Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Fritz Haber

9. 12. 1868 – 29. 1. 1934

Nobelovu cenu získal v roce 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku

• 
  německý fyzikální chemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Heidelbergu
    
  • 
    technika v Berlíně
    
  • 
    technika v Curychu (chemická technologie)
    
• 
  po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
  
• 
  v roce 1906 se stal soukromým docentem chemické technologie na technice v Karlsruhe a později profesorem fyzikální chemie a elektrochemie
  
• 
  od roku 1911 byl ředitelem Ústavu císaře Wilhelma pro fyzikální chemii a elektrochemii
  
• 
  po nástupu Hitlera k moci emigroval do Švýcarska, kde v roce 1934 zemřel
  
• 
  věnoval se elektrochemii a v roce 1898 vyšlo jeho dílo Základy technické elektrochemie
  
• 
  roku 1905 vyšla knižně jeho další práce Termodynamika plynů v technice
  
• 
  zkoumal problémy tuhých elektrolytů, emisí elektronů, věnoval se problémům fyzikální a organické chemie
  
• 
  Velký význam měly jeho práce o reakcích dusíku, které vyřešily problém rostoucí poptávky po amoniaku, kterou přírodní zdroje nestačily pokrýt. V roce 1904 totiž teoreticky prozkoumal reakci, při které vzniká amoniak z dusíku a vodíku při vysokých teplotách a tlacích. Vypracoval syntézu amoniaku společně s Boschem, který se zabýval problémem vysokotlakové nádoby na průmyslovou výrobu amoniaku přímou syntézou dusíku a vodíku ze vzduchu.
  

Otto Hahn

8. 3. 1879 – 28. 7. 1968

Nobelovu cenu získal v roce 1944 za objev štěpení těžkých atomových jader

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Marburku
    
  • 
    technika v Mnichově (doktorát z organické chemie)
    
• 
  v roce 1904 pracoval v laboratoři u W. Ramsaye v Londýně
  
• 
  v roce 1905 pracoval u E. Rutheforda v Kanadě
  
• 
  v roce 1906 pracoval u E. H. Fischera v Berlíně
  
• 
  v roce 1912 nastoupil do nově založeného Ústavu císaře Wilhelma v Berlíně, oddělení chemie, který také v letech 1928–1944 vedl
  
• 
  v roce 1944 se společně s dalšími německými fyziky dostal do anglické internace, a tak Nobelovu cenu převzal až v roce 1946
  
• 
  po druhé světové válce se podílel na vybudování společnosti Maxe Plancka a v letech 1946–1960 byl jejím prezidentem
  
• 
  na počátku své kariéry se věnoval otázkám radioaktivity
  
• 
  v roce 1904 objevil radiothorium, v roce 1907 mezothorium I a II, v roce 1917 společně s Meitnerovou protaktinium
  
• 
  jeho největším úspěchem byl objev štěpení atomového jádra uranu v roce 1938, který se stal počátkem cesty vedoucí k uvolnění jaderné energie – společně se svým asistentem Strassmannem ostřeloval uran neutrony a zjistil, že se uran rozpadá na prvky ze střední části periodické soustavy
  
• 
  celý život odmítal zneužití svého objevu pro vojenské účely a v roce 1957 vydal společně s dalšími osmnácti německými atomovými fyziky prohlášení (tzv. Göttingenský manifest), ve kterém se tito vědci odmítali účastnit výroby a zkoušení atomových zbraní
  

Sir Arthur Harden

12. 10. 1865 – 17. 6. 1940

Nobelovu cenu získal v roce 1929 společně s K. H. A. S. Euler-Chelpinem za výzkum v oblasti kvašení cukru a působení enzymů při tomto procesu

• 
  anglický biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru
    
  • 
    univerzita v Erlagen (pod vedením O. Fischera)
    
• 
  od roku 1897 pracoval v nově zřízeném Britském ústavu preventivního lékařství – Listerově ústavu v Londýně
  
• 
  byl profesorem na univerzitě v Londýně
  
• 
  zabýval se výzkumem účinků světla na směs oxidu a chloru, v Listerově ústavu studoval chemické působení bakterií
  
• 
  těžištěm jeho práce, ve které navázal na práce L. Pasteura, J. Liebiga a E. Buchnera, byla od roku 1903 oblast kvašení cukru, kde zkoumal alkoholické enzymy a jejich funkci v procesu kvašení cukru
  
• 
  Jeho práce přispěly k vysvětlení účinků enzymů a postupně se ukázalo, že jedna molekula enzymu může aktivovat i milion jiných molekul za sekundu, ke kvašení cukru je však potřebné malé množství nebílkovinných složek tzv. koenzymů. První z těchto koenzymů – kozymázu – objevil Harden v roce 1906 a vnesl tak nové světlo do fermentačních procesů.
  
• 
  jeho vědecké práce byly velkým přínosem pro poznání procesů kvašení aktivního droždí, proměny cukru v rostlinných a živočišných organismech, tvorby kostí z fosfátů a dalších chemických procesů, které souvisí s činností enzymů
  

Odd Hassel

17. 5. 1897 – 5. 5. 1981

Nobelovu cenu získal v roce 1969 společně s D. H. R. Bartonem za výzkumnou činnost a aplikaci teorie chemické vazby

• 
  norský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Mnichově
    
  • 
    univerzita v Berlíně
    
• 
  v roce 1926 se stal docentem fyzikální chemie a elektrochemie na univerzitě v Oslo, kde v letech 1934–1963 působil jako profesor v těchto oborech
  
• 
  roku 1934 publikoval dílo Chemie krystalů a v letech 1947–1957 byl norským vydavatelem významného světového časopisu chemiků Acta Chemica Scandinavica
  
• 
  na jeho vědeckou práci měla vliv německá teoretická chemie, a to především stereochemie, nauka o prostorovém uspořádání atomů v molekulách, jejímž zakladatelem byl van´t Hoff – při rozvíjení této oblasti chemie dospěl Hassel k novým závěrům, a to, že ve větších molekulách organických látek existuje určitá pohyblivost, dynamika, a společně s Bartonem se pokusil tuto dynamiku vyjádřit pojmem konformace*
  
• 
  společně s Bartonem zjistili, že lze určit i více konformací, přičemž některé z nich jsou stabilní a zjistili také, že konformace má velký význam pro reakční schopnost molekuly a je jakýmsi vzorem chování molekuly, respektive předpovídá reakci molekuly, což má význam pro zkoumání chemických procesů
  

*Pojmem konformace chápou formu, kterou vytváří molekula při využití daných možností pohyblivosti, přičemž na její vytváření působí různé faktory, jako hustota, přitažlivost, odpudivá síla atd.