Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Henry Taube

30. 11. 1915 – 16. 11. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1983 za výzkum mechanismu přenosu elektronu v koordinačních sloučeninách

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Sascachevanu
    
  • 
    univerzita v Berkeley (obhájil zde disertační práci)
    
• 
  v roce 1941 získal americké občanství a stal se profesorem
  
• 
  v letech 1946 - 1961 působil na univerzitě v Chicagu, kde v letech 1956-1959 vedl chemickou fakultu
  
• 
  v roce 1962 se stal profesorem na univerzitě ve Stanfordu
  
• 
  v roce 1952 publikoval práci, která se zabývala vztahem mezi strukturou komplexních sloučenin a rychlostí jejich substitučních reakcí* - na jeho práci navázala řada škol, které studovaly detaily jednotlivých reakcí
  
• 
  v následujícím období se soustředil na reakce přenosu elektronu (tj. reakce dvou různých komplexů, při kterých dochází ke změně formálního mocenství centrálních atomů) - tyto reakce rozdělil do dvou typů, podle mechanismu interakce obou reaktant, a to na reakce vněsférní a na rekace můstkové, později nazvané vnitrosférní
  

* Taube si všiml, že komplexy některých kovů podléhají substituční reakci velmi rychle, jiné pomalu, a to nezávisle na povaze koordinační sféry. Roztřídil tedy komplexy na substitučně labilní (podléhají rychlé substituci) a substitučně inertní (podléhají pomalé substituci), přičemž ukázal, že labilita a inertnost souvisí s elektronovou strukturou centrálního atomu

Arne Wilhelm Kaurin Tiselius

10. 8. 1902 – 28. 10. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1948 za výzkumy elektroforézy adsorpční analýzy a za objevy komplexní povahy sériových bílkovin

• 
  švédský přírodovědec
  
• 
  narodil se v rodině profesora matematiky
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Göteborgu (chemie)
    
• 
  po ukončení studia se stal asistentem T. Svedberga na univerzitě v Uppsale
  
• 
  během svého pobytu v USA pracoval v Ústavu H. S. Taylora na univerzitě v Princetonu
  
• 
  po svém návratu do Švédska se stal profesorem a vedoucím katedry obecné a organické chemie na univerzitě v Uppsale
  
• 
  v roce 1938 mu byla zřízena katedra biochemie a později také vlastní biochemický ústav
  
• 
  proslavil se především pracemi z oblasti chemie koloidů – ke svým výzkumům potřeboval oddělit a analyzovat různé sloučeniny velmi složité struktury (bílkoviny, hormony, viry, enzymy), proto objevil a rozpracoval metody, které byly pojmenovány elektroforéza a adsorpční analýza (oddělil a prozkoumal aminokyseliny, polysacharidy a peptidy)
  

Sir Alexander Robertus Todd

2. 10. 1907 – 10. 1. 1997

Nobelovu cenu získal v roce 1957 za práce o nukleotidech a nukleotidových koenzymech

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Glasgowě
    
  • 
    univerzita ve Frankfurtu nad Mohanem
    
  • 
    univerzita v Oxfordu
    
• 
  působil na univerzitě v Oxfordu a Londýně
  
• 
  v roce 1938 se stal profesorem na univerzitě v Manchesteru
  
• 
  od roku 1944 byl profesorem na univerzitě v Cambridgi
  
• 
  věnoval se především chemii přírodních látek biologického významu
  
• 
  svých největších úspěchů dosáhl v biochemii
  
• 
  hlavní pozornost soustředil na výzkum nukleotidů, nukleotidových koenzymů, na chemii vitamínů B₁, B₁₂ a E, na parazity, plísně a protihmyzová barviva
  
• 
  výrazně přispěl k objevu nukleotidových řetězců se čtyřmi zásadami
  
• 
  studoval makromolekuly s tisíci jednoduchých molekul, kde se vyskytuje velký počet kombinačních možností a na základě svých výzkumů dospěl k závěru, že život každého individua záleží na tom, vytvoří-li se právě ta správná kombinace ze všech možných kombinací – to vedlo k objasnění přenosu dědičných informací
  

Harold Clayton Urey

29. 4. 1893 – 5. 1. 1981

Nobelovu cenu získal v roce 1934 za objev těžkého vodíku:²₁H

• 
  americký chemik
  
• 
  narodil se v rodině anglikánského faráře
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Montaně (získal akademický titul ze zoologie)
    
• 
  během 1. světové války pracoval v chemickém průmyslu ve Philadelphii
  
• 
  po válce se stal asistentem na univerzitě v Montaně
  
• 
  roku 1921 přešel na Kalifornskou univerzitu, kde začal pracovat na doktorské disertaci věnované problému entropie dvouatomových plynů
  
• 
  v roce 1923 se stal členem Americko-skandinávské nadace a rok pracoval v Kodani u N. Bohra v ústavu teoretické fyziky
  
• 
  roku 1934 se stal řádným profesorem chemie na Columbijské univerzitě v New Yorku
  
• 
  středem pozornosti jeho práce byla oblast fyzikální chemie, a to především problémy kinetiky chemických reakcí, absorpčního spektra, Ramanova jevu, Ramanova spektra atd.
  
• 
  v roce 1931 objevil metodu koncentrace určitého izotopu vodíku a po dalších výzkumech se mu frakční destilací tekutého vodíku podařilo v prosinci roku 1931 objevit těžký vodík (deuterium), jehož existenci teoreticky předpokládal už Heisenberg
  
• 
  ve spolupráci s Washburnem objevil elektrolytickou metodu separace izotopů vodíku – lehkého od těžkého
  

Vincent du Vigneaud

18. 5. 1901 – 11. 12. 1978

Nobelovu cenu získal v roce 1955 za práci o biologicky významných sírových sloučeninách, zejména za syntézu polypeptidového řetězce

• 
  americký biochemik
  
• 
  narodil se v rodině vynálezce
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Chicagu
    
• 
  po studiích pracoval nejprve v nemocnici v Philadelphii, později na lékařské fakultě na univerzitě v Pensylvánii a v Národní radě pro výzkum
  
• 
  pracoval na několika amerických univerzitách, stal se vedoucím biochemického oddělení na univerzitě G. Washingtona a pak profesorem na Cornellově univerzitě v Ithace
  
• 
  ve své práci se zabýval výzkumem hormonů, aminokyselin, peptidů, bílkovin a vitamínů
  
• 
  stal se světově uznávaným specialistou pro oblast organických sloučenin obsahujících síru
  
• 
  v roce 1920 zjistil, že síra hraje důležitou roli v inzulínu, který byl právě v té době objeven Bantingem a Macleodem
  
• 
  významné jsou jeho práce o aminokyselinách, které ve svých molekulách obsahují síru – jsou to hlavně cystin, homocystin a metionin
  
• 
  od roku 1923 začal studovat hormony, které vylučuje hypofýza zadního laloku, a to oxytocin (reguluje stahování dělohy) a vasopresin (reguluje krevní tlak), postupně určil strukturu jejich molekul a podařila se mu také jejich laboratorní syntéza
  
• 
  cenných úspěchů dosáhl také při výzkumu molekulární struktury penicilínu a synteticky vyrobil malé množství tohoto antibiotika