Masarykova univerzita

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra hudební výchovy




Historie a duchovní hudba ve farnosti Ostrovačice

Bakalářská práce
Brno 2014


Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala:

MgA. Marek Olbrzymek Marie Ryšánková

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………………

podpis

Poděkování
Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce MgA. Marku Olbrzymkovi za cenné připomínky, které mi byly nápomocny při psaní této práce. Dále chci poděkovat hudebnímu skladateli a varhaníkovi z Ostrovačic MgA. Zdeňku Pololáníkovi, varhanici a vedoucí sboru z Říčan Mgr. Dagmar Ryšánkové za poskytnuté informace, vstřícnost a ochotu při zpracování bakalářské práce.

Obsah
Úvod ………………………………………………………………………………………. 5

1 Vymezení základních pojmů …………………………………………………………. 6

1.1 Duchovní hudba …………………………………………………………………… 6

1.2 Zpěv a hudba při bohoslužbách …………………………………………………… 7

2 Ostrovačice – kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava ………………………………... 9

2.1 Historie farnosti Ostrovačice ……………………………………………………… 9

2.2 Historie kostela …………………………………………………………………... 11

2.3 Varhany …………………………………………………………………………... 13

2.4 Varhaníci …………………………………………………………………………. 15

2.5 Sbory ……………………………………………………………………………... 16

2.6 Duchovní hudba při bohoslužbách ………………………………………………. 19

2.7 Duchovní hudba při jiných příležitostech ………………………………………... 21

2.8 Hudební osobnost Zdeněk Pololáník …………………………………………….. 24

2.8.1 Životopis …………………………………………………………………… 24

2.8.2 Duchovní tvorba …………………………………………………………… 28

3 Říčany – kostel sv. Petra a Pavla …………………………………………………… 31

3.1 Historie kostela .………………………………………………………………….. 31

3.2 Varhany …………………………………………………………………………... 32

3.3 Varhaníci …………………………………………………………………………. 34

3.4 Sbory ……………………………………………………………………………... 34

3.4.1 Schola sv. Petra a Pavla v letech 1993 – 2000 …………………………….. 35

3.4.2 Světlušky v letech 1999 – 2004 ……………………………………………. 37

3.4.3 Schola sv. Petra Pavla v letech 2004 – 2014 ……………………………... 38

3.4.4 Repertoár …………………………………………………………………... 41

3.5 Duchovní hudba při bohoslužbách ……………………………………………….. 46

3.6 Duchovní hudba při jiných příležitostech ………………………………………... 48

Závěr …………………………………………………………………………………….. 52

Resumé ………………………………………………………………………………….. 53

Použitá literatura ……………………………………………………………………….. 54

Přílohy …………………………………………………………………………………… 57
Úvod
K tématu bakalářské práce Historie a duchovní hudba ve farnosti Ostrovačice mě vedlo několik podnětů. Jedním z důvodů bylo sepsání a doplnění chybějících informací o duchovní hudbě v naší farnosti. Zároveň mě k tématu vedl můj vztah k hudbě a záliba ke hře na varhany, víra v Boha, podpora kněze P. Bedřicha Provazníka a skladatele Zdeňka Pololáníka, mé působení v chrámovém sboru a život ve farnosti.

K hudbě i víře mě rodiče vedli od dětství. Kromě hry na housle a klavír jsem absolvovala dva cykly hry na varhany u dcery Zdeňka Pololáníka Jany Kubové na ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v Brně. Během studií jsem mohla využít získané dovednosti při zastupování místní varhanice v kostele sv. Petra a Pavla v Říčanech i při interpretaci varhanních skladeb na koncertech a bohoslužbách.

Díky těmto aktivitám jsem se zabývala otázkou, co má vliv na provozování a kvalitu duchovní hudby v kostelech. Úroveň duchovní hudby v chrámech je odlišná, odpovídá hudebnímu vzdělání a zájmu o hudbu varhaníků, sbormistrů, zpěváků schol i sborů, kněží, ale také danému prostředí a osobnostem farnosti.

V první kapitole své bakalářské práce jsem se věnovala duchovní hudbě a zpěvu při bohoslužbách a vymezení jejich základních pojmů. Ve druhé kapitole jsem se zaměřila na historii ostrovačické farnosti, na historii kostela, varhan, varhaníků a sborů, na duchovní hudbu při bohoslužbách a jiných příležitostech. V rámci Ostrovačic jsem představila významnou osobnost městyse i farnosti Ostrovačice, hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka, a jeho duchovní tvorbu. Třetí kapitola se zabývá stejnou problematikou historie a duchovní hudby v obci Říčany.

Cílem mé práce bylo zjistit co nejvíce informací o historii a duchovní hudbě ostrovačické farnosti a jednotlivých kostelů. Vliv osobností a prostředí na duchovní hudbu při bohoslužbách a na hudební dění v kostelech.

1 Vymezení základních pojmů

1.1 Duchovní hudba
„Bohoslužebné shromáždění se nemůže projevit slavnostněji a posvátněji, než když vyjadřuje svoji víru a zbožnost zpěvem. Při slavení mše pro lid, především o nedělích a svátcích, ať je dána přednost zpívané mši.“¹

Duchovní hudba je každá hudba na duchovní text a svým určením se dělí na hudbu liturgickou a koncertní.

Liturgická duchovní hudba

Liturgická konstituce Sacrosanctum Concilium definuje liturgickou hudbu: „Je to bohoslužebný zpěv, vázaný na slova liturgie, a tak tvoří nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie. Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.“²

Zpěv a hudba se podílejí na tom, k čemu směřují slova i liturgické úkony, tedy k Boží oslavě a posvěcení věřících. Hudba je proto nedílnou součástí při slavení liturgie a II. vatikánský koncil popisuje spjatost hudby a liturgie slovy: „Hudba nesmí nikdy mít převahu nad zpěvem nebo vést k rozptýlení. Pokud se používá hudba, má se přihlížet k významu jednotlivých částí mše, při nichž se hraje. Při mši nejsou nikterak vyloučeny žádné druhy hudby, jestliže však odpovídají duchu liturgických úkonů.“³

Liturgická hudba má mít náboženský a posvátný charakter, uměleckou hodnotu a má vyjadřovat základní poslání liturgie. Důležitým prvkem je činná účast všech věřících. Jedná se o hudbu, kterou se koná liturgie, tj. mše, denní modlitba církve, svátosti a svátostiny. Jsou to zhudebněné liturgické texty, lidové duchovní písně a jejich instrumentální doprovody, předehry, mezihry, dohry apod.⁴

Koncertní duchovní hudba

Koncertní duchovní hudba je hudbou komponovanou na duchovní text, avšak má mnohostranné užití, např. na koncertních a divadelních pódiích, v chrámech i přírodním prostředí.⁵

1.2 Zpěv a hudba při bohoslužbách

Pro vykonávání hudební liturgie je zapotřebí lidí, kteří se hudbě věnují. Mezi základní služby patří služba kantora, varhaníka a žalmisty, avšak při liturgii bývají často tyto funkce spojeny. Velkou roli také hrají scholy a sbory. Dále se na hudební složce liturgie někdy podílejí sóloví zpěváci a instrumentalisté, orchestr, dechová hudba a skupiny provádějící křesťanský folk.
Kantor byl původně vedoucí zpěvák a hlava gregoriánské scholy. Později hlavní hudebník kostela či farnosti. V minulém století se nazýval ředitelem kůru, tradičně se mu ale říká varhaník. Současné liturgické dokumenty termínem kantor označují hudebníka, který je v určité komunitě nebo v určitém kostele zodpovědný za hudbu a zpěv a koordinuje všechny ostatní hudebníky v dané komunitě. Termín kantor také označuje zpěváka, který zpívá sólově různé liturgické zpěvy. Místo žalmisty často zpívá responsoriální žalmy.
Schola zpívá latinský gregoriánský chorál i české jednohlasé liturgické zpěvy způsobem, který je vlastní chorálu. Při liturgii se nejvíc uplatní při zpěvu ordinária a při antifonálním zpěvu žalmů. Pomáhá při nacvičování nových písní a zpěvů. Schola je součástí lidu.
Sbor zpívá vícehlasé skladby na liturgické nebo náboženské texty. „Obnovená liturgie vede chrámové sbory od zpěvu ordinárií ke zpěvu proprií. Vždy však bude při mši místo jak pro klasické mše – ordinária, tak pro jednotlivé skladby. Sborové skladby na liturgické a náboženské texty se dále uplatní i při jiných bohoslužbách a církevních příležitostech.“ Sbory by si tedy měly budovat nový umělecky hodnotný repertoár zaměřený k liturgii.⁶
Zpěv a hudba při mši
Následující přehled uvádí zpěvy lidu, scholy nebo sboru, kdy se při mši zpívá.⁷
Vstupní zpěv – Introitus zahajuje bohoslužbu, během něhož kněz přichází k oltáři.

Pane, smiluj se – Kyrie následuje po úkonu kajícnosti.

Sláva – Gloria bezprostředně navazuje na Kyrie. V době adventní a postní se nezpívá.

Responsoriální žalm – Psalmus responsorius nebo Graduale se zpívá po prvním čtení.

Zpěv před evangeliem – Alleluja se váže k evangeliu. Místo Alleluja je možné hrát sloku písně.

Věřím – Credo následuje po homilii, tj. po kázání, promluvě kněze. Může se i recitovat. Zpěv Creda je zvláště vhodný v době postní.

Zpěv k  přípravě darů – Offertorium je k průvodu s obětními dary. Začíná hned po přímluvách.

Svatý – Sanctus navazuje bezprostředně na prefaci.

Beránku – Agnus provází lámání eucharistického chleba. Následuje po pozdravení pokoje.

Zpěv k přijímání – Communio je zpěv k průvodu.

Díkučinění – zpěv po průvodu.

Zpěv na závěr se zpívá po propuštění knězem po slovech: „Jděte ve jménu Páně…“.
Při zpívané mši kněz zpívá výzvy a zvolání a lid též odpovídá zpěvem. Jedná se o úvodní obřady, před a po evangeliu, před prefací, po proměnění, o konec eucharistické modlitby, modlitbu Páně s úvodem, po modlitbě Páně a při závěrečných obřadech. V těchto částech mše se doporučuje zachovat chorální ráz zpěvu, tedy bez doprovodu varhan. Avšak i varhany se nevylučují.

2 Ostrovačice – kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava
2.1 Historie farnosti Ostrovačice
Ostrovačická farnost se datuje od 12. – 13. století, kdy byly první zmínky o faře a o kostele. „Nějakou dobu na přelomu 16. a 17. století byly Ostrovačice přifařeny k Domašovu. Pak však došlo k zpětnému vykoupení statků do majetku kláštera v Rajhradu. Na přelomu 17. a 18. století se naopak ostrovačická farnost vzmohla a od roku 1673 do roku 1771 patřily k Ostrovačicím osady Domašov, Hluboké, Radoškov, Přibyslavice, Javůrek a samoty mlýn Kupských, Tomšíkův, Staňkův, Nový mlýn a Šmelcovna. Po oddělení Domašova a dalších osad tvořily farnost v roce 1773 Ostrovačice, Říčany, Říčky a mlýn Chrastina. V roce 1784 byly i Říčky přiřazeny k Domašovu.“⁸ Říčany původně patřily od roku 1638 k farnosti Veverská Bítýška, ale už od počátku s tím byl problém, protože Bítýška byla vzdálena 20 km a v zimě byla cesta neschůdná. Proto mnoho říčanských farníků chodilo do bližšího kostela do Ostrovačic, kam byla cesta za každého počasí dobrá. Až v roce 1773 se podařilo rajhradskému prelátu Otmaru Konradovi vyjednat, aby Říčany byly přifařeny k Ostrovačicím. Říčanský kostel tak zůstal filiálním až do dnešních dnů a farnost ostrovačickou tvoří tyto dvě obce.⁹

„V roce 1778 byly Ostrovačice přikázány k děkanství ivančickému a až od roku 1794 přísluší k děkanství v Rosicích.“¹⁰ Nyní je tedy farnost jednou ze 449 farností brněnské diecéze a jednou z 20 farností rosického děkanátu. Hlavním patronem farnosti je sv. Benedikt, zakladatel řádu benediktínů. Je symbolicky vyobrazen na postranním oltáři v kostele v Ostrovačicích. „Téměř po celou dobu své existence byla farnost spravována rajhradskými benediktíny a teprve od roku 1962 zde působí kněží brněnské diecéze.“¹¹ Prvním známým farářem je Burkhard, zmíněný v roce 1338, a prvním tzv. světským farářem se stal P. František Vlach. Od roku 1950 je duchovní správa pro farnosti Ostrovačice a Veverské Knínice společná.¹²

Kněží působící v ostrovačické farnosti
01. Burkhard 1338

02. Valentin 1388

03. Jiří Reich 1636

04. Vavřinec Schön 1663 – 1666

05. Antonín Řehoř Grus 1666 – 1676

06. Šimon František Vančík 1670 – 1676

07. Alexius Kyselý 1676 – 1686

08. Matěj Michaelis 1686 – 1690, 1695 – 1700

09. Václav Richter 1691 – 1695

10. Alexius Kouřil 1700 – 1715

11. Bernard Plutík 1715 – 1722

12. Dominik Václav Vosouch 1722 – 1725

13. Klaudius Stehlík 1725 – 1732

14. Placidus Zámora 1732 – 1740

15. Řehoř Cigánek 1740 – 1744

16. Maximilian František Puttner 1744 – 1748

17. Hugo Otmanský 1748 – 1760, 1768 – 1772

18. Placidus Heisler 1760 – 1768

19. Bedřich Schmidt 1772 – 1789

20. Augustin Koch 1789 – 1813

21. Řehoř Sázavský 1813 – 1814

22. Pavel Kasparides 1814 – 1817

23. Bernard Josef Pivoňka 1818 – 1821

24. Placidus Jan Knapp 1821 – 1833

25. Maurus Josef Voříšek 1833 – 1846

26. Benedikt František Richter 1846 – 1859

27. Augustin Josef Václav Gazda 1859 – 1878

28. Adalbert Jakub Slouk 1878 – 1883

29. Marian Rudolf Zbrožek 1883 – 1902

30. Kristin Bohumil Lux 1903 – 1912

31. Benno Schaffra 1912 – 1916

32. Augustin Alois Vrzal 1916 – 1929

33. Placidus Buchta 1929 – 1941

34. Jan Kopáček 1941 – 1947

35. Benedikt Malý 1948 – 1962

36. František Vlach 1962 – 1971

37. Josef Janšta 1971 – 1984

38. Jaroslav Horák 1985

39. Vladislav Dvořák 1985 – 1992

40. Bedřich Provazník 1992 – 2006

41. Dominik Eremiáš 2006 – 2007

42. Jiří Čekal 2007

43. Ludvík Bradáč 2007 - dosud ¹³

2.2 Historie kostela
Nejvýznamnější stavbou v Ostrovačicích je kostel sv. Václava a sv. Jana Křtitele, který se nachází uprostřed městyse. Jedná se o klenutý jednolodní kostel s přistavěnou čtyřbokou věží na jižní straně. Románské základy presbytáře pocházejí z 12. – 13. století. O kostele se po dobu asi 500 let v historických dokumentech nepíše. Další písemná zmínka o opravě kostela je až z období raného baroka, kdy v roce 1699 byla zvýšena věž a pokryta plechem. V letech 1718 – 1719 došlo k prodloužení původního kostela a byla přistavěna kaple s oltářem sv. Barbory. Významný brněnský barokní malíř Jan Jiří Etgens namaloval do kaple dvě fresky zobrazující sv. Barboru a Ježíše Krista. Tyto fresky byly později překryty několika vrstvami maleb a až v roce 1964 byly objeveny a restaurovány. V 18. století byla kaple vyhledávaným místem mnoha poutníků, protože při ní bylo založeno bratrstvo, které bylo papežem Klimentem XI. obdařeno četnými odpustky.¹⁴

Z důvodu rozmnožení obyvatelstva a přidání říčanských farníků k Ostrovačicím se stal kostel nedostatečným, a proto byl v roce 1803 rozšířen o předsíň v klasicistním stylu. V posledním desetiletí 17. století byla zvýšena kostelní věž a v roce 1803 byly pořízeny věžní hodiny. Roku 1880 byla na severní straně kostela vystavěna nová sakristie a původní, která se nacházela ve věži, se začala využívat jako Boží hrob, později dokonce i jako zpovědnice. Vlivem nepříznivého počasí a větrné bouře došlo k poničení kostela, a proto byl v roce 1892 a 1905 opravován. V letech 1963 – 1989 byl kostel postupně modernizován: byla pořízena nová okna, zavedlo se vytápění infrazářiči, proběhla úprava presbytáře pro sloužení mší tváří k lidu, byla zakoupena nová mramorová dlažba z vratčanského vápence pro presbytář, v celém kostele došlo k položení mramorové dlažby, dále byly zhotoveny nové lavice, zavedlo se plynové topení a v roce 1989 se pořídily nové elektrofonické varhany a vybudoval se nový kůr. V roce 1993 byla generální oprava kostela i přilehlé fary a v roce 2001 byla provedena oprava elektřiny, interiéru kostela a jeho vymalování.¹⁵

V kostele se nachází mnoho zajímavých a významných památek, jednou z nich je mramorová křtitelnice, kterou v roce 1798 daroval kostelu poštmistr Jakub Kier. Dalším významným prvkem je obraz zobrazující sv. Jana Křtitele a sv. Václava nad hlavním oltářem, který namaloval malíř Václav Vavřinec Reiner. Po stranách obrazu jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla. Součástí oltáře je pozlacený svatostánek s reliéfem Poslední večeře. Před věží kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého se dvěma anděly, která pochází z roku 1766. V roce 2012 byla restaurována celá socha a zhotovena replika ukradeného andělíčka.¹⁶

Na přelomu 16. a 17. století byly pořízeny nové zvony. V roce 1593 to byl zvon vážící 146 kg, roku 1599 zvon o váze 89 kg a třetí zvon je z roku 1601 a váží 466 kg. Všechny tři zvony pochází od stejného zvonaře z Velkého Meziříčí. Čtvrtým zvonem byl 16 kg vážící umíráček, na kterém je vyobrazena Panna Marie a Jezulátko. Během první světové války byl odebrán k rekvizici pro válečné účely nejmenší ze zvonů – umíráček. V roce 1942 byl odebrán nejstarší zvon z roku 1593, ale naštěstí byl po válce do ostrovačického kostela navrácen. Díky tomu patří všechny tři zvony k velkým vzácnostem Ostrovačic.¹⁷

Obr. 1: Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava¹⁸

2.3 Varhany
První zmínka o původních mechanických varhanách je datována až na rok 1918, kdy bylo odebráno 25 cínových píšťal k rekvizici pro válečné účely. Po válce v roce 1919 byly varhany opraveny a cínové píšťaly nahrazeny zinkovými. V kostele se tedy nacházely jednomanuálové varhany značky Kominek Brünn. Manuál měl rozsah jen 4 oktávy a pedál jeden a půl oktávy. Pedál nebyl navíc příliš zvučný, protože neměl spojku s manuálem. Varhany měly dohromady 8 rejstříků: pedál – Subbas 16´, Bourdon 8´ a manuál – Kryt 8´, Salicionál 8´, Principál 8´, Oktáva 4´, Oktáva 2´ a Mixtura. Varhany nebyly opatřeny motorem, a tak měch obsluhoval calcant, česky tzv. měchošlap. Sací měch vháněl vzduch do zásobního měchu, který byl zatížen cihlou a udržoval se v něm tlak. Při změně tlaku hrály varhany falešně. Díky šlapání na měch se vháněl do píšťal vzduch a varhany se tak rozezněly. Pro častou absenci calcanta nechal P. Benedikt Malý pořídit motorový ventilátor a za P. Josefa Janšty byl nahrazen ventilátorem méně hlučným. V roce 1988 červotočové píšťalové varhany zcela vypověděly službu pravděpodobně následkem zavedení plynového vytápění. Cena obnovy nebo stavba nových varhan byla pro farníky finančně nedostupná.

V roce 1989 farnost pořídila nové elektrofonické varhany zásluhou Zdeňka Pololáníka, který přijal nabídku od profesora Aleše Rybky k zakoupení dvoumanuálového nástroje se dvěma velkými reproduktory. Byla dohodnuta částka padesát tisíc korun, kterou farníci brzy vybrali, a varhany mohly být zaplaceny. P. Vladislav Dvořák se dohodl s děkanem ostravské farnosti a vyřídil nutné formality. Převezení varhan z Ostravy do ostrovačického kostela provedl na přívěsném vozíku vlastního auta Jan Sláma se svým synem Antonínem a Zdeňkem Pololáníkem, který celou záležitost vyřizoval. Po převozu byly varhany umístěny pod kazatelnou a sloužily při všech bohoslužbách do doby, než se vybudoval nový kůr. Vybraná částka stačila pokrýt i výlohy na jeho výstavbu. Starý kůr byl zbourán a díky spolupráci ochotných farníků, schopných řemeslníků z Ostrovačic a Říčan, byl jimi zcela bezplatně postaven nový kůr s varhanami. Na celé akci se podíleli farníci: Alois Kašpárek, Stanislav Polanský, Josef Jelínek, Václav Krška se syny Bohumilem a Václavem, Petr Ševčák, Milan Kos, bratři František a Jan Cvrkalovi, Ludvík Polanský, Josef Špatný, Rostislav Pánek a Zdeněk Pololáník.¹⁹

Tyto americké varhany značky Baldwiin slouží v ostrovačickém kostele doposud.
Dispozice varhan Baldwiin
Pedál I. manuál II. manuál

Diapason 16´ Contra Bourdon 16´ Violine 16´

Subbas 16´ Diapason 8´ Diapason 8´

Gedeckt 16´ Bourdon 8´ Hohlflöte 8´

Bourdon 8´ Salicional 8´ Dulciana 8´

Super Octave 4´ Principal 4´ Octave 4´

Twelfth 2 2/3´ Flute Ouverte 4´ Gedeckt 4´

Blockflöte 2´ Salicet 4´ Quint 2 2/3´

Contra Bassoon 16´ Nazard 2 2/3´ Fifteenth 2´

Great to pedal 8´ Octave 2´ Tierce 1 3/5´

Swell to pedal 8´ Flautino 2´ Sifflöte 1´

Spitz Pfeife 1´ Trumpet 8´

Solo Trompette 8´ Loud Volume soft

Vox Humana 8´ Swell to great 8´

Oboe 8´ Chimes G² – G⁴

Clarinet 8´ Celesta A² – C⁶

Další rejstříky: Light vibrato, Full vibrato, Tone Expander, Reverb, Tremolo.

Pomocná zařízení: transposer -6/+5 půltóny; pevné kombinace: Piano, Mezzoforte, Forte; žaluzie.

Rozsah I. manuálu: C – c⁴

Rozsah II. manuálu: C – c⁴

Rozsah pedálu: C – g¹

Obr. 2: Původní varhany Obr. 3: Současné varhany

2.4 Varhaníci
Dříve zde byli varhaníky správci ostrovačické školy, ale po státním převratu se učitelé této služby vzdali. V roce 1933 byl pro Ostrovačice a Říčany jmenován varhaníkem krejčí Bohumír Kučera, který kdykoliv mezi svým zaměstnáním mohl zaskočit a zahrát na pohřbu, svatbě a mimořádných obřadech. Po skončení druhé světové války se odstěhoval do Troubska, kde varhanickou službu vykonával až do své smrti. Jeho bratr, Jakub Kučera, hrával v té době ve Veverských Knínicích. V Ostrovačicích pak začal varhaničit odborný učitel Václav Kadubec, který učil na škole v Brně. V ostrovačickém kostele vedl velký smíšený sbor. Na větší svátky v roce, Vánoce a Velikonoce, se k nim přidávalo i několik hudebníků z okolních vesnic. Od roku 1947 mu občas vypomáhal Zdeněk Pololáník, který v roce 1948 převzal celý kůr i tehdejší sbor, protože Václav Kadubec přijal místo varhaníka v Rosicích.

Služba Zdeňka Pololáníka byla velmi rozmanitá a ne jednoduchá. Jak již bylo uvedeno, v roce 1948 se stal varhaníkem nejen v Ostrovačicích, ale také v Říčanech a ve Veverských Knínicích, kde vystřídal Jakuba Kučeru. Za P. Josefa Janšty byly zavedeny pravidelné mše svaté v Říčanech (dříve bývaly 1× v týdnu ve všední den a 1× měsíčně v neděli). A tak Zdeněk Pololáník sloužil ve všech třech kostelech: denně mši svatou v Ostrovačicích, navíc ve všední den 1x v Říčanech a 1x ve Veverských Knínicích, každou neděli a svátek na všech třech místech, v postní době hrál v neděli a pátek na křížové cestě, v mariánském měsíci květnu denně na májové pobožnosti, v červnu denně na pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Páně a v říjnu na růžencových pobožnostech. Býval častým hostem kostela v Domašově, Rosicích a jinde. V roce 1977 převzala varhaničení ve Veverských Knínicích Jaroslava Čertková a v roce 1993 Dagmar Ryšánková v Říčanech. Zdeněk Pololáník službu varhaníka v ostrovačickém kostele koná dodnes.