Masarykova univerzita V Brně Přírodovědecká fakulta

3.2. Hrobky z období Tří království

Z období Tří království se dochovaly staré hrobky z navršené zeminy. K nejvýznamnějším patří hrobka v Kogurju, ve které se zachovaly na zdech a stropech pohřební komnaty malby znázorňující způsob života a myšlení obyvatel. Hrobky v Kogurju jsou tradičně nazývány podle tématu maleb - např. Hrobka čtyř božstev, Hrobka tanečníků a Lovecká hrobka. Na stěnách velké Hrobky čtyř božstev jsou proslulé nástěnné malby. Vyobrazují zelenomodrého draka na východě, bílého tygra na západě, nachového fénixe na jihu a spletenou želvu s hadem na severu. Smělé barvy nástěnných maleb jsou plné života (Eckert 2001, s. 34-35).

Další dochovanou hrobkou Kogurja je Generálova hrobka (Changgun - Chong) v Tungkou v Mandžusku. Tvrdí se, že je to královská hrobka krále Kwanggätcho, vojenského génia, který rozšířil území hluboko do Mandžuska. Hrobka je obklopená 7 kamennými schody, které jsou 40 stop vysoké. Schody jsou pokryté dlaždicemi a 18 čtverečních stop veliká pohřební komora je zdobená nástěnnými malbami. Kamenná hrobka v Tungkou má tři komory a každá z nich měří 9 čtverečních stop. Zdi a stropy pohřebních komnat byly zdobené barevnými malbami a podlahy dlážděny dlaždicemi s vyřezávanými lotosovými květy a groteskními zvířecími tvářemi. V komorách byly uloženy dřevěné rakve a mnoho pokladů vykládaných zlatem a stříbrem. Poklady byly vykradeny vetřelci, zůstaly jen nástěnné malby, znázorňující nebeské bohy, Slunce, Měsíc, Severku, modrého draka, bílého tygra, černou hrdličku, červeného fénixe, čtyři strážná božstva, dále výjevy z hostin, divadelních scén, tanců, zápasů a lovu. Uvnitř hrobek v Kogurju byly nalezené buddhistické obrazy, korálové náhrdelníky, měděná kopí a bohatě zdobené výstroje, které poukazují na velikou dovednost starověkých umělců v Kogurju (Tae - Hung Ha 1985, s. 81-82).

Nástěnné malby se nacházejí i ve starých hrobkách Päkče. Královské hrobky byly většinou zakryté hliněnými násypy a pohřební komory byly vyzdobené kameny nebo cihlami. Hliněné hrobky byly objevené v bývalém Päkče v Iksan, v nichž se našly zlaté náušnice, korálový náhrdelník a další ozdoby z drahokamů (Tae - Hung Ha 1985, s. 85).

Hrobky v Kogurju a Päkče se daly poměrně snadno vykrást, proto se dochovalo velmi málo hrobních předmětů, ačkoli nedávný objev nedotčené hrobky krále Murjŏnga (501-523) přinesl řadu cenných předmětů (Eckert 2001, s. 35).

Hrobka krále Murjŏnga byla otevřena v roce 1971. Kromě zlatých ozdob z Murjŏngovy královské koruny se našla zdobená bronzová zrcadla, zlaté a nefritové šperky a mnoho jiných předmětů. Hrobka je zevnitř vyložena barevnými cihlami a dlaždicemi. Král zde byl podle tehdejších zvyků pohřben i se svou ženou. Nalezené předměty jsou uloženy v muzeu v Kongdžu, druhém bývalém hlavním městě Päkče (Janoš 1997, s. 66).

Hrobky v Sille byly konstruovány jiným způsobem, který vykrádání hrobů téměř znemožnil. Pro pohřbívání se vystavěly vertikální šachty pod kameny, které byly překryty zemí (Eckert 2001, s. 35).

Uvnitř pohřebních komor z období Silly se nacházely dvě rakve z kamene a dřeva. V jedné rakvi byl pohřben král a v další rakvi byly uloženy osobní královské klenoty (Tae - Hung Ha 1985, s. 86).

Kyongju, hlavní město historického království Silla, leží asi 500 km jihovýchodně od Soulu. V roce 1979 zařadilo UNESCO město Kyongju, dříve nazývané Zlaté město, na seznam nejvýznamnějších kulturních památek světa. Po celém okolí se nachází několik set mohyl navršených podle dávných korejských zvyků nad hroby králů a jejich manželek. Nejvhodnější místo pro výstavbu hrobek vybírali vždy astrologové, a tak dnes v jejich rozmístění nelze nalézt žádný systém. Z pietních důvodů archeologové otevřeli a prozkoumali malou část mohyl. Velká část hrobek pochází z doby před rokem 528, kdy panovníci Silly oficiálně přijali buddhismus. Do tohoto data byli králové zároveň vrchními šamany a nalezené předměty představují jedinečná svědectví o pradávné šamanské civilizaci na území Korejského poloostrova. Podle tehdejších tradic byli králové pohřbíváni s předměty, které symbolizovaly jejich moc. Byla to především královská koruna, různé šperky, ozdoby a keramika. Často byl obětován a s nimi pohřben jejich oblíbený kůň. Prozatím bylo objeveno 10 zlatých královských korun, z nichž nejkrásnější pochází z tzv. Hrobky nebeského koně. Jméno krále z této hrobky se nepodařilo identifikovat, ale je jisté, že vládl koncem 5. století n. l. Jeho koruna je ze zlata a ze základní čelenky vystupují tři obrazce vysoké asi 40 cm znázorňující strom, jelení parohy a pár křídel. Představují šamanské symboly. Například křídla vyjadřují schopnost levitovat nebo přímo létat. Na koruně je připevněno 58 nefritových přívěsků ve tvaru tygřích zubů. Tygr měl v šamanské symbolice velký význam: ztělesňoval mužnost, plodnost a sílu, která je schopná zničit mocnosti zla. Z čelenky dále visí ozdoby na tenkých zlatých drátcích, které se při pohybu rozezněly nenapodobitelným zvukem (Janoš 1997, s. 68-69).

Významnou nalezenou hrobkou z doby Silly je Dvojitá hrobka, ležící u města Kyongju. Tvoří ji dva hliněné násypy, z nichž jižní násyp byl vybudován dříve než severní násyp. Severní hrobka je postavena podél severní stěny jižního hrobu. V každé hrobce bylo uloženo jedno tělo. V severní hrobce byly nalezeny velké zlaté náušnice a přívěsky ve tvaru náušnic, což dokazuje, že zde byla pohřbena žena. V jižní hrobce se odkryly zbraně, výstroj a železná šipka. Jedná se o mužský hrob. Obě hrobky byly vybudovány v polovině 5. století (Tae - Hung Ha 1985, s. 129-131).

3.3. Hrobky z období království Sjednocená Silla

Ve Sjednocené Sille se mohylová architektura změnila. Stavěly se horizontální spojovací chodby, jež vedly do kamenné pohřební síně, a pohřební komoru překrývala menší vrstva hlíny. V čele komory stály kamenné desky, na kterých byly vytesány symboly dvanácti božstev zvířecího zvěrokruhu. Tyto symboly byly převzaty z čínského kalendáře. Obyvatelé Sjednocené Silly věřili, že tyto zvířecí postavy ve vztyčené lidské podobě a nesoucí zbraně, budou střežit duše zemřelých (Eckert 2001, s. 45).

Mnoho králů a královen v období Sjednocené Silly byli horoucími věřícími buddhismu a nechávali svá těla zpopelnit a popel rozptýlit nad Východním mořem ve víře, že jejich duchové se budou modlit k Buddhovi za blahobyt Silly. Při pohřbu žehem byl popel ukládán do kamenných uren s vytesanými obrazy ptáků, květin a mraků. Urny se uchovávaly v pohřebních komorách. Okolí zdobily kamenné obětní stoly, kamenní lvi a památníky (Tae - Hung Ha 1985, s. 89).
3.4. Hrobky z období království Korjŏ

V období Korja se k výstavbě královských hrobek využívala žula. Nejlepší ukázkou je královská hrobka Kongmin, v nichž je král spolu s královnou pohřben v žulové komoře, jež je zakrytá hliněným násypem. Násyp obkružují žulové kruhy se zábradlím. Před hrobkou se nachází obětní stůl, dvojice strážných sloupů, pár luceren a skupina civilních a vojenských důstojníků v žule. U vchodu žulového monumentu je vepsáno chvalořečení k mrtvému králi (Tae - Hung Ha 1985, s. 98).

Další hrobka pocházející z doby říše Korja je hrobka generála Wang Geona (obr. 4). Leží v oblasti Kaesong v dnešní Severní Koreji. U hrobky se nachází oltář, kamenné lucerny a dvě skupiny kamenných soch, jež stojí u vchodu. Čtyři civilní kamenní úředníci stojí na východní straně přístupu a čtyři vojenští důstojníci na západní straně (Ciccone 2002).


Obr. 4 Hrobka generála Wang Geona (dostupné z http://www.orientalarchitecture.com, 2002).


3.5. Hrobky z období dynastie Čosŏn

Za vlády dynastie Čosŏn se objevovaly 3 typy hrobek králů a královen. U prvního typu jsou hliněné násypy královského páru vedle sebe, ve druhém případě se nachází rakev krále a rakev královny v jedné pohřební komoře a v posledním případě leží hliněné násypy na protějších kopcích, jeden na východě a druhý na západě (Tae -Hung Ha 1985, s. 107).

Významný komplex hrobek se nachází východně od Soulu, v oblasti Gyeonggi. Pohřebiště se nazývá Donggureung - Devět východních hrobek a pocházejí z období dynastie Čosŏn (Ciccone 2002).

Nejstarší hrobka je datována do roku 1403 a poslední do roku 1848. Všechny hrobky komplexu mají stejný způsob stavby. Vpředu před hrobem se nachází ceremoniální brána, v centru je obětní hala a vzadu velký násyp.

A) Hlavní správa komplexu hrobek, která je postavená v historickém stylu, přesto je relativně mladá.

B) Sureung - hrobka prince Ikjonga a princezny Jo. Princ Munjo, syn krále Sunjoa (23. král dynastie), zemřel v 21 letech. Král Sunjo pro něj nechal postavit královskou hrobku neboli neung. Princ Munjo posmrtně získal jméno Ikjong. Jeho manželka, královna Jo, zemřela v 81 letech.

C) Hyeonneung - v této hrobce je pohřben král Munjong (5. král dynastie Čosŏn ) a královna Gwon. Uvnitř kamenného oplocení této hrobky, které obvykle ohraničuje násypy, se nachází dalších 12 postranních podezdívek.

D) Mongneung - hrobka krále Seonjoa, královny Bak a královny Kim, které nejsou přístupné veřejnosti. Hrobky královen se nachází vpravo od hrobky krále.

E) Geonwonneung - zde je pohřben král Taejo, 1. král dynastie Čosŏn. Hrobku vybudoval jeho 5. syn Taejong v roce 1408. Narozdíl od jiných hrobek za civilními úředníky a vojenskými vůdci stojí kamenné sochy koní.

F) Hwinreung - hrobka královny Jo. Královna byla druhou manželkou krále Injoa, 16. vládce dynastie Čosŏn.

G) Wolleung - hrobka krále Yeongjoa, 21. krále dynastie Čosŏn, a jeho manželky, královny Kim.

H) Gyeongneung - hrobka krále Heonjonga, 24. krále dynastie Čosŏn. Hrobka je jediným příkladem hrobky se třemi násypy, které jsou uzavřeny uvnitř stejné hradby. Jeho manželky, královna Kim a královna Hong, jsou pohřbeny v samostatných hrobkách vpravo od hrobky krále. Královna Hong byla posledním členem královské dynastie Čosŏn, která byla pohřbena v komplexu hrobek Donggureung.

I) Hyereung - hrobka královny Sim, první manželky krále Gyeongjonga, 20. vládce dynastie Čosŏn.

J) Sungneung - hrobka krále Hyeonjonga, 18. krále Čosŏn, která je pro veřejnost nepřístupná. Jeho manželka, královna Kim, je pohřbena v samostatném násypu vpravo (Ciccone 2002).

V oblasti Gyeonggi v Jižní Koreji se nacházejí další hrobky z doby dynastie Čosŏn. Jsou to hrobky Hongneung, v níž je pohřben císař Gojong, 26. vládce dynastie Čosŏn, a hrobka Yuereung, ve které je uložena císařovna Myeongseong, manželka císaře Gojonga (Ciccone 2002).

Ve stejné oblasti se dochovala hrobka krále Sejoa (obr. 5), 7. vládce Čosŏn, a jeho manželky Jeonghui. Hrobka se nazývá Gwangneung. Královský pár je uložen v oddělených hrobkách, ale sdílejí společnou svatyni před násypy. Pohřební komory jsou omítnuté a podezdívky podpírající základ násypů chybějí. 12 znamení zvířecího zvěrokruhu obvykle zdobí stěnu hrobky, ale u této hrobky jsou zvířecí znamení vytesány do kamenných sloupů zábradlí kolem násypů. U obou násypů stojí na východě, západě a severu kamenná zeď. Na vnější straně zábradlí kolem násypů stojí dvojice kamenných tygrů a ovcí. Před násypem se nachází kamenný stůl a kamenná lucerna, před nimiž stojí dva civilní úředníci a dva vojenští důstojníci a jejich koně. Ve společné svatyni se konaly vzpomínkové slavnosti. Od červené brány, která označuje hranici posvátné země, vede ke svatyni dlážděný chodník, jenž je složený ze dvou cest. Jedna z nich je vyvýšená. Tuto vyvýšenou cestu užívali duchové a druhá cesta byla určená pro krále (Ciccone 2002).

Obr. 5 Gwangneung (dostupné z http://www.orientalarchitecture.com, 2002).
3.6. Kremace

V Koreji se nachází přibližně 19 milionů hrobů, které zabírají 1 000 km², což představuje 1% území Jižní Koreje. Průměrný hrob je 50 m² velký, zatímco životní prostor na osobu činí 44,5 m². Mrtví zabírají více prostoru než žijící člověk. Každý rok zemře 200 000 lidí a jejich hroby zaujmou ročně dalších 9 km² půdy. Pokud by tento způsob pohřbívání stále pokračoval, do 10 let by nebylo žádné vhodné místo k pohřbení ve státu. Podle dostupných statistik v roce 1993 bylo 19,1 % zesnulých zpopelněno, zatímco v roce 1971 bylo zpopelněno jen 7 % zemřelých. Ke kremacím se přiklánějí většinou lidé bez rodin, svobodní muži a svobodné ženy a také lidé, kteří ochraňují životní prostředí (Tedesco 2002).

Kremace se provádí nejdříve 24 hodin od úmrtí. Zpopelnění těla během 24 hodin od úmrtí je dovoleno pouze v případech, že se jedná o lidský plod, jenž je mladší než 7 měsíců, nebo pokud smrt způsobilo infekční onemocnění a hrozí tak propuknutí epidemie. Jestliže kremace do 24 hodin nesplňuje tyto podmínky a přesto je tělo zpopelněno, pachatel může být potrestán. Hrozí mu odnětí svobody na 1 rok nebo zaplacení pokuty ve výši 5 milionů won (Seoul Metropolitan 2005).

Popel zesnulého si potomci uchovávají v rodinné svatyni nebo jej rozptýlí do moře či vodních toků. Pokud se rozhodnou o pohřbení, musí být nádoba s popelem zakopána nejméně 30 cm hluboko v zemi. Pokud toto pravidlo někdo poruší, opět může být potrestán jako v případě brzké a neoprávněné kremace (Seoul Metropolitan 2005).

3.7. Stromový pohřeb

Od roku 2000 se v Koreji stal známý stromový pohřeb. Populárním se stal poté, co se tímto způsobem nechal pohřbít profesor Kim Jang - soo z Korejské univerzity ekologie. Tělo zesnulého je zpopelněno, popel je zakopán a v místě pohřbení vysadí pozůstalí strom. Jelikož korejští lidé věří v nesmrtelnost duše, věří v to, že duše se vtělí do tohoto stromu a podporuje jeho růst a duše zemřelého zůstane navždy na tomto světě. S tímto způsobem pohřbívání souhlasí mladá generace, která má obavy o životní prostředí (Jun Soo - jin 2001).

4. Rituály závislé na lunárním kalendáři

Korejské lidové zvyky jsou spojené s historickými představami a jedinečným rodinným systémem. Zvyky se postupně modernizovaly. Mnoho zvyků vymizelo z velkých městských center v Koreji, proto zvláště lidé v zemědělských společnostech si ponechali tradiční zvyky a rituály. V životě Korejců hrají důležitou roli nejen talismany, ale pro zabezpečení úspěšného a harmonického života vykonávají určité rituální obřady a ceremonie. Lidé, kteří žijí v horách a údolích, inklinují k horskému duchovi sancheonsin, zatímco rybáři ctí dračího ducha moře yongwangsin. Každá vesnice má svou zvláštní horu, v níž sídlí duch, který bdí nad celou vsí a ovlivňuje sklizeň. Hora se obvykle nachází na severu, kde je umístěná svatyně horského ducha. Nabídky tomuto duchovi se provádí často, zvláště během 15 dnů po Novém roce. Korejskou vesnici chrání také duch seonang, který se stará o prospěch vesničanů, přináší štěstí a harmonii do jejich života, odhání zlo, pohromu a neštěstí. Svatyně ducha seonang se nazývá seonangdang a často se nachází blízko vstupu do vesnice nebo na kopci. Svatyně a okolní oblasti jsou považované za posvátnou zemi. Vesničané vyjadřují svou úctu k duchovi udržováním pořádku kolem svatyně. Vládcem vody pro Korejce je dračí duch, který žije v paláci pod mořem. Lidé věří, že ovládá tok vody, její kvalitu a vlny moře. V době sucha lidé vykonávají zvláštní obřad, při němž prosí ducha za déšť. V těchto suchých časech ženy odchází do horských svatyní a prosí zpěvem a tancem ducha o déšť. Do svatyně a zpět nosí dvě láhve vody, kterou kropí cestu jako dar duchovi. Lidové události jsou pozorovány lunárním kalendářem (Korea.net 2, 1999).

4.1. 1. lunární měsíc

4.1.1. Seol

V 1. lunárním měsíci se slaví Nový rok - Seol. Dospělí Korejci jsou oblečeni ve sněhobílých šatech a děti v pestrobarevných šatech. Všichni vstávají velmi brzy ráno. Ženy připravují speciální nádobí, určené pro každoroční nabídku pokrmů rodinným předkům - charye. Když tento pamětní obřad skončí, odstraní se pokrmy a rodina posnídá. Ženy jedí v oddělené místnosti. Během novoročních festivalů od 15. dne prvního lunárního měsíce jsou muži, ženy, děti oblečeni do nových šatů. Starší Korejci zůstávají doma a přijímají mladší generaci a další návštěvníky, kteří se před nimi ukloní - sebae. Sebae je pokorný úklon, při němž se čelo dotýká podlahy (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185). Úklon je doprovázený novoročním pozdravem: „Sae - hae boke mahn - he pah - du - sae - oh“ (Roehr 2006). Mladí lidé a děti po ukončení pocty k rodičům obcházejí vesnici a vyzývají starší lid, příbuzné a přátelé k vykonání stejného obřadu (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185).

Hostitel obvykle pohostí dospělé rýžovým vínem - sul, polévkou a masem, děti odmění cukrovím a ovocem. Dámy ze střední a vyšší společenské třídy posílají své služebnictvo mezi 3. a 15. dnem prvního měsíce jako své zástupce. Novoroční jídlo se v každém domě mění podle hospodářských a sociálních možností, ale novoroční rýžová noková polévka - duggook je univerzální. Její příprava má složitý postup. Nejprve se lepkavá rýže napaří a pak se umístí na velikou desku, kde je drcena dřevěnými kladivy, dokud nevznikne pasta. Toto napůl syrové těsto se rozkrájí do tvaru malých mincí. Kousky rýže se smíchají s vodou, masem z bažanta a kuřete, kaštany a celý pokrm se potom dusí do změknutí. Když je polévka hotová, ochucuje se kořením před servírováním. Tato polévka je u Korejců oblíbená ve všech ročních období, ale servírování na novoroční den je považováno za nejlepší. Je zajímavé, že v tento den pijí Korejci chladné rýžové víno, zatímco celý rok si jej ohřívají (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185).

Poté, co lidé uctí své předky a navštíví starší vesničany, všichni ze vsi se shromáždí a společně za doprovodu farmářské kapely obcházejí domy vesnice. Nejprve navštíví dům nejbohatšího vesničana, kde jsou pohoštěni. Tancují na zahradě, v domě i v hospodářských staveních, zpívají pro ducha země a dotazují se ho, zda rodina i dům dosáhne požehnání v nadcházejícím roce. Takto se lidé přesouvají od domu k domu, až navštíví všechna obydlí vsi. Vesničané věří, že těmito radovánkami potěší ducha země a že se jim během roku odmění dobrou sklizní (Korea.net 2, 1999).

Farmářská kapela je složena z 15-20 muzikantů, kteří hrají na malý, kulatý buben s kolíkem, ostatní hudebníci mají různé bicí nástroje. Například velký buben ve tvaru přesýpacích hodin, velké i malé činely. Vedoucím kapely je často první hudebník, který udává tempo malými činely. Má na starost hudební skladbu a taneční choreografii. Taneční kroky se skládají ze zvedání jedné nohy po druhé ze země. Hudebníci jsou mírně v předklonu. Jejich kostýmy se skládají z volných kalhot svázaných u kotníků, třírohových klobouků s připevněnými bambulemi a z kabátů se širokými šerpami nošenými přes hruď. Kostýmy mají jasné a veselé barvy. Úřední osoba kapely, ale ne hudebník, zodpovídá za plánování představení a zařizování obchodních záležitostí. Často jím je náčelník vesnice nebo jiný vlivný muž vesnice. Během představení se mezi tanečníky pohybuje další účastník, který nehraje na hudební nástroj ani netančí. Jeho oblečení znázorňuje šlechtice. Nosí černý vysoký klobouk se širokým okrajem, dlouhý, bílý nebo zelený kabát, a dlouhou píšťalu. Jeho role je významná, zvyšuje důstojnost tanečního výkonu. Další účastníci představují šaška a lovce se zbraněmi. Tito členové kapely tancují a baví diváky. Po představení dostává vesnická kapela dary, většinou peníze a rýži. Část peněz je využita na koupi nebo opravu hudebních nástrojů. V dnešní době navštěvuje kapela domácnosti jen na pozvání (Knez 1997, s. 26).

Některé ceremonie vykonávají ženy, jiné obřady zahrnují celou vesnici. Většina vesnic má speciální úředníky, kteří vykonávají určité povinnosti spojené s vesnickými obřady. Tito lidé musí mít neposkvrněnou pověst a respekt vesnice. Někteří úředníci jsou zvoleni permanentně, jiní jen pro jisté období. K jejich povinnostem patří čtení modliteb, vyhledávání šamanů k vykonávání určitých rituálů a zaříkávání, dále příprava speciálních pokrmů pro rituální nabídky. Před obřady si musí úředníci vyčistit svou mysl a tělo chladnou lázní a modlením. Lidé věří, že nedbalé provádění obřadů vyvolá hněv duchů na celou společnost. Příprava obětních jídel musí být prováděna s péčí a nesmí dojít k znečištění pokrmů. Obvykle se připravuje v úředníkově domě. Během příprav je po domě rozptýlen červený jíl a kolem domu jsou rozvěšena lana ze slámy, nazývaná geumjul, která chrání dům před zlými duchy. Červený jíl je dán také kolem pramene vody, z něhož je voda využívaná k vaření obětního pokrmu. Pramen je chráněn krytem. Při přípravě rituálního jídla se nesmí hovořit, proto si lidé vkládají do úst kus bílé látky nebo kaštan. Vesnické obřady začínají za ranního úsvitu s nabídkou vína, čtením modliteb a spálením ručně vyrobeného papíru. Pálení archu papíru má věštecký smysl: pokud popel stoupá k nebi, je to dobré znamení pro vesnici, pokud padá popel k zemi, nastanou během přicházejícího roku potíže. Po shoření papíru prosí šaman o zjevení ducha a prosí ho o úspěšný nadcházející rok. Vše doprovází hudbou a tancem. Celá vesnice i úředník musejí zůstat ve svých domech. Kolem místa, kde vykonává šaman obřad, jsou rozvěšena lana ze slámy s propletenými papírky. Tato lana brání vstupu nečestných lidí. Za nečestného člověka je považován ten, který drží smutek, který někoho zabil a menstruující žena. Pokud vesničané, kteří cestují, viděli mrtvého nebo spáchali nečestný akt, mají zakázáno vstoupit do vesnice, dokud se obřady nedokončí. Jestliže nečestná osoba vstoupí do obřadu, duchové se rozzlobí a zruší účinky rituálů. V některých vesnicích je posvátný strom, o němž Korejci věří, že v něm duchové budou dočasně bydlet. Po ceremoniálních obřadech je ze stromu vyřezána figurka strážce, který chrání vesnici před zlými duchy a je postaven ke vchodu do vesnice (obr. 6) (Korea.net 2, 1999).

Obr. 6 Strážce vesnice (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/cgi-bin/pictures.cfm, 1999).
Na Nový rok lidé zavěšují na zeď domu slaměné sítko - bokjori (obr. 7), které využívají k prosívání rýže od drobných kamínků a různých smítek. S tímto zvykem souvisí příběh ducha Yakwanggy. Podle legendy tento duch přichází do lidského života a obchází lidská obydlí. Pokud při svém putování nalezne boty, vezme si je a uteče. Krádež bot znamená, že okradeného čeká smůla. Proto si lidé schovávají svou obuv v domě, zhasnou světlo a na venkovní zeď pověsí sítko. Sítko má zaneprázdnit ducha Yakwanggy, neboť duch považuje díry v sítku za oči, které začne počítat. Počítání poplete a tak stále začíná znovu, zapomíná na krádež bot a celou noc počítá. Za svítání utíká zpět na onen svět (Clic Asia 1998).

Obr. 7 Bokjori (dostupné z http://www.clicasia.co.kr/about.htm, 1998).

4.1.2. Jongwol Daeborum

15. den prvního lunárního měsíce se nazývá Jongwol Daeborum, což v překladu znamená „první úplněk“ (Clic Asia 1998).

V tento den vykonávají Korejci řadu rituálů. Jedním z nich je towipalgi. Tento zvyk lidé provádějí brzy ráno. Odcházejí před svítáním a jdou k domu svého přítele. U domu přítele volají jeho jméno. Pokud dotyčný odpoví, říká se, že „koupil horečku“ příchozí osoby, která jí pak nebude po celý rok trpět. Jestliže však přítel namísto odpovědi na volání řekne: „Kup mou horečku,“ získá ji původně „prodávající“ člověk. Proto v tento den mnozí lidé předstírají, že nikoho neznají a nereagují na volání svých jmen (Clic Asia 1998).

Burom kadda je tradiční rituál louskání a jedení ořechů s tvrdou skořápkou, což má předejít tomu, aby dotyčný netrpěl následující rok žaludečními vředy a potížemi s pletí. Je to hlasitý zvyk, který má také za úkol odehnat zlé duchy a démony (Clic Asia 1998).

15. den lidé přecházeli mosty s vírou, že zůstanou během roku zdraví a nebudou trpět bolestmi nohou. Tento rituál se nazývá daribalki. Pokud most přecházejí večer, znamená to, že dosáhnou stejně vysokého věku jako má most (Korea.net 3, 1999).

Za soumraku 15. den prvního měsíce korejští lidé provádějí zvyk talmaji. Zástupy lidí vystupují do kopců, aby se setkali s Měsícem v úplňku. Když se objeví, pokořeně se ukloní. Snad je to tradice uctívání Slunce a Měsíce ze starověkých dob. Na různých místech jsou rozsvěceny hořící pochodně. Dámy ve večerním úboru s pevně sevřenýma rukama, hledí na Měsíc a modlí se. Ten, kdo uvidí měsíc první, bude mít prý štěstí. Například pokud je to rolník, bude mít dobrou sklizeň, jestliže je to učenec, složí vysokou občanskou zkoušku, úředník bude povýšen, neplodná žena porodí dítě, svobodný mládenec se ožení (Tae - Hung Ha 1985, s. 191).

Pohledem na Měsíc lidé předvídají hojnost nebo hladomor, déšť nebo sucho. Pokud je Měsíc červený, nastane suché období, pokud je bílý, přijdou v nadcházejícím roce deště. Silný světelný kruh kolem Měsíce znamená, že celý rok bude neúrodný. Naopak pokud je záře kolem Měsíce tenká, budou se lidé těšit z bohaté sklizně (KTNET 5, 2004).

Věštba 15. den prvního měsíce se zaměřuje také na zvuky zvířat a změny počasí. Lidé věří, že pokud na Nový rok bučí krávy a počasí je jasné, přijde rok hojnosti. Severní vítr znamená špatný a chudý rok, jižní vítr přináší dobrou sklizeň. Korejci věští i z průběhu hry yut a přetahování lanem (Korea.net 3, 1999).