Vladislav IV

Mezi kronikářstvím, s. 142.

878 SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 689, kart. 24, 9. července 1638, třeboňští žádají Víta Dekaru, správce klášterního statku, o finanční pomoc při stavbě vyhořelé radnice.

879 Zvon, který měl nápis „Anno Domini haec Campana fusa est in honorem S. A egidii sub Reverendiss. Dno Praeside Bernardo Praeposito Claustroneoburgensi, Administratore Adm. Rdo Dno Matthaeo Bernardi, Vito Decara Burgravio.“ se roztavil při požáru města v roce 1781. Kadlec, J. Klášter, s. 223n a 240.

880 Soat, SMJK, FÚ Třeboň, kn. č. 1.

881 SOkA JH, AM Třeboň, kart. 24, dědické řízení po Vítu Dekarovi 1657-1664.

882 Kateřina Anna provdaná za třeboňského měšťana Adama Stroslehnera, Veronika (v roce 1660 nacházející se v Praze), Klára a Dorotka. Tamtéž, AM Třeboň, kart. 24, dědické řízení po Vítu Dekarovi 1657-1664.

883 15. prosince 1642 byla pokřtěna dcera Víta Dekary a jeho ženy Alžběty Kateřina Anna, kmotr Lorenc Perger a Anna Pirknerová, manželka purkrabího; [nečitelné] 1648 byla pokřtěna dcera Víta Dekary a jeho ženy Alžběty zv. Dekarky Veronika, kmotr Lorenc Perger a Anna gubernátorka s Annou purkrábkou. Soat, SMJK, FÚ Třeboň, kn. č. 1.

884 Alžběta se po Dekarově smrti roku 1658 znovu provdala za Tomáše Františka Velinského ze bVšelis, zemřela před roku 1664. Poručníkem dekarovských sirotků byl Pavel Mecer. Tamtéž; Roku 1654 měl Vít Dekara na městském hospodářství a dvoře v Břilicích 142 strychů polí, 4 koně, 8 volů, 17 krav, 9 jalovic, 17 ovcí, a 10 prasat. Soat, VsT (Archiv do roku 1784), kn. č. 15, sign. IA 4R No. 2a, Revizitace berní ruly panství Třeboň z r. 1679.

885 Pavel měl v Třeboni bratra Jana a vystudovaného, o šest let staršího bratra Vavřince Benedikta, který je hlavně znám jako autor Třeboňských pamětí, byl ale také nějakou dobu zaměstnán pracemi v zámeckém archivu a jako třeboňský měšťan působil dlouhá léta ve funkci primase. SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 591, kart. 23, 6. května 1610, Hans Mecer dává za vyučenou v truhlářství svému synu Janovi; Jan žil také v Třeboni, vyskytuje se i ve funkci radního Antl, T. Staré písemnosti, s. 78n.

886 Následující informace o svém životě vypsal Mecer sám ve své žádosti o zproštění funkce důchodního písaře. Soat, VsT, sign. IB 7B 13, [14. prosince 1652], důchodní Pavel Mecer kancléři arciknížete Leopolda Viléma, Janu Kaltschmidtovi z Pleckenburku a Dřevohostic. Údaj o věku vychází ze svědectví ve sporu s klášterem ohledně domů u kněžské zahrady z roku 1669, Pavel Mecer je uváděn jako 61 letý, jeho bratr Vavřinec Benedikt 67 letý. SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 866, kart. 26.

887 Soat, VsT, sign. IB 6R 21, Týdenní cedule důchodního úřadu panství Třeboň, 1634 Erste Wochenzettel des Paul Meczer nach Abtrettung des Lorenz Perger.

888 Roku 1649 vznesl na arciknížecího kancléře Kaltschmidta dotaz zda by za vedení týdenních cedulí v době výlovu, což mu dá mnoho práce navíc, mohl dostávat stejnou zvláštní odměnu jako předchozí důchodní písař Perger, tedy 18 zl. rýnských, džber kaprů a 30 štik, starost mu ale také činilo, jak má vést týdenní cedule v době výlovů, které celé vždy trvají přes dva měsíce, aby bylo vše správně evidováno. Soat, VsT, sign. IB 7B 13, 1649, důchodní Pavel Mecer kancléři arciknížete Leopolda Viléma, Janu Kaltschmidtovi z Pleckenburku a Dřevohostic.

889 Pavel Mecer dostal porostlinu v prostoru rybníku Hradeček, kde později odkoupil část pozemků na nichž byl vystavěn dvůr. SOkA JH, AM Třeboň, listina inv. č. 45, Vídeň, 10. února 1639, císař Ferdinand III. daruje Mecerovi pustou porostlinu u spuštěného rybníka Hradeček, a inv. č. 46, Třeboň, 20. září 1639, Jan z Eckersdorfu gubernátor a Lorenc Perger, kontrolor třeboňského panství, předávají Mecerovi výše zmíněný císařský reskript a určují hranice porostliny; Tamtéž, inv. č. 683, kart. 24, 10. srpna 1637, odprodej panských jiter na kopci za rybníkem Hradečkem Pavlu Mecerovi. Soat, VsT (Archiv do roku 1784), inv. č. 396, kart. 2, sign. IA 1A alfa No. 36, (prostý opis 1639) o postoupení porostliny u pustého rybníka Hradečku Pavlu Mecerovi.

890 Mareš, F. – Sedláček, J. Soupis památek, Politický okres Třeboňský, s. 102.

891 „Já. Jan, svobodnej pan z Ekerstorfu, na Žďáře Pluhovém a Žimuticích, Jeho Milosti Římského císaře Rada a Jeho Arciknížetcí Milosti panství třeboňského Gubernator, Ano i na místě Jeho Arciknížetcí Milosti Chrámu Páně Svaté Panny Barbory, Collator, známo činím tímto listem vůbec přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že jsem ráčil slovutného pana Pavla Metzera ten čas panství tohoto písaře důchodního a měštěnína města Třeboně, aby práci pobožnou chrámu Božího Svaté Panny Barbory ke cti a chvále Boží vykonával, jak týž chrám Boží, tak i všecky věci v chrámu Božím i při něm zůstávající v opatrování měl, na všecko pořádnej inventář způsobil a sepsal. A kdo by na rozšíření týhož chrámu Božího, pro čest a chválu Boží z lásky a zbožnosti křesťanské chtěl dle možnosti na stavění co darovati a nápomocen bejti, to aby k sobě přijímal, s radou a poručením mým náklad vedl a z takového příjmu peněz vydání roční počet (ano i o dobytku u koho co zůstává správu) činil. Kdežto pan Pavel Mecer takovou pobožnou práci pro požehnání Boží a odplatu, Blahoslavenou též pro čest a slávu svaté Panny Barbory k sobě přijal [...].“ Soat, VsT, sign. IA 3K alfa 40i, Jan z Eckersdorfu 14. dubna 1653.

892 Soat, VsT, sign. IA 3K alfa 40i, [konec 50. let 17. století] bývalý důchodní písař Pavel Mecer se zříká správcovství kostelíka sv. Barbory v lesích.

893 „Potom až do tohoto roku každoročně na mým kočárku s mojím potahem, k slavnostem a v nový neděle přes dvanáctekráte každej rok tam jezdil. Moje manželka pro hosti jak při hlavních poutích i v nový neděle v kuchyni pracovala, z kostela jak mešní i oltářní šaty bílý a ubrusy prala, a v těch letech nemálo mejdla (práce nepočítajíc) spotřebovala.“ Tamtéž.

894 Tamtéž.

895 Soat, VsT, sign. IB 7B 22b, 8. února 1663, bývalý důchodní písař Pavel Mecer vrchnímu hejtmanovi schwarzenberských panství Eliáši Gattermayerovi z Gatterburku.

896 Pavel Mecer sám byl v tom samém časovém údobí v Třeboni kmotrem 33 dětí třeboňských měšťanů, nikdy však dítěte vrchnostenského úředníka. Soat, SMJK, FÚ Třeboň, kn. č. 1.

897 V rozmezí let 1632 – 1651 byl Jan z Eckersdorfu v Třeboni za kmotra pouze třináctkrát, přičemž 3 z těchto dětí byly důchodního Pavla Mecera. Tamtéž.

898 Maxmilián pokřtěn 16. října 1634, matka Žofie, kmotři Jan z Eckersdorfu a Kateřina Pergerová; Ludmila pokřtěna 30. srpna 1636, kmotra Ludmila Mirotická; Ludmila pokřtěna 31. srpna 1638; Matěj pokřtěn 11. února 1646,kmotři Jan z Eckersdorfu a Ludmila Mirotická; Uršula pokřtěna 13. října 1648, kmotr -, kmotra Zuzana Kantorka; Václav pokřtěn 10. května 1651, kmotr Jan z Eckersdorfu. Tamtéž.

899 SOkA JH, AM Třeboň, inv. č. 876, kart. 26, 13. ledna 1672 smlouva o koupi Mirotického dvora v Břilicích městem Třeboní od Tomáše Františka Velinského ze Všelis. Regest Antl, T. Staré písemnosti, s. 94.

900 Podle údajů revizitace berní ruly z roku 1679 měl Mecer 40 strychů polí, 4 voly, 12 krav, 15 jalovic, 103 ovcí a 15 prasat. Soat, VsT (Archiv do roku 1784), kn. č. 15, sign. IA 4R No. 2a, Revizitace berní ruly panství Třeboň z r. 1679.

901 Tříska, Karel. Hospodářství města Třeboně do poloviny 19. století. In: 600 let města Třeboně – Příspěvky k dějinám Třeboně 2, Třeboň 1975, s. 35n.

902 Jen v roce 1637 byl pro potřeby panství vykonáno 230 nejrůznějších pochůzek za úplatu. Téměř stovka z nich byla podniknuta v rámci panství, 61 cest bylo vykonáno kvůli spojení s poštou v Jindřichově Hradci, 40 dalších na jiné poštovní stanice. Bylo přijato 6 královských dekretů a dvanáctkrát posel směřoval ke krajským hejtmanům. Výsledný počet se týká pouze jednoho často využívaného způsobu spojení, nezahrnuje soukromé posly ani příležitostnou službu nejrůznějších cestujících: kupců, úředníků nebo duchovních. Soat, VsT, sign. IA 6R 1 (červená), Důchodní účet panství Třeboň za rok 1637, vydání na posly.

903 Barborová, Eva. Funkce hejtmanů (úředníků) na rožmberských panstvích. JSH roč. 38 (1969), č. 4, s. 198.

904 Petřík, J. Třeboňsko po českém povstání.

905 Viz např. SOAT, CR II. (registratura), z Rožmberka 27/6, návrh latinského epitafu posledního vladaře Petra Voka z Rožmberka.

906 Soat, VsT, sign. IB 6T 2, 1625 Vavřinec Vrchota Václavu Karlovi ze Svárova.

907 „Urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Ekerstorfovi z Hlaváče a na Hlaváčích zámku a pevnosti města Třeboně gubernátoru a téhož celého panství plnomocně nařízenému hejtmanu“ SOAT, VsT, sign. IA 3K alfa 40 i, 27. března 1633, Lomnice nad Lužnicí, Pavel Velinský ze Všelis, lomnický měststký písař, J. Eckersdorfovi.

908 „Jan svobodnej pan z Ekerstorfu na Žďáře Pluhovém a Žimuticích Jeho Milosti římského císaře rada a Jeho Arciknížecí Milosti panství třeboňského gubernator.“ SOAT, VsT, sign. IA 3K alfa 40 i, 1653.

909 Dudáček, K. Jak se z Vavřince Vrchoty stal šlechtic, s. 68. Pojmem gegenhandler nebo také gegenschreiber, latinsky contrascriptor, býval od středověku označován kontrolor určený k dohledu na nejrůznějšími finančními záležitostmi. Viz např. Rezek, A. Děje Čech a Moravy (1637-1648), s. 281.

910 Pumpr, P. Beneficia, záduší a patronát, s. 73nn.

911 Soat, VsT, sign. IA 6H alfa 1, popis zámku z roku 1659.

912 Hejtman panství a rožmberský kancléř figurovali v tzv. renovační komisi pro obnovení městských rad na panství již na konci 16. století, od 1604 přibyl ještě hlavní účetní a rožmberský purkrabí. Po konfiskaci panství se tato funkce zástupců vrchnosti koncentrovala do rukou hejtmana stále častěji označovaného jako gubernátor. Řeřichová, Sylva. Vliv vrchnosti na právní a správní proměny města Lomnice nad Lužnicí před regulací magistrátu a po ní. (18.-polovina 19. století). AT 1982, s. 63.

913 „Slovutní páni a přátelé moji zvláště milí, zdraví i jiného všeho dobrého přeji od pána Boha věrně rád. Dochází mne zpráva, že až posavád někteří mudráčkové z prostředku vašeho, mezi nimiž Lorenc řezník svou voslovou hlavou a svejma voslovejma ušima jeden první bejti má, tu kvitanci, co tak z celého panství na artilerii Jeho Milosti císařské vydáno a vynaloženo jest od vás zvidimírovanou nemají, což mně v pravdě s nemalým podivením přichází, že se ti někteří voslové to, čeho v Hradci a jinde ve všech okolních městech užíti mohou, učiniti zpěčují. Zdaliž co neslušného, co by proti spravedlnosti a povinnosti vaší čelilo, žádám, nýbrž před vás předkládám kvitanci zpečetěnou a podepsanou v originále a tu toliko, jakž samo v sobě jest slovo od slova zní, zvidimírovanou k dobrému celého panství jmíti chci. Bych byl doma v Třeboni, ukázal bych tomu mudrákovi s jeho kamarády místo, v kterým by se naučil netoliko samou sekerou v krámích krobiánsky maso sekati, nýbrž také s jinými, rozumnějšími, přednějšími a staršími sebe se zdáním jejich co proti povinnosti jeho není, oproti právu a spravedlnosti nečelí, snášeti. Pročež vám schválně toto psaní činím a v tom případě poroučím, že takovej vidimus vejš opatřené kvitance ihned zhotoviti dáte a mně k rukám neprodleně odešlete. Pakli se v tom vždy někteří z těch voslův zpěčovati a k tomu přijíti dáti chtíti nebudou, nepomíjejte mně to skrze psaní v známost uvésti a ty mudráky zejména jmenovat, nápodobně z jaké příčiny se oni tomu na odpor stavějí a proti tomu čelí, v známost uvésti. Rád se podívám, jestli tím jich mudráctvím a voslovým darebným stěžováním co obmeškáno a celému panství z toho nějaká škoda následovati bude, kterak ti mudráci z toho odpovídati budou. Milost Boží s námi býti rač. [...] Datum na Pluhovém Žďáře 28. septembris 1640.“ Antl, Theodor. Staré písemnosti, s. 82n. SOkA JH, AM Třeboň, kart. 24, 28. září 1640 gubernátor Eckersdorf třeboňským měšťanům.

914 „1641, 14. března. Třeboň. Tomáš Goll čes. místodrž., Rád by vyhověl rozkazu generálvachtmistra Bruaye a přikročil tu k opevňovacím pracím, avšak z třeboňského panství není možno dostat jediného dělníka, ač se zdejší velitel snažil donutit k tomu poddané vysíláním dragounů a mušketýrů. Rozprchli se totiž pro ustavičné durchcuky oddílů, jimiž panství vzalo značné škody. Pisatel proto prosí o rozkaz pro hejtmany Bechyňského kraje, aby sem denně vysílali jistý počet dělníků a for. (or., něm).“ Líva, V. Prameny VI., s. 165.

915 Pokusem odkrýt některá vlákna těchto složitých sítí je kapitola o kariérách úředníků období habsburské správy v Třeboni: Jana z Eckersdorfu, Lorence Pergera, Víta Dekary a Pavla Mecera.

916 Po zkušenostech se švédskou armádou v třicátých letech, kdy bylo ve velkém zničeno obilí, které vojsko nemohlo upotřebit, nařídil císař vytvářet zásoby obilí v opevněných sídlech. I organizace výkupu a přepravy tohoto obilí připadla zčásti třeboňskému gubernátorovi: „1642 5. března, Praha. Místodrž. hejtmanu Eckersdorfovi. Pověřují ho nakoupením ovsa pro armádu ke kterémužto účelu mu nejvyšší berníci vyplatí na kvitanci 10000 zl. Připojené dopisy odevzdá primasovi Čes. Budějovic Čes. Budějovic Janu Cometovi, král. rychtáři v Písku Jiřímu Vilémovi Hrdličkovi (Velvarskému) a měšťanovi v Týně nad Vltavou Ondřejovi Bonašickému, kteří mu budou při dopravě nápomocni. Oves nakoupí za nejvýhodnějších podmínek v sousedství, zvláště od úředníků kn. Eggenberka v Čes. Krumlově, Vimperku a Orlíku, hr. Buquoyové na Nových Hradech Rožmberku a Libějicích, u hejtmanů polního maršála Colloreda a hr. Marradasa ve Strakonicích resp. na Hluboké (konc., něm.).“ Líva, V. Prameny VI., s. 254; 1642. 8. dubna. Praha. Míst. gubernátorovi v Třeboni Janovi z Eckersdorfu. Vyslovují mu uznání za horlivost, jakou osvědčil při získávání ovsa pro cís. armádu a vybízejí ho aby v akci pokračoval. Co ještě opatří, nechť dá hned dopravit k profiant. správci do Týna Ondřejovi Ouponěšickému, jenž zařídí další dopravu do Prahy. Tamtéž. s. 269.

917 „Jsouce zde nyní veliký nedostatek papíru, služebně pána žádám pokudž tam blíže Třeboně z Třebečka nebo z Hradce něco dobrého dostat se může, že mi ho pan při příležitosti asi čtyry rysy, polovici předního a druhou polovici prostějšího odeslati a zase napsati neztíží s poděkováním rád zaplatím a pánu se toho příjemně odsloužiti chci.“ Soat, VsTb, sign. IA 6R 1, 11. dubna 1643, Praha, Samuel Johann Ledenický, J. Mti. Cís. rada při buchhalterii hradu pražského gegenhandlerovi Lorenci Pergerovi.

918 Rieger, Bohuslav. Zřízení krajské v Čechách. Část I., Historický vývoj do r. 1740. Praha 1894, s. 217-366; Macek, Jaroslav – Žáček, Václav. Krajská správa v českých zemích a její archivní fondy [1605-1868]. Praha 1958.

919 „již se někteří páni, mezi nimi Jeho Excellence pan hrabě z Colloredi ohlásili, a takovou taxu žádají; domnívají se někteří, že to panství stěží k rozdělení přijde, což se však ještě dokonale neví“ Soat-Jh, Topografická sbírka Jindřichův Hradec, fasc. 89 - Třeboň, 7. září 1646, zpráva komorního úředníka Jana Jiřího Busa Lorenci Pergerovi z Rosenwertu o sestavení odhadu na panství Třeboň.

920 Soat-Jh, Topografická sbírka Jindřichův Hradec, fasc. 89 - Třeboň, „Contra taxa“ třeboňského panství z roku 1646.

921 Viz opět Stejskal, A. Finance, s. 174-176.

922 Soat, VsT, sign. IB 6W gama 5, 1632 Klosterneuburk, dopis Eliáše Hupaufa Lorenci Pergerovi.

923 Čechura, Jaroslav. Třeboň za posledních Rožmberků. Hlavní zdroje příjmů a výnos panství. JSH 63, 1994, s. 170 opravuje starší údaj o zhruba 34 500 kopách grošů míšeňských uvedený v práci Míka, Alois. Osud slavného domu. Rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice 1970, s. 175 a 180.

924 Čechura, J. Třeboň za posledních, s. 170.

925 Údaje jsou výsledkem práce s hodnotami uvedenými v článku J. Čechury, tak aby byly srovnatelné s údaji dostupnými pro období třicetileté války. Tamtéž, str. 168-170.

926 Velmi podnětnou je poznámka Stejskala, že za předpokladu, že v těsně předbělohorském období přibližně každý druhý až třetí opustil vrchnostenskou službu do dvou let a polovina úředníků pak nesloužila déle než pět let, po dvou třech desetiletích takové praxe se po dominiu pohybovaly desítky osob v různé míře obeznámených se zásadami hospodářské politiky vrchnosti. Stejskal, A. Sbližování makro- a mikrohistorických přístupů, s. 96, autor odkazuje na svou prosopografickou analýzu rožmberského a švamberského úřednictva od poloviny 16. století do roku 1616, Týž. Prosopografická analýza, s. 416.

927 A. (deest) Verwalter der Herrschaft Wittingau berichtet, die Beschaffenheit der Herrschaft Frauenburg, daß solche gleichwoln als ganz ruinirt m/200 R[heingulden] werth seie, und selbige auß denen Einkomben der Teich allein einer 3 jahren wiederumb erhebet werden könne. 1. Martii (1626). Soat, VsT, sign. IA 7R 8, Soupis archiválií 1638.

928 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 57.

929 Tamtéž, s. 24.

930 Srov. MAUR, E. Zemědělská výroba na pobělohorském komorním statku v Čechách, In: Prameny a studie, č. 33, Praha 1990, s. 76-85.

931 V nákladech na hospodářský provoz jsou vzhledem k neexistenci dvora při správním centru panství zaneseny i platy a stravné úředníků, i když tato položka může být opět sporná.

932 Soat, VsT, sign. IA 6T 1.

933 Toto konstatování vychází z praxe, jak bylo na panství dohlíženo a prováděna vrchní správa, ale i Maur ve výčtu českých komorních panství Třeboň vůbec nezmínil, ačkoliv byla v držení Habsburků mnohem déle, než jím ke komorním statkům počítané panství Český Krumlov, jehož osud je vlastně dosti podobný Třeboni. Český Krumlov, jehož koupě od Petra Voka z Rožmberka byla roku 1601 „diktována osobním zájmem Rudolfa II.“, byl coby komorní panství ztracen již roku 1622, kdy jej obdržel Jan Oldřich z Eggenberku. Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 17.

934 „Však přitom panu netajím, poněvadž panství třeboňské obzvláštně Jeho Milosti císařské náleží, a počtové jeho bez obmeškávání povinnosti Jeho Milosti císařské privátně se řídí, že za práci jejich náležitý recompens z téhož panství důchodův naň dáti povinen bude.“ Soat, VsT, sign. IA 6R 1 černá, Praha 16. leden 1641, Samuel Johann Ledenický, císařský rada při účtárně české komory purkrabímu Lorenci Pergerovi.

935 Roku 1642 dostal Samuel Ledenický za kontrolu účtů třeboňského panství 100 kop grošů míšeňských. Tamtéž, 19. listopadu 1642.

936 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 51-65.

937 Soat, VsT, sign. IA 6W gama 5, relace purkrabího Dekary z r. 1629.

938 Tamtéž, sign. IA 7R 8, soupis archiválií 1638, zpráva hejtmana 8. prosince 1632.

939 Jestliže byl počátkem 17. století roční výsledek výlovu průměrně 3000 džberů, pak rok 1625 přinesl 1102 džberů, rok 1626 jen 769 džberů, ale například rok 1644 už opět 2493 džberů. Od třicátých let rostl opět počet prodejních ryb. Šusta, Josef. Pět století rybničního hospodářství v Třeboni, Příspěvek k dějinám chovu ryb se zvláštním zřetelem na přítomnost. Třeboň 1995 reedice pův. vydání Štětín 1898, s. 58. Velikost džberu zůstala po staletí nezměněna, přičemž na jeden mohlo připadnout 40 až 60 kaprů a jen ve velmi vzácných případech o něco více.

940Soat, VsT, sign. IA 6 W gama 1, 18. ledna 1661, Jan z Eckersdorfu Janu Adolfovi ze Schwarzenbergu.

941 Tamtéž, sign. IA 7R 8, soupis archiválií 1638, zpráva hejtmana z 19. listopadu 1633.

942 Tamtéž, zpráva hejtmana z 11. února 1632.

943 Soat, VsT (Archiv do roku 1784), inv. č. 833, kart. 21, sign. IA 6B epsilon No. 1, 1660, Jan z Eckersdorfu potvrzuje, že výčep piva v domku pod hrází rybníka Svět byl zřízen dočasně pouze pro potřebu dělníků opravujících hráz.

944 Soat-ČK, SÚK - st. odd.-Třeboň, sign. A 6W gama 2a, relace Bradského z Labouně a Kořenského z Terešova o inspekci na panství Třeboň z března 1625; všechny tři dvory měly dříve každý kolem sta kusů hovězího dobytka.

945 „No. 11. Andrea von Misniz, Regenten, [...] wegen Mangl der Underthanen und Viehs, [...].Transferierung des Glaz. schweizer Viehs. [...].16. Novembris [1630].“ Soat, VsT, sign. IA 7R 8, Soupis korespondence 1638.

946 Maur, E. Český komorní velkostatek, s. 53; Soat, VsT, sign. IB 6R 21, Týdenní cedule důchodního úřadu panství Třeboň 1634,