Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Richard Martin Willstätter

13. 8. 1872 – 3. 8. 1942

Nobelovu cenu získal v roce 1915 za výzkum rostlinných barviv a zejména chlorofylu

• 
  německý organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Mnichově (přírodní vědy)
    
• 
  po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
  
• 
  v roce 1912 se stal profesorem na technice v Curychu
  
• 
  v letech 1912–1915 byl ředitelem Chemického ústavu císaře Wilhelma v Berlíně a profesorem na zdejší univerzitě
  
• 
  v roce 1939 na protest proti pronásledování Židů emigroval do Švýcarska
  
• 
  zabýval se určováním struktury a syntézou rostlinných alkaloidů, hlavně atropinu a kokainu, zkoumal také chinony a jejich sloučeniny
  
• 
  nejvýznamnější jsou jeho práce z oblasti rostlinných a živočišných barev – rozpracoval chemickou metodu zkoumání těchto barev a s jejich pomocí získal nové informace o chlorofylu
  
• 
  zkoumal složení chlorofylu a jako první objevil, že základní složkou čistého chlorofylu je hořčík
  
• 
  mimo chlorofylu zkoumal i jiná barviva, která jsou produkována např. krví, květy, natí a plody rostlin, objasnil složení modrého pigmentu – antokyaninu
  
• 
  zkoumal enzymy a rozpracoval způsoby jejich získávání, vytvořil teorii dvousložkové podstaty enzymů, podle které se enzymy skládají z koloidního nositele a aktivní skupiny
  
• 
  je označován za zakladatele rostlinné chemie
  

Adolf Otto Reinhold Windaus

25. 12. 1876 – 9. 7. 1959

Nobelovu cenu získal v roce 1928 za výzkum struktury sterolů a jejich vztahu k vitamínům

• 
  německý chemik a lékař
  
• 
  studium:
  
  • 
    medicína a lékařská chemie u E. H. Fischera
    
  • 
    soukromá škola (získal poznatky z analytické a experimentální chemie)
    
• 
  v roce 1901 se stal docentem na univerzitě ve Freiburku a v roce 1905 profesorem na univerzitě v Insbrucku
  
• 
  po svém příchodu na univerzitu v Göttingenu v roce 1815 se zde stal ředitelem ústavu obecné chemie
  
• 
  věnoval se výzkumu sterolů, které patří do skupiny látek majících obrovský význam pro lékařskou chemii a pro léčení nemocí – zjistil příbuznost mezi cholesterolem a žlučovou kyselinou a tento poznatek byl základem jeho výzkumu v oblasti vitamínů
  
• 
  zjistil, že se ergosterol mění po ozáření ultrafialovými paprsky na vitamin D, což byl velmi důležitý objev, neboť se později ukázalo, že ozařováním kůže horským sluncem (umělý zdroj ultrafialového záření) vzniká v kůži vitamin D
  
• 
  byl první, komu se podařilo objasnit strukturu vitaminu D a později se mu podařilo tento vitamin vyrobit i uměle
  
• 
  cenné jsou jeho poznatky o vitaminech B₁, B₂ a B₃
  

Georg Wittig

16. 6. 1897 – 26. 8. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1979 za vypracování nových metod organické syntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokoškolského profesora
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Tübingenu
    
  • 
    univerzita v Marburku
    
• 
  v letech 1932–1937 působil na univerzitě v Marburku
  
• 
  po krátkém pobytu ve Freiburku v roce 1937 se stal ředitelem ústavu v Tübingenu a v roce 1944 profesorem chemie na univerzitě v Tübingenu
  
• 
  v letech 1956–1967 působil na univerzitě v Heidelbergu
  
• 
  jeho nejznámější práce pocházejí z let 1944–1956, kdy pracoval v Tübingenu – zjistil, že účinkem fenyllithia na alkylbenzylétery vznikají alkylfenylmetanoly – tato reakce, kterou provází změna uhlíkaté kostry molekuly, je v literatuře známa jako Wittigův přesmyk – díky této reakci mohla chemie připravovat alkylfenylmetanoly, které jsou jinými způsoby jen velmi těžko dostupné
  
• 
  v roce 1953 společně s Geisslerem ukázal, že z fosforových solí snadno získatelné alkyldentrifenylfosforany reagují s aldehydy – díky tomu mohla organická syntéza nechat spolupůsobením různých ketonů a aldehydů s vhodně substituovaným činidlem připravit prakticky jakoukoliv nenasycenou sloučeninu
  
• 
  během svého působení na univerzitě v Heidelbergu publikoval společně s R. Polsterem α´a β mechanismus rozkladu amoniových solí, které probíhají přes stadium ylidu
  
• 
  jako první experimentálně prokázal schopnost dehydroaromatických sloučenin arinů reagovat s dieny
  

Robert Burns Woodward

10. 4. 1917 – 8. 7. 1979

Nobelovu cenu získal v roce 1965 za výsledky v oblasti syntézy přírodních látek

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Pasadeně (chemie)
    
• 
  po ukončení studia pracoval na Massachussetském technologickém institutu
  
• 
  stal se profesorem na Harvardově univerzitě v Cambridgi
  
• 
  významných úspěchů dosáhl při syntéze mnoha důležitých organických sloučenin
  
• 
  v roce 1944 se mu podařila úplná syntéza chininu, známého léku proti malárii
  
• 
  v roce 1951 uskutečnil první úplnou syntézu nasyceného steroidu s přírodním uspořádáním uhlíku
  
• 
  v roce 1954 dosáhl úplné syntézy známé jedovaté látky – strychninu
  
• 
  za jeho nejvýznamnější úspěch je považována úplná syntéza chlorofylu z roku 1960 – tento úspěšný objev vedl od objasnění úlohy fotosyntézy ve vytváření rostlinného organismu a pochopení funkce chlorofylu* v tomto procesu k objevení podobnosti vitamínu B₁₂ a chlorofylu Crowfoot-Hodgkinovou
  
• 
  objasnil také zajímavé souvislosti mezi vlastnostmi chlorofylu a vlastnostmi červeného barviva životně důležitého pro živočichy – hemoglobinu
  
• 
  v roce 1960 určil konstituci C-tetracyklonu a uskutečnil jeho syntézu
  
• 
  v roce 1964 prozkoumal strukturu obranné látky japonské ryby kugel a nervového jedu tefrodotoxinu
  

*Chlorofyl, kterého existují čtyři druhy označované písmeny a, b, c, d, patří do skupiny porfyrinů a obsahuje ve svém centru ion Mg²⁺