Univerzita Palackého V Olomouci Fakulta tělesné kultury

2.5 Cestovní ruch

Cestovní ruch je neodmyslitelnou součástí života většiny z nás. Plní velice důležitou roli při uspokojování potřeb: relaxace, odpočinku, zábavy, poznáním nových míst, prožitím nezapomenutelných zážitků a hlavně příjemně nám obohacuje volný čas. V cestovním ruchu jsou nesmírně důležité služby, které se neustále rozvíjejí díky vysoké poptávce a konkurenci. Tím se nabízí pestřejší možnost výběru služeb s vysokým důrazem na jejich kvalitu a dobrou cenu.

Začátek rozvoje moderního cestovního ruchu se datuje na přelomu 19. a 20. století. Největší rozkvět je však přisuzován průmyslové revoluci jako důsledek technických, ekonomických i sociálních pokroků.

Hermann von Schullarda (in Hesková 2006, 10) považoval cestovní ruch za „… soubor operací zejména ekonomického charakteru, které se přímo vztahují na vstup, pobyt a pohyb cizinců vně i uvnitř určité země, města nebo regionu“.

Hunzikerem a Krapfem (in Hesková 2006, 10) definovali cestovní ruch jako „soubor vztahů a jevů, které vyplývají z pobytu na cizím místě, pokud cílem pobytu není trvalý pobyt nebo výkon výdělečné činnosti“.

Podle WTO (World Travel Organization – Světová organizace cestovního ruchu) je cestovní ruch definován jako: souhrn vztahů a jevů, které vyplývají z cestování nebo pobytu osob, přičemž místo pobytu není trvalým místem bydlení a zaměstnání.

Cestovní ruch se projevuje v různých druzích a formách, které se neustále mění a vyvíjejí podle požadavků účastníků cestovního ruchu.

Pokud posuzujeme účel, pro který účastníci cestují a pobývají přechodně na cizím místě, mluvíme o druzích cestovního ruchu. Mezi druhy cestovního ruchu řadíme:

• 
  rekreační cestovní ruch
  
• 
  sportovní cestovní ruch
  
• 
  dobrodružný cestovní ruch
  
• 
  myslivecký, rybářský cestovní ruch
  
• 
  náboženský cestovní ruch
  
• 
  lázeňský cestovní ruch
  
• 
  zdravotní cestovní ruch
  
• 
  obchodní cestovní ruch
  
• 
  kongresový cestovní ruch
  

V praxi se druhy cestovního ruchu vzájemně prolínají a kombinují. Například rekreační se velmi často kombinuje se sportovním apod.

Rekreační cestovní ruch – charakteristický pasivním i aktivním odpočinkem ve vhodném přírodním prostředí s cílem obnovy fyzických i psychických sil. Má vliv na organismus a duševní pohodu člověka. (Hesková 2006, 22)

2. 6 Předpoklady cestovního ruchu

K hlavním předpokladům a podmínkám kvalitního a úspěšného cestovního ruchu patří:

a) přírodní předpoklady

- terén a jeho tvárnost, nadmořská výška, klimatické podmínky, vegetace, vodní toky, moře, přírodní zvláštnosti (pouště, step, tundra), čistota ovzduší, vod .

b) kulturně – historické předpoklady

– architektonické památky (hrady, zámky), lidové umění, významná místa

c) materiálně – technické předpoklady

- dopravní, ubytovací, stravovací, rekreační, kulturní zařízení

d) ekonomické a organizační předpoklady

e) personální předpoklady

- pracovníci cestovních kanceláří, průvodci atd. (Hladká 1997, 20)

2.7 Oblasti cestovního ruchu

Každá oblast musí splňovat základní podmínky.

a) výhodné přírodní i umělé podmínky přitažlivé a prospěšné pro lidské zdraví

b) dobrá vybavenost ubytovacích, stravovacích a sportovně rekreačních zařízení

c) komunikační dostupnost

2. 8 Destinační management a marketing

Destinační management a marketing představuje soubor činností na vybraných úrovních řízení a koordinace, strategické plánování, různé formy spolupráce na úrovni mikroregionů a regionů.(Hesková a kol. 2006, 152)

Turistický region (region cestovního ruchu) je oblast typická určitým cestovním ruchem, která jednotlivé prvky dané oblasti spojuje a sjednocuje a zároveň odlišuje od ostatních regionů. Základem je soubor produktů a nabídky služeb cestovního ruchu.

Destinace je cílovou oblastí cestovního ruchu. (Hesková a kol. 2006, 153)

2.9 Rekreační prostor

Hladká charakterizuje rekreační prostor jako: „Geograficky lokalizované menší území s příznivými podmínkami určitého stupně obytné hodnoty, které je nějakým způsobem přístupně a přitažlivé pro pravidelnou nebo sporadickou návštěvnost“ (Hladká 1997, 23).

Z toho vyplývá, že je to geografické vymezení funkčního území rekreačního střediska.

2.10 Turistika

Turistika přivádí do přírody tisíce lidí. Umožňuje jim bezprostřední styk s přírodou v různých formách i v každém ročním období. Rozvíjí tělesné i psychické schopnosti a působí blahodárně na nervovou soustavu. Všechny tyto kladné aspekty splňuje turistika v horách. Turistiku provádíme v ideálním prostředí, jakou jsou chráněné krajinné oblasti nebo národní parky. Tedy v prostředí, které je z hlediska zdravotního působení příznivé pro regeneraci sil.

(Hejl a kol. 1978, 5)

Podle Neumana (Neumann a kol. 2000, 27) je „turistika v českém pojetí komplexem činností spojených s aktivním pohybem (cestováním) a pobytem v přírodě a vyžadující řadu odborných znalostí a dovedností“.

3 CHARAKTERISTIKA KRKONOŠ

Krkonoše jsou naším nejvyšším pohořím a patří k nejnavštěvovanější oblasti České republiky jak v zimním tak i v letním období. Rozkládají se na severovýchodě Čech podél státní hranice s Polskem, která dělí Krkonoše na českou a polskou část. České Krkonoše mají mírnější charakter a zaujímají asi dvě třetiny celkové plochy. Je to jediné české pohoří s vysokohorským charakterem. Tyčí se zde nejvyšší hora Sněžka, která dosahuje výšky 1602m. Krkonoše nepatří rozlohou mezi největší hory, vytvářejí souvislé pásmo kolem 40 km dlouhé a 20 km široké. Vývojově jsou velmi staré, významné bylo pohoří třetihor, kdy byly Krkonoše horotvornými procesy vyzdviženy do dnešní výše. Činností ledovců zde vznikly ledovcové kary, morénové valy a horská jezírka. Většina toků má velký spád s peřejemi a vodopády. Klimaticky patří do mírného pásu s typickým střídáním ročních období. Krkonoše byly pro svoji krásu a přírodní bohatství a v roce 1992 byly zařazeny na seznam rezervací UNESCO ( United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization).

Krkonoše jsou nejdrsnější hory mezi Alpami a Skandinávií, jsou cílem tisíce lidí v létě a milionů v zimě. Nejvíc ze svých krás odhalí těm, kteří neváhají nazout pohorky nebo běžky a vyrazit na hřebeny. Nejkrásnější jsou v okamžicích, kdy hřebeny ozařuje slunce, ale v údolích leží mlha, ze které vykukují pouze špičky turistických rozhleden. (Turek a kol. 2007, 7)