9. 12. 1868 – 29. 1. 1934
Nobelovu cenu získal v roce 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku
-
německý fyzikální chemik
-
narodil se v rodině obchodníka
-
studium:
-
univerzita v Heidelbergu
-
technika v Berlíně
-
technika v Curychu (chemická technologie)
-
po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
-
v roce 1906 se stal soukromým docentem chemické technologie na technice v Karlsruhe a později profesorem fyzikální chemie a elektrochemie
-
od roku 1911 byl ředitelem Ústavu císaře Wilhelma pro fyzikální chemii a elektrochemii
-
po nástupu Hitlera k moci emigroval do Švýcarska, kde v roce 1934 zemřel
-
věnoval se elektrochemii a v roce 1898 vyšlo jeho dílo Základy technické elektrochemie
-
roku 1905 vyšla knižně jeho další práce Termodynamika plynů v technice
-
zkoumal problémy tuhých elektrolytů, emisí elektronů, věnoval se problémům fyzikální a organické chemie
-
Velký význam měly jeho práce o reakcích dusíku, které vyřešily problém rostoucí poptávky po amoniaku, kterou přírodní zdroje nestačily pokrýt. V roce 1904 totiž teoreticky prozkoumal reakci, při které vzniká amoniak z dusíku a vodíku při vysokých teplotách a tlacích. Vypracoval syntézu amoniaku společně s Boschem, který se zabýval problémem vysokotlakové nádoby na průmyslovou výrobu amoniaku přímou syntézou dusíku a vodíku ze vzduchu.
8. 3. 1879 – 28. 7. 1968
Nobelovu cenu získal v roce 1944 za objev štěpení těžkých atomových jader
-
německý chemik
-
studium:
-
univerzita v Marburku
-
technika v Mnichově (doktorát z organické chemie)
-
v roce 1904 pracoval v laboratoři u W. Ramsaye v Londýně
-
v roce 1905 pracoval u E. Rutheforda v Kanadě
-
v roce 1906 pracoval u E. H. Fischera v Berlíně
-
v roce 1912 nastoupil do nově založeného Ústavu císaře Wilhelma v Berlíně, oddělení chemie, který také v letech 1928–1944 vedl
-
v roce 1944 se společně s dalšími německými fyziky dostal do anglické internace, a tak Nobelovu cenu převzal až v roce 1946
-
po druhé světové válce se podílel na vybudování společnosti Maxe Plancka a v letech 1946–1960 byl jejím prezidentem
-
na počátku své kariéry se věnoval otázkám radioaktivity
-
v roce 1904 objevil radiothorium, v roce 1907 mezothorium I a II, v roce 1917 společně s Meitnerovou protaktinium
-
jeho největším úspěchem byl objev štěpení atomového jádra uranu v roce 1938, který se stal počátkem cesty vedoucí k uvolnění jaderné energie – společně se svým asistentem Strassmannem ostřeloval uran neutrony a zjistil, že se uran rozpadá na prvky ze střední části periodické soustavy
-
celý život odmítal zneužití svého objevu pro vojenské účely a v roce 1957 vydal společně s dalšími osmnácti německými atomovými fyziky prohlášení (tzv. Göttingenský manifest), ve kterém se tito vědci odmítali účastnit výroby a zkoušení atomových zbraní
Sir Arthur Harden
12. 10. 1865 – 17. 6. 1940
Nobelovu cenu získal v roce 1929 společně s K. H. A. S. Euler-Chelpinem za výzkum v oblasti kvašení cukru a působení enzymů při tomto procesu
-
anglický biochemik
-
studium:
-
univerzita v Manchesteru
-
univerzita v Erlagen (pod vedením O. Fischera)
-
od roku 1897 pracoval v nově zřízeném Britském ústavu preventivního lékařství – Listerově ústavu v Londýně
-
byl profesorem na univerzitě v Londýně
-
zabýval se výzkumem účinků světla na směs oxidu a chloru, v Listerově ústavu studoval chemické působení bakterií
-
těžištěm jeho práce, ve které navázal na práce L. Pasteura, J. Liebiga a E. Buchnera, byla od roku 1903 oblast kvašení cukru, kde zkoumal alkoholické enzymy a jejich funkci v procesu kvašení cukru
-
Jeho práce přispěly k vysvětlení účinků enzymů a postupně se ukázalo, že jedna molekula enzymu může aktivovat i milion jiných molekul za sekundu, ke kvašení cukru je však potřebné malé množství nebílkovinných složek tzv. koenzymů. První z těchto koenzymů – kozymázu – objevil Harden v roce 1906 a vnesl tak nové světlo do fermentačních procesů.
-
jeho vědecké práce byly velkým přínosem pro poznání procesů kvašení aktivního droždí, proměny cukru v rostlinných a živočišných organismech, tvorby kostí z fosfátů a dalších chemických procesů, které souvisí s činností enzymů
Odd Hassel
17. 5. 1897 – 5. 5. 1981
Nobelovu cenu získal v roce 1969 společně s D. H. R. Bartonem za výzkumnou činnost a aplikaci teorie chemické vazby
-
norský chemik
-
studium:
-
univerzita v Mnichově
-
univerzita v Berlíně
-
v roce 1926 se stal docentem fyzikální chemie a elektrochemie na univerzitě v Oslo, kde v letech 1934–1963 působil jako profesor v těchto oborech
-
roku 1934 publikoval dílo Chemie krystalů a v letech 1947–1957 byl norským vydavatelem významného světového časopisu chemiků Acta Chemica Scandinavica
-
na jeho vědeckou práci měla vliv německá teoretická chemie, a to především stereochemie, nauka o prostorovém uspořádání atomů v molekulách, jejímž zakladatelem byl van´t Hoff – při rozvíjení této oblasti chemie dospěl Hassel k novým závěrům, a to, že ve větších molekulách organických látek existuje určitá pohyblivost, dynamika, a společně s Bartonem se pokusil tuto dynamiku vyjádřit pojmem konformace*
-
společně s Bartonem zjistili, že lze určit i více konformací, přičemž některé z nich jsou stabilní a zjistili také, že konformace má velký význam pro reakční schopnost molekuly a je jakýmsi vzorem chování molekuly, respektive předpovídá reakci molekuly, což má význam pro zkoumání chemických procesů
*Pojmem konformace chápou formu, kterou vytváří molekula při využití daných možností pohyblivosti, přičemž na její vytváření působí různé faktory, jako hustota, přitažlivost, odpudivá síla atd.
Dostları ilə paylaş: |