Univerzita Palackého V Olomouci Fakulta tělesné kultury

1 ÚVOD

Rekreace a cestovní ruch je neodmyslitelnou součástí života většiny z nás. Plní velice důležitou roli při uspokojování potřeb: relaxace, odpočinku, zábavy, poznáním nových míst, prožitím nezapomenutelných zážitků a hlavně příjemně nám obohacuje volný čas. V cestovním ruchu jsou nesmírně důležité služby, které se neustále rozvíjejí díky vysoké poptávce a konkurenci. Tím se nabízí pestřejší možnost výběru služeb s vysokým důrazem na jejich kvalitu.

Tématem mé bakalářské práce je Rekreační potenciál lyžařského střediska Černá hora v letní sezóně. Toto téma jsem si vybrala, protože bydlím ve Svobodě nad Úpou, která je vzdálená 3km od Janských Lázní. Již spoustu let zde pracuji přes zimu v lyžařské škole, která velmi prosperuje. Celkově je celý ski areál Černá hora přes zimní sezónu velmi vytížen. Letní sezóna už tolik vytížena návštěvníky bohužel není. Tímto jsem dostala za úkol od majitelky lyžařské školy pomoci tento stav změnit. Vylepšit nabídku služeb v areálu, aby i léto bylo výhodné a přilákalo mnoho turistů za sportem, zábavou i relaxací. Hlavním úspěchem je důkladné naslouchání zákazníkům a zjišťování jejich požadavků a následné splnění jejich přání.

Mým hlavním cílem je analýza stávajícího stavu střediska pomocí dotazníkového šetření a zjištění spokojenosti či nespokojenosti návštěvníků, kteří sem přijíždějí. Na základě těchto informací vyvodím důsledky na zlepšení atraktivnosti areálu pro návštěvníky v letní sezóně. Cílem je také maximalizovat využití všech bohatství, které může areál Černá hora nabídnout v letních měsících s ohledem na životní prostředí.

Mezi dílčí cíle patří zjištění nedostatků z hlediska uspokojování potřeb návštěvníků. Dále návrh a tvorba nových typů produktů, které by zvedly návštěvnost střediska.

První část obsahuje základní teoretická východiska. Druhá část je zaměřena na popis zkoumané destinace. Třetí část se zabývá výzkumem rekreačního střediska a jeho návštěvností. Čtvrtá kapitola vyvozuje důsledky zjištěné z předchozích kapitol a navrhuje nové typy produktů pro zlepšení rekreačního potenciálu areálu Černá hora v letní sezóně.

2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Volný čas

Volný čas zahrnuje činnosti, které děláme dobrovolně, můžeme si je svobodně vybrat. Přinášejí nám příjemné pocity uspokojení a uvolnění od povinností a práce.

Volným časem je podle Bakaláře (1978, 65) „čas, v němž člověk svobodně volí a koná takové činnosti, které mu přinášejí potěšení, zábavu, odpočinek, které více či méně rozvíjejí a obnovují jeho tělesné a duševní schopnosti, popřípadě tvůrčí síly“.

Podle Collina (in Horener, Swabrooke 2003, 54) je volný čas: „časem, kdy můžete dělat, co chcete“.

Selucký (1966) charakterizuje „volný čas jako opak, protiklad a zároveň produkt pracovní doby“.

Dohnal (1997, 29) charakterizuje volný čas „ …jako souhrn činností, jež může člověk provozovat s plnou libovůlí – buď aby si odpočinul, nebo aby se pobavil či rozvinul své znalosti, svou dobrovolnou společenskou účast nebo svou svobodnou tvůrčí schopnost poté, když se uvolnil od svých závazků pracovních, rodinných a společenských“.

R. J. Havighurst (in Vážanský, Smékal 1995, 26) se domnívá, že „ se volný čas musí starat o účast na sociálním životě, poskytovat možnosti k zajímavému prožití a tvůrčímu vyjádření osobnosti, dbát na pravidelné a rutinní utváření životních činností jedince a současně být zdrojem úcty k sobě samému i respektování ostatních“. Volný čas je tedy chápán jako významný prostor využitelný pro rozvoj osobnosti a odpočinek.

S ohledem na komplexní chápání osobnosti uvádí Hodaň (2000, 88) tyto funkce volného času:

1) funkce rozvíjející - všestranný rozvoj osobnosti a zdokonalování jedince

2) funkce regenerační – obnova pracovních sil

3) funkce prožitková – navození kladných prožitků, celkové odreagování se

V každodenním životě můžeme pozorovat tři časové složky: pracovní čas, mimopracovní čas a volný čas. Pracovní čas je pro naše pracovní povinnosti, jako je zaměstnání a škola. Mimopracovní čas zahrnuje činnosti, které jsou nutné, jako je zabezpečení rodiny, péče o sebe apod. To, co nám zbude, je volný čas. Za hlavní rysy volného času uvádí Hodaň (2000, 89).

1) relativní svobodu volby činností

- odpovídá vůli, zájmu, potřebám a cílům

- ovlivněna mentalitou, rodinou, zdravotním stavem

2) nezainteresovanost na ekonomickém efektu

- hlavním rysem není ekonomický zájem jedince

3) možnost relativně libovolného přerušovaní činnosti

- činnosti lze přerušovat

podle momentálních zájmů, potřeb

Úkoly současné společnosti vzhledem k volnému času formuluje Hodaň (2000,89) takto:

1) vytvořit takové podmínky pro život člověka, aby co největší část doby mimopracovního času měla charakter času volného,

2) vytvořit takové podmínky pro realizaci volného času, aby zajišťovaly co nejvyšší míru uspokojení potřeb a zájmů občana

3) ve vytvořených podmínkách a nabízených činnostech slaďovat individuální i celospolečenské potřeby a zájmy.

Historický vývoj volného času byl závislý na množství volného času, který lidé měli. Množství volného času je závislé především na délce pracovní doby, délce dovolené, na hranici důchodového věku a dalších aspektech lidského života. Tyto podmínky se v průběhu historického vývoje měnily. Rozsah volného času i způsob jeho využívání jsou závislé na rozvoji společnosti. Zajímavý pohled na volný čas v soudobé společnosti má Faltýsková (in Faltýsková, Knotová, Přadka 2002). Volný čas se stává do značné míry doménou konzumu, jenž je převážně cílem lidského snažení, nikoliv jeho prostředkem. V posledních letech se tato skutečnost promítá do sociálního jevu získat co nejvíce prostředků i za cenu prodloužené pracovní dobry, druhého zaměstnání apod. Místo aby člověk využíval prostupného zkracování pracovní doby pro svůj svobodný rozvoj, přijímá delší nebo druhé zaměstnání. Musí totiž uspokojovat narůstající požadavky své a své rodiny, často především z prestižních důvodů. A tak uspokojování relativně základních živočišných potřeb vyvolává potřeby nové a nové. Člověk se stává otrokem svých potřeb. Pracuje, pracuje, mnohdy dře, kupuje, obstarává, zařizuje, pořizuje, ale nemá volný čas, v němž by žil radostně. Nemá čas pro sebe ani své blízké, vzdává se bezprostředních lidských setkání, protože musí pracovat, obstarávat a konzumovat.

Na druhou stranu lze také u některých společenských vrstev konstatovat, že v posledním desetiletí vidíme nárůst volného času vzhledem k urychlujícímu se vědeckotechnickému rozvoji. Do budoucna lze tedy očekávat i jeho další nárůst díky mnoha tendencím vývoje jako je zkracování pracovní doby, možnosti delší dovolené a celkově vetší rozvoj služeb.

Optimálním stavem je rovnováha mezi povinnostmi a volným časem.

Způsob využití a množství volného času je velmi důležitým ukazatel životního stylu jedince i společnosti.