Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Sidney Altman

7. 5. 1939

Nobelovu cenu získal v roce 1989 společně s T. R. Cechem za objev katalytické aktivity ribonukleové kyseliny

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardská univerzita
    
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  společně s Cehcem studoval pochod zkracování molekuly RNA
  
• 
  společně se svými spolupracovníky ukázal, že enzym zodpovědný za zkrácení molekul tRNA v bakterii Escherichia coli (tj. ribonukleáza P), je složen ze dvou částí - RNA a proteinu, a že obě tyto části jsou nezbytné pro správnou funkci enzymu
  
• 
  společně se svými spolupracovníky studoval maturaci rRNA u bičíkovce Tetrahymena thermophila a jako první dokázali, že vystřižení úseku RNA z prekurzoru je katalyzováno samotným prekurzorem - tedy molekulou RNA a nikoliv proteinem
  
• 
  Altmanova skupina později prokázala enzymovou aktivitu té součásti ribonukleázy P, která je tvořena molekulou RNA
  
• 
  práce Altmana a Cecha mají obrovský teoretický a praktický význam pro zkoumání života na Zemi, jelikož do jejich objevu katalytické aktivity ribonukleové kyseliny se předpokládalo, že všechny pochody v živém organismu jsou výsledkem chemických reakcí katalyzovaných proteinovými molekulami, které se nazývají enzymy
  

Christian Boehmer Anfinsen

26. 3. 1916 – 14. 5. 1995

Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s S. Moorem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardova univerzita
    
• 
  pracoval v mnoha zahraničních biochemických laboratořích – v roce 1939 v Carlsbergské laboratoři v Kodani, v letech 1954–1955 v Nobelově lékařském ústavu ve Stockholmu, v roce 1958 ve Weizmannově ústavu v Bethesdě
  
• 
  v letech 1962–1963 působil jako profesor biochemie na Harvardu
  
• 
  v roce 1952 publikoval svou práci o štěpení pankreatické hovězí ribonukleázy pepsinem, kterou započal studium funkce a struktury tohoto enzymu
  
• 
  v padesátých letech publikoval práce věnované struktuře bílkovin a jejich vztahu k funkci ribonukleázy, které přinesly velmi cenné základní poznatky
  
• 
  v roce 1959 společně se svými spolupracovníky prokázal, že je možno přes lysinové zbytky navázat na pankreatickou ribonukleázu osm polyalanylových řetězců, každý o 5–7 zbytcích alaninu, aniž by došlo ke ztrátě enzymatické aktivity – na základě studia chymotrypsinu vznikla v roce 1965 v Anfinsenově laboratoři hypotéza, že hormon inzulín je v organismu syntetizován ve formě jednořetězcového prekursoru, která byla v roce 1967 potvrzena nalezením proinzulínu D. F. Steinerem
  

Svante August Arrhenius

19. 2. 1859 – 2. 10. 1927

Nobelovu cenu získal v roce 1903 za mimořádné zásluhy o rozvoj chemie, hlavně za teorii elektrolytické disociace

• 
  švédský fyzikální chemik a badatel
  
• 
  narozen v rodině zeměměřiče
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Uppsale (v sedmnácti letech)
    
• 
  pracoval v laboratoři švédské akademie věd
  
• 
  v roce 1884 se stal docentem fyzikální chemie na univerzitě v Uppsale
  
• 
  v roce 1882 vymyslel teorii elektrolytické disociace, za kterou získal roku 1903 Nobelovu cenu
  
• 
  Arrheniova teorie se stala základem elektrochemie, ve 20. století byla ještě zdokonalena a sehrála významnou úlohu v rozvoji vědy
  

Francis William Aston

1. 9. 1877 – 20. 11. 1945

Nobelovu cenu získal v roce 1922 za objev izotopů několika neradioaktivních prvků pomocí hmotnostního spektrografu a za objev tzv. zákona celých čísel

• 
  anglický fyzik
  
• 
  studium:
  
  • 
    universita v Birminghamu
    
• 
  v roce 1909 se stal docentem na univerzitě v Edgbanstonu
  
• 
  několik let pracoval v Cavendishově laboratoři u J. J. Thompsona
  
• 
  během první světové války pracoval u letectva a zkoumal povětrnostní účinky a účinky slunečního světla
  
• 
  v roce 1921 se stal členem anglické akademie věd Royal Society v Londýně
  
• 
  od roku 1919 rozvíjel hmotnostní spektroskopii a dokázal, že chemické prvky obsahují atomy nestejných hmotností – sestrojil hmotnostní spektrograf, ve kterém jsou svazky iontů odchylovány elektrickým a magnetickým polem, a podle této odchylky lze zjistit poměr velikosti náboje a jejich hmotnosti
  
• 
  na základě svých pozorování hmotnostním spektrografem zjistil, že většina prvků je směsí izotopů
  
• 
  v roce 1925 spektrograf zdokonalil a určil s jeho pomocí hmotnosti mnoha stabilních izotopů vědci pomocí jeho spektrografu objevili stovky dalších izotopů, což přispělo k rozšíření periodické soustavy chemických prvků
  

Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer

31. 10. 1835 – 20. 8. 1917

Nobelovu cenu získal v roce 1905 za své práce o organických barvivech a hydroaromatických sloučeninách

• 
  německý chemik a zakladatel německého chemického průmyslu barviv
  
• 
  narozen roku 1835 v rodině důstojníka a zeměměřiče
  
• 
  ve svých dvanácti letech učinil svůj první objev – objevil novou podvojnou sůl mědi
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berlíně (matematika, fyzika a později chemie u W. R. Bunsena)
    
• 
  na univerzitě v Berlíně se stal docentem
  
• 
  dvanáct let působil jako učitel na průmyslovém ústavu
  
• 
  pracoval na univerzitě ve Freiburku
  
• 
  od roku 1875 pracoval jako profesor na univerzitě v Mnichově
  
• 
  v letech 1878-1883 provedl úplnou syntézu indiga a určil jeho strukturu
  
• 
  určil strukturu alizarinu, uskutečnil jeho syntézu a připravil první technickou výrobu přírodního barviva
  
• 
  věnoval se výzkumu kondenzačních reakcí, kde proslul objevy kondenzace anhydridů a fenolů, studiu pyrolových a piridinových základů sloučenin ze skupiny kyseliny močové, výrobě maleinového a antracénového barviva (hlavně syntéze fluoresceinu, který společně se svým derivátem rhodaminem poskytl průmyslu nádherná barviva), syntéze terpinů atd.
  
• 
  zasloužil se také o objev barbiturátů, které znamenaly pokrok v medicíně při aplikaci nitrožilní narkózy