Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Robert Bruce Merrifield

15. 7. 1921 – 14. 5. 2006

Nobelovu cenu získal v roce 1984 za objev syntézy peptidů v pevné fázi

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Pasadeně (chemii)
    
  • 
    univerzita v Los Angeles
    
• 
  po roce 1949 nastoupil do laboratoře biochemie v Rockefellerově institutu v New Yorku
  
• 
  v roce 1953 se seznámil s problematikou syntézy peptidů při práci na výzkumu růstových faktorů bílkovinného původu
  
• 
  v roce 1959 formuloval princip pevné fáze a ke schůdnému schématu dospěl experimentální prací v roce 1963 - první fungující prototyp syntetizátoru postavil společně s J. M. Stewardem ve sklepě svého domu v New Jersey
  
• 
  jeho nová metoda se postupně prosadila na celém světě a v roce 1969 mu za ni byla udělena cena Alberta Laskera jako ocenění významu jeho metody pro lékařský výzkum
  
• 
  jeho metoda syntézy* byla s úspěchem použita pro přípravu řady nízkomolekulárních peptidů
  

Hartmut Michel

18. 7. 1948

Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s J. Deisenhoferem a R. Huberem za stanovení trojrozmějné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Würzburku (získal zde doktorát u profesora Oesterhelta)
    
• 
  v roce 1978 začal na univerzitě ve Würzburku krystalizovat bakteriorhodospin (krystalografii bakteriorhodospinu následně plně využil při svém výzkumu krystalů fotosyntetických reakčních center)
  
• 
  v roce 1979 s celým Oesterheltovým oddělením přešel do Martinsriedu
  
• 
  v roce 1979 získal první krystaly bakteriorhodospinu, které by mohly vyhovovat pro strukturní analýzu - seznámil s nimi R. Hubera a později s nimi odjel do Cambridge, kde byly získány jejich difrakčníobrazy - výsledky byly tak dobré, že byla v Huberově laboratoři instalována měřící aparatura
  
• 
  v roce 1980 publikoval první difrakční obrazy bakteriorhodospinu - v té době se tako pokoušel o krystalizaci fotosyntetického reakčního centra z purpurových nesirných bakterií (pro svou práci si vybral druh bakterie Rhodopseudomonas viridis)
  
• 
  v roce 1981 získal vůbec první krystaly komplexu membránových bílkovin
  
• 
  v roce 1982 začal se strukturní analýzou získaných krystalů pomocí difrakce rentgenových paprsků a výsledky své práce publikoval o několik let později
  
• 
  v roce 1988 se stal vedoucím oddělení molekulární biologie membrán v Ústavu pro biofyziku Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem
  

Peter Mitchell

29. 9. 1920 – 10. 8. 1992

Nobelovu cenu získal v roce 1978 za objasnění procesu biologické energie

• 
  anglický biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie, fyziologie, matematika, biochemie)
    
• 
  svou vědeckou dráhu začal jako mikrobiolog, ale jeho teorie jsou biofyzikální
  
• 
  podařilo se mu objasnit princip přeměny energie v živých organismech – nejprve teoreticky odvodil a poté také experimentálně prokázal, že pro využití energie těchto zdrojů je potřeba biologických membrán nacházejících se v organismu a že hlavní úlohu v tomto procesu hrají protony
  
• 
  katalytické bílkoviny, které se podílejí na využívání energie, jsou uloženy v membránách a fungují tak, že pumpováním protonů přes membránu vzniká gradient protonů mezi oběma částmi oddělenými biologickou membránou
  
• 
  základním principem buňkové energetiky je přeměna světelné a chemické energie na potenciální energii protonů, které jsou nerovnoměrně rozloženy po obou stranách membrány
  
• 
  velmi důležitým „protonovým vodičem“ biologických membrán je enzymový komplex, který umožňuje využít protonovou sílu, která je generována absorpcí světelných kvant na syntézu adenozintrifosfátu (ATP)
  

Henri Moissan

28. 9. 1852 – 12. 2. 1907

Nobelovu cenu získal v roce 1906 za výzkum a izolaci fluoru a za konstrukci speciální elektrické pece pojmenované jeho jménem

• 
  francouzský chemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Paříži
    
• 
  své první vědecké práce začal psát již během svého působení v pařížském přírodovědném muzeu
  
• 
  působil na vyšší farmaceutické škole
  
• 
  v roce 1900 se stal profesorem chemie na pařížské Sorbonně
  
• 
  od roku 1891 byl členem Francouzské akademie věd
  
• 
  jeho první vědecká práce se zabývala problémem dýchání listů ve tmě
  
• 
  od roku 1879 se věnoval výlučně chemii kovů a dosáhl výsledků, které mu přinesly celosvětové uznání
  
• 
  v roce 1886 jako první připravil čistý fluor elektrolýzou fluoridu draselného, který byl rozpuštěn v bezvodém kapalném fluorovodíku
  
• 
  v roce 1893 zkonstruoval elektrickou obloukovou pec, s jejíž pomocí získal nové poznatky z oblasti kovů a oxidů (získal v ní například karbidy vápníku, draslíku a dusíku, připravil v ní v čistém stavu molybden, wolfram a další kovy)
  
• 
  od roku 1883 se zabýval umělou syntézou diamantu a s použitím uvedené pece provedl první pokus výroby umělých diamantů z uhlí při vysokém tlaku a částečné krystalizaci, kterým byl poprvé vědecky vysvětlen vznik diamantu
  

Mario José Molina

19. 3. 1943

Nobelovu cenu získal v roce 1995 společně s P. Crutzenem a F. S. Rowlandem za práci v chemii atmosféry

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Kaliforsnká univerzita v Berkeley (obhájil zde doktorskou disertaci v oboru fyzikální chemie - zabýval se v ní chemickými lasery)
    
• 
  po studiích získal místo asistenta ve skupině profesora Rowlanda na kalifornské univerzitě v irvine
  
• 
  po získání profesorského titulu přesídlil na kalifornskou techniku
  
• 
  je členem Národní akademie věd USA
  
• 
  od roku 1973 se začal společně s Rowlandem věnovat výzkumu atmosféry
  
• 
  v letech 1974-2004 pracoval v oddělení Vědy země, atmosféry a planet na Massachussetské technice v Cambridge
  
• 
  v roce 1974 publikovali společně s Rowlandem článek o možném ovlivnění ozonové vrstvy freonovými plyny - vypočetli, že molekuly freonů mohou v atmosféře setrvávat více jak padesát let, a uvědomili si, jaké následky pro lidstvo by neustále rostoucí produkce těchto látek mohla mít
  
• 
  v roce 1974 pracovali společně s Rowlandem na rozsáhlé zprávě pro Komisi pro atomovou energii, o výsledcích své práce informovali na zasedání Americké chemické společnosti - od té doby věnovali velké úsilí tomu, aby byla omezena produkce látek poškozujích ozonovou vrstvu
  
• 
  práce Molina a Rowlanda vyvolaly rozporuplnou reakci, nebož jim někteří vytýkali spekulativní charakter pro jejich kvantitativně nepodložené závěry - jejich zpráva ale vedla k jistým omezením produkce freonů a iniciovala podrobnější studium mechanizmu reakcí vedoucích ke snižování obsahu ozonu ve stratosféře
  
• 
  v současné době (od roku 2007) pracuje na univerzitě California v San Diegu na fakultě chemie a na Scripps Institution of Oceanography