Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

Richard Robert Ernst

14. 8. 1933

Nobelovu cenu získal v roce 1991 za příspěvky k vývoji metodologie nukleární magnetické rezonanční spektroskopie vysokého rozlišení

• 
  švýcarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Curychu (chemii)
    
• 
  v roce 1963 začal pracovat u kalifornské firmy vyrábějící spektrometry a během následujícíh pěti let revolučně změnil techniku měření nukleární magnetické rezonance spekter prakticky do její dnešní podoby
  
• 
  ukázal výhody a praktické cesty použití počítače pro akumulaci spektrálních dat a vzápětí také ukázal, že je mnohem výhodnější proti do té doby používanému kontinuálnímu postupu měření spekter použít postup pulsní, pro který vypracoval optimalizovaný měřící postup (tzv. Ernstův úhel) - toto pulsní měření je mnohem citlivější, proto dovoluje měřit magnetická rezonanční spektra i jiných atomových jader
  
• 
  pro zjednodušení spekter složitých látek zavedl metodu šumového decouplingu a na základě jeho prací jsou od konce šedesátých let nukleární magnetické rezonanční spektometry vybavovány počítači
  
• 
  po svém návratu do Curychu vyvinul metodu stochastické rezonance, vypracoval teorii nukleární magnetické rezonanční spektroskopie nerovnovážných stavů a věnoval se některým aspektům operátorové teorie
  
• 
  od roku 1974 se věnoval myšlence dvoudimenzionální spektroskopie a z jeho pracoviště vzešly základní práce věnované této problematice
  

Hans Karl August Simon von Euler-Chelpin

15. 2. 1873 – 6. 11. 1964

Nobelovu cenu získal v roce 1929 společně s A. Hardenem za výzkum v oblasti kvašení cukru a působení enzymů při tomto procesu

• 
  švédský biochemik
  
• 
  narodil se v rodině důstojníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Mnichově
    
  • 
    univerzita v Würzburku
    
  • 
    univerzita v Ulmu
    
  • 
    univerzity v Göttingenu, Berlíně a Würzburku u E. Fischera, Warburga, M. Plancka, W. Nernsta
    
• 
  pracoval jako asistent v laboratoři u S. Arrhenia na univerzitě ve Stockholmu, u E. Buchnera v Berlíně a Ústavu L. Pasteura v Paříži
  
• 
  v roce 1906 se stal profesorem obecné a organické chemie na univerzitě ve Stockholmu
  
• 
  těžištěm jeho vědecké práce bylo studium problémů biochemie a fermentační chemie, ve kterém vycházel z prací L. Pasteura, J. Liebiga a E. Buchnera
  
• 
  jeho první práce byly zaměřeny na výzkumy v oblasti kvalitativní chemické analýzy a chemie rostlin, přičemž velké úsilí vynaložil na výzkum kvašení cukru a funkce enzymů při tomto procesu, zkoumal sacharázu a katalázu, ve svém ústavu se specializoval na studium fosforylace a prvních stupňů kvašení
  
• 
  společně s A. Hardenem přispěl k poznatkům o koenzymech, které vyvolávají katalytický účinek
  

Emil Hermann Fischer

9. 10. 1852 – 15. 7. 1919

Nobelovu cenu získal v roce 1902 za mimořádné zásluhy v oblasti syntézy cukrů a purinů

• 
  německý organický chemik a biochemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Bonnu
    
  • 
    univerzita ve Štrasburku
    
• 
  byl žákem A. Bayera
  
• 
  v roce 1879 se stal profesorem na univerzitě v Mnichově, později působil na univerzitě v Erlangen, ve Wurzburku a v Berlíně
  
• 
  považován za zakladatele lékařské chemie
  
• 
  v roce 1877 objevil fenylhydrazin (sloučenina, se kterou cukry tvoří dobře krystalizující látku)
  
• 
  objasnil složení kofeinu a teobrominu a dal podnět k jejich syntetické výrobě
  
• 
  analýzou bílkovin zjistil, že jejich základními látkami jsou aminokyseliny, polypeptidy a proteiny
  
• 
  vypracoval metodu dělení aminokyselin
  
• 
  v roce 1903 objevil veronal, který se stal velmi populárním a dlouho používaným uspávacím prostředkem
  

Ernst Otto Fischer

10. 11. 1918 – 23. 7. 2007

Nobelovu cenu získal v roce 1973 společně s G. Wilkinsonem za výzkum v oblasti chemie organometalických sloučenin sendvičové struktury

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokoškolského profesora
  
• 
  studium:
  
  • 
    Vysoká škola technická v Mnichově
    
• 
  v roce 1959 se stal profesorem na univerzitě v Mnichově a v roce 1964 stanul v čele anorganického ústavu na Vysoké škole technické v Mnichově
  
• 
  zabýval se výzkumem a studiem komplexů kovů s cyklopentadienem a indenem, π-komplexů kovů s benzoidními aromáty a olefinových komplexů přechodných kovů a své výsledky publikoval ve více než 350 původních pracích
  
• 
  v padesátých letech se věnoval studiu karbonylových komplexů přechodných kovů s karbenovými ligandy
  
• 
  nobelovu cenu získal společně s G. Wilkinsonem jako ocenění průkopnické práce, kterou oba vykonali při studiu zcela nového typu sloučenin komplexního charakteru, ve kterých je centrální atom kovu vázán tzv. π-vazbou k molekulám majícím pro tuto vazbu vhodné elektronové funkce – název „sendvičové komplexy“ velmi názorně vystihuje způsob strukturního uspořádání těchto sloučenin
  

Hans Fischer

27. 7. 1881 – 31. 3. 1945

Nobelovu cenu získal v roce 1930 za práce o strukturální stavbě krevních a rostlinných barviv a za syntézu heminu

• 
  německý organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Stuttgartu (medicína)
    
  • 
    univerzita ve Wiesbadenu (medicína)
    
  • 
    univerzita v Lausanne (medicína)
    
  • 
    univerzita v Marburku (medicína)
    
• 
  po ukončení studia pracoval na klinikách v Mnichově a Berlíně
  
• 
  v roce 1916 se stal profesorem lékařské chemie na univerzitě v Insbrucku
  
• 
  v roce 1918 se stal profesorem lékařské chemie na univerzitě ve Vídni
  
• 
  v roce 1921 se stal nástupcem H. Wielanda na postu profesora organické chemie na technice v Mnichově
  
• 
  jeho základní práce se týkaly chemie pyrolu a jeho derivátů (pozornost věnoval studiu pyrolových pigmentů, které tvoří součást krve a žluči jako jejich barviva a jsou i v zelených částech rostlin jako součást chlorofylu)
  
• 
  roku 1929 provedl syntézu heminu a upřesnil jeho strukturní vzorec
  
• 
  v roce 1931 provedl syntézu bilirubinu a určil strukturní vzorec chlorofylu „a“ a chlorofylu „b“
  
• 
  v roce 1920 mělo obrovský význam jeho studium rozpadu heminu, bilirubinu, chlorofylu a syntéza chlorynů
  
• 
  všechny jeho práce přispěly k syntetické výrobě přírodních pyrolových barviv
  
• 
  jeho zásluhou se podařilo uspořádat jednotlivé druhy chlorofylu