Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma

John Warcup Cornforth

7. 9. 1917

Nobelovu cenu získal v roce 1975 za studium stereochemie enzymových reakcí

• 
  australský organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Sydney
    
  • 
    univerzita v Oxfordu (vyhrál stipendium)
    
• 
  během druhé světové války se věnoval chemické výrobě penicilinu
  
• 
  pracoval v enzymologické laboratoři
  
• 
  stal se profesorem chemie na univerzitě v Sussexu v Anglii
  
• 
  věnoval se studiu stereochemie enzymových reakcí – pomocí sloučenin značených izotopy sledoval působení oxidoredukčních enzymů, které zahrnovaly jako koenzym nikotinamidadenindinukleotid
  
• 
  vyřešil problém absolutní konfigurace dihydronikotinamidu deuterovaného v poloze C(4), což se stalo základem pro komplexní objasnění mechanismu a sterického průběhu přenosu vodíku v biologických systémech – tyto získané poznatky jej později přivedly k výzkumu řetězců biogenetických reakcí, které směřují k různým typům izoprenoidů
  

Donald J. Cram

22. 4. 1919 – 17. 6. 2001

Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s J. Lehnem a Ch. J. Pedersenem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul

• 
  americký chemik
  
• 
  působil jako profesor na Kalifornské univerzitě
  
• 
  byl světovým odborníkem na streochemii a v roce 1969 u nás vyšel český překlad jeho knihy Organická chemie, kterou napsal společně s G. S. Hammondem
  
• 
  v roce 1974 společně se svou dcerou shrnul výsledky svého výzkumu zvláštních polyetherů v článku Chemie hostitele a hosta - jejich úvaha byla založena na myšlence, kterou převzali z enzymologie
  
• 
  pokusil se sestrojit aparaturu na dělení syntetických aminokyselin, které se obvykle získávají v racemické směsi (tj. se stejným zastoupením forem D a L) - s tou však velký úspěch v praxi neměl
  

Dorothy Crowfoot-Hodgkinová

12. 5. 1910 – 29. 7. 1994

Nobelovu cenu získala v roce 1964 za výzkum struktury biologicky důležitých látek pomocí rentgenových paprsků

• 
  anglická biochemička
  
• 
  narodila se v rodině školských pracovníků
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Oxfordu (chemie)
    
• 
  po ukončení studia zůstala pracovat jako biochemička na univerzitě v Oxfordu, kde se stala nejprve profesorkou a v roce 1960 vedoucí katedry chemie
  
• 
  působila také na univerzitě v Cambridgi
  
• 
  v roce 1947 se stala členkou anglické akademie věd
  
• 
  ve své vědecké práci se zabývala určením molekulární struktury penicilínu, cholesterolu a především vitamínu B₁₂
  
• 
  zejména její výzkum vitamínu B₁₂ byl dosti důležitý, neboť v padesátých letech se velmi složitě získával z jater a vaječných žloutků, přičemž na 20 miligramů čistého krystalického preparátu bylo potřeba tuny surovin
  
• 
  v letech 1935–1937 objasnila strukturu penicilínu, přičemž její poznatky vedly k jeho pozdější syntetické výrobě
  
• 
  ve čtyřicátých letech určila strukturu cholesterolu
  
• 
  v letech 1948–1856 se jí podařilo objasnit také strukturu vitamínu B₁₂ a izolovat jej v krystalické formě
  
• 
  její poznatky o struktuře vitamínu B₁₂ mají také další význam, neboť se ukázalo, že hlavní část jeho molekuly je velmi podobná rostlinnému barvivu chlorofylu, a tak v roce 1960 mohl R. B. Woodward provést úplnou syntézu chlorofylu
  

Paul Jozef Crutzen

3. 12. 1933

Nobelovu cenu získal v roce 1995 společně s M. Molinem a F. S. Rowlandem za práci v chemii atmosféry

• 
  holandský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Stockholmu (v roce 1973 zde získal doktorát z meteorologie)
    
• 
  byl dlouholetým pomocným profesorem na Georgině institutu technologí a výzkumný profesor na katedře meteorologie na univerizě ve Stockholmu
  
• 
  je členem Švédské akademie věd
  
• 
  v současné době pracuje v Ústavu pro chemii Maxe Plancka v Mohuči (Německo)
  
• 
  věnoval se problematice vzniku a rozkladu ozonu - díky jeho činnosti se mohla veřejnost seznámit s citlivostí ozónové vrstvy vůči emisím, které vznikají v důsledku lidské činnosti
  
• 
  v roce 1970 učinil významný krok v poznání mechanismu snižování koncentrace ozonu v ozónové sféře - navrhl reakční schéma, ve kterém je ozon katalyticky rozkládán oxidy dusíku NO a NO₂ na molekulární kyslík (tyto oxidy dusíku mohou v atmosféře vznikat přeměnou chemicky nestálého N₂O, jehož podstatu lze nalézt v mikrobiologických transformacích na Zemi)
  
• 
  demonstroval možnou souvislost mezi činností půdních mikroorganismů a tloušťkou ozonové vrstvy - tento poznatek se stal základem rozvoje studia globálních biochemických cyklů
  

Marie Curie-Sklodowská

7. 11. 1867 – 4. 7. 1934

Nobelovu cenu získala v roce 1911 za objev radia a polonia, výzkum jejich sloučenin

• 
  francouzská chemička polského původu
  
• 
  narodila se v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Paříži (fyzika, matematika) - ženy nesměly v Polsku studovat na univerzitě
    
• 
  jako první žena se stala profesorkou na pařížské Sorbonně, jako první žena získala Nobelovu cenu
  
• 
  Její první vědecká práce byla z oblasti magnetických vlastností kalených ocelí. Po Becquerelově objevu záření uranových solí zjistila, že toto záření je vlastností uranu a že jej vysílá i thorium – tento jev nazvala radioaktivitou a příslušné látky radioaktivními.
  
• 
  za výzkumy radioaktivity získala roku 1903 společně s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku
  
• 
  v roce 1898 spolu s manželem Pierem objevila polonium a později radium, za což získala v roce 1911 Nobelovu cenu za chemii
  
• 
  v roce 1903 prokázala existenci radia a určila jeho atomovou hmotnost
  
• 
  v roce 1910 izolovala radium v kovovém stavu
  
• 
  od roku 1914 byla ředitelkou Ústavu radia – pavilonu Curie, kde zdokonalila kvantitativní metodu radioaktivních měření
  
• 
  vychovala celou řadu významných badatelů v nové vědní oblasti, kterou založila – radiochemii
  
• 
  výzkum v oblasti radioaktivity byl jednou z příčin její smrti