|
![](/i/favi32.png) Příloha č. 2 Studijní materiál Historie chemie – kompletní text Text zpracovaný autorem této závěrečné práce je zobrazen černou barvou písma, text který byl již součástí diplomové práce Petry Křivánkové1 je zobrazen šedou barvou písma
|
səhifə | 52/68 | tarix | 25.05.2018 | ölçüsü | 2,13 Mb. | | #45691 |
|
4. 9. 1913 – 23. 8. 1982
Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s Ch. B. Anfinsenem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy
-
americký biochemik
-
studium:
-
působil jako profesor na Rockefellerově univerzitě v New Yorku
-
těžištěm jeho práce byla chemie bílkovin
-
v roce 1941 publikoval společně se Steinem a M. Bergmannem práci o izolaci aminokyseliny L-serinu z fibroinu (bílkovina hedvábí) – jejich cílem, který byl ztížen nedokonalostí srážecích metod, neboť bylo nutno vycházet z gramových množství, bylo stanovení chemického složení bílkovinných molekul a již v další práci přicházejí s podstatně zdokonalenou metodou na srážecím principu
-
v roce 1947 společně se Steinem publikovali svou první práci o dělení aminokyselin chromatografií na škrobových sloupcích, dále novou kvantitativní kolorimetrickou metodu jejich stanovení a popis jednoho z prvních přesných a spolehlivých jímačů frakcí pro sloupcovou chromatografii
7. 6. 1996 – 31. 10. 1986
Nobelovu cenu získal v roce 1966 za práce v oblasti chemické vazby a elektronových struktur molekul pomocí orbitální metody
-
americký fyzikální chemik
-
studium:
-
Massachussetský technologický institut (chemie)
-
univerzita v Chicagu
-
pracoval na Harvardově univerzitě v Cambridgi a na univerzitě v New Yorku
-
stal se profesorem na univerzitě v Chicagu, kde byl také ředitelem laboratoře pro výzkum molekulových struktur a spekter
-
byl hostujícím profesorem na různých amerických a evropských univerzitách
-
na počátku své vědecké dráhy se věnoval v letech 1920–1922 oddělování izotopů a v roce 1923 se soustředil na problémy molekulových spekter a struktur
-
prozkoumal zvláštní typ chemické vazby, při které mají dva atomy v molekule společný pár elektronů, přičemž se zúčastňují na jeho tvorbě – tato vazba nese znaky vazby kovalentní a tím, že se dva atomy společně podílí na tvorbě páru elektronů, objevuje se mimo jejich existujícího kmitání nová oscilace a elektrony vytváří společně elektronové vlnění
-
objasnil také strukturu a funkci makromolekul, které do té doby nemohly být pro své malé rozměry podrobeny experimentálnímu výzkumu
-
odhalil mezitvar chemických reakcí a molekulových struktur, které jsou důležité pro výzkum kosmu a mají obrovský význam pro pochopení procesů v organické přírodě
Kary Banks Mullis
28. 12. 1944
Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s M. Smithem za svou práci v oboru molekulární genetiky
-
americký chemik
-
studium:
-
Georgijská technika
-
univerzita v Berkeley
-
univerzita v San Franciscu
-
na univerzitě v San Franciscu nějaký čas také přednášel
-
je členem Americké chemické společnosti
-
podstatnou část své vědecké práce vykonal jako zaměstnanec soukromé biotechnologické firmy Cetus v Kalifornii
-
v současné době působí jako nezávislý pracovník-konzultant v La Jolle v Kalifornii
-
v době svého životního objevu pracoval u soukromé biotechnologické firmy Cetus v kalifornii
-
zavedl metodu nazvanou polymerázová řetězová reakce (PCR), která se ujala v mnoha laboratořích po celém světě - pomocí této metody je možné ve velmi krátké době několika hodin namnožit třeba i jen jedinou molekulu DNA do množství mnoha nanogramů (pomocí metod současné genetiky je pak možno si DNA dále namnožit stejnou metodou nebo klonováním)
-
jeho metoda PCR využívá enzymu DNA-polymerázy izolovaného z termofilních bakterií, které žijí v horkých pramenech o teplotě až 100°C - tento enzym je schopen při vysokých teplotách kopírovat dodanou předlohu DNA, jejíž vlákna šroubovice po rozpletení slouží právě jako předloha
-
zavedl teplotní cyklus, při které je molekula DNA nejprve rozpletena zahřátím na 95°C, pak je ochlazena zhruba na 40°C a je kopírována při 70°C - celý cyklus je možno mnohokrát opakovat a molekula DNA se tak množí geometrickou řadou
26. 2. 1903 – 1. 5. 1979
Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s K. Zieglerem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů
-
italský chemik
-
studium:
-
technika v Miláně (chemie)
-
od roku 1933 byl profesorem na univerzitě v Pavii
-
v roce 1935 se stal profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Římě a Turíně a v roce 1938 na technologickém institutu v Miláně
-
veškerá jeho vědecká činnost je věnována výzkumu struktury makromolekulárních uhlíkatých sloučenin, přičemž se mu podařilo objevit technologické základy syntetické výroby nových látek
-
své první práce zaměřil na výzkum tuhých látek pomocí rentgenové strukturní analýzy a stejnou metodou zkoumal i katalyzátory a struktury některých organických polmerů vysokého polymeračního stupně
-
v roce 1938 studoval produkci syntetické gumy v Itálii a byl prvním, kterému se podařilo separovat butadien od tzv. buta-1,3-dienu
-
využil některé Zieglerovy poznatky, které se týkaly organokovových katalyzátorů, a s jejich pomocí objevil novou skupinu polymerů s časově uspořádanou strukturou
-
na základě jeho poznatků byla průmyslově vyrobena nová termoplastická látka – izotaktický polypropylen – tato nová látka vyrobená firmou Montecatini v roce 1957 dostala název „moplen“, syntetické vlákno „meraclon“, jednovláknitá tkanina „merakrin“ a filmový obal „moplefan“
-
důležitá je také jeho syntéza nového elastomeru dvěma různými chemickými cestami
Dostları ilə paylaş: |
|
|