Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Paul Karrer

21. 4. 1889 – 5. 6. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1937 za výzkumy karotenoidů, flavinů a vitamínů A a B₂

• 
  švýcarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Curychu (chemii)
    
• 
  v roce 1918 se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Curychu
  
• 
  v roce 1919 se stal vedoucím katedry jako nástupce profesora Wernera
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se věnoval studiu organických sloučenin arzénu, což jej přivedlo ke spolupráci s Ehrlichem, jejímž výsledkem byly práce o organických arzénových preparátech a jejich použití v terapii, kde našel uplatnění především salvarsan při léčení pohlavních chorob
  
• 
  věnoval se studiu sacharidů, polysacharidů, stereochemii aminokyselin, alkaloidů, objevil enzymatický rozklad sloučenin chitinu, ligninu a celulózy; následovaly práce o glykosidech, lecitinech, tříslovinách a jejich seskupení
  
• 
  po roce 1926 se zaměřil na výzkum rostlinných barviv, objevil antokyany, prozkoumal i další rostlinná barviva a zjistil údaje o struktuře jejich molekul, o rozdělení elektronů na atomy v molekule
  
• 
  navázal na výzkumy Euler-Chelpina a podařilo se mu izolovat vitamín A, určit jeho konstitucionální vztahy ke karotenu a bez významu nezůstaly ani jeho výzkumy vitamínů C a B₂
  

John Cowdery Kendrew

24. 3. 1917 – 23. 8. 1997

Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s M. F. Perutzem za studie o struktuře globulárních proteinů

• 
  anglický biochemik
  
• 
  narodil se v rodině profesora klimatologie
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Oxfordu
    
  • 
    univerzita v Bristolu
    
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  během druhé světové války pracoval v Ústavu fyzikální chemie v Cambridgi v oblasti reakční kinetiky a věnoval se problematice radaru
  
• 
  poté se zaměřil na biologii, kde jej zaujal výzkum struktury bílkovin
  
• 
  od roku 1946 pracoval společně s Perutzem v Cavendishově laboratoři pod vedením L. Bragga a trvale se zaměřil na oblast molekulární biologie
  
• 
  stal se vedoucím laboratoře molekulární biologie v Cambridgi a profesorem na zdejší univerzitě
  
• 
  ve svých výzkumech struktury bílkovin navázal na poznatky těch, kteří použili k analýze bílkovinné molekuly rentgenových paprsků – tato metoda ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz
  
• 
  v roce 1955 společně s Perutzem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat
  
• 
  prozkoumal kolem 110 krystalů, změřil intenzitu kolem 250 rentgenových paprsků a v roce 1957 vytvořil trojrozměrný model myoglobinu a v roce 1960 jeho strukturální vzorec
  

Aaron Klug

11. 8. 1926

Nobelovu cenu získal v roce 1982 za příspěvek k rozvoji krystalografické elektronové mikroskopie a za objevy týkající se struktury nukleoproteinů

• 
  anglický molekulární biolog
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Witwates
    
  • 
    univerzita v Kapském Městě (fyzikální chemii)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (obhájil zde doktorskou dizertaci)
    
• 
  věnoval se fyzikální chemii hemoglobinu
  
• 
  v roce 1953 odešel do Krystalografické laboratoře fyzikálního oddělení Birbeckovy koleje jako spolupracovník Rosalindy Franklinové
  
• 
  v roce 1958 se stal ředitelem projektu pro výzkum virů a několik let byl ředitelem oddělení pro strukturální studia v laboratoři molekulární biologie Britské výzkumné rady
  
• 
  během svého pobytu na Birbeckově koleji se věnoval krystalografickému přístupu ke studiu kulových a spirálových virů
  
• 
  na konci 50. let se podílel na vypracování modeli viru tabákové mozaiky, který je nejznámějším schématem viru vůbec
  
• 
  na počátku 60. let společně s D. Casparem formuloval fyzikální podstatu stavby jednoduchých samoseskupujících se (samoagregačních) struktur
  
• 
  v letech 1964-1968 vyvinul metody optické a digitální difrakce a trojrozměrné digitální rekonstrukce založené na analýze elektronově mikroskopického obrazu
  

Walter Kohn

9. 4. 1923

Nobelovu cenu získal v roce 1998 společně s J. A. Poplem za objevy, které pomáhají odhalit tajemství obestírající strukturu hmoty

• 
  americký chemik rakouského a židovkého původu
  
• 
  Nobelovu cenu získal za teorii funkce hustoty
  
• 
  jeho práce spočívá v tom, že objevil nové a jednodušší matematické postupy, které popisují vazby mezi atomy v molekulách
  
• 
  nesnažil se popsat pohyb každého elektronu zvlášť, ale pracoval s hustotou těchto částic - statisticky popisoval průměrný počet elektronů v každém bodě
  
• 
  model, který spoluvytvářel, umožnil kvantové chemii a fyzice studovat i velké a složité molekuly
  
• 
  spolu s Poplem přispěli k tomu, že v součastnosti umíme modelovat chemické procesy na počítači - chemici už díky tomu nemusejí každou látku, kterou chtějí zkoumat, nejprve laboratorně připravit - místo toho "vytvářejí" základní stavební jednotky nejrůznějších chemikálií přímo na obrazovce počítače a pomocí počítačových programů pak studují vzájemné vazby molekul či atomů, a také různé projevy sloučeniny, která je zajímá
  

Sir Harold Walter Kroto

7. 10. 1939

Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s R. F. Curlem a R. E. Smalleyem za objev fullerenů

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita Sheffield (v roce 1964 zde získal doktorát)
    
• 
  v roce 1967, po absolvování stáží v Ottawě a v Bellových laboratořích v New Yorku, začal pracovat na univerzitě v Sussexu
  
• 
  v návaznosti na radioastronomická měření se zabýval otázkou vzniku sloučenin s dlouhým uhlíkovým řetězcem v blízkosti uhlíkatých hvězd - červených obrů
  
• 
  k nečekanému objevu kulovitých makromolekul uhíku - fullerenu - jej přivedly jeho experimenty, které modelovaly chemické reakce na povrchu červených obrů (uhlíkatých hvězd)
  
• 
  jeho experimenty spočívaly v laserovém odpařování grafitu - vzniklé klastry uhlíku byly unášeny heliem a prudce ochlazeny rychlou expanzí - takto stabilizované klastry pak byly poslány do hmotnostního spektrometru - od tohoto objevu se odvozují následné výzkumy fullerenové chemie, různých seskupení, uhlíkových nanotrubiček apod., které sahají od základního výzkumu až po aplikace
  
• 
  založil společnost Vega Science Trust, která produkuje vědecké filmy pro laickou veřejnost a vědeckou komunitu s cílem zlepšit znalosti o vědeckých úspěších
  
• 
  jeho hlavní vášní je grafická tvorba, za kterou dostal v roce 1994 cenu Moet Hennessy
  
• 
  od roku 2004 pracuje na Florida State University