Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Herbert Aaron Hauptman

14. 2. 1917

Nobelovu cenu získal v roce 1985 společně s J. Karlem za přímé metody řešení krystalových struktur difrakčními metodami

• 
  americký biofyzik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v New Yorku (matematiku)
    
  • 
    univerzita v Marylendu (obhájil zde doktorskou disertaci-1955)
    
• 
  již jako student v New Yorku získal Bedenovu cenu za matematiku
  
• 
  již v době studií v Marylendu pracoval společně s J. Karlem v Nval Rasearch Laboratories a vedl laboratoř matematické biologie
  
• 
  v roce 1971 se stal vedoucím oddělení strukturního výzkumu a vicepremieram pro výzkum medicínského centra v Buffalo
  
• 
  uspořádal několik výstav, na nichž vystavoval ukázky svých uměleckých děl, která vytváří za pomoci matematických proncipů symetrie a teoretické krystalografie ze vsazovaného barevného skla
  
• 
  v roce 1953 využili společně s J. Karlem pro popis krystalové struktury statistické metody, pro kterou vypracovali v roce 1950 matematickou teorii nerovností mezi strukturními faktory
  
• 
  společně s J. Karlem přinesli řešení přesného popisu krystalových struktur, o které se snažili vědci již od objevu rentgenova záření v roce 1895
  

Sir Walter Norman Haworth

19. 3. 1883 - 19. 3. 1950

Nobelovu cenu získal v roce 1937 za práce o uhlovodících a vitamínu C

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru
    
  • 
    univerzita v Göttingenu
    
• 
  celý život působil na univerzitě v Birminghamu, kde se stal profesorem chemie
  
• 
  celá jeho vědecká činnost byla zaměřena na výzkum organických sloučenin, na oblast chemie terpenů a hlavně uhlovodíků, přičemž největší pozornost věnoval jednoduchým cukrům, monosacharidům a oligosacharidům, které obsahují dvě až deset vzájemně glykozidicky vázaných molekul monosacharidů
  
• 
  prozkoumal konstituci syrového cukru, mléčného cukru, opravil strukturní vzorec glukózy, fruktózy, galaktózy
  
• 
  zkoumal složení celulózy, škrobu a inzulínu
  
• 
  jsou známy jeho cyklické vzorce, podle kterých jsou monosacharidy odvozeny od pyranu nebo furanu
  
• 
  k jeho nejvýznamnějším výzkumům patří výzkum struktury molekul, způsobů vzájemného působení atomů v molekule, charakteru a prostorového uspořádání vazeb, výzkum kyseliny askorbové a její syntéza
  
• 
  na jeho poznatky o vitamínu C (kyselina askorbová) navázal Reichstein, který navrhl syntetickou výrobu vitamínu C a vyřešil tak definitivně problém skorbutu a jeho léčení
  
• 
  vitamín C byl prvním chemicky určeným vitamínem a jeho výroba se stala počátkem nové etapy vedoucí k zabezpečení zdravého života
  

Dudley Robert Herschbach

4. 10. 1918 – 1998

Nobelovu cenu získal v roce 1986 společně s Y. T. Leem a J. C. Polanyim za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění základních zákonitostí, které určijí průběh chemických procesů na molekulové úrovni

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Stanfordu
    
  • 
    Harvardova univerzita (získal zde doktorát)
    
• 
  působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley - věnoval se zde výzkumu chemických reakcí v molekulových paprscích
  
• 
  v roce 1936 se stal profesorem na Harvardově univerzitě
  
• 
  řadu let byl vedoucím katedry chemie na Harvardově univerzitě
  
• 
  jeho první práce v reakční dynamice vedly k objevu tzv. přímých mechanismů elementárních reakcí, při kterých dochází k přesunu vazeb a vytvoření produktů během velmi krátké doby, kdy se reagující částice vzájemně míjejí
  
• 
  jeho další významnou prací byl kinetnický popis srážkového mechanismu komplexu s dlouhou dobou života (řádově 10^-12 sekund nebo delší)
  
• 
  společně se svými spolupracovníky prokázal statistický charakter rozdělení energie po vnitřních stupních volnosti molekuly komplexu a ukázal rozhodující úlohu celkového momentu hybnosti srážejících se částic pro způsob rozdělení energie v produktech
  
• 
  zabýval se také popisem dynamiky hexacentrických reakcí, přičemž jeho skupina ukázala, že reakce probíhá snadno se slabě vázaným dimerem molekuly chlóru za vzniku cyklického šestičlenného srážkového komplexu
  

Gerhard Herzberg

25. 12. 1904 – 3. 3. 1999

Nobelovu cenu získal v roce 1971 za objev atomových a molekulových struktur mnoha látek

• 
  kanadský fyzik německého původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Darmstadtu
    
  • 
    univerzita v Göttingenu
    
  • 
    univerzita v Bristolu
    
• 
  v roce 1935 emigroval do Kanady, kde přednášel fyziku a spektroskopii na univerzitě v Saskatchewan a v Chicagu
  
• 
  v letech 1949–1969 působil jako ředitel Oddělení čisté fyziky Národní výzkumné rady v Ottawě
  
• 
  Nobelovu cenu získal za více než 40 let studia struktury molekul a atomů s použitím spektroskopických metod, tj. metod, které jsou založeny na měření pohlcení nebo vyzáření elektromagnetického záření atomy nebo molekulami
  
• 
  byl jedním z prvních vědců, kteří poznali mimořádně důležitý význam přesného změření velmi jemných efektů ve spektrech molekul a atomů
  
• 
  společně se svými spolupracovníky konstruoval řadu unikátních spektrometrů, především pro viditelnou a ultrafialovou oblast spektra, na kterých tato měření prováděl – analýzou takto získaných dat došel k neobyčejně přesným hodnotám atomárních a molekulárních konstant, jako jsou např. vzdálenosti mezi atomy v molekulách, hodnoty disociačních energií molekul, ionizačních potenciálů atomů apod.
  
• 
  jeho práce pomohla ověřit základní teorie o vlastnostech mikroskopických částic, našla uplatnění v astrofyzice a při studiu laserových efektů