Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Richard Kuhn

3. 12. 1900 – 1. 8. 1967

Nobelovu cenu získal v roce 1938 za práce o karotenoidech a vitamínech

• 
  německý chemik rakouského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Mnichově (chemie, u R.M. Willstattera)
    
• 
  roku 1926 se stal docentem a později profesorem všeobecné analytické chemie na univerzitě v Curychu
  
• 
  od roku 1928 byl profesorem na univerzitě Heidelbergu a ředitelem zdejšího chemického oddělení Ústavu císaře Wilhelma pro lékařský výzkum
  
• 
  na příkaz nacistické německé vlády nesměl převzít peněžitou odměnu spojenou s Nobelovou cenou a také diplom a zlatou medaili převzal později
  
• 
  během působení na univerzitě v Curychu začal zkoumat uspořádání atomů v polyénech (tzv. konjugované dvojité vazby) – nejprve určil konstituci polyénových barviv z rostlinného materiálu a provedl syntézu okolo 300 látek z této skupiny, aby zjistil obecné vztahy mezi chemickou vazbou těchto nenasycených uhlovodíků a mezi jejich optickými, magnetickými a dielektrickými vlastnostmi
  
• 
  nejvýznamnějších výsledků dosáhl ve výzkumu karotenoidů, přičemž navázal na práce P. Karrera – pomocí polarizovaného světla objevil provitamín karotenu v mrkvi a zjistil fyziologický a biologický význam karotenu jako růstového faktoru
  
• 
  ve spolupráci s Szent-Gyorgyim pracoval také na výzkumu vitamínu B₂ (riboflavinu) a objasnil jeho chemickou strukturu
  
• 
  roku 1939 izoloval vitamín B₆
  

Irving Langmuir

31. 1. 1881 – 16. 8. 1957

Nobelovu cenu získal v roce 1932 za výzkumy a objevy v oblasti chemie povrchu

• 
  americký fyzik, chemik a elektrochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    různé vysoké školy v USA
    
  • 
    Columbijská univerzita (v roce 1903 získal diplom báňského inženýra)
    
  • 
    univerzita v Göttingenu (fyzikální chemie u W. Nernsta)
    
• 
  po návratu do USA v roce 1906 se stal profesorem chemie v Stevensonově technologickém ústavu v Hobokenu
  
• 
  stal se ředitelem výzkumné laboratoře General Electricity Company v Schenectady
  
• 
  věnoval se problémům nízkých tlaků v chemii, fyzice a technice, ale mimo toho se zabýval molekulovým mechanismem chemických a fyzikálních povrchových jevů (jsou to fyzikální, chemické a elektrické procesy, které probíhají na mezifázovém rozhraní a Langmuir získal základní poznatky o vlastnostech adsorpčních polí na povrchu)
  
• 
  objevil povahu elektrických výbojů ve vysokém vakuu a v plynech při nízkém tlaku
  
• 
  známý je jeho jev, při kterém se plyny v kontaktu se žhavícím kovovým povrchem mění na ionty
  
• 
  vysvětlil tepelnou ztrátu při rovném povrchu, jeho poznatky umožnily zkonstruovat žárovku plněnou plynem, rozpracoval proces sváření kovů s vysokým bodem tavení pomocí plamene jednoatomového vodíku (tzv. Langmuirova plamene), objevil kenotron a tynatron
  

Yuan Tseh Lee

29. 11. 1936

Nobelovu cenu získal v roce 1986 společně s D. Herschbachem a J. C. Polanyim za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění základních zákonitostí, které určijí průběh chemických procesů na molekulové úrovni

• 
  americký chemik thaj-wanského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berkeley (obhájil zde doktorskou disertaci)
    
• 
  působil jako profesor na univerzitě v Chicagu
  
• 
  v roce 1974 se stal profesorem chemie na univerzitě v Berkeley
  
• 
  počátek jeho vědecké dráhy silně ovlivnila několikaletá spolupráce s D. Herschbachem
  
• 
  stal se autorem vylepšené "superaparatury" s univerzálním detektorem (zařízení pro účinnou ionizaci molekulového paprsku a hmotnostní spektrometr), který se stal modelem pro řadu zařízení v jiných laboratořích - právě jeho zásluhou se výzkum elementárních reakcí v molekulových paprscích dostal z omezené oblasti reakcí alkalických kovů a solí
  
• 
  zásadní význam mají jeho práce o dynamice tvorby komplexu v reakcích atomu fluoru s nenasycenými uhlovodíky, zvláště objasnění dynamiky elementární reakce F + D₂ -> DF + D, která je podkladem účinného chemického laseru
  

Jean-Marie Lehn

4. 10. 1918 – 1998

Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s D.J. Cramem a Ch. J. Pedersenem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul

• 
  francouzský chemik
  
• 
  narodil se v rodině stavitele varhan
  
• 
  působil jako profesor na Pasteurově univerzitě ve Strasburgu
  
• 
  v 60. letech (přibližně ve stejnou dobu jako Pederson) společně se svými spolupracovníky syntetizoval skupinu makrocyklických látek - polyetherové diaminy čili kryptáty*
  
• 
  dokázal syntetizovat nejfantastičtější struktury, zjistit vztahy mezi strukturou a stabilitou komplexů, prozkoumat kinetiku tvorby komplexů, jejich pčinky na membrány a fotochemické efekty
  

* termín kryptát byl odvozen na základě toho, že výborně skrývají kovové ionty uvnitř dutiny ve své struktuře - nyní se používá pro komplexy a pro samotné látky se užívá termín kryptand

Luis F. Leloir

6. 9. 1906 – 2. 10. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1970 za objev aktivačních cukrů a jejich funkce v biosyntéze polysacharidů

• 
  argentinský biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Buenos Aires (lékařství)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (u F. Hopkinse)
    
• 
  v době udělení Nobelovy ceny měl velmi neobvyklou profesi – byl soukromý vědec pracující v ne právě ideálních podmínkách pro laboratorní práci na předměstí v Buenos Aires a prostředky pro svou vědeckou práci si obstarával z vlastních zdrojů a z části z podpory mecenáše, po kterém byla jeho laboratoř nazvána Fundación Campomar
  
• 
  jeho vědecká práce navázala na dřívější výzkumy vysvětlující funkci fosforylázy*, za které byla udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství již v roce 1947 – Leloir se ale zabýval procesem opačným, a to výstavbou polysacharidového řetězce glykogenu z molekul glukózy – ukázal, že navázání další glukózy ke glykogenovému řetězci se děje v biologických podmínkách přenosem z uridinfosfátglukózy
  
• 
  jeho práce, která ukázala obecnou důležitost sloučenin cukrů s uridinovými nukleotidy, měla zásadní význam pro vysvětlení biosyntézy polysacharidů
  

*Fosforyláza je enzym, který se účastní odbourávání řetězce polysacharidu (škrobu, glykogenu, apod.) za přítomnosti kyseliny fosforečné – produktem tohoto odbourávání je fosfát glukózy.