Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Willard Frank Libby

17. 12. 1908 – 8. 9. 1980

Nobelovu cenu získal v roce 1960 za metodu použití uhlíku ¹⁴C k určování stáří v archeologii, geologii, geofyzice a jiných oborech

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  působil na univerzitě v Syracuse, na Trinity College v Dublinu, od roku 1933 na univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Princetonu a na Columbijské univerzitě v New Yorku
  
• 
  po druhé světové válce se stal profesorem v ústavu jaderné fyziky v Chicagu
  
• 
  byl členem komise pro atomovou energii, poradcem několika společností v oblasti atomového průmyslu a technickým poradcem ministerstva obrany
  
• 
  celosvětově se proslavil jako tvůrce radiokarbonové metody, která byla důsledkem jeho výzkumu a objevu z roku 1939, který se týkal radioaktivního izotopu uhlíku* ¹⁴C
  
• 
  od roku 1939 vyhodnocoval poznatky a dospěl k závěru, že měřením radioaktivity 14C lze velmi přesně vypočítat dobu od smrti zkoumaného organismu do okamžiku měření
  
• 
  v roce 1947 začal provádět měření radioaktivity, aby mohl vypočítat stáří archeologických nálezů
  

William N. Lipscomb

9. 12. 1919 - 14. 4. 2011

Nobelovu cenu získal v roce 1976 za práce v oblasti sloučenin boru s vodíkem

• 
  americký fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Kentucky
    
  • 
    Kalifornský technologický institut
    
• 
  od roku 1950 byl mimořádným a od roku 1954 řádným profesorem na univerzitě v Minnesotě
  
• 
  v roce 1959 se stal profesorem na univerzitě v Minnesotě
  
• 
  v roce 1959 se stal profesorem na Harvardově univerzitě
  
• 
  získal mnoho čestných doktorátů, čestných uznání a cen, v roce 1958 získal Harrisonovu-Howeovu cenu a v roce 1972 Debyovu cenu
  
• 
  vytvořil první racionální teorii sloučenin boru, odhalil základní příčiny unikátní stavby molekul boranů a heteroboranových analog, ve své topologické teorii publikované v roce 1954 vysvětlil podstatu vazebných poměrů v těchto molekulách
  
• 
  základem jeho teorie je koncepce třístředové vazby, ve které tři skeletální atomy sdílejí jeden elektronový pár, jako primárního vazebného elementu ve sloučeninách boru
  
• 
  v pozdějších pracích se věnoval objektivnímu mapování rozložení elektronových hustot mezi jednotlivými atomy a dokázal, že tento základní předpoklad odpovídá skutečnosti
  
• 
  systematicky se věnoval rentgenové strukturní analýze po stránce metodické i teoretické
  
• 
  určil strukturu desítek boranů a jejich derivátů, ale také složitých biologických látek včetně enzymů
  
• 
  publikoval stovky prací z oblasti strukturní analýzy, nukleární magnetické rezonance a teorie chemické vazby v boranech
  

Rudolph Arthur Marcus

21. 7. 1923

Nobelovu cenu získal v roce 1992 za svůj přínos k teorii přenosu elektronů v chemických soustavách

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    McGillova univerzita (v roce 1946 zde získal doktorát)
    
• 
  v roce 1951 začal pracovat na polytechnice v Brooklinu, kde se nakonec stal řádným profesorem - odtud potom přešel na Kalifornský technologický institut
  
• 
  teoreticky se zabýval jednoduchými redoxními reakcemi jak v homogenních roztocích, tak na elektrodách - koncem 50. let přišel s teorií těchto reakcí, která byla založena na reorganizační energii
  
• 
  jeho teorii vyhovovala řada reakcí hlavně v anorganické chemii, a to jak reakce výměnné, tak reakce elektrodové
  
• 
  v dalších studiích se zaměřil na systémy důležité v biochemii, např. složky řetězce přenosu elektronu, na přenos elektronu přes rozhraní dvou nemísitelných kapalin a svou teorii rozšířil také na přenos protonu
  

Archer John Porter Martin

1. 3. 1910 – 28. 7. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s R. L. M. Syngem za objev rozdělovací chromatografie

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie, fyzika, matematika a mineralogie)
    
• 
  v letech 1933–1938 pracoval v Dunnově potravinářském výzkumném ústavu
  
• 
  po roce 1938 se stal vedoucím oddělení fyzikální chemie v Národním ústavu lékařského výzkumu v Londýně
  
• 
  zpočátku se zabýval problémy pyroelektřiny a vypracoval metodu jejího výzkumu, která byla založena na pozorování přitažlivosti kovové destičky na krystalech uložených v zkapalněném vzduchu
  
• 
  studoval UV absorpční spektra, izoloval vitamín E, zkoumal vitamín B₂ a kyselinu nikotinovou
  
• 
  při svých výzkumech použil k oddělování různých látek s podobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi adsorpční chromatografii
  
• 
  společně s R. Syngem se zaměřil na analýzu aminokyselin – k jejímu studiu bylo ale nutné rozpracovat nový typ chromatografické analýzy, a to rozdělovací chromatografii, u které se používá rozdílnosti rozdělovacích koeficientů oddělovaných látek pro dvě vzájemně omezené mísitelné kapaliny
  
• 
  v roce 1944 se Syngem vypracovali papírovou chromatografii
  
• 
  později s anglickým chemikem A. T. Jamesem objevil metodu plynové rozdělovací chromatografie
  

Edwin Mattison McMillan

18. 9. 1907 – 1991

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s G. T. Seaborgem za objevy v oblasti chemie transuranů

• 
  americký radiochemik
  
• 
  narodil se v rodině lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Kalifornii
    
  • 
    univerzita v Princetonu
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  po ukončení studia pracoval v Ústavu E. O. Lawrence
  
• 
  stal se profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley
  
• 
  v letech 1940–1945 se podílel na vývojových úlohách souvisejících s obranou USA
  
• 
  zpočátku své vědecké dráhy se věnoval problému magnetického momentu protonu
  
• 
  od roku 1934 se věnoval urychlování elementárních částic
  
• 
  v Ústavu E. O. Lawrence se účastnil konstrukce cyklotronu, jehož vynálezcem byl právě Lawrence
  
• 
  společně s M. L. E. Oliphanem vypracoval projekt zdokonaleného cyklotronu – synchrocyklotronu, s jehož pomocí překročila atomistika zdánlivě nepřekonatelnou hranici v urychlování částic
  
• 
  těžištěm jeho vědecké práce byl výzkum transuranů
  
• 
  v roce 1940 společně s P. H. Abelsonem ostřeloval uran pomalými neutrony a zjistil, že se jádro ²³⁸U mění na jádro ²³⁹U, které se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 93 – objevil tak první transuran, který nazval neptunium
  
• 
  v roce 1940 společně s americkými fyziky G. T. Seaborgem, J. W. Kennedym a E. C. Wahlem zjistil, že jádro neptunia se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 94 – tak objevil další transuran, který pojmenovali plutonium