176
Danuše Nezvalová
komunikace je chápána komplexnˇe. V tomto pojetí je souvislý proces pˇre-
dávání a zprostˇredkování výsledk˚
u a metod fyzikálního poznání do vˇedomí
jednotlivc˚
u, kteˇrí se na vzniku poznání nepodíleli. Proces komunikace zaˇcíná
již uvnitˇr fyzikální vˇedy formulací fyzikálních poznatk˚
u, hledáním cest jejich
sdˇelitelnosti a dorozumˇením s fyziky téže i jiných specializací pˇri výzkumu
a tvorbˇe teorie. Komunikace fyzikálního poznání pˇrestupuje hranice fyziky
k ostatním vˇedám a prostupuje do celé spoleˇcnosti a zvláštˇe do oblasti vzdˇe-
lávání, a to nejen primárního a sekundárního, ale i terciárního. Proces komu-
nikace fyzikálního poznání se projevuje ve vˇedomostech a postojích obˇcan˚
u,
v jejich intelektuálních a pracovních dovednostech, schopnostech a celkové
adaptabilitˇe, v jejich pˇrístupu k technickému pokroku, v jejich racionálním
jednání a tvoˇrivé práci (Fenclová et al., 1984). Nakonec se dle tohoto pojetí
proces pˇredávání fyzikálního poznávání vrací opˇet do fyziky a na jeho výsledku
závisí reprodukce a rozvoj vˇedního oboru. Nevˇenuje-li se dostateˇcná pozornost
celému procesu komunikace fyzikálního poznání, m˚
uže být ohrožen vˇedecký
obor. Proces poznávání a jeho pˇredávání ve fyzice se stal tak obtížným, že v ní
ubývá zájemc˚
u o studium a vˇedeckou práci (Fenclová et al., 1984).
V souˇcasnosti jak fyzikální vzdˇelávání, tak i fyzikální poznávání je podstatnˇe
ovlivnˇeno informaˇcnˇe-komunikaˇcními technologiemi. Fyzikální vˇeda a její ko-
munikaˇcní vˇední obor – didaktika fyziky mají rovnˇež podstatný vliv na roz-
voj tˇechto nových technologií. Proto souˇcasné pojetí didaktiky fyziky by bylo
možné oznaˇcit jako informaˇcnˇe-komunikaˇcní pojetí. Fyzikální experimenty,
podporované poˇcítaˇcem usnadˇ
nují fyzikální poznávání a pochopení fyzikálních
poznatk˚
u. Stejnˇe tak významnou roli hrají simulace fyzikálních jev˚
u prostˇred-
nictvím nejr˚
uznˇejších poˇcítaˇcových program˚
u, elektronické uˇcebnice fyziky,
e-learning a celá ˇrada dalších technologií. Podporují nejen porozumˇení fyzi-
kálním poznatk˚
um, ale také rozvoj fyzikálního myšlení a celkovˇe komunikaci
fyzikálního poznání do vˇedomí každého jednotlivce.
Toto další pojetí didaktika fyziky dostateˇcnˇe neakceptovala. Obsah fyzikál-
ního vzdˇelávání v kurikulárních dokumentech ve srovnání s obsahem pˇred
nástupem informaˇcních technologií se podstatnˇe nezmˇenil, z˚
ustává více ménˇe
tradiˇcní (mechanika, termika, molekulová fyzika atd.), odpovídající rozvoji
fyziky v 19. století. Proces poznávání a jeho pˇredávání ve fyzice se stal pro
jednotlivce nezajímavým, zastaralým a obtížnˇe komunikovatelným. Následnˇe
také nedostateˇcnˇe podporuje uplatnˇení jedince na trhu práce. Toto informaˇcnˇe-
-komunikaˇcní pojetí didaktiky fyziky by mˇelo akceptovat nové trendy a do-
spˇet k podstatné inovaci obsahu fyzikálního vzdˇelávání a jeho komunikaci ve
Didaktika fyziky v ˇ
Ceské . . .
177
spoleˇcnosti. Neefektivní komunikace fyzikálních poznatk˚
u m˚
uže být jednou
z pˇríˇcin nezájmu žák˚
u o fyzikální vzdˇelávání a následnˇe o vˇedeckou práci ve
fyzice. Nejde jen o komunikaci fyzikálního vzdˇelávání v tradiˇcních vzdˇelávacích
institucích zvaných škola (základní, stˇrední, vysoká), ale i netradiˇcnˇe prostˇred-
nictvím informaˇcnˇe-komunikaˇcních technologií, které tak umožˇ
nují získání pˇrí-
rodovˇedné (a tudíž i fyzikální) gramotnosti každého jedince ve spoleˇcnosti.
2.3
Vztah didaktiky fyziky k obecné didaktice a fyzice
V odborné literatuˇre se setkáváme s r˚
uznými pˇrístupy k vymezení pojmu
obecná didaktika. Pro naše potˇreby využijeme vymezení (Janík & Stuchlíková,
2010), kdy obecná didaktika je chápána jako základní pedagogická disciplína,
která usiluje o systematizaci a interpretaci klíˇcových didaktických jev˚
u a zá-
konitostí a o vymezení obecnˇe platných didaktických princip˚
u. Obecná didak-
tika oznaˇcuje vˇedeckou disciplínu, „která usiluje o vˇedeckou reflexi, analýzu
a objasnˇení proces˚
u vyuˇcování a uˇcení ve všech stupních a formách vzdˇelávání
a na tomto základˇe pˇrispívá k jejich zkvalitˇ
nování“ (Janík & Stuchlíková, 2010,
s. 6).
D˚
uležitým východiskem didaktiky fyziky je fyzikální vˇeda, jejímž podstatným
vzdˇelávacím obsahem je vˇedecký systém fyziky, který je pro potˇreby fyzikálního
vzdˇelávání transformován do didaktického systému fyziky. Vˇedecký systém fy-
ziky transformovaný do didaktického systému má ˇradu vazeb na další oblasti
výchovné sféry, jak to pˇrehlednˇe zachycuje obrázek 1 (Fenclová et al., 1984).
Fenclová se zde pokusila vymezit pˇredmˇet didaktiky fyziky pomocí následují-
cího modelu výchovné sféry.
Pˇredmˇet didaktiky fyziky se nekryje s pˇredmˇetem obecné didaktiky, která
zkoumá výuku. Didaktika fyziky není pouhou specializací obecné didaktiky,
i když právˇe z ní pˇrejímá obecné zákonitosti, poznatky a pojmovou strukturu.
Didaktiku fyziky nelze považovat za speciální pˇrípad obecné didaktiky, ale
za samostatnou vˇední disciplínu. Je zˇrejmé, že pˇredmˇet didaktiky fyziky se
nekryje s pˇredmˇetem bádání ve fyzice. Pro didaktiku fyziky jsou významné
vazby fyziky na její okolí. Okolím jsou jednak vˇedy a oblasti, které vstupují
do fyziky jako pomocné (napˇr. matematika, výpoˇcetní technika), hraniˇcní vˇedy
a ostatní pˇrírodní vˇedy, které zkoumají realitu pomocí fyzikálních metod. Oko-
lím fyziky jsou i vˇedy, které urˇcitým zp˚
usobem zkoumají samu fyzikální vˇedu
(napˇr. filozofie fyziky, metodologie fyziky, historie fyziky).