Masarykova univerzita fakulta sportovních studií

 

9 

 

požadavkům  (katori  šinto  rjú).  Každá  změna  však  v  sobě  ukrývá  možnost  určité 

deformace, a proto dnes můžeme sledovat vznik nových stylů, které se „tváří“ jako korjú, 

ale  v  skutečnosti  jsou  korjú  spíše  na  škodu.  Je  důležité  rozlišovat  pravou  tradici  a 

autentické kulturní dědictví od obyčejné „hry na samuraje“ (samurai gokko). 

V  současnosti  mají  všechna  šinbudó  zejména  výchovný  charakter.  Výchovné 

zaměření japonských bojových umění je pochopitelné, když si uvědomíme, že v minulosti 

se nácvik a trénink také chápali v různých souvislostech: jako renšu (trénink v tělesném 

pojetí),  kejko  (jako  každodenní  praxe)  a  šugjo  (metoda  sebezdokonalování).  (M.  Ann 

Phillips, 2008) 

 

 

---

 

10 

 

2

 

BUDŽINKAN 

 

2.1

 

Vznik Budžinkanu 

 

Budžinkan  je  celosvětová  organizace,  kterou  založil  34.  velmistr  Togakure-rjú 

Masaaki  Hatsumi  v  japonském  městě  Noda  v  roce  1974.  Skládá  se  z  učení  devíti  škol 

(rjú), mezi kterými jsou tři nindžovská učení a šest samurajských učení. Slovo Budžinkan 

(původně  Bujinkan)  v  sobě  spojuje  tři  významy:  bu  –  vojna,  boj,  bojovník;  jin  -  bůh, 

božství; kan - společenství, komunita. Význam názvu Budžinkan by se proto mohl volně 

přeložit jako společenství božích bojovníků. V Budžinkanu se vyučuje devět škol: 

Togakure Ryu Ninpo  

Gyokko Ryu Kosshijutsu  

Koto Ryu Koppojutsu  

Shinden Fudo Ryu Ninpo 

Kukishin Ryu Taijutsu  

Takagiyoshin Ryu Jutaijutsu 

Kumogakure Ryu Ninpo 

Gyokushin Ryu Ninpo  

Gikan Ryu Koppojutsu 

Zakladatel  organizace  Dr.  Hatsumi  zdědil  titul  sóke  po  svém  učiteli 

Toshitsuguovi Takamatsuovi, s kterým se poprvé setkal v roce 1957 v prefektuře Chiba, 

kde společně trénovali. Tehdy Hatsumi ještě vůbec nevěděl, že trénuje starodávné bojové 

umění nindžucu. Po dlouhých letech společného tréninku Takamatsu pozval Hatsumiho 

na  čaj.  V  místnosti  byli  jenom  oni  dva.  Takamatsu  z  místnosti  odešel  a  Hatsumi  v  ní 

zůstal sám. Zatímco dopíjel čaj, najednou ucítil nebezpečí a odkutálel se stranou. Udělal 

to  o  právě  v  okamžiku,  kdy  vedle  něj  prosvištěl  meč.  Byl  to  test,  který  mu  připravil 

Takamatsu. Hatsumi ho však bravurně zvládl a tak se z něho stal 34. sóke. 

Po  smrti  Takamatsuho  senseia  v  roce  1972,  Hatsumi,  na  počest  svého  učitele, 

který  se  považoval  za  „božského  bojovníka“  (divine  warrior),  založil  Budžinkan. 

Následující desetiletí strávil cestováním a šířením svého učení za hranicemi Japonska. 

V tomto období bylo natočeno mnoho filmů o nindžech a proto si mnozí, zejména 

laici  mysleli,  že  v  Budžinkane  se  učí  techniky,  které  vidí  ve  filmech.  To  však  nebyla 

pravda a Budžinkan si tím  nadělal mnoho nepřátel, ale přitom získal také mnoho přátel. 

Ti, kteří zůstali věrní Budžinkanu a Hatsumimu, si založili vlastní školy a navázali silné 

---

 

11 

 

pouto  de  sókem.  Každoročně  se  v  Japonsku  konají  významné  mezinárodní  semináře, 

kterých se účastní mnoho zájemců z celého světa. 

 

2.2

 

Zakladatelé Budžinkanu 

 

Zakladatel Budžinkanu Masaaki Hatsumi se narodil ve městě Noda v prefektuře 

Chiba v roce 1931. V mládí se věnoval tréninku bojových umění jako box, karate, džudo 

a aikido. Ve věku 26 let se setkal se svým budoucím učitelem Toshitsugum Takamatsum, 

který ho začal učit bojovému umění nindžucu (tj. cesta skutečného Budo). V roce 1957 

začal  každý  víkend  chodit  za  svým  učitelem  do  prefektury  Nara.  Cesta  mu  trvala  15 

hodin. Trénoval mnohé techniky, zejména tradici devíti škol. 

Toshitsugu  Takamatsu  se  narodil  v  roce  1889  v  Japonsku  v  prefektuře  Hyogo. 

Bojovým uměním se začal zabývat jako mladý chlapec, když trénoval se svým dědečkem. 

Jistý čas strávil v Korei a v Číně, kde se učil pod vedením nových učitelů. Během pobytu 

v  Číně  se  zúčastnil  také  několika  soubojů,  které  skončily  smrtí  soupeře  (z  důvodu 

zachování dobré pověsti bojovníka bylo v této době nutné vždy přijmout výzvu soupeře k 

boji).  Bojoval  také  s  bojovníkem  šaolinského  kung-fu  jménem  Chó  Shiro,  který  se 

později  stal  jeho  přítelem  a  bratrem  v  boji.  Takamatsu  se  po  čase  rozhodl  pro  osamělý 

život poustevníka v horách, kde se léčil ze své choroby a zabýval se nácvikem bojových 

umění,  při  kterém  využíval  okolité  stromy,  skály  a  zvířata.  Proslavil  se  jako  Sennin  - 

poustevník  z  hor.  Takamatsu  byl  33.  velmistrem  Togakure  rjú  a  považuje  se  za 

posledního žijícího nindžu. (Ismail, 2016) 

 

2.3

 

Filosofie Ninpo 

 

Základným účelem a hlavním principem bojových umění je sebeobrana. Podstata 

sebeobrany však spočívá v nindžucu, jelikož bojové umění nindžucu chrání taky duši. V 

bojovém tréninku bez čistého ducha může bojovník přijít o život. Mistři bojových umění, 

kteří trénují nindžucu, si osvojí nejtajemnější podstatu všech metod – mít mysl a oči boha 

(shin-shin shin-gan). Díky tomuto poznání se dopracují k tzv. cestě nebes (tendó), která je 

tou správnou cestou bez zlých úmyslů. (Pokorný, 2007) 

Základní filosofie bojových umění vychází z víry bojovníka, který ji považuje za 

jedinou spravedlnost  na  nebi  a také  ve  společnosti.  Dřevo,  oheň,  země,  kov,  voda, jaro, 

---