. Ještě v roce 1992 je zpíval i ostrovačický sbor čtyřhlasně, avšak poté byl sbor zrušen. Až od roku 1999 se jednotlivých partů ujal Zdeněk Pololáník, který zpíval evangelistu (baryton), P. Bedřich Provazník Ježíše Krista (bas) a Martin Ryšánek vše ostatní, tj. sólové postavy i sbor (tenor). Zpívané pašije byly ve farnosti prováděny až do roku 2006, dosahovaly výborné úrovně a měly velký ohlas. Na Květnou neděli se zpívaly pašije v Ostrovačicích i Říčanech podle ročního cyklu, tedy podle Matouše, Marka či Lukáše. Jen na Velký pátek se zpívaly pašije podle Jana v Ostrovačicích.

Čtyřhlasé pašije od Antonína Hromádky, Bohuslava Kašpara aj. byly používány za varhaníka Bohumíra Kučery a Václava Kadubce. Na výzvu P. Josefa Janšty zhudebnil Zdeněk Pololáník čtyřhlasé pasáže pro sbor v pašijích všech čtyř evangelistů. Sólové hlasy evangelisty a Krista přizpůsobil novému překladu textů. Tyto pašije prováděl se sborem. Josef Gerbrich upravil pašije pro tři hlasy a přizpůsobil je novému překladu všech evangelií. Nápěvy zůstaly původní.
Pobožnosti

Za P. Jana Kopáčka od roku 1941 byly pravidelné denní májové pobožnosti, které vedl kněz. Pobožnosti byly zakončeny eucharistickým požehnáním. Na varhany hrával Bohumír Kučera, ale někdy ho zastoupil P. Jan Kopáček, který uměl hrát výborně na varhany i na klavír. Od roku 1948 P. Benedikt Malý navštěvoval střídavě májové pobožnosti v Říčanech a Ostrovačicích a s ním i varhaník Zdeněk Pololáník. Májové pobožnosti byly plné hudby a zpěvu. Kromě zpívaných litanií se zpívaly mariánské písně ze speciálních zpěvníků s mnoha slokami (až 24) a přitom se všechny vždy odzpívaly. Navíc se zpívaly konkrétní písně s prosbami o déšť nebo sucho, když něčeho bylo příliš a ohrožovalo to úrodu apod. Na nedělních májových pobožnostech často zpíval sbor, sólový zpěvák, dua nebo tria a s varhanami občas zazněly i housle.

Za P. Josefa Janšty začaly navíc pobožnosti říjnové a červnové. Všechny se zpěvem a varhanami. Po příchodu P. Bedřicha Provazníka se pobožnosti dostaly do lidové podoby, kde se vedení pobožností ujímal místní lid, kněz přicházel jen občas a nepravidelně. V současné době jsou bez přítomnosti kněze.
Křížové cesty

Dříve bývaly křížové cesty každý pátek a neděli po celou postní dobu. Hrály se při nich písně: Lide můj, slyš nářek Pána svého a Rozjímej, křesťane. V poslední době jsou křížové cesty jen v neděli a bez přítomnosti kněze.

Koncerty Jany Kubové

Dcera Zdeňka Pololáníka, Jana Kubová, studovala varhanní hru na JAMU v Brně u prof. Aleny Veselé. V letech 1990 – 1994, kdy Zdeněk Pololáník byl též varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla, zastupovala svého otce v ostrovačickém kostele. Dostala se tak do povědomí místního faráře Mons. Bedřicha Provazníka, který byl sám varhaníkem a milovníkem hudby. P. B. Provazník proto Janu Kubovou vyzval, aby na sv. Václava, kdy je v ostrovačickém kostele slavnost, připravila varhanní koncert. Dvoumanuálové varhany s klasickým rozsahem, pedálem a širokým výběrem rejstříků to umožňovaly. Jana Kubová vybrala asi hodinový program pro sólové varhany. Úvodního slova ke každé skladbě se ujal sám P. Bedřich Provazník. Koncert byl úspěšný, a proto byla Jana Kubová požádána, zda by koncert zopakovala i další rok. Na druhý koncert si připravila jak skladby pro sólové varhany, tak i tři skladby pro varhany a zpěv.

Duchovní programy Miroslava Částka

Herec Miroslav Částek vstoupil do Dominikánského laického řádu a hned po pádu komunismu začal vystupovat tam, kde mu to umožnili kněží, např. po kostelech, klášterech, chrámech, bazilikách, kaplích a jinde. Programy byly s duchovní náplní a sám Miroslav Částek tomu říkal „nová evangelizace“. M. Částek nevlastnil auto ani řidičský průkaz, proto s ním jezdil jeho spolupracovník, který mu pomáhal s technickými záležitostmi: na místě spolu připravili pódium, postavili reflektory a reproduktory.

Ke všem svým programům měl Miroslav Částek nahranou hudbu, která vše uváděla, završovala program, doprovázela slovo i zpěv a umocňovala tak obsah. Jedním z programů byla jím zpracovaná básnická sbírka Václava Renče Popelka Nazaretská. Na jeho žádost k ní Zdeněk Pololáník vytvořil hudbu i písně. Na pozvání P. Bedřicha Provazníka přijel Miroslav Částek do ostrovačického kostela čtyřikrát. Poprvé s programem Popelka Nazaretská, pak Bůh je láska (evangelium sv. Jana), s křížovou cestou Paula Claudela s názvem Napřed je třeba unést kříž. Posledním vystoupením byla Pražská legenda opět na text Václava Renče o zničení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Všechny zmíněné pořady měly původní hudbu od Zdeňka Pololáníka. Tuto hudbu zpočátku nahrával M. Hanák, ale pak tuto funkci převzal zeť Z. Pololáníka Leoš Kuba, který se pak vydal společně s Částkem do USA a vystupoval s ním v Chicagu se všemi pořady pro české krajany. Miroslav Částek každý rok připravil text, přidal hudbu a s režisérem připravil program, se kterým jezdil po celé České republice. Další rok přibyl nový program, a tak během let vytvořil celou řadu pořadů, které mohl libovolně kdekoliv prezentovat. S hudbou Zdeňka Pololáníka měl Miroslav Částek osm pořadů.

2.8 Hudební osobnost Zdeněk Pololáník
2.8.1 Životopis
Hudební skladatel a varhaník Zdeněk Pololáník se narodil 25. října 1935 v Brně. Jako skladatelovo rodiště bývá někdy mylně uváděn Tišnov, protože v té době tam bydleli jeho rodiče, avšak krátce po jeho narození se odstěhovali do Ostrovačic, kde Zdeněk Pololáník žije se svou manželkou Jarmilou dodnes. Jeho děti pokračují v hudební tradici rodiny. Dcera, Jana Kubová, je varhanicí a učitelkou na ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v Brně a syn, Petr Pololáník, je dirigentem, aranžérem, skladatelem, zakladatelem Capellen Music Production a spolupracuje s mnoha domácími i zahraničními ansámbly a interprety.

Skladatelův otec, Alois Pololáník, měl, i přes své povolání řezníka a hostinského, velký smysl pro hudbu a svému nadanému synovi umožnil, aby už od pěti let hrál na housle a později i na klavír a varhany. V dětství ministroval v kostele v Ostrovačicích a hudba při liturgiích na něj velmi citově působila.²³

„Chuť komponovat se u mne dostavila s prvním stykem s hudbou. Bylo to v době, kdy jsem neznal noty, nehrál jsem na žádný hudební nástroj a moje představy se skládaly z toho, co jsem ještě v předškolním věku mohl kolem sebe na venkově slyšet. Varhany v kostele, různé kapely za různých situací (zábavy, posvícení, dožínky, církevní slavnosti, hody, ale i pohřby), místní a potulné hudebníky, flašinetáře nevyjímaje. Z toho, co jsem slyšel, jsem si vytvářel vlastní kreace, které však jak se rychle vybavovaly, proměňovaly, tak rychle zanikaly, bez možnosti zachycení, aby uvolnily místo pro další a další. Tyto první hudební představy se mi samovolně vybavovaly hlavně v přírodě, kde jsem trávil mnoho času, v létě a v samotě. Přitahovaly mne všechny hudební nástroje, se kterými jsem se kdekoliv setkal.“²⁴

Jeho cesta k vlastnímu hlubšímu studiu hudby nebyla jednoduchá. Nejprve studoval gymnázium v Brně, jenže bylo zrušeno, a tak nastoupil na rok na zdravotnickou školu. Pak vystudoval brněnskou konzervatoř, kde jeho hlavním oborem byla hra na varhany pod vedením profesora Josefa Černockého. Navíc se přihlásil ke studiu skladby u profesora Františka Suchého. Už tehdy na sebe upozornil svými zajímavými kompozičními pracemi. V tomto směru vynikly v roce 1956 jeho Variace pro varhany a klavír op. 1, kterými završil varhanní studium na konzervatoři. Z té doby pochází také jeho Liturgická mše pro baryton, smíšený sbor a orchestr. Dále absolvoval studium hudební skladby na JAMU v Brně. Jeho talent i skladatelská činnost se mohly rozvíjet díky velké píli a samostudiu. Zabýval se analýzou partitur, nahrávek a nebál se řešit originálním způsobem různé tvůrčí úkoly. JAMU absolvoval v roce 1961 svou 1. symfonií, která měla při premiéře v Brně v roce 1962 velký a plně zasloužený úspěch. Byla provedena brněnskou Státní filharmonií za řízení Jiřího Pinkase. Úspěšné bylo i provedení Sinfonietty pro velký orchestr na dvou zahajovacích abonentních koncertech Leningradské filharmonie za řízení lotyšského dirigenta Arvida Jansonse a autorovy přítomnosti v Leningradě.

„Jak se mi vybavuje hudba: Nápady nepřicházejí nikdy stejně. Do prvního impulsu, např. rytmického, se po chvíli přidávají další hudební složky, to je melodie, harmonie a barva v různém pořadí nebo současně. Představu nechám působit, až mi vytvoří delší plochu definitivního zvuku, kterou si stálým opakováním zafixuji a zpomalím natolik, abych ji stačil zaznamenat. Pak pokračuji dál, až je věta nebo skladba hotová.“²⁵

Po absolvování JAMU působil Zdeněk Pololáník jako skladatel ve svobodném povolání. Na výzvu rektorky Aleny Veselé učil v letech 1990 – 1995 na JAMU obory duchovní hudba, scénická a filmová hudba. Založil první Kabinet duchovní hudby v ČSFR. V letech 1990 – 1994 byl též varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla.

Je autorem více než 700 děl a jeho tvorba má tři výrazné oblasti. První je hudba koncertní a hudebně dramatická, druhá duchovní a třetí scénická hudba pro divadlo, televizi, film a k rozhlasovým hrám. Třetí části se Pololáník věnoval z existenčních důvodů a čítá asi 400 kompozic. Mezi nejznámější díla patří: balety Popelka, Pierot, Sněhová královna a Paní mezi stíny, 5 symfonií, opera Noc plná světla, muzikály Mladá garda, Holátka, Život a smrt doktora Fausta, Česká mše vánoční, Slavnost na Stříbrné hoře a Actus pobožný, sólové vokální skladby Proglas, Písně na verše Jana Skácela, Cyklus písní, Velikonoční cesta, Balada zimní a Hrobník, skladby pro různé nástroje, např. varhany, klavír, housle, kytaru, flétnu aj. Jako příklad jeho varhanní tvorby uvádím v příloze část notového materiálu skladby Postludio alla Widor z díla Musica sacra. Na přiloženém CD zaznívá nahrávka této skladby, kterou jsem hrála na Společném varhanním koncertě Základních uměleckých škol města Brna pod záštitou Musica sacra. Koncert se konal 23. 4. 2009 v chrámu sv. Augustina v Brně.

Pololáníkovy skladby se hrály po celé Evropě včetně Velké Británie a SSSR, v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii, Egyptě, Jihoafrické republice, na Novém Zélandě aj. Na interpretaci jeho děl se podíleli domácí i zahraniční umělci, vynikající dirigenti a sólisté. O jeho skladby byl vždy velmi živý zájem umělců i publika. Mnohé kompozice se dočkaly rozhlasových a gramofonových nahrávek, tištěných vydání u domácích i zahraničních vydavatelů.²⁶

Za svou uměleckou práci získal Zdeněk Pololáník řadu ocenění. Při příležitosti oslav 950. výročí založení obce Ostrovačice mu byl udělen v roce 1998 titul Čestný občan městyse Ostrovačice. V roce 2001 byl na Velehradě oceněn Řádem sv. Cyrila a Metoděje za celoživotní přínos v oblasti liturgické hudby. Při oslavě 230. výročí založení brněnské diecéze v roce 2007 předal biskup Vojtěch Cikrle čtyřicet pět medailí jako ocenění obětavé služby pro církev. Jedna z medailí byla předána i Zdeňku Pololáníkovi. Dalším oceněním byla stříbrná medaile a diplom sv. Vojtěcha udělená v pražské katedrále roku 2010 arcibiskupem Dominikem Dukou.

V České Třebové se od roku 2005 pravidelně koná Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka.²⁷ V roce 2010 vznikl v Tišnově Hudební festival Zdeňka Pololáníka. Ve stejném roce bylo uspořádáno několik koncertů na jeho počest. Jedná se např. o Slavnostní koncert k životnímu jubileu hudebního skladatele Zdeňka Pololáníka, který se uskutečnil v Brně a Vranově u Brna. Na koncertě zazněla jeho Missa Solemnis. Skladba zazněla i o rok později na XIII. ročníku Mezinárodního festivalu pěveckých sborů KAMPANILA v Mikulově, kde byl Zdeněk Pololáník jmenován prezidentem tohoto festivalového ročníku. Koncerty a celovečerní pořady jeho skladeb probíhají průběžně po celé České republice, např. v Brně, Praze, Znojmě, Opavě, Olomouci, Hradci Králové, Letovicích, Českém Těšíně a jinde.

„V Pololáníkově tvorbě se uplatňuje nejen pestrá rozmanitost žánrů, záliba v nevšedních nástrojových seskupeních, i neobvyklých uměleckých koncepcích, ale také pozoruhodná vzájemná stylová kontrastnost jednotlivých děl, byť nesoucích určité společné konstantní znaky individuálního skladatelova projevu. Ač v šedesátých letech stál jako autor v popředí hudebně novátorských snah u nás, instinktivně se distancoval od dobového hyperkonstruktivismu, od samoúčelně drastického zvuku, chronického tíhnutí k depre-sivním náladám a jiným módním nectnostem. Základní poselství naděje a jasu je nepochybně příčinou obliby Pololáníkových skladeb přes jejich komplikovanost i u prostšího publika.“²⁸

Obr. 5: Zdeněk Pololáník²⁹

2.8.2 Duchovní tvorba
Duchovní tvorba Zdeňka Pololáníka je velmi rozsáhlá, rozmanitá a přístupná lidu pro svou velkou zpěvnost, melodičnost a citovost. Sám autor uvádí: „Věřím v sílu melodiky, v invenci, cit a ve vlastnosti, které by neměly nikdy chybět na úkor nějakých vnějších struktur. A chybí-li melodie, mnoho lidí i s výborným cítěním to odradí. Skladba pak nezasáhne srdce na žádné straně, u publika ani u interpreta.“ Zdeněk Pololáník pro svou duchovní tvorbu čerpá z hlubokého vztahu k Bohu a jeho víra se odráží v jeho dílech. Duchovní hudbu píše k liturgickým i koncertním účelům.³⁰

V rámci duchovní hudby pro liturgii skladatel zhudebnil všechny tři cykly responsoriálních žalmů a zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky. Vytvořil třináct chrámových písní pro jednohlasý lidový zpěv s doprovodem varhan a jsou uvedeny v kancionálu. Většina z nich byla zkomponována na texty Josefa Hrdličky a Václava Renče. Jedná se např. o písně: Před Tvou tváří; Buďte bdělí; Aleluja, církev zpívá; Všichni jsme děti a Vyvolil si apoštoly. V posledních letech vznikly i další písně a jsou obsaženy v dodatku královéhradeckého vydání

eského jednotného kancionálu. Pro liturgii zhudebnil např. několik ordinárií, mší a proprií pro různé uskupení nástrojů, sboru a lidu; Nešpory; Litanie k Božímu milosrdenství; Pašije podle Jana, Marka, Matouše a Lukáše.

Napsal mnoho hymnů pro smíšený sbor a varhany, někdy též v instrumentaci pro symfonický orchestr nebo pro smyčcový orchestr se čtyřmi lesními rohy. Jedná se o Mariánské hymny I. – IV., dále Hymny k Nejsvětější Trojici, k sv. Cyrilu a Metoději, sv. Vojtěchovi, sv. Václavu, sv. Vítu, sv. Janu Nepomuckému, sv. Janu Sarkandrovi, sv. Klimentu, sv. Petru a Pavlu, sv. Jakubu, sv. Bartoloměji, sv. Hedvice, sv. Zdislavě, sv. Voršile, sv. Josefu, ct. Mladě, sv. Wolfgangovi, sv. Vavřinci, sv. Karlovi, sv. Kříži a k Ježíši Kristu Králi.

Zdeněk Pololáník také zhudebnil většinu známých modliteb, např. Zdrávas Královno; Zdrávas Maria; Pod ochranu tvou; Maria, pomoz, přišel čas; Otče náš; Prosba k Paní všech národů; Modlitba ke sv. Michaeli, archanděli aj. Některé z jeho modliteb mají svoje vlastní zhudebnění na latinské texty, např. Salve Regina; Ave Maria; Ave verum corpus a další. Zvláštní pozornost si zaslouží modlitba Otče náš díky svému užití triol, kráse melodie a harmonie. Proto ji uvádím celou ve skladatelově rukopise.

Obr. 6: Zdeněk Pololáník – modlitba Otče náš

Skladatel napsal mnoho duchovních děl i pro koncertní účely a uplatňuje v nich nejrůznější nástroje. Mezi nejznámější díla patří: Šir haš – šírím, oratorium pro sóla, sbor a velký orchestr na hebrejský text Písně písní; komorní oratorium Popelka nazaretská; Nabuchodonosor pro smíšený sbor, tři trubky a čtyři tympány; Zpěv mrtvých dětí pro smíšený sbor, tři trubky a bicí nástroje; Cantus psalmorum pro basbaryton, varhany, harfu a bicí nástroje na texty žalmů; Velikonoční cesta, cyklus 14 písní pro soprán, flétnu, hoboj, violoncello a klavír na texty žalmů a hymnu sv. Bernarda; hudba k Pašijovým hrám na český text Osvalda Honse; Znělka pro žestě, varhany, sbor pro Eucharistickou slavnost. Pro slavnost intronizace biskupa Jana Vokála napsal kompletní hudbu: fanfáry, průvod, obřad, mši pro varhany, žestě, sbor a sóla. V roce 2013 měla světovou premiéru v Moravském divadle v Olomouci opera Noc plná světla na libreto biskupa Josefa Hrdličky, který si vzal námět ze hry Paula Claudela.³¹

Za zmínku stojí, že skladatel vytvořil několik děl, které měly svoji premiéru na Setkání chrámových sborů dětí a mládeže v Brně v chrámu sv. Augustina. V roce 1997 zaznělo tříhlasé ordinárium Setkání s doprovodem varhan. O rok později bylo provedeno Pololáníkovo proprium Setkání pro sbor a varhany na text M. Tesaře. V dubnu 2001 zazněla píseň Chvalte Pána a roku 2004 na XIV. ekumenické přehlídce chrámových sborů dětí a mládeže píseň Velikonoční. Obě písně byly napsané na text Josefa Hrdličky a jsou určené pro sólo, sbor a varhany. Skladatel Zdeněk Pololáník je všechny zkomponoval na žádost P. Karla Cikrleho a hudební společnosti Musica sacra.³²