|
![](/i/favi32.png) Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma
|
səhifə | 43/68 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 2,13 Mb. | | #45691 |
|
25. 6. 1910 – 8. 9. 1985
Nobelovu cenu získal v roce 1974 za svou práci v makromolekulární chemii
-
americký chemik
-
studium:
-
svou vědeckou dráhu ve výzkumu syntetických vláken, kaučuku a jiných polymerů zahájil v letech 1934–1936 u firmy DuPont Wilmington
-
v letech 1938–1940 pokračoval ve své vědecké činnosti na univerzitě v Cincinnati
-
v letech 1948–1957 byl profesorem chemie na Cornellově univerzitě v Ithace
-
v letech 1956–1961 byl vedoucím výzkumu na Mellonově ústavu v Pittsburku
-
v roce 1961 se stal profesorem chemie na Stanfordově univerzitě
-
jeho vědecká práce je spjata s fyzikální chemií polymerů
-
v roce 1953 vyšla jeho kniha Základy chemie polymerů, která patří mezi významná díla makromolekulární vědy
-
jeho jméno nesou mnohé fyzikální pojmy, rovnice a teorie, např. Floryho distribuce molekulových vah, Floryho-Hugginsova rovnice pro volnou energii míšení, Floryho teplota theta, Floryho-Rehnerova rovnice botnací rovnováhy, Floryho-Mandelkernův invariant atd.
-
věnoval se distribuci molekulových vah v lineárních polymerech vzniklých polykondenzací, mechanismu polymerizačních reakcí, kinetice polykondenzačních reakcí, statistickému rozdělení molekulových vah v trojrozměrných polymerech, teorii gelace
-
v roce 1942 uveřejnil rovnici pro směšovací volnou energii roztoku polymeru, je jedním ze zakladatelů teorie druhého viriálního koeficientu
Kenichi Fukui
4. 10. 1918 – 9. 1. 1998
Nobelovu cenu získal v roce 1981 společně s R. Hoffmannem za průkopnické teorie chemické reaktivity a jejich aplikace v chemii
-
japonský chemik
-
studium:
-
několik let pracoval experimentálně na novém syntetickém palivu
-
po ukončení experimentální práce studoval kvantovou mechaniku, teoretickou fyziku a matematiku
-
v roce 1951 se stal profesorem a v letech 1971-1973 děkanem fakulty inženýrství na univerzitě v Kjótu
-
v roce 1976 byl jmenován poradce Ústavu molekulárních věd
-
v roce 1952 publikoval první z nejdůležitějších prací věnovaných chemické reaktivitě - tehdy sledoval, na kterém místě aromatického uhlovodíku dojde k reakci s elektrofilním činidlem a jak tato fakta odpovídají výpočtu molekulových orbitalů a jejich lokalizaci na jednotlivých atomech skeletu aromatického uhlovodíku - přitom objevil, že ne všechny elektronové orbitaly jsou stejně důležité (pro elektrofilní reakce jsou nejdůležitější obsazené orbitaly s nejvyšší energií - z nich lze nejsnáze uvolnit elektron a přesunout ho do prostoru mezi elektrofilní činidlo a uhlovodík a vytvořit tak novou vazbu)
12. 5. 1895 – 20. 3. 1982
Nobelovu cenu získal v roce 1949 za práce v chemické termodynamice a výzkum vlastností látek při extrémně nízkých teplotách
-
americký fyzikální chemik
-
studium:
-
elektrotechnika
-
univerzita v Berkeley
-
po ukončení studia elektrotechniky pracoval v elektrárně při Niagarských vodopádech, později se rozhodl věnovat problémům technické chemie a začal studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley
-
v roce 1934 se stal profesorem chemie na univerzitě v Berkeley
-
ve svém výzkumu se zaměřil především na vlastnosti látek při velmi nízkých teplotách – byl první, kdo dokázal třetí větu termodynamiky, kterou v roce 1906 formuloval Nernst a která byla zpočátku terčem kritických poznámek mnoha fyzikálních chemiků
-
začal experimentálně pracovat v oblasti relativních entropií glycerinových a skleněných krystalů – společně se svými žáky určil přesnou hodnotu entropie při nízké teplotě u kondenzovaných plynů
-
při studiu entropie kyslíku objevil v atmosféře izotopy kyslíku ( 17O a 18O)
-
určil entropii a jiné termodynamické vlastnosti mnoha plynů také pomocí kvantové statistiky a studiem energetických hladin molekul ze spektra
-
studoval účinek magnetických polí na entropii paramagnetických látek a rozvíjel adiabatickou metodu odmagnetizování
Walter Gilbert
30. 6. 1926
Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s F. Sangerem a P. Bergem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)
-
americký molekulární biolog
-
studium:
-
Harvardská univerzita (fyzika)
-
univerzita v Cambridgi (matematika; obhájil zde doktorskou disertaci)
-
v roce 1959 se stal profesorem teoretické fyziky na Harvardské univerzitě v Bostonu, ale pod vlivem J. Watsona (spoluobjevitel dvoušroubovice struktury DNA) začal pracovat v oboru molekulární genetiky
-
vypracoval jinou, ale stejně účinnou metodu sekvencování DNA, než jakou vypracoval F. Sanger
-
podílel se na izolaci bílkovinné molekuly (tzv. Lac-represoru), která reguluje zapínání a vypínání přepisu genetické ingormace pro některé enzymy v buňkách bakterie Escherichia coli
-
izoloval úsek DNA (tzv. operátor), který váže Lac-represor a řídí činnost strukturních genů pro určité enzymy
Victor Grignard
6. 5. 1871 - 13. 12. 1935
Nobelovu cenu získal v roce 1912 za objev tzv. Grignardových činidel, kterými přispěl k rozvoji organické chemie
-
francouzský organický chemik
-
studium:
-
univerzita v Lyonu (matematika, poté přestoupil na chemii)
-
po ukončení studia se stal profesorem chemie na univerzitě v Lyonu, později působil na univerzitě v Besanconu a Nancy
-
v roce 1926 se stal členem Francouzské akademie věd
-
věnoval se výzkumu vytváření účinných vazeb hořčíku v organických sloučeninách
-
objevil novou metodu syntetizování organických sloučenin pomocí organických sloučenin hořčíku
-
Roku 1900 objevil, že reakcí kovového hořčíku s alkylhalogenidy nebo arylhalogenidy vznikají velmi reaktivní organokovové látky, které byly později pojmenovány Grignardovými činidly. Později se ukázalo, že tato činidla lze použít v organické syntéze, neboť velmi snadno reagují se všemi skupinami organických sloučenin, které nemají aktivní vodík. Na jeho počest byl pojmenován soubor metod syntézy organických sloučenin – Grignardovy reakce.
-
věnoval se také studiu tuků, hydrokarbidů, alkoholů, glykolů, dusičnanů a kyselin, chemii terpenů a hliníkoorganických sloučenin, katalytické hydrogenaci při nízkém tlaku
-
v letech 1915 – 1918 pracoval v chemii vojenských otravných látek
Dostları ilə paylaş: |
|
|