Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Max Ferdinand Perutz

19. 5. 1914 – 6. 2. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s J. C. Kendrewem za studie o struktuře globulárních proteinů

• 
  anglický biochemik rakouského původu
  
• 
  narodil se v rodině majitele textilní továrny
  
• 
  studium:
  
  • 
    práva (měl převzít otcovu firmu)
    
  • 
    univerzita ve Vídni (anorganická analýza)
    
• 
  později se věnoval anorganické chemii a biochemii
  
• 
  v roce 1936 pracoval u F. G. Hopkinse aj. D. Bernala v Cavendishově ústavu v Cambridgi
  
• 
  byl asistentem L. Bragga
  
• 
  roku 1947 se stal vedoucím oddělení molekulové biologie v Britské radě pro lékařský výzkum v Cambridgi
  
• 
  svou hlavní pozornost zaměřil na výzkum struktury bílkovin, přičemž ke studiu použil hemoglobin* – k výzkumu jeho struktury a také chymotrypsinu** použil metodu ohybu rentgenových paprsků při průchodu krystaly, která ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz
  
• 
  v roce 1955 společně s Kendrewem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat
  
• 
  po několika letech studia se jim podařilo zjistit strukturální uspořádání hemoglobinu a myoglobinu, čímž významně přispěli k poznání struktury bílkovin
  

* Hemoglobin má velmi komplikovanou strukturu a o jeho prozkoumání usilovali vědci již dávno před Perutzem

** Chymotrypsin je zažívací enzym v břišní slinné žláze

John Cherles Polanyi

23. 1. 1929

Nobelovu cenu získal v roce 1986 společně s D. Herschbachem a Y. T. Leeem za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění základních zákonitostí, které určijí průběh chemických procesů na molekulové úrovni

• 
  kanadský chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokoškolského profesora fyzikální chemie
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru (v roce 1952 zde obhájil doktorskou disertaci)
    
• 
  působil na univerzitě v torontu
  
• 
  ve své práci navázal jistým způsobem na práci svého otce věnovanou otázkím výzkumu elementárních reakcí v souvislosti s hyperplochami potenciální energie
  
• 
  je autorem mnoha prací o infračervené emisi produktů elementárních chemických reakcí ve velmi zředěných plynech (tzv. metoda zadržené relaxace), které přinesly podrobné informace o obsazení vibračních a rotačních hladin produktů velké řady těchto procesů (např reakcí H+Cl₂, H+F₂, F+H₂) - tyto výsledky se pak staly podkladem pro teoretické práce o souvislostech mezi průběhem elementárních reakcí a charakterem vzájemných interakcí mezi reagujícími částicemi běhm srážky (tj. tvarem příslušné hyperplochy potenciální energie)
  
• 
  výpočtem trajektorií částic na modelových hyperplochách ukázal vliv tvaru hyperplochy a polohy energetické bariéry na to, jaká forma energie je při překonání této bariéry účinná a jakým způsobem je vibrační, rotační a translační energie rozdělena v produktech reakce
  

John Anthony Pople

31. 10. 1925 - 15. 5. 2004

Nobelovu cenu získal v roce 1998 společně s W. Kohnem za objevy, které pomáhají odhalit tajemství obestírající strukturu hmoty

• 
  britský chemik
  
• 
  byl světově uznávaným expertem na molekulární fyziku a teoretickou chemii
  
• 
  od roku 1964 pracoval v USA, přednášel chemii na univerzitě v Chicagu
  
• 
  velmi se zasadil o průnik výpočetní techniky do kvantové chemie
  
• 
  Nobelovu cenu získal za vypracování metodiky chemicko-kvantitativních výpočtů
  
• 
  spolu s Kohnem přispěli k tomu, že v součastnosti umíme modelovat chemické procesy na počítači - chemici už díky tomu nemusejí každou látku, kterou chtějí zkoumat, nejprve laboratorně připravit - místo toho "vytvářejí" základní stavební jednotky nejrůznějších chemikálií přímo na obrazovce počítače a pomocí počítačových programů pak studují vzájemné vazby molekul či atomů, a také různé projevy sloučeniny, která je zajímá
  

George Porter

6. 12. 1920 – 31. 8. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1967 společně s M. Eigenem a R. G. W. Norrishem za výzkum mimořádně rychlých chemických reakcí

• 
  anglický fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Leedsu (chemie)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie)
    
• 
  v letech 1938–1941 pracoval na univerzitě v Leedsu
  
• 
  během druhé světové války sloužil v dobrovolném sboru královského námořnictva
  
• 
  v letech 1952–1954 byl zástupcem ředitele oddělení fyzikálně-chemického výzkumu na univerzitě v Cambridgi
  
• 
  v letech 1955–1963 působil jako profesor fyzikální chemie na univerzitě v Sheffieldu a v Londýně
  
• 
  byl členem mnoha vědeckých společností a držitelem mnoha vědeckých vyznamenání
  
• 
  společně s Norrishem zkoumal velmi rychle probíhající chemické reakce – jako výzkumné metody použili fotolýzy bleskovým světlem a reakci vyvolali krátkým intenzívním bleskem, velmi krátce existující reakční meziprodukty, které vznikají při této velmi rychlé chemické reakci, bylo možné sledovat metodou spektrální analýzy
  
• 
  je autorem známé knihy z roku 1962 Chemie pro moderní svět, která se setkala s velkým ohlasem
  
• 
  práce zaměřené na metody umožňující zkoumat velmi rychle probíhající chemické a biochemické reakce představují novou etapu v rozvoji kinetiky a fyzikální chemie
  

Fritz Pregl

3. 11. 1869 – 13. 12. 1930

Nobelovu cenu získal v roce 1923 za objev metody mikroanalýzy organických látek

• 
  rakouský chemik
  
• 
  narodil se v rodině bankovního úředníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    universita ve Štýrském Hradci (University of Graz)
    
• 
  v roce 1893 se stal doktorem medicíny ve Štýrském Hradci a stal se zde později i mimořádným profesorem
  
• 
  v letech 1910–1913 se stal profesorem chemie na univerzitě v Insbrucku a pak profesorem fyziologie na univerzitě ve Štýrském Hradci
  
• 
  jeho hlavní vědecké úspěchy spadají do oblasti lékařské chemie – nejprve zkoumal aminokyseliny, poté se zaměřil na analýzu organických látek a na fyziologické experimenty
  
• 
  největší význam má jeho objev a vypracování metody kvantitativní mikroanalýzy organických látek – tato metoda, jejíž zásluhou je možné zpracovávat vzorky o hmotnosti několika miligramů a určit stopové množství látek ve zkoumaných vzorcích, poskytla biochemikům cennou pomůcku pro výzkum chemických vlastností vitamínů a hormonů a stala se jednou ze základních metod celé vědy
  
• 
  ke svým výzkumům si sestrojil i potřebnou aparaturu, známou jako mikrováhy
  
• 
  za první světové války vypracoval pomocí ponorného refraktometru metodu pro zdokonalování existence enzymů v minimálním množství séra