PedOr11 2 DidaktikaFyziky Nezvalova
Yüklə 196,2 Kb. Pdf görüntüsü
|
174 Danuše Nezvalová Francii, Itálii, Nˇemecku). Ponˇekud lepší postavení výzkumu v didaktice fyziky je v Anglii, což je zp˚ usobeno oddˇelením didaktiky fyziky od oboru a v d˚ usledku
toho nedostateˇcnou komunikací. Je rovnˇež obtížnˇejší získat granty pro výzkum v didaktice fyziky (Vollmer, 2003). Pˇríˇcinou je omezená možnost publikovat práce v didaktice fyziky v prestižních a mezinárodnˇe uznávaných ˇcasopisech, nebot’ jsou pˇrevážnˇe urˇceny uˇcitel˚ um fyziky, kteˇrí vˇetšinou neˇctou vˇedecké ˇcasopisy. Navíc tyto publikace jsou uveˇrejˇ novány v národních jazycích. Výzkum v didaktice fyziky nebývá ˇcasto považován za skuteˇcný výzkum. Hlavními ob- lastmi výzkumu v didaktice fyziky v evropských zemích je empirický výzkum, vývoj kurikula a výzkum, který je blízký fyzice (Vollmer, 2003). Dle Vollmerovy studie (2003) je didaktika fyziky ve vˇetšinˇe evropských zemí zahrnuta jako pˇredmˇet do vzdˇelávání uˇcitel˚ u fyziky, je možnost dosáhnout vˇedecké hodnosti Ph.D. v tomto oboru. Ovšem poˇcet ukonˇcených disertaˇcních prací v didaktice fyziky je podstatnˇe menší než poˇcet tˇechto prací ve fyzice. Napˇr. ve Švédsku a Anglii bylo ukonˇceno 5–20 disertaˇcních prací v didaktice fyziky v posledních pˇeti letech, ve Francii, Nˇemecku a Španˇelsku pak mezi 21–40 (Vollmer, 2003). Jsou prezentovány vˇedecké práce, probíhá vˇedecký výzkum. Ve vˇetšinˇe definic didaktiky fyziky je zahrnut její vztah k fyzice. Není opome- nuta ani školní praxe a vliv didaktiky fyziky na zkvalitˇ nování výuky fyziky. Neexistuje jednotný termín pro oznaˇcení této vˇední disciplíny: v evropských zemích je tradiˇcní oznaˇcení didaktika fyziky, zatímco v anglosaské literatuˇre se vˇetšinou vyskytuje pojem výzkum ve vzdˇelávání ve fyzice (research in physics education). Didaktiku fyziky lze chápat jako interdisciplinární vˇedu, zprostˇredkovávající výsledky a metody fyzikálního poznání do vˇedomí jed- notlivc˚
u, umožˇ nující porozumˇení podstatˇe vˇedy a pˇrispívající k pˇrírodovˇedné gramotnosti jedince i spoleˇcnosti.
Didaktika fyziky má pomˇernˇe krátkou historii. Jako vˇedecká disciplína se za- ˇcala u nás rozvíjet v šedesátých letech minulého století, kdy docházelo k re- formám ve vzdˇelávacím systému, a objevily se výtky, že fyzikální vzdˇelávání neodpovídá stavu poznání a úrovni fyzikální vˇedy a techniky. Didaktika fyziky v tomto období navázala na tradiˇcní metodiku vyuˇcování fyzice. Snahou bylo zejména hledat metody a prostˇredky, které by usnadˇ novaly uˇcitel˚ um sdˇelovat žák˚
um fyzikální uˇcivo. Toto pojetí didaktiky fyziky je oznaˇcováno jako aplikaˇcní Didaktika fyziky v ˇ Ceské . . . 175 pojetí (Fenclová et al., 1984). Teoreticky se odvozovala od obecné didaktiky a byla tak speciální pedagogickou disciplínou, vztahující se k uˇcebnímu pˇred- mˇetu fyzika. Primární tedy byla obecná didaktika, fyzika se uplatˇ novala až sekundárnˇe. Požadavek výuky moderní fyziky na stˇredních školách pˇrinesl ˇradu problém˚ u, vyžadujících vˇedecké zpracování. Bylo nezbytné provést transfer poznatk˚ u mo- derní fyziky do podoby srozumitelné žák˚ um. Ukázalo se, že výuka fyziky je složitý proces, který lze postihnout s využitím poznatk˚ u dalších vˇed, a to nejen fyziky a didaktiky, ale i psychologie, filozofie, sociologie, historie, kybernetiky, statistiky, matematiky a dalších vˇed. Didaktika fyziky využívala výsledk˚ u i me-
tod ostatních vˇed. Toto pojetí je oznaˇcováno jako integraˇcní pojetí. I v tomto pojetí pˇredmˇet didaktiky fyziky z˚ ustává omezen pˇrevážnˇe na problematiku výukového procesu. Toto pojetí rovnˇež nepˇrekraˇcuje hranice školy a obecnˇe vzdˇelávání. Aplikaˇcní a integraˇcní pojetí didaktiky fyziky se vyznaˇcovala výrazným za- mˇeˇrením na práci uˇcitele v podmínkách školy. V aplikaˇcním pojetí vycházela didaktika fyziky z obecné didaktiky a vymezovala sv˚ uj pˇredmˇet jako zvláštní pˇrípad obecného, tj. školní výuky chápané výluˇcnˇe ˇci pˇrevážnˇe pomocí obec- ných didaktických kategorií. Teoretickým tˇežištˇem takto chápané didaktiky fyziky bylo stanovení optimálních vyuˇcovacích postup˚ u, zejména se zˇretelem na ˇcinnost uˇcitele. V dalším období se didaktika fyziky zamˇeˇrila na ˇrešení pro- blém˚ u modernizace obsahu. Docházelo k transformaci obsahu fyziky jako vˇedy do didaktického systému, což by bylo možné nazvat ze souˇcasného pohledu ontodidaktickou transformací (Janík, Maˇ nák, & Knecht, 2009). Ukázalo se, že výuka fyziky je složitý proces, který lze postihnout jen za pˇrispˇení dalších vˇed. Metodologie didaktiky fyziky se zaˇcala odvozovat z dalších výše uvedených vˇed, nˇekdy dokonce i proto, že v pedagogice nebyly k dispozici dostaˇcující poznatky a metody výzkumu. Proto bylo pˇrijato toto integraˇcní pojetí didaktiky fyziky. I když si integraˇcní pojetí didaktiky fyziky uvˇedomuje podmínˇenost fyzikou jako vˇedou, neopomíjí její interdisciplinární charakter. Nicménˇe i toto pojetí, stejnˇe jako aplikaˇcní pojetí, z˚ ustává stále omezeno hranicemi základní a stˇrední školy. Od aplikaˇcního a integraˇcního pojetí postoupila didaktika fyziky ke komuni- kaˇcnímu pojetí (Fenclová et al., 1984). Toto pojetí bylo odvozeno srovnáním fyziky a výchovné sféry. Východiskem je fyzikální poznání, jehož spoleˇcenská
Yüklə 196,2 Kb. Dostları ilə paylaş:
|