Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Frederick Sanger

13. 8. 1918

Nobelovu cenu získal v roce 1958 za výzkum struktury bílkovin, zejména inzulínu

• 
  anglický biochemik
  
• 
  narodil se v rodině praktického lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Cambrigi a zde také pracuje v biochemické laboratoři
  
• 
  jeho první vědecké práce byly z oblasti metabolismu aminokyselin
  
• 
  po obhájení doktorské disertace se zaměřil na výzkum bílkovin, a to především na určení jejich chemické struktury
  
• 
  ve své práci navázal na dřívější práce E. H. Fischera, který objevil, že molekuly bílkovin jsou tvořeny řetězcem aminokyselin, ale teprve až nové fyzikální, chemické a fyzikálně-chemické metody pomohly odhalit strukturu těchto řetězců
  
• 
  v roce 1952 prozkoumal strukturu inzulínu a určil přesný sled aminokyselin ve dvou řetězcích, které tvoří jeho molekulu
  
• 
  jako první objevil molekulovou strukturu inzulínu a poprvé dokázal, že inzulín je bílkovinná látka, a tím, že určil jeho strukturu, poprvé určil chemickou strukturu bílkovinné látky vůbec
  
• 
  metoda, kterou ke svému výzkumu použil, našla uplatnění při určování struktury bílkovin
  
• 
  jeho práce mají velký význam zejména pro medicínu, neboť inzulínu se používá k léčení cukrovky
  

Frederick Sanger

13. 8. 1918

Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s P. Bergem a W. Gilbertem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)

• 
  anglický biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Cambrigi a zde také pracuje v biochemické laboratoři
  
• 
  je prozatím jediným vědcem, kterému se podařilo získat Nobelovu cenu za chemii dvakrát
  
• 
  svou druhou Nobelovu cenu za chemii získal za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxiribonukleových kyselin (DNA); jde o určení čtyř bází (adeninu, cytosinu, guaninu a thyminu) na nosném řetězci DNA
  
• 
  mimo jiné zavedl metodu pro rychlé sekvenování ribonukleových kyselin (RNA) a ve své práci se snažil o určení primární struktury polymerních sloučenin, které se vyskytují v živých organismech
  

Glenn Theodore Seaborg

19. 4. 1912 – 25. 2. 1999

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s E. M. McMillanem za objevy v oblasti chemie transuranů

• 
  americký jaderný fyzik a radiochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Los Angeles
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  po ukončení studia na univerzitě v Los Angeles se stal asistentem v chemickém ústavu univerzity a v roce 1934 odešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley
  
• 
  v letech 1942–1946 pracoval na projektu první atomové bomby na univerzitě v Chicagu
  
• 
  po roce 1946 se stal profesorem na univerzitě v Berkeley
  
• 
  ačkoliv pracoval na projektu první atomové bomby, byl členem sedmičlenné skupiny badatelů, která se v memorandu adresovaném ministru války USA postavila proti použití atomové bomby v Japonsku
  
• 
  ve své vědecké práci se zabýval především problémy chemie jaderných přeměn a dosáhl velkých úspěchů v získávání uměle připravených chemických prvků – transuranů
  
• 
  v roce 1940 objevil společně s E. M. McMillanem, E. C. Wahlem a W. Kennedym plutonium
  
• 
  v roce 1944 společně se svými spolupracovníky objevil americium a curium
  
• 
  v roce 1949 objevil společně se svými spolupracovníky berkelium
  
• 
  v roce 1950 objevili prvek kalifornium
  
• 
  u všech objevených prvků prozkoumal jejich chemické vlastnosti, určil jejich atomovou strukturu a místo v periodické soustavě
  

Nikolaj Nikolajevič Semjonov

3. 4. 1896 – 25. 9. 1986

Nobelovu cenu získal v roce 1956 společně s C. N. Hinshelwoodem za výzkumy mechanismu chemických reakcí

• 
  ruský fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Petrohradu (fyzika, chemie)
    
• 
  v letech 1920–1931 pracoval v Leningradském fyzikálně-technickém institutu a pak se stal ředitelem Institutu fyzikální chemie Akademie věd SSSR
  
• 
  v roce 1944 se stal profesorem na univerzitě v Moskvě
  
• 
  byl členem mnoha zahraničních akademií věd
  
• 
  jeho první práce se týkaly oblasti molekulární fyziky a elektronových jevů
  
• 
  rozpracoval teorii tepelného průřezu dielektrika
  
• 
  vytvořil teorii tepelného výbuchu plynných směsí, podle které je příčinou výbuchu narušení tepelné rovnováhy při průběhu chemické reakce – na základě této teorie se svými žáky rozvinul učení o detonaci a hoření výbušných látek
  
• 
  největší význam mají jeho práce z oblasti teorie řetězových chemických reakcí, zejména objev jejich rozvětveného typu
  
• 
  v roce 1934 vytvořil všestrannou teorii nerozvětvených a rozvětvených reakcí a poukázal na jejich velikou rozšířenost v chemii
  
• 
  teorii řetězových reakcí, která má velký praktický význam např. v raketové technice, později se svými spolupracovníky teoreticky a experimentálně rozvinul
  

Jens C. Skou

12. 7. 1928

Nobelovu cenu získal v roce 1997 společně s J. E. Walkerem a P. D. Boyerem za objasnění mechanizmu syntézy ATP

• 
  dánský chemik
  
• 
  Nobelovu cenu získal za objev pumpy Na⁺K⁺-ATPázy, enzymu odpovědného v živočišných buňkách za elektrochemický potenciál sodných a draselných iontů na jejich povrchové (plazmatické) membráně a za objasnění mechanizmu její funkce
  
• 
  byl u výzkumu Na⁺K⁺-ATPázy od samého počátku a v roce 1957 dokázal, že jde o pumpu poháněnou ATP, popsal její dvě podjednotky α a β, mechanismus a stechiometrii přenosu obou iontů